18 C 325/2019

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl v senátě složeném z JUDr. Ivany Holubovské jako předsedkyně a přísedících Květy Kuldové a Stanislava Černého v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená Mgr. jméno příjmení , LL.M., advokátem se sídlem adresa o zaplacení částky 39.892 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba se zamítá v celém rozsahu.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 29.712 Kč k rukám právního zástupce žalované ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se podaným návrhem domáhal vůči žalované zaplacení částky 39.892 Kč s příslušenstvím s odkazem na ustanovení § 265 odst. 1 zákoníku práce. V průběhu řízení požadoval zaplacení částky ve výši 33.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2018 do 11. 11. 2019 v kapitalizované výši 5.304 Kč a posléze částky ve výši 31.820 Kč z této částky ve výši 8,5 % v kapitalizované výši 5.038 Kč a úhrady nákladů řízení, vše z výše uvedeného titulu.

2. Žalobce uváděl, že jeho pracovní poměr u žalované byl založen pracovní smlouvou ze dne 14. 3. 2017 s nástupem do práce 1. 4. 2017, pracovní poměr byl prodloužen dodatkem k pracovní smlouvě ze 4. 12. 2018. Dle pracovní smlouvy a náplně práce byl zaměstnán u žalované na pracovní pozici hotelový detektiv – strážný. Kromě hlavní náplně práce od nástupu do zaměstnání, tj. dne 1. 4. 2017 běžně vykonával i práci řidiče, kdy tuto činnost vykonával hlavně v nočních hodinách, kdy musel on a jeho kolegové ze střediska ostrahy odvážet zaměstnance hotelu Bristol při pozdních odchodech ze zaměstnání. O tom, že práci řidiče vykonával, svědčí zápisy z hlášení detektiva, kdy sepis tohoto hlášení bylo povinností po každé směně. Dále o výkonu práce řidiče služebních aut svědčí průkazka o absolvování referentských zkoušek vydaná [příjmení] [příjmení] v [obec] dne 22. 8. 2017, přičemž v době od 1. 4. do 22. 8. 2017 tyto práce řidiče služebních aut zaměstnavatele žalobce vykonával bez zkoušek a bez této průkazky. Tato práce nad rámec pracovní náplně byla vykonávána na příkaz zaměstnavatele a s jeho vědomím. Další pracovní činností nad rámec pracovní náplně žalobce byl výkon práce spojený s příjezdy hostů po 19. hodině, kdy běžnou záležitostí bylo odnášení zavazadel hostů na pokoje, což byla práce, kterou zaměstnanci v denní směně, tj. do 19. hodiny vykonávali zaměstnanci – portýři. Bylo běžné, že po odnošení zavazadel hostům na pokoje hotelu, že po 21. hodině, jak žalobce, tak i jeho kolegové roznášeli hostům hotelu na pokoje studené večeře, takže kromě práce portýra vykonával žalobce i práci číšníka. O výkonu této práce svědčí zápisy – hlášení detektiva. V době od 19.00 do 7.00 hodin nebyl na hotelu žádný portýr. K běžné praxi patřilo, že pokud při příjezdu hostů na pokoje nebyla funkční televize, musel žalobce či některý z jeho kolegů, kteří byli na směně provést její zprovoznění, a to znovu nad rámec běžné pracovní náplně a na vlastní riziko. Stejná praxe byla i u odjezdu hostů z hotelu v době od 19. do 7. hodiny, kdy žalobce zaměstnaný jako hotelový detektiv musel na základě nařízení nadřízených odnášet hotelovým hostům zavazadla, nejen na recepce, ale i do aut, která hosty z hotelu odvážela. Rovněž pak bylo třeba zkontrolovat pokoj, co se týká úplnosti jeho vybavení a stavu minibaru, což rovněž bylo nad rámec pracovní náplně žalobce. O tom, že vedení společnosti vyžadovalo od detektiva výše uvedené úkoly, svědčí příkaz nadřízeného pracovníka vydaný v dubnu 2018. Žalobce uváděl, že jako hotelový detektiv musel s vědomím zaměstnavatele provádět dále drobné údržbářské práce – opravovat neodtékající odpad v koupelnách, vypadlé jističe, závady na topení, zprovozňování trezorů a zámků dveří na pokojích. Tyto práce za běžného provozu vyskytující se neměl, kdo jiný vykonávat, neboť údržbář stejně jako portýr na hotelu nebyl v době od 19. do 7. hodiny. Údržbář byl volán pouze při velkých haváriích detektivem. Ani tyto činnosti nebyly žalovanou zahrnuty do pracovní náplně žalobce. V uvedené souvislosti poukazoval žalobce na ustanovení § 38 odst. 1 zákoníku práce, § 40 zákoníku práce i konstantní judikaturu. Dle názoru žalobce vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení tím, že od žalobce jako svého zaměstnance přijal plnění spočívající v tom, že žalobce vykonal práci nad rámec pracovní smlouvy/pracovní náplně, kterou nedostal zaplacenu. Proto je žalovaná povinna toto bezdůvodné obohacení žalobci vrátit.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že rozporuje, že by žalobce vykonával činnosti, které nespadaly do jeho pracovní náplně. Pokud měl žalobce za to, že některá z činností, které vykonával pro žalovanou v rámci své pracovní doby, nesouvisí s jeho pracovním zařazením, mohl odmítnout tuto činnost konat. I pokud by žalobce skutečně vykonával práce, které nesouvisely se sjednaným druhem práce, lze jen těžko uvažovat o tom, že by žalované mohlo v souvislosti s tvrzeným provedením těchto prací vzniknout bezdůvodné obohacení či že by mohla žalobci vzniknout jakákoliv škoda. Žaloba stojí na nesprávném právním předpokladu, že vykonává-li zaměstnanec v rámci pracovní doby práce, které nespadají pod výkon pracovní činnosti, jež byla jako druh práce sjednána v pracovní smlouvě, vzniká tím na straně zaměstnavatele bezdůvodné obohacení. Tento předpoklad je ovšem nesprávný. Žalovaná uváděla, že zákoník práce neobsahuje zvláštní úpravu bezdůvodného obohacení, proto je třeba podpůrně vycházet z konstrukce tohoto právního institutu obsaženého v občanském zákoníku. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, představuje bezdůvodné obohacení majetkový prospěch vzniklý plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo plněním za někoho, kdo měl po právu plnit sám. Žalobcem popsané skutečnosti nelze podřadit pod žádný z výše popsaných případů. Žalobce konal pro žalovanou práci v rámci své pracovní doby. Za provedenou práci obdržel sjednanou mzdu. V daném případě se tedy nemohlo jednat o plnění bez právního důvodu, ani jiného z citovaných případů bezdůvodného obohacení, neboť právním důvodem pro přijetí plnění (práce) od žalobce byl pracovněprávní vztah vzniklý na základě řádné pracovní smlouvy. Žalovaná poukazovala na to, že situace žalobce se netýká ani jím zmiňovaná judikatura.

