17 C 97/2022
č. j. 17 C 97/2022-96
V PLATNOSTIOkresní soud v Karlových Varech zamítl část žaloby žalobkyně, která se domáhala zaplacení částky přes 18 tisíc korun z důvodu neplatnosti smlouvy o zápůjčce. Soud uznal, že věřitel nezajistil náležitou kontrolu úvěruschopnosti žalované, což vedlo k neplatnosti smlouvy podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Zároveň rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni částku 9.670 korun jako bezdůvodné obohacení. Soud odmítl nárok na úroky z prodlení a další poplatky, protože jejich výše přesahuje přiměřenost a porušuje dobré mravy.
Plný text
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 18.840 Kč / zápůjčka
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9.670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9.670 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 9.170 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.000 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020, z částky 2.330 Kč od 15. 5. 2019 do zaplacení, částky úroků 6.317,43 Kč, částky zákonných úroků z prodlení 2.125,20 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 12.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 18.840 Kč (12.000 Kč jistina, 2.364,32 Kč poplatek za administrativní činnost, 4.220,68 Kč poplatek za hotovostní inkaso, 255 Kč životní pojištění) jako nedoplatku povinnosti žalované ze Smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 18. 8. 2016 mezi společností právnická osoba, IČO (právním předchůdcem žalobkyně) a žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 12.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč (včetně úroku 1.680 Kč, poplatku za administrativní činnost 2.400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 4.800 Kč). Žalovaná zaplatila pouze částku 2.330 Kč (která byla započtena na poplatky). Na požadavek soudu, aby byly předloženy listiny, které sloužily k ověření informací od žalované pro účely zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně reagovala tak, že kopie dokladů nejsou k dispozici (jsou pouze předkládány).
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nepopírá uzavření smlouvy, byť si na uzavření již nevzpomíná; potvrdila pravost svého podpisu na smlouvě. V době uzavření smlouvy žila s přítelem v nájemním bytě přítele. Údaje v kartě zákazníka z 18. 8. 2016 neodpovídaly skutečnosti, protože žalovaná nájemní vztah sjednaný neměla, byla studentem střední školy (učení na kuchařku) a neměla žádný příjem kromě příjmu z učebního poměru 1.200 Kč měsíčně. Aktuálně byla žalovaná na rodičovské dovolené s příjmem 8.000 Kč měsíčně v souvislosti s péčí o dítě ve věci 11 měsíců (jeho otec na dítě výživné neplatí), náklady žalované jsou tvořeny nájmem s nákladem 12.500 Kč měsíčně, na náklady přispívá Úřad práce České republiky 6.000 Kč měsíčně a ten vyplácí též přídavek na dítě 670 Kč měsíčně.
3. Ze smlouvy z 18. 8. 2016 číslo soud zjistil, že dne 18. 8. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9.170 Kč ve formě 58 týdenních splátek po 365 Kč Smluvní podmínky ke smlouvě stanovily RPSN na 74,72 %. Účastníci sjednali zesplatnění úvěru pro případ prodlení žalované.
4. Z karty zákazníka – hodnocení bonity / žádosti o úvěr z 18. 8. 2016 soud zjistil, že na základě žádosti žalované o zápůjčku 6.000 Kč v hotovosti právní předchůdce žalobkyně zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované (včetně předložení výpisu z účtu, výměru podpory a nájemní smlouvy). Ve formuláři byly o žalované uvedeny informace, že žila ve společné domácnosti s partnerem jako nájemce (od listopadu 2015). Žalovaná měla základní vzdělání, neměla vyživovací povinnost, jejím zaměstnavatelem měl být ČSSZ (od 6/ 2016) s údajným ověřením zprostředkovatelem (bez údaje o způsobu ověření a výslovného údaje, že k ověření došlo); mělo jít o druhé zaměstnání za poslední tři roky. Příjem žalované měl být 12.000 Kč ze sociálních dávek, nájem měl činit 2.200 Kč měsíčně a výdaje domácnosti 4.200 Kč měsíčně.
5. Z Výpočtu RPSN pro spotřebitelský úvěr webová adresa, č.l. 62) soud zjistil, že RPSN předmětné zápůjčky odpovídá 204,12 %. Z databáze obec národní banky příjmení webová adresa, č.l. 63) soud zjistil, že procentní sazba úvěru (fixovaná) na 1 rok až 5 let, který je poskytován bankami domácnostem, činila v roce 2016 9,53 % - 11,25 % p.a; nejdražší byly úročené úvěry z kreditních karet ve výši 23,62 % - 24,20 % p.a. Z internetového článku Člověk v tísni zveřejnil velké porovnání poskytovatelů půjček: Rozdíl v sankcích může činit až pětinásobek z 10. 12. 2017 webová adresa) na 25. místě z hodnocených 42 bankovních i nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů na pomezí průměru až nedostatečných podmínek, zejména v souvislosti s náklady při prodlení a cenou úvěru bylo hodnocení podprůměrné.
6. Soud neprovedl důkaz výslechem jméno příjmení (zástupkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti a uzavření smlouvy o zápůjčce), protože se současný pobyt uvedené osoby nepodařilo zjistit (na adrese uvedené v Centrální evidence obyvatelstva a na adrese uvedené právním předchůdcem žalobkyně nebyla zastižena). K jednání soudu dne 31. 10. 2022 se žalobkyně nedostavila, a tak jí nemohlo být poskytnuto poučení dle § 118a odst. 3 z. č. 99/1963 Sb. (ve vztahu prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti).
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 6. 12. 2019 a oznámení o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019 s podacím lístkem z 7. 1. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil dluh z předmětné smlouvy na žalobkyni.
8. Soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci skutečnosti vyplývající z výše uvedených (provedených a disponibilních) důkazů.
9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku včetně poplatku splatit v 58 týdenních splátkách. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila, zaplatila pouze částku 2.330 Kč. Soud musel posoudit platnost závazku z hlediska splnění povinností (budoucího) věřitele podle zákona o spotřebitelském úvěru a dále i z hlediska požadavků na ochranu spotřebitele v občanském zákoníku.
14. Podle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 9 odst. 2 z. č. 145/2010 Sb. osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. Podle § 9 odst. 3 z. č. 145/2010 Sb. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
15. Podle § 10 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr se rovná současné hodnotě všech peněžitých plnění sjednaných mezi věřitelem a spotřebitelem ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a počítá se na roční bázi podle vzorce uvedeného v příloze číslo k tomuto zákonu. Podle § 10 odst. 2 z. č. 145/2010 Sb. pro účely výpočtu roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr se použijí celkové náklady úvěru pro spotřebitele s výjimkou nákladů splatných spotřebitelem v důsledku neplnění některé z povinností stanovených ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a jiných nákladů než kupní ceny, které je spotřebitel povinen při koupi zboží nebo poskytnutí služeb zaplatit bez ohledu na to, zda je transakce uskutečněna s využitím spotřebitelského úvěru nebo bez jeho využití. Náklady na vedení účtu zaznamenávajícího platební transakce a čerpání, náklady na používání platebních prostředků pro platební transakce a čerpání a další náklady spojené s platebními transakcemi se zahrnují do celkových nákladů úvěru pro spotřebitele, s výjimkou případů, kdy je zřízení účtu nepovinné a náklady na tento účet byly samostatně uvedeny ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo v jiné smlouvě uzavřené se spotřebitelem. Podle § 10 odst. 3 z. č. 145/2010 Sb. výpočet roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr je založen na předpokladu, že spotřebitelský úvěr bude trvat po dohodnutou dobu a že věřitel a spotřebitel splní řádně a včas své povinnosti.
16. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil náležitě úvěruschopnost žalované, protože z disponibilních důkazů nelze zjistit, zda údaje vyplněné v kartě zákazníka odpovídají (odpovídaly) skutečnosti (předloženým dokladům). Žalovaná byla v době uzavření smlouvy ve věku blízkém po dosažení zletilosti, což implikuje zvýšenou péči zkoumání podmínek pro vrácení úvěru, a zjištěné údaje o příjmu žalované jsou žalovanou popírány. Plátcem příjmu žalované měla být ulice správa sociálního zabezpečení, která se obvykle stará o výplaty důchodů, dávek v nemoci a mateřství. Uvedené dávky však neodpovídají situaci žalované (v souvislosti s jejím studiem, popř. dobou bezprostředně po dokončení studia). Varující měl v tomto ohledu být údaj o počtu zaměstnání žalované za dva roky (dvě), byť teoreticky počet zaměstnávání žalované není vyloučen. Dále neodpovídá údajům v řízení od žalované, jakým způsobem bylo zajištěno bydlení žalované a jaké s ním měla žalovaná spojené náklady. Nejde jen o to, že údaje jsou žalovanou rozporovány, jde i o nejasnost údajů v kartě zákazníka (nejasně formulovaná pojistná dávka a nejasné údaje o nájmu, protože výše nákladů na bydlení by neodpovídala obvyklým nákladům na zajištění nájemního bydlení). Na typu dávky pochopitelně závisí i odůvodněnost závěru, že je pravděpodobné, že žalovaná svůj dluh splatí. Pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti je smlouva neplatná (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2020, zn. OPR- právnická osoba proti GK, věc C číslo).
17. Soud dále podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11). Soud dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit jako neplatnou i ve smyslu ust. § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky ve výši 9.170 Kč ve výši 76,42 % jistiny, RPSN více jak 200 %, možnost okamžitého zesplatnění dluhu v případě prodlení žalované, výrazně náklady na spotřebitelský úvěr ve srovnání s maximálními úroky z bankovních úvěrů, včetně hodnocení právního předchůdce žalobkyně nezávislým posuzovatelem co do obvyklosti poskytovaných služeb) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Pokud jde o výpočet RSPN, je do něj třeba dle § 10 odst. 1, odst. 2 z. č. 145/2010 Sb. zahrnout též poplatky za hotovostní inkaso; jde sice o tzv. volitelnou službu, je však vázána na poskytnutí finančních prostředků v hotovosti a v praxi právního předchůdce žalobkyně jde o zcela převažující praxi poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů), alespoň pokud lze soudit z řízení, která jsou vedena u zdejšího soudu; to nepochybně musí souviset se způsobem kontraktace.
18. Jelikož se žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně dle ust § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl ohledně jistiny rozdílu mezi částkou poskytnutou 12.000 Kč a částkou vráceno 2.330 Kč. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle § 1970, § 1958 odst. 2 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. podle prokazatelného doručení výzvy k plnění (předžalobní výzvy). Soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni dluh v zákonné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), protože z tvrzení žalované nevyplývá, že by byla schopna hradit (přisouzený) dluh v přiměřených splátkách.
19. Soud žalobu zamítl ohledně částky přesahující rozdíl mezi částkou poskytnutou a částkou vrácenou, včetně příslušenství přesahujícího zákonný úrok z prodlení od 15. 5. 2020. Ohledně úroku z prodlení před uplynutím lhůty dle zmiňované výzvy soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Převážně úspěšná žalovaná žádné nákladů řízení neuplatnila (a jejich vznik z obsahu spisu nevyplývá). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.