17 C 89/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvalým pobytem náměstí Anonymizováno Anonymizováno pro 12 700 Kč / úvěr

I. Žaloba, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 700 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1711008926.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 700 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 11. 2022 č. , hodnota, -, Anonymizováno, . Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě sedmdesáti osmi týdenních splátek po 500 Kč (celkem 39 000 Kč). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 19 000 Kč, sestávajících z úroku ve výši 6 600 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Žalovaný uhradil 26 300 Kč. Žalobkyně podle svých tvrzení zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřila doklad totožnosti žalovaného v databázi neplatných dokladů, provedla kontrolu předložených dokumentů žalovaného (a vyznačila kontrolu v evidenční kartě klienta), provedla kontrolu rodného čísla a občanského průkazu dálkovým systémem společnosti Credit Check, s.r.o., provedla kontrolu počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí, provedla kontrolu evidence žalovaného v insolvenčním rejstříku, zkontrolovala evidenci žalovaného ve svých systémech, telefonicky ověřila zaměstnaní a vyhodnotila informace o aktuálních poměrech žalovaného a místu jeho bydliště.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, Anonymizováno3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé: Z evidenční karty klienta z 14. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl podle svého prohlášení rozvedený, bydlel sám, nebyl majitelem auta, nebyl vlastníkem nemovité věci a měl u žalobkyně již dříve úvěr. Žalovaný byl zaměstnán u , právnická osoba, na plný úvazek a dobu neurčitou a doložil výplatní pásku a pracovní smlouvu. Příjem ze zaměstnání měl být 15 754 Kč, výdaje na bydlení 4 872 Kč, dále bylo zohledněno životní minimum 4 620 Kč a nebankovní závazky 3 033 Kč.

5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 11. 2022 č. , hodnota, (odpovídající Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) má soud za prokázané, že podle této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě týdenních splátek po 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši celkem 39 000 Kč.

6. Soud přihlédl k tvrzení samotné žalobkyně, jež učinila ve svůj neprospěch, a přihlédl k tomu, že žalovaný uhradil celkem částku 26 300 Kč, jak vyplývalo z přehledu předpisů a plateb na smlouvu (do prodlení se poprvé dostal ve 14. týdnu 2023).

7. Předžalobní upomínkou soud žalovaného vyzval k zaplacení dluhu a podle podacího archu byla předžalobní upomínka odeslána žalovanému na adresu podle smlouvy.

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ve znění účinném do 31. 12. 2023 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, podle které žalobkyně žalovanému plnila částku 20 000 Kč (a žalovaný ji měl podle smlouvy ve splátkách žalobkyni vrátit). Nejprve soud posuzoval zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu ke smlouvě o úvěru, které byla žalovaným uzavřena. Žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

13. Úvěruschopnost žalovaného původní věřitel sice posuzoval, avšak neověřil nijak výši nákladů žalovaného na bydlení a na splátky úvěrů, popř. dluhovou delikvenci žalovaného (která byla podstatná na vyhodnocení pravděpodobnosti vrácení úvěru žalovaným, který disponoval velmi nízkým měsíčním příjmem). Žalobkyně sice uváděla skutečnosti o kontrole dlužnické historie žalovaného, ale omezení této kontroly na poskytovatele úvěru je nedostatečné (ani nebylo jasné, kdo je věřitelem splátky ve výši 3 000 Kč měsíčně).

14. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu zápůjčky bez dalších smluvených úroků a poplatků. Protože žalovaný uhradil částku převyšující poskytnou jistinu dluhu, nemůže být žalobkyni přisouzena ani část uplatňované pohledávky.

15. S ohledem na úspěch žalovaného (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), kterému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

16. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2 bodu 2., ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků.