18 C 231/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 17 792 Kč s přísl./ služby elektronických komunikací

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 792 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 632 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 152 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 718 Kč od 31. 5. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 290 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 792 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná jako zákazník žalobkyně na základě uzavřené účastnické smlouvy využívala služby poskytované žalobkyní, které však řádně nehradila. Jedná se konkrétně o dlužné částky za platby přes O2 (ve fakturách položka "Služby třetích stran") celkem za 16 632,00 Kč a dále o dlužné splátky za mobilní zařízení - telefon, kdy žalovaná dluží za 4 měsíční splátky kupní ceny částku 1 160,00 Kč (ve fakturách položka "i Phone SE 64GB (2020), černá - pravidelná splátka k dohodě [číslo]).Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila, byl zjištěn následující skutkový stav:Účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byly Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb a ceník. Na základě uvedené smlouvy umožnila žalobkyně žalované prostřednictvím své sítě provést platby za poskytnuté služby – nákupy u třetích stran s § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, žalovaný však vyúčtovanou cenu za služby žalobkyni neuhradil, ač služby u poskytovatelů služeb nereklamoval. Z toho důvodu bylo návrhu ve smyslu ustanovení § 2 písmena n) zákona o elektronických komunikacích a v souladu s č. l. 14 Všeobecných obchodních podmínek vyhověno. Příslušenství pohledávky je dáno ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a je vázáno na splatnost vyúčtování. Současně byla mezi účastníky řízení uzavřena kupní smlouva na výše uvedené koncové zařízení. Žalovaná řádně nehradila splátky a na platbách dluží.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.