4. Žalovaná dále uváděla, že žalobce opakovaně tvrdí, že jím vykonané práce byly plněním pracovních úkolů přidělených mu žalovanou a že se jednalo o výkon závislé práce, byť dle žalobce šlo o jiný druh práce, než který byl sjednán. Pokud tyto práce měly být žalobcem provedeny v rámci jeho řádně rozvržené pracovní doby, pak žalobce fakticky po žalované požaduje uhradit dvojí mzdu. Na toto plnění však nemá nárok, neboť jeho měsíční mzda sjednaná dle pracovní smlouvy mu za odpracovanou dobu byla uhrazena a žalobce žádá za tutéž dobu uhradit ještě další plnění – mzdu z důvodu druhové odlišnosti vykonané práce. Žalobce svou žalobu založil na mylné právní konstrukci, že vedle řádného pracovního poměru žalovaného mezi účastníky písemnou pracovní smlouvou vznikl mezi účastníky navíc ještě tzv. faktický pracovní poměr. Tento stav dle tvrzení žalobce vznikl v důsledku toho, že žalobce měl v rámci své pracovní doby vykonávat pro žalovanou jinou práci, která nebyla sjednána v pracovní smlouvě. Podstatou tzv. faktického pracovního poměru, který není nikde v zákoně definován, a k němuž dospěla právní teorie a judikatura, je poskytnutí ochrany fyzické osobě, která fakticky vykonává závislou práci, ač nemá uzavřen jakýkoli pracovněprávní vztah. Osobě, která koná práce a jinak by ji z důvodu absence pracovní smlouvy nevznikalo právo na mzdu, tak tento judikaturou vytvořený právní institut umožňuje přiznat právo na peněžité plnění odpovídající mzdě. O takový případ se však v dané věci nejedná. Mezi účastníky je vznik faktického pracovního poměru vyloučený, neboť mezi nimi existoval řádný pracovní poměr a žalobce pobíral od žalované pravidelnou měsíční mzdu. [ulice] existence pracovního poměru a faktického pracovního poměru týchž účastníků je vyloučena v situaci, kdy zaměstnanec koná práce – ať již jakékoli – v rámci řádné pracovní doby.

5. Žalovaná rovněž uváděla, že žalobce nerozlišuje, respektive zaměňuje instituty bezdůvodného obohacení a náhradu mzdy. Žalobce se dle názoru žalované nemůže domáhat vydání bezdůvodného obohacení a odkazovat přitom na ustanovení § 265 odst. 1 zákoníku práce, dle něhož je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu, tj. majetkovou újmu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Žalobce však žádnou takto vzniklou škodu netvrdí, respektive jeho žalobní tvrzení zcela postrádají základní tvrzení o naplnění zákonných podmínek pro vznik odpovědnosti za škodu.

6. Mezi účastníky řízení byly nesporné následující skutečnosti:

1. Žalobce byl zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 14. 3. 2017 a jejich dodatků s počátkem pracovního poměru dne 1. 4. 2017. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil ke dni 10. 12. 2019 okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalované.

2. Nesporný je obsah pracovní náplně žalobce ze dne 1. 4. 2017.

7. Mezi účastníky řízení byly sporné tyto skutečnosti:

1. Zda v období od 1. 4. 2017 do 31. 8. 2017 byly žalobci vyplaceny žalovanou veškeré oprávněné mzdové nároky s tím, že žalobce tvrdí, že nikoliv, žalovaná tvrdí, že vše bylo řádně vyplaceno.

2. Zda v období od 1. 4. 2017 do 31. 8. 2017 vykonával žalobce pro žalovanou práce a činnosti nad rámec své pracovní náplně a zda za tyto případné činnosti vykonávané nad rámec své pracovní náplně byl odměněn.

3. Sporná je oprávněnost nároku vzneseného žalobcem, co do jeho oprávněnosti a co do jeho výše.

8. Ke sporným skutečnostem provedl soud tyto důkazy:

9. Výslechy svědků ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], příkazem nadřízeného pracovníka ze dne 8. 4. 2019, pověřením pracovníků k řízení vozidla ze dne 22. 8. 2018, potvrzením o absolvování školení řidičů, sdělením nadřízeného pracovníka k pracovní náplni, žádostí o navýšení základní mzdy u pracovníků střediska ostrahy ze dne 20. 2. 2018, hlášením detektiva prostřednictvím e-mailových zpráv z 2. 4. 2017 až 22. 8. 2017, předžalobní výzvou žalobce ze dne 8. 10. 2019.

10. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav:

11. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že byl zaměstnán u žalované od 1. 1. 2017 do 31. 3. 2018. Jednalo se o řádný pracovní poměr na plný úvazek. Po celou dobu pracovního poměru byl zaměstnán na stejné pracovní pozici jako žalobce, pracovník ostrahy. V uvedené době na totožné pracovní pozici pracoval dále pan [příjmení], pan [příjmení], pan [příjmení] a pan [příjmení]. Pracovali na denní a noční směny, buď 7.00 až 19.00 hodin nebo 19.00 až 7.00 hodin. Směny plánoval pan [příjmení] podle počtu osob, které měl k dispozici. Jednalo se o směny včetně víkendů a svátků. Na denní směně byl v zaměstnání pouze jeden člověk, ten měl na starosti kamerový dohled. V místnosti ostrahy byly soustředěny kamery, jakýsi kamerový pult a pracovníci měli dohlížet na to, zda se někde neděje něco nepřístojného. Svědek uvedl, že Hotel Bristol se skládal z více objektů. Má za to, že sedmi. Pracovník ostrahy měl dále na starost přilehlé parkoviště. Další náplní práce bylo například to, že když se spustil požární poplach, byli k tomu voláni pracovníci ostrahy. Při noční směně pak byli přítomni pracovníci ostrahy dva. Jeden vykonával činnosti tak jako při denní směně, které svědek výše popsal, druhý pak prováděl pochůzky po areálu, kontroloval zabezpečení, tj. zda jsou zamčené všechny brány, okna a protože v noci byli přítomni jen pracovníci recepce, dělali pracovníci ostrahy v podstatě„ děvečky pro všechno“. V areálu působily celkem tři recepce, jednak v Hotelu Bristol, dále v Hotelu Kolonáda a v [příjmení] [příjmení]. Pracovníci ostrahy byli neustále na telefonu a museli reagovat na požadavky těchto recepcí. Požadavky se týkaly příjezdu a odjezdu hostů, kdy při příjezdu doprovázeli pracovníci ostrahy hosty na pokoj, přinášeli jim zavazadla, ukazovali pokoje, seznamovali je s ovládáním televize, trezoru. Pokud se zjistilo, že pokoj není připraven, tak pracovníci ostrahy museli přinést povlečení, převléct, také hostům na pokoj donášeli večeři. V případě odjezdu hostů museli pracovníci ostrahy zkontrolovat pokoj, zda je vše v pořádku, zda nedošlo k nějakým škodám, zkontrolovali minibar a donášeli zavazadla hostům k jejich odjezdovému vozidlu. Uvedené činnosti v průběhu dne vykonávali portýři. Svědek uváděl, že další práce, které pracovníci ostrahy vykonávali, byla kontrola jističových skříní, bazénové technologie, výměny žárovek, výměny baterií v trezorech, několikráte se stalo, že vyprošťovali hosty uvízlé ve výtazích. I tyto činnosti prováděli převážně v noci. V denní době je vykonávali vesměs portýři a pracovníci údržby. Pracovníci ostrahy rovněž v noci rozváželi domů zaměstnance služebním vozem. Svědek uvedl, že měl uzavřenu smlouvu na dobu určitou. Z počátku výše uvedené věci neřešil, ale když viděl, jak se zejména předchozí vedení žalované k věcem staví, začalo mu to vadit a když mu pracovní smlouva skončila, už neměl zájem na dalším pokračování pracovního poměru. Svědek uvedl, že jeho kolegové podávali na vedení žalované žádosti v úmyslu dosáhnout zvýšení platu pracovníkům ostrahy.

12. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že u žalované byl zaměstnán od roku 2010 do roku 2019 na pracovní pozici hotelového detektiva. Šlo o pracovní poměr na dobu neurčitou a na plný pracovní úvazek. Jeho kolegy byli žalobce, pan [příjmení], pan [příjmení], pan [příjmení], pan [příjmení]. Rovněž jejich pracovní pozice byla stejná, tedy hotelový detektiv. Zda některý z nich pracoval na pracovní pozici pracovník ostrahy, mu není známo. Pracovní doba svědka byla na denní směně od 7.00 do 19.00 hodin, při noční směně od 19.00 do 7.00 hodin a jeden čas byla i pracovní doba od 16.00 do 7.00 hodin. To bylo v době okolo roku 2013, 2014 a smysl byl v tom, že pokud někomu chyběly odpracované hodiny, tak touto směnou si je doplnil. Žalobce byl svědkovým spolupracovníkem pět až sedm let. Pracovní náplní svědka bylo sledování kamerového systému, zajištění ostrahy hotelu a zároveň plnění pokynů recepce. Ty se plnily většinou v noční době, kdy nebyli přítomni jiní zaměstnanci hotelu. Na denní směně byl jeden pracovník, na noční směně pak dva. Pracovní náplní bylo kontrolovat kamerový systém a ostraha parkoviště. Druhý pracovník na noční směně pak zajišťoval ostrahu objektů. Spočívalo to v tom, že hotely obcházel a také plnil požadavky recepce. Jednalo se konkrétně o hotely [ulice], Hotel Kolonáda, dále objekty hotelů Královská Vila a [příjmení] [jméno], rovněž [příjmení] [příjmení] tam patřil. Systém rozdělování směn byl takový, že byla jedna směna denní, pak dvě směny noční a následovaly čtyři dny volna, případně další směna tak, aby měl zaměstnanec potřebný počet odpracovaných hodin. Pokud někdo ze zaměstnanců chyběl či byly dovolené, tak si ostatní zaměstnanci jeho směny rozebrali. Chod hotelu na denních směnách byl takový, že byl přítomen denní portýr, který zajišťoval odnos zavazadel, doprovod hostů na pokoj, doprovod hostů do jídelny, na večeři i na oběd, seznámení hostů s uspořádáním hotelu. Při odjezdu hostů portýři pomáhali hostům se zavazadly, nakládali zavazadla do taxíků, kontrolovali pokoje, zda nedošlo k poškození jejich zařízení a vybavení a kontrolovali minibar, zda je zaplaceno za to, co hosté zkonzumovali. Hosté přijížděli a odjížděli po dobu celých 24 hodin denně. Pokud portýři nebyli přítomni, tak jejich činnost vykonávala hotelová ostraha. Svědek uváděl, že při nočních směnách, kdy pracovali dva pracovníci ostrahy, tak jeden kontroloval kamerový systém, druhý pak prováděl kontrolu objektů a plnil pokyny recepce. Toto rozdělení bylo obvykle již dáno při plánování směn. Někdy se ale mohlo stát, že se vzájemně domluvili s kolegou v rámci samotné služby. Po celou službu pak každý vykonával domluvenou činnost, tedy buď kontrolu kamerového systému, nebo ostrahu objektů a další. K výměně v průběhu noci mohlo dojít pouze výjimečně třeba, když byl kolega indisponován a potřeboval ulehčit, například sledováním kamerového systému. Svědek uvedl, že v rámci nočních směn pracovníci ostrahy vykonávali také činnost za servírky, které končily v 19.00 hodin a hostům, kteří přijeli, nosili na pokoje večeře. Hosté přijížděli v různém počtu od jednoho do 25. Celý objekt zahrnoval tři recepce, takže pracovník ostrahy vykonával pokyny všech tří. Někdy se stávalo, například v období festivalu, že za noc přijelo i více hostů, než uvedl. Kromě uvedených činností v rámci nočních směn prováděli pracovníci ostrahy i kontrolu výměníků, když někde docházelo k úniku vody či minerální vody, nebo docházelo k nějakým stavením pracím, které bylo nutno kontrolovat. Provedení takové kontroly dostával obvykle za úkol již noční recepční. Tyto úkoly pracovníci ostrahy nedostávali od recepčních, ale od pana [příjmení] či pana [příjmení] a chodily většinou e-mailem. Pracovníci ostrahy prováděli také kontroly napouštění bazénů či kontrolu, zda nedochází k úniku chlóru. Pokyny k tomu dostávali rovněž od výše jmenovaných. Svědek si vybavil také kontrolu napouštění vřídelní vody do nádrží v jedno období. Svědek uvedl, že má za to, že při nočních směnách pracovníci ostrahy používali i služební vozidlo, bylo to zejména k rozvodu manažerů domů. Poměrně běžnou činností v rámci nočních směn bylo také provádění výměny žárovek či nahazování jističů. Ve dne takové práce zajišťoval většinou pracovník údržby či portýr. Svědek uvedl, že on i jeho kolegové měli za to, že práce, které vykonávají při nočních směnách, jsou nad rámec jejich pracovní náplně. Má za to, že to řešili žádostí o zvýšení platu. Vybavuje si jednu žádost, která byla adresovaná vedení společnosti. Domnívá se, že se k této žádosti připojila i většina svědkových kolegů a bylo to v roce 2018. Svědek si vybavuje, že vedení společnosti nijak nereagovalo a žádost zůstala bez odezvy.

