18 C 268/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 27 812 Kč s příslušenstvím/ úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 5 200 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, částku ve výši 3 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 3 600 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na doplatku soudního poplatku částku 297 Kč, a to na účet č. 3703-226341/0710 pod VS 1811026825 ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 27 812 Kč s příslušenstvím, z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smluv o úvěru ze dne 28. 6. 2023 č. 0446570 a č. 0434322 ze dne 14. 3. 2023. Těmito smlouvami právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) poskytnul žalované úvěr ve výši 6 000 Kč a 8 000 Kč, žalovaná měla vrátit 1. úvěr ve formě 14 měsíčních splátek po 796 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně dalších plateb a zaplatit tak celkem 11 144 Kč nejpozději do 28. 8. 2024. Druhý úvěr se zavázala zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1062 Kč, a to spolu s dalšími platbami v celkové výši 14 868 Kč nejpozději do 14. 5. 2024. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny, úroku, úhrad za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhrad za administrativní činnost a vyhodnocení případu a úhrad za umožnění placení splátek v místě bydliště. Žalovaná zaplatila na první smlouvu 800 Kč, na druhou smlouvu 4 400 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 na žalobkyni.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila, provedl soud důkaz pouze listinami předloženými žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:Smlouvou o úvěru ze dne 28. 6. 2023 č. 0446570 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, žalovaná měla vrátit celkem 11 144 Kč jak je výše uvedeno. RPSN byla 272,44 %. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025.Smlouvou o úvěru ze dne 14. 3. 2023 č. 0434322 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, žalovaná měla vrátit celkem 14 868 Kč jak je výše uvedeno. RPSN byla 272,44 %. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025.

5. Soud přihlédl k tomu, žalobkyně, že žalovaná zaplatila na dluh 800 Kč a 4 400 Kč.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 6 000 Kč a 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěry splácet měsíčními stanovenými smlouvou, a to včetně poplatků a úroku. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, dluh nehradila v plné výši.

14. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

15. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

16. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

17. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 272,44 % a výše dalších poplatků činí 5 144 Kč a 6 868 Kč, což představuje 85,8 % zapůjčené částky. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.

18. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaná uhradila pouze na první smlouvu 800 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 6 000 Kč, vyhověl soud žalobě ve výši poskytnutého plnění po započtení částky uhrazené, tj. co do částky 5 200 Kč. Na druhou smlouvu žalovaná zaplatila 4 400 Kč a byla jí půjčena částka 8 000 Kč, soud tedy žalobě vyhověl po provedeném zápočtu co do částky 3 600 Kč. Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku s ohledem na domnělé (dle § 573 občanského zákoníku) doručení předžalobní upomínky odeslané žalované dne 17. 7. 2025 ke dni stanovené splatnosti ve výzvě (1. 8. 2025). Ve zbytku pak žalobu zamítl.

19. V řízení byla úspěšnější žalovaná, měla by proto nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Vzhledem k tomu, že jí však náklady žádné nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.

20. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 297 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1 Sazebníku soudních poplatků.