18 C 298/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 34 718,78 Kč s přísl./ úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 248,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 1248,36 Kč od 18. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 34 718,78 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 17. 8. 2023. Žalobkyně uváděla, že na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], dříve [právnická osoba]) žalované úvěr v konečné výši 34 718,70 Kč, který měl být splacen nejpozději do 17. 7. 2024. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020.

2. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů.

3. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že neuznává nárok žalobkyní v žalobě uplatněný, a to proto, že dle jejího názoru je uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 17. 8. 2023 neplatná. Ohledně neplatnosti smlouvy poukazovala zejména na roční procentní sazbu nákladů – RPSN ve výši přesahující 200 % ročně. Tato výše je nepřiměřená a je v rozporu s dobrými mravy. Poukazovala v této souvislosti na soudní judikaturu. Jako další důvod neplatnosti předmětné smlouvy poukazovala žalovaná na to, že původní věřitel nesplnil svoji povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Porušila tak podstatně zákon o spotřebitelském úvěru, a to jeho ust. § 86 odst.

1. I v této souvislosti poukazovala na soudní judikaturu. S ohledem na uvedené navrhovala zamítnutí žaloby.

4. V průběhu řízení vyzval soud žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení uváděných v žalobě a taktéž o tom, jakým způsobem a jaké získala právní předchůdkyně žalobkyně informace o schopnosti žalované splácet úvěr, předložila soudu listiny vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalované a označila důkazy k prokázání všech svých tvrzení.

5. V souvislosti s výzvou žalobkyně ve svém písemném vyjádření z 9. 1. 2025 uvedla, že smlouva o revolvingovém úvěru byla se žalovanou uzavřená za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek za situace, kdy žádost o uzavření smlouvy učinila žalovaná. K podání žádosti došlo tak, že žalovaná na webových stránkách zvolila parametry požadované smlouvy, tj. zvolila výši úvěrového limitu, předložila veškeré požadované osobní údaje a dokumentaci a potvrdila podání žádosti. Dále původní věřitel pro posouzení úvěruschopnosti žalované schválil uzavření smlouvy, zaslal žalované předsmluvní informaci a znění smlouvy. V neposlední řadě po odeslání předsmluvních informací a návrhu smlouvy žalovaná v účtu na webových stránkách kliknutím potvrdila, že se seznámila s předsmluvními informacemi, zněním smlouvy a zněním obchodních podmínek a na základě toho jí byla odeslána SMS zpráva na telefonní číslo, které uvedla při registraci tak, aby ji v případě souhlasu mohla vložit do příslušného formulářového pole na webových stránkách, což žalovaná učinila. Zadáním tohoto unikátního identifikačního SMS kódu a odesláním tímto způsobem písemně potvrdila přijetí smlouvy. Po uzavření smlouvy původní věřitel zaslal na žalovanou uvedenou e-mailovou adresu vyhotovení smlouvy a všech dokumentů, které tvoří její součást. Totožnost žalované byla ověřována tak, že žalovaná byla povinna při uzavření smlouvy o úvěru a případně také při podání žádosti o čerpání úvěru předložit fotokopii svého občanského průkazu. Na základě žádosti soudu žalobkyně dále uvedla, jakým způsobem žalovaná úvěr čerpala. Z přehledu je zřejmé, že na účet číslo 670100 [bankovní účet] pod [variabilní symbol] byly poskytnuty tyto částky: dne 17. 8. 2023 2 500 Kč, 21. 8. 2023 25 000 Kč, 22. 9. 2023 3 600 Kč, 18. 12. 2023 1 000 Kč, 19. 12. 2023 7 400 Kč, 19. 1. 2024 3 300 Kč, 2. 2. 2024 3 000 Kč, 4. 3. 2024 5 000 Kč, 18. 3. 2024 500 Kč, 16. 3. 2024 2 000 Kč a 18. 4. 2024 700 Kč. Žalovaná tak po celou dobu trvání úvěrové smlouvy čerpala finanční prostředky v celkové výši 54 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila celkem 52 751,64 Kč, a to ještě před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky. Žalobkyně uváděla, že dle platební historie byla žalobkyni postoupena pohledávka ve výši 34 718,78 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 21 311,91 Kč, nákladů účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3x 250 Kč) dle standardních podmínek úvěrové smlouvy, a to čl. 8 a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 12 656,87 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho.

6. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a zjištění z nich učiněná pokládá za skutkový závěr ve věci samé, když si tato dílčí skutková zjištění nikterak neodporují: prostřednictvím komunikace na dálku uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná dne 17. 8. 2023 úvěrovou smlouvu na dobu neurčitou, na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr ve výši maximálního limitu 25 000 Kč s prvním čerpáním ve výši 2 500 Kč RPSN ve smlouvě je uvedeno ve výši 299,98 % za předpokladu poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč a roční nominální úrokové sazbě ve výši 146,949 %. Celková splatná částka je ve smlouvě u uvedená ve výši 44 899,34 Kč, a to za předpokladu poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč a roční nominální úrokové sazbě ve výši 146,949 % ve výši 19 899,34 Kč v jednom roce, na základě tam uvedených předpokladů. Způsob slov splácení je ve smlouvě uveden tak, že úvěr bude splácen v měsíčních splátkách odpovídajících minimální částce platby. Bude třeba hradit minimální splátku, kterou tvoří za a) 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr nebo za b) 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší. Jako poplatky za úvěrový limit byl stanoven denní úrok z otevřeného zůstatku úvěru ve výši 0,4026 % a poplatek z prodlení ve výši 250 Kč. Žalobkyní předloženou smlouvou o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která tvoří předmět tohoto řízení na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované. Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Dle tvrzení žalobkyně za dobu čerpání úvěrové smlouvy čerpala žalovaná úvěr v celkové výši 54 000 Kč a uhradila celkem 52 751,64 Kč.

7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

8. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1813 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 1815 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Podle § 2 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 2993 věty prvé z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnili-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaného zákonného ust. § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr v celkové výši 54 000 Kč. Jak je zřejmé z přehledu čerpání. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet a uhradila dle tvrzení žalobkyně celkovou částku 52 751,64 Kč. Toto tvrzení žalobkyně žalovaná nikterak nerozporovala. Pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku.

15. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy podrobil soud zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Soud nejprve zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) - viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. US 4084/12, a nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. US 199/11 Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30– 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 % za současného vystavení dvou bianco směnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu čtyř dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokud 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splacená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností), RPSN dle smlouvy činí 299,98 % a výpůjční úroková sazba, tj. nominální fixní úrok z otevřeného zůstatku úvěru činí 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, jak je z uzavřené smlouvy zřejmé. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženost a není možné k případným ujednáním zakázaným ust. § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.

17. S ohledem na výše uvedené skutečnosti považuje soud uzavřenou smlouvu za neplatnou. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (viz ust. § 2993 občanského zákoníku). Žalovaná čerpala úvěr ve výši 54 000 Kč, na tento úvěr uhradila 52 751,64 Kč. Zbývá tedy k zaplacení částka ve výši 1 248,36 Kč (54 000 Kč - 52 751,64 Kč = 1 248,36 Kč). Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny v poměrné části žalované částky, a to včetně úroku z prodlení z této částky ve smyslu ust. § 1968 a 1970 občanského zákoníku. Ve zbytku, tj. ohledně nároku na další část jistiny, úroku z prodlení, dalších poplatků výrokem II zamítl, neboť tyto nároky jsou nedůvodné vzhledem k závěru soudu o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

18. O nákladech řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 z. č. 89/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého má úspěšný účastník v řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení prakticky plně neúspěšná a žalované, která byla úspěšná, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.