13. Příkazem nadřízeného pracovníka ze dne 8. 4. 2019 bylo přikázáno všem pracovníkům ostrahy provádět součinnost s pracovišti recepcí všech objektů, pracovišti zdravotního a ubytovacího úseku, na požádání provádět práce související s provozem hotelu a ve vztahu k hotelovým hostům, např. provádět kontrolu pokojů, doprovod hostů, doprovod pracovníků zdravotnické záchranné pomoci atd. Dne 22. 8. 2019 vydala žalovaná pověření pracovníků k řízení vozidla s tím, že 22. 8. 2018 bylo provedeno školení pracovníků ostrahy a technického úseku, referentské zkoušky pro vozidla do 3,5 tun. Byla ověřena odborná způsobilost vydáním průkazu řidiče referentských vozidel a pověření ke třem tam výše uvedeným vozidlům bylo vydáno pro šest pracovníků ostrahy, mj. i pro žalobce a tři pracovníky technického oddělení. Z potvrzení o absolvování školení řidičů vyplývá, že žalobce dne 22. 8. 2018 toto školení absolvoval. Žádostí ze dne 20. 2. 2018 požádal žalobce a dále [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] žalovanou o navýšení základní mzdy u pracovníků střediska ostrahy o 1.500 Kč od 1. 4. 2018 s odůvodněním, že minimálně pět let nebyla valorizována základní mzda u těchto pracovníků, i když pracovních úkolů neustále přibývá. Z hlášení žalobce z období od 2. 4. 2017 do 22. 8. 2017 nazvaných hlášení detektiva vyplývá, jaké pracovní činnosti a v jakém časovém úseku směny provedl. Dne 8. 10. 2019 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení částky ve výši 39.892 Kč za období od 1. 4. 2017 do 31. 8. 2017, a to ve lhůtě do 14 dnů od doručení této výzvy.

14. Po právní stránce posoudil soud podanou žalobu takto:

15. Podle ustanovení § 38 odst. 1, písm. a) zákona číslo 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), zaměstnavatel je povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem.

16. Podle ustanovení § 38 odst. 1, písm. b) zákoníku práce, zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Podle ustanovení § 40 odst. 2 zákoníku práce, konat práce jiného druhu nebo v jiném místě než byly sjednány v pracovní smlouvě je zaměstnanec povinen jen v případech uvedených v tomto zákoně.

17. Podle ustanovení § 273 odst. 1 zákoníku práce, plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty.

18. Podle ustanovení § 265 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušených právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

19. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Skutečnosti zjištěné z provedených důkazů vzal soud za základ zjištěného skutkového stavu věci. Po aplikaci výše uvedených zákonných ustanoveních dospěl podepsaný soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, co do nároku, proto se dále ani nezabýval žalobcem požadovanou výší. Z pracovní smlouvy, která byla uzavřena mezi účastníky řízení dne 14. 3. 2017, a jejíž obsah učinili účastníci řízení nesporným, jejíž součástí je pracovní náplň žalobce ze dne 1. 4. 2017, jejíž obsah rovněž účastníci řízení učinili nesporným, vyplývá, že tam uvedené pracovní povinnosti mohou být dále rozšířeny nebo doplněny v souladu s ustanovením zákoníku práce. Tato pracovní náplň je jen rámcová. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobce vykonával pro žalovanou na základě příkazu i jiné práce, než uvedené v pracovní náplni. Stalo se tak v rámci jeho pracovní doby, za kterou pobíral mzdu. Výše citované ustanovení § 273 odst. 1 zákoníku práce uvádí, co je plněním pracovních úkolů, mj. je plněním pracovních úkolů i jiná činnost vykonávaná například na příkaz zaměstnavatele. Pokud žalobce vykonával jím tvrzené práce, činil tak z příkazu zaměstnavatele, tedy žalované, a plnil tím pracovní úkoly v rámci sjednaného pracovně-právního vztahu, za který pobíral mzdu. Nemůže se tak domáhat zaplacení další mzdy za plnění těchto pracovních úkolů. Podepsaný soud považuje tedy nárok vznesený žalobcem za neoprávněný již co do základu, proto se ani dále nezabýval správností žalobcova výpočtu.

22. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má úspěšný účastník v řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Soud tak žalované vůči žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 29.712 Kč, které jsou tvořeny náklady za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. à 2.700 Kč za jeden úkon právní služby (za úkony příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ve věci samé, účast při jednáních soudu dne 30. 9. 2020, 15. 9. 2021, 10. 11. 2021 a 20. 4. 2022), šestkrát režijní paušál à 300 Kč a DPH ve výši 21 % v částce 3.780 Kč, celkem z uvedeného titulu 21.780 Kč. Dále byly žalované přiznány náklady v souvislosti s cestovními výdaji v celkové výši 5.028 Kč a náhradou za ztrátu času v celkové výši 2.904 Kč DPH byla přiznána v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem náklady řízení 29.712 Kč.