17 C 87/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 9.352 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky úroku z prodlení ve výši 305,59 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 473 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč od 7. 10. 2021 do 27. 10. 2021.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 753,04 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 600 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 11.294 Kč s přísl. (8.000 Kč jistina, 1.792 Kč nesplacený úrok, 1.352 Kč smluvní pokuta, 150 Kč paušální náklady na upomínání) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 3. 2021 číslo která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, IČO a žalovaným ohledně poskytnutí částky 8.000 Kč.

2. Usnesením ze dne 1. 6. 2022, č.j. 17 C 87/2022-18 bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby (1.942 Kč úrok a 1.352 Kč smluvní pokuta).

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“).

4. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Smlouvou o úvěru z 19. 3. 2021 číslo právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 3.000 Kč na dobu 30 dnů za úrok 690 Kč (zápůjční úroková sazba činila 279,83 %, RPSN 1 141,2 %). Podle smlouvy bylo možné prodloužení splatnosti úvěru až na 360 dnů za měsíční poplatek 690 Kč, poplatek musel být zaplacen do doby splatnosti úvěru. Účastníci sjednali smluvní pokutu 0,1 % denně, poplatek za písemnou upomínku 50 Kč Smlouvou o úvěru 24. 3. 2021 (stejného čísla) došlo k poskytnutí částky 8.000 Kč žalovanému na 30 dnů (do 18. 4. 2021) za úrok 1.792 Kč (272,54 % p.a., RPSN 1 342,8 %) s možností prodloužení za stejných podmínek (měsíční poplatek 1.840 Kč). Z výpisů z účtu právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 20. 11. 2019 0,11 Kč jako platbu k ověření svého čísla účtu (a jeho jména); dne 19. 3. 2021 byla na uvedený účet zaslána částka 3.000 Kč, dne 22. 3. 2021 další částka 3.000 Kč a dne 24. 3. 2021 2.000 Kč. Upomínky z 2. 5. 2021, 11. 5. 2021, 19. 5. 2021 měly prokazovat upomínání žalovaného o zaplacení, doklady o doručení však žalobkyně neměla k dispozici. Z výpisu z úkonů mimosoudního vymáhání vyplývalo, že 6. 11. 2021 žalobkyně odeslala dopis a dne 7. 12. 2021 a 29. 11. 2021 měla být vykonána cesta věřitele za žalovaným (tj. na adresu ohlašovny). Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek vyplývalo postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalovaného; postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem a oznámením o postoupení z 7. 10. 2021 s odesláním poštou 11. 10. 2021. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzývala k dobrovolné úhradě dluhu.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednán, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit jednorázově, a to včetně poplatku ve výši 690 Kč. Následně došlo dle § 1902 občanského zákoníku ke změně závazku na poskytnutí částky 8.000 Kč za poplatek 1.792 Kč. Shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

10. Soud se nezabýval zkoumáním splnění povinností věřitele dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., protože vyhodnocení podmínek úvěru vedlo k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy.

11. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Ujednání smlouvy o úvěru však musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

13. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

14. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být nepřiměřená částce poskytnuté. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 1 342,8 % (podle upravené smlouvy s navýšenou částkou), úroková sazba činí 272,53 % p.a., je ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně a poplatky za upomínání. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku. Soud nepovažoval za přiměřené ani požadování nákladů na upomínání a vymáhání (obyčejný dopis nebyl doložen, výjezdy na adresu ohlašovny byly nadbytečné).

15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný ničeho neuhradil, ale byla mu poskytnuta částka 8.000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy a rozhodnout o vrácení poskytnuté částky 8.000 Kč. Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku. Za výzvu k plnění dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku lze považovat výzvu z 7. 10. 2021.

16. Převážně úspěšnému žalobkyni (úspěch z 68 %) vzniklo dle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. právo na částečnou náhradu nákladů řízení (36 %) požadovaných ve výši 2.089 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1., § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. Náklady sestávaly ze soudního poplatku 1.000 Kč, odměny 600 Kč, paušálních náhrad 300 Kč a DPH z odměny a hotových výdajů.

17. Soud uložil podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. žalobkyni zaplacení doplatku soudního poplatku 600 Kč s ohledem na položku 2. bod 2., položku 1 bod 1. písm. a) Sazebníku. Proti tomuto rozsudku není ve výrocích I., II. a III. odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Proti výroku IV. je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí u Okresního soudu v Karlových Varech. Nesplní-li žalobkyně a žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná osoba domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.