17 C 86/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 23 738,65 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 13 264,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 567,32 Kč od 27. 8. 2025 do zaplacení a částky 274,45 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1711008626.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 23 738,65 Kč s příslušenstvím (sestávající z jistiny 10 200 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 202,62 Kč, smluvního úroku 12 896,88 Kč a poplatku za službu Presto 164,70 Kč a smluvní pokuty 274,45 Kč) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2025 s úvěrovým rámcem do výše 35 200 Kč, která byla uzavřena distančním způsobem. Na základě této smlouvy žalobkyně postupně žalovanému úvěr ve výši 10 200 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr do 18. 10. 2026. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalovaného o jejích příjmech a výdajích. Účastníci dále sjednali poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za každou expresní výplatu. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Pro prodlení žalovaného žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 26. 8. 2022. Dopisem ze dne 14. 12. 2025 žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky. Na jistinu byla zaplacena částka 512,11 Kč.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Z autorizace ověření totožnosti vyplývalo, že totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím služby BankID Bankovní identity, a.s. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bez data soud zjistil, že žalovaný žil v domácnosti sám. Žalovaný měl vynakládat na bydlení 10 100 Kč, další nezbytné výdaje nebyly, zbytné výdaje 1 000 Kč. Výše měsíčního příjmu činila podle zjištění žalobkyně 21 981 Kč čistého (žalovaným uváděná výše příjmu činila 23 500 Kč čistého měsíčně). Vypočtené minimální výdaje činily 10 160 Kč. V příloze byly informace o tzv. identifikovaných příjmech (přehled všech příjmů na účet s datem a výší částky, bez údajů o účelu). Žalobkyně odkazovala na písemný přehled o své metodice (ověřování úvěruschopnosti), který též soudu předložila (aniž by to bylo podstatné při hodnocení předložených dokladů o úvěruschopnosti). Žalobkyně informovala žalovaného před uzavřením smlouvy o podmínkách plánované úvěrové smlouvy (jak vyplývalo z informací pro spotřebitele).

4. Žalobkyně z výzvě soudu tvrdila s odkazem na výpis z účtu žalovaného, že disponuje ověřeným příjmem 25 000 Kč čistého měsíčně (což byla částka odlišná od výpisu z posouzení úvěruschopnosti), dále tvrdila (aniž by to prokazovala předložením listin) prověření Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, Registru neplatných dokladů, Registru TelcoScore, Společnosti pro informační databáze, a.s., Registru hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, Katastrálního rejstříku pro platnost adresy a Registru „sankčních seznamů.

5. Z výpisu z účtu žalovaného od 30. 4. 2023 do 25. 4. 2025 (na který chodila žalovanému výplata od , právnická osoba, .), soud zjistil, že žalovaný byla zaměstnána u , právnická osoba, ., ze kterého chodila výplata do 29 000 Kč měsíčně (převážně 21 000 Kč – 22 000 Kč), dále na něj chodily další platby bez konkrétní informace o důvodu. Z výpisu z účtu byla zřejmá platba úroku na nepovolený debet. Na účtu byla evidována řada příchozích plateb, výběrů a vkladů bez možnosti jen z výpisu účel pohybů vyhodnotit.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec ve výši 35 200 Kč, který měl žalovaný vrátit nejpozději do 10. 11. 2025. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatkem 1,99 % z každé čerpané částky. Účastníci sjednali poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč za každou expresní výplatu. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 2 020,97 %. Výše denních splátek vyplývala z předpisu denních splátek (jako přílohy smlouvy). Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (z interního systému žalobkyně) soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému 10 000 Kč dne 26. 4. 2025 a 200 Kč dne 27. 4. 2025.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Z potvrzení o podání z 16. 12. 2025 vyplývalo odeslání uvedeného dopisu žalovanému poštou.

8. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvě žalobkyně poskytla žalovanému částku podle smlouvy 10 200 Kč. Žalovaný nevrátil žalobkyni nic.

14. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

15. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně sice posuzovala, spokojila se pouze s ověřením příjmu žalovaného ze zaměstnání (který byl však převážně nižší, než uváděný žalobkyní). I když na účet žalovaného přicházely další částky z neznámého (neosvětleného důvodu), nejednalo se nepochybně (ani podle prohlášení žalovaného při zkoumání úvěruschopnosti) o pravidelný příjem Žalobkyně si neověřila dluhovou zátěž žalovaného (včetně jeho závazku z titulu úhrady nákladů na bydlení) již proto, že z účtu vyplývá čerpání neoprávněného debetu žalovaným. Pokud žalovaný žalobkyni nic neuhradil (z žaloby to nevyplývá), nelze i tohoto důvodu považovat ověření poměrů žalované za dostatečné. Pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného je úvěrová smlouva neplatná.

16. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (10 200 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil hmotněprávní splatnost dluhu ve stejné délce jako je u zákonné pariční lhůty (§ 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly.

18. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 50 Kč dle položky č. 2 bodu 2., ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků.