18 C 361/2019

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro určení vlastnického práva <b>I. Žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku stav. [parcelní číslo], jehož součástí je budova bez č.p./ č.e. (jiná stavba), a pozemku p. p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro katastrální území Doubí u Karlových Var, obec Karlovy Vary v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 58.045,39 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal podaným návrhem určení, že je vlastníkem pozemku s. [parcelní číslo], jehož součástí je budova bez č. p./č. e. (jiná stavba), a pozemku p. p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro katastrální území Doubí u Karlových Var, obec Karlovy Vary, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary. Návrh byl odůvodněn tím, že z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že vlastníkem výše specifikovaných nemovitostí je žalovaná. Jejich vlastníkem se stala na základě kupní smlouