18 C 343/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou JUDr. Bc. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zrušení výživného

I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému ve výši 2 200 Kč stanovená rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 0 P 202/2012-88 (20 P a Nc 272/2012) ze dne 13. 11. 2012 se ruší, a to s účinností od 1. 12. 2024

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla zrušena jeho zákonná vyživovací povinnost k žalovanému, a to rozhodnutím a ve výši uvedenými ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalovaný nastoupil do zaměstnání. Zrušení vyživovací povinnosti navrhoval k datu 1. 12. 2024.

2. Žalovaný s podaným návrhem vyjádřil svůj souhlas písemnou formou a uvedl, že již nastoupil do zaměstnání. Také souhlasil se zrušením vyživovací povinnosti k datu 1. 12. 2024.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobcem, a to rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 11. 2012 č. j. 0 P 202/2012-88, právní moc dne 15. 1. 2013 a dodatku ze dne 10. 7. 2024 k pracovní smlouvě ze dne 31. 7. 2023 byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Rozsudkem výše uvedeným byla stanovena vyživovací povinnost žalobce k tehdy nezl. žalovanému ve výši 2 200 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 7. 2012. Dne 10. 7. 2024 uzavřel žalovaný dodatek k pracovní smlouvě uzavřené dne 31. 7. 2023, kterým byl jeho pracovní poměr prodloužen do 31. 7. 2025. Žalovaný je zaměstnán na pozici dělník v zemědělství, pomocné práce v živočišné výrobě, u [právnická osoba]

6. Po právní stránce soud posoudil podaný návrh takto:

7. Podle ust. § 910 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

8. Podle ust. § 911 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Vzhledem k tomu, že bylo v průběhu řízení prokázáno, že žalovaný je zaměstnán, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když odpadl důvod pro další trvání vyživovací povinnosti k žalovanému ze strany žalobce.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce takové rozhodnutí o nákladech řízení přímo navrhoval a žalovanému žádné náklady nevznikly.