18 C 322/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 140 791,48 Kč s přísl./ úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 86 626 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 86 626 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7 642,01 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 1408 Kč, a to na účet č. 3703-226341/0710, pod VS 1811032225 ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 140 791,48 Kč s příslušenstvím. z titulu nesplněných povinností vyplývající žalované ze Smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 9. 1. 2024 mezi právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba., Anonymizováno) a žalovanou.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.

4. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní a zjistil z nich následující:

5. Z hodnocení klienta soud zjistil, že u žalované byl uveden příjem ze zaměstnání ve výši 24 575 Kč čistého měsíčně, výdaje byly uvedeny částkou 8 775 Kč, rezerva 1 000 Kč (výdaje ve výši životního minima 4 860 Kč, výdaje na bydlení ve výši 3 915 Kč, splátky Anonymizováno Anonymizováno 6 687 Kč). Volné zdroje 14 800 Kč. Jako zaměstnavatel byla uvedena společnost právnická osoba, adresa.

6. Z výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaná pětkrát žádala o úvěr, je evidován jako žadatel či spolužadatel ohledně částky 200 264,00 Kč jako součtu celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací, částky 200 000 Kč jako součtu celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet, neměla evidován dluh po splatnosti.

7. Z předsmluvního formuláře, z prohlášení klienta, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z Dodatku č. 1 Návrhu smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru a ze splátkového kalendáře má soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 76,04 % ročně (RPSN 109,02 %) ve formě 51 měsíčních splátek po 6 687 Kč měsíčně do 17. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měla na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 320 976 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalované s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny (nesplacená jistina + úroky) za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zaplacení úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 9. 1. 2024 byla převedena částka 100 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě č. č. účtu.

9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná žalobkyni uhradila v celkem částku 13 374 Kč.

10. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu.

11. Z oznámení ze dne 25. 9. 2024 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a byla vyzvána ho k úhradě dluhu ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby.

13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni.

14. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

17. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 76,04 % ročně splatit 51 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, žalobkyni uhradila pouze 13 374 Kč. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

20. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně předložila výpisy z registru NRKI, Hodnocení klienta a prohlášení klienta a uvedla, jaké jsou příjmy žalovaného a jeho výdaje. Výše příjmu žalované so může jevit dostatečnou pro úhradu splátek ve výši 6 687 Kč měsíčně, avšak závěr, že žalovaná bude s velkou pravděpodobností schopna poskytnutý úvěr splácet, nelze učinit pouze na základě této informace, je potřeba učinit analýzu celkové finanční a majetkové situace žalovaného. Z důkazů předložených žalobkyní však takový závěr učinit nelze, z výpisu NRKI vyplynulo, že žalovaná již má jiné závazky, Vzhledem k uvedeným zjištěním a vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by jiným způsobem prověřovala finanční a majetkové poměry žalovaného, nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomu dle názoru soudu nepřímo nasvědčuje i skutečnost, že žalovaná uhradila pouze 2 ze sjednaných 51 splátek. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

21. Pokud jde o posouzení smlouvy z hlediska ochrany spotřebitele, pak základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

22. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali úrok ve výši přesahující 76% ročně, RPSN činí více než 100 % (tedy RPSN i úroky převyšující obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, tedy několik sankcí za porušení obdobné povinnosti žalované, sankce za předčasné zaplacení úvěru, přičemž celková částka, kterou měla žalovaná během čtyř let zaplatit, převyšovala trojnásobně poskytnutý úvěr ( měla vrátit 320 976 Kč celkem), je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost.

23. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla soudem posouzena jako neplatná, nicméně účastníci jsou povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalované poskytla částku 100 000 Kč a žalovaná uhradila celkem 13 374 Kč, soud žalobkyni přiznal právo pouze na rozdíl mezi poskytnutým plněním a splátkami žalovaného (100 000 Kč – 13 374 Kč), t. j. částku 86 626 Kč. Při vypořádání bezdůvodného obohacení ohledně úroků z prodlení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Zákonný úrok z prodlení byl přiznán z této částky ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, kdy výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to v závislosti na odeslání předžalobní výzvy ze dne 9. 1. 2025. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (požadováno plnění dle neplatné smlouvy).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 642,01 Kč, přičemž tato částka představuje 23,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,53 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 140 791,48 Kč sestávající z částky 6 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 570 Kč ve výši 4 529,70 Kč.

25. Současně soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice soudní poplatek z podaného návrhu ve výši 1 408 Kč, a to v souladu s položkou 2 bod 2 a položkou 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když návrh byl podaný jako návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ten však vydán soudem nebyl. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.