18 C 310/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 32 580 Kč s přísl./ zápůjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 20 000 Kč od 19. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 225 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala podanou žalobou vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 32 580 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně požadovala po žalovaném konkrétně zaplacení částky 26 500 Kč (jistiny zápůjčky 20 000 Kč a poplatku 6 500 Kč), dále smluvní pokuty 6 080 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 500 Kč) s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne 19. 10. 2022 smlouvu o zápůjčce na poskytnutí částky 20 000 Kč. Žalobkyně částku poskytla, žalovaný však svoji povinnost podle smlouvy ani zčásti nesplnil. Žalobkyně se domáhala vrácení zápůjčky, poplatku za poskytnutí, dalších poplatků a pokut (20 000 Kč jistiny, 6 500 Kč poplatku, 2 500 Kč nákladů na uplatnění pohledávky, 6 080 Kč smluvní pokuty).

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o zápůjčce z 19. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 500 Kč do 18. 11. 2022 s tím, že v případě včasného splacení a současně v případě poskytnutí zápůjčky v rámci marketingové akce měl být poplatek 0 Kč a úrok 0 %, aniž by však bylo zřejmé, zda k takovému poskytnutí došlo. Smlouva obsahovala údaj o RPSN 740 %, o sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně; účastníci jednali ceny poplatků za výzvy od 30 Kč (SMS upomínka), přes 500 Kč za písemnou upomínku a výzvu úhradě po 750 Kč za předání spisu inkasní agentuře a až 1 800 Kč na účelné náklady spojené s vymáháním inkasní agenturou. Poplatek za prodloužení lhůty splatnosti činil pro 7 dnů 15 % z aktuálně dlužné jistiny, pro 15 dnů a 20 % z aktuálně dlužné jistiny a pro 30 dnů 25 % výše aktuálně dlužné jistiny. Pro případ prodlení klienta přirůstaly poplatky a úroky k jistině zápůjčky. Smlouva odkazovala na Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], s.r.o.; smlouva obsahovala ujednání o prodloužení splatnosti o 7 dnů (při zaplacení poplatku 15 % ze zápůjčky), o 15 dnů (při zaplacení poplatku 25 % za zápůjčky) a o 30 dnů (při zaplacení poplatku 32,5 % za zápůjčky).

6. Z potvrzení o platbě žalobkyně soud zjistil odepsání částky 20 000 Kč ve prospěch účtu [bankovní účet] (účtu žalovaného podle smlouvy).

7. Žalobkyně předložila písemné upomínky z 25. 11. 2022, 2. 12. 2022, 9. 12. 2022, 18. 12. 2022 a 2. 1. 2023, kterými byl žalovaný urgován o zaplacení dluhu podle smlouvy. Žalobkyně vyzývala před podáním žaloby žalovanou k dobrovolnému splnění dluhu prostřednictvím svého zástupce (s odesláním výzvy dne 8. 8. 2023, jak vyplývá z podacího lístku).

8. Soud převzal svá skutková zjištění výše za skutkový závěr ve věci.

9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se ji zavázal splatit včetně poplatku ve výši stanovené smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyni za dobu trvání smlouvy ničeho neuhradil. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele (včetně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyní) a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

16. Soud dále zvažoval, zda tato smlouva jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

17. Srovnání podmínek půjček či úvěrů, které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany, s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, tj. nepřiměřenému nárůstu platební povinnosti dlužníka, byť na základě porušení jeho povinností. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali souhrnný poplatek ve výši cca 32,5 % jistiny dluhu, RPSN činí 740 % (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, vysoké poplatky za upomínání a vymáhání a krátkou dobu splatnosti, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou a jako celek ji dle § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku považovat za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na údaje ve smlouvě a jejích dodatcích nelze hovořit ani o tom, že by informace o podmínkách spotřebitelského úvěru byly poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem dle § 1813 věta druhá občanského zákoníku (není jasné, zda poskytnutí zápůjčky je nebo není součástí„ marketingové akce“).

18. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalované se dostalo plnění ve výši 20 000 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně má dle § 2991 občanského zákoníku právo na jeho vrácení. Za situace, kdy žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, vzniklo žalobkyni vůči ní právo na zaplacení částky 20 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1958 odst. 2, § 1970 občanského zákoníku (v návaznosti na předžalobní upomínku) a ve lhůtě tam stanovené. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu ve výroku II. v tomto rozsahu zamítnul.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože účastníci byli ve věci úspěšní v přibližně stejném rozsahu.

20. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 225 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) z. č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2. bod 2. Sazebníku ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. 2) Sazebníku částku 1 629 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 1 404 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 225 Kč (o této povinnosti bylo dle § 4 odst. 1 písm. j/ z. č. 549/1991 Sb. rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé).