18 C 116/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 21 888 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na doplatku soudního poplatku částku ve výši 229 Kč, a to na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1811011626, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 888 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze 4. 4. 2023 č. číslo, která byla uzavřena právnická osoba, IČO IČO (dále jen „původní věřitel“) jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Původní věřitel měl žalovanému poskytnout částku (zápůjčku) ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit včetně poplatku 7 350 Kč, úhrady za administrativní činnost 2 077 Kč a úhrady za splátky v hotovosti v místě bydliště 2 700 Kč a celkem se zavázal žalovaný vrátit 27 888 Kč ve formě 14 měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč nejpozději do 4. 6. 2024; žalovaný uhradil dle přehledu plateb 13 500 Kč. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr žalovaného nebyla předložena, žalobkyně na ni ani nijak neodkazuje a zkoumání úvěruschopnosti žalovaného netvrdí. Soud tedy nezjistil, že by původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného a zaznamenal informace od žalovaného (v této souvislosti zjištěné).

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 4. 2023 soud zjistil, že původní věřitel jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli smlouvu o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) s parametry uvedenými v prvním odstavci odůvodnění; zápůjčka byla původním věřitelem poskytnuta při podpisu smlouvy. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil podle smlouvy původnímu věřiteli 13 500 Kč.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni; původní věřitel oznámil dopisem postoupení pohledávky žalovanému a oznámení odeslal poštou žalovanému. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby.

7. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr.

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

9. Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ve znění účinném do 31. 12. 2023 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku, podle které původní věřitel žalovanému plnil částku 15 000 Kč. Na žalobkyni práva a povinnosti z (neplatné) smlouvy přešla dle § 1879 občanského zákoníku (smlouvou o postoupení pohledávek).

14. Nejprve soud posuzoval zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podle smlouvy o zápůjčce, které byla žalovanou uzavřena. Původní věřitel neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

15. Úvěruschopnost žalovaného původním věřitelem žalobkyně nikterak netvrdila a neprokázala.

16. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně jako právní nástupce poskytovatele zápůjčky má nárok toliko na nesplacenou jistinu zápůjčky bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry (§ 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.), a proto soud stanovil splatnost dluhu s přihlédnutím k výši dlužné částky a době, která uplynula od poskytnutí zápůjčky (který žalovaný využil); dluh by měl být zaplacen do 14 měsíců. Protože právní předchůdce zapůjčil žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný 13 500 Kč vrátil, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení rozdílu ve výši 2 500 Kč. V ostatních částech vzneseného nároku žalobkyně soud žalobu zamítl, když t\to požadavky nebyly po právu.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl v řízení výrazně úspěšnější než žalobkyně, žádné náklady řízení nevznikly.

18. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 229 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.