18 C 190/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 20 185 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 18 961 Kč (12 000 Kč jako poskytnutá částka, úrok 0,9 % denně, 1 224 Kč smluvní pokuta) s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 3. 2021 z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy. Žalovaný na dluh uhradil 2 500 Kč dne 11. 1. 2022. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný při registraci vyplňoval dotazník o svých poměrech (osobních a majetkových).

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, soud ve věci vyhlásil rozhodnutí bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek ust. § 115a o.s.ř.

3. Soud provedl důkazy označené žalobkyní k jejím tvrzením a dále další důkazy, jejichž potřeba vyplývala z obsahu spisu: A) Smlouvou o spotřebitelském úvěru z 25. 3. 2021 [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve formě 3 měsíčních splátek po 6 364,94 Kč (první dvě splátky) a 6 231,12 Kč (poslední splátka) včetně úroku 0,9 % denně, se splatností ve lhůtě 90 dnů, účastníci sjednali 0,1 % denně z částky (jistiny v prodlení) jako smluvní pokutu a 200 Kč jako poplatek za písemnou výzvu k zaplacení (upomínku). Z přílohové faktury vyplývaly splatnosti jednotlivých splátek. RPSN bylo smlouvou vyčísleno na 1 732,09 % Smlouva odkazovala na Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Ze Všeobecných obchodních podmínek vyplynulo, že žalovaná mohla požádat o prodloužení termínu splatnosti úvěru o 30 dnů, pokud podá žádost v uživatelském profilu. Za prodloužení úvěru se platí poplatek podle výše úvěru a délky prodloužení s tím, že poplatek je třeba uhradit do pěti dnů od podání žádosti. Předpokladem pro registraci žalované na webových stránkách žalobkyně bylo vyplnění osobních a kontaktních údajů a dále vyslovení souhlasu s prověřením žalované v registrech dlužníků ([příjmení]) a vyplnění dotazníku o svých poměrech. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla informace o úvěrových podmínkách a postupu při splácení úvěru v souladu se smlouvou (a podmínkami). Z výpisu z účtu soud zjistil, že z účtu vyplývá poskytnutí úvěru 12 000 Kč na uvedený účet žalovaného 25. 3. 2021. Předžalobní upomínkou z 24. 2. 2022, má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Z výpisu z databáze časových řad [příjmení] (www.cnb.cz) za dobu od června 2019 do května 2020 soud zjistil, že obvyklá výše úroku při úvěrech pro domácnost na spotřebu (do 1 roku) činila 8,10 – 11,25 % p.a., nejvyšší úrokové sazby byly u úročených úvěrů z kreditních karet ve výši 24,02 – 24,11 % p.a. Z článku na www.clovekvtisni.cz „Člověk v tísni porovnal malé půjčky: úroky až v řádu stovek procent ročně, desetitisícové náklady při půlročním splácení“ z 18. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně v (celkovém) hodnocení (náklady, transparentnost a komunikace, klientská vstřícnost) skončila jako 35 ze 41 poskytovatelů (včetně bank), m.j. s ohledem na velmi vysoké náklady na úvěr.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

6. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 cit. zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 23. 12. 2019 uzavřena prostředky komunikaci na dálku smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou a to včetně smluvního úroku a poplatků (a případné smluvní pokuty). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila a uhradila toliko 2 500 Kč.

12. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).

13. Soud dále zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokuta ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

14. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou (mohou vést) k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy RPSN dle smlouvy činí 1 732,09 %, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 57,9 % z poskytnuté jistiny úvěru při tříměsíční době splatnosti, úrok činí 0,9 % denně (81 % na tři měsíce 324 % p.a.), dále byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny, poplatky za upomínky a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy, soud dospěl k závěru o nevyváženosti smlouvy s tím, že není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku Smlouvu je třeba vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku). Závěr o neobvyklosti podmínek úvěru podporuje srovnání s maximálními úroky za úvěry (bank) a též srovnání poskytovatelů jednotlivých drobných spotřebitelských úvěrů.

15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný uhradil 2 500 Kč, vyhověl soud žalobě ohledně poskytnuté jistiny 12 000 Kč – 2 500 Kč = 9 500 Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně tohoto nároku zamítl (pro neplatnost smlouvy jako takové a pro neplatnost jednotlivých ujednání, ze kterých svůj nárok žalobkyně dovozovala).

16. Podle § 1958 odst. 2, § 1970 občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od data následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení podle předžalobní výzvy.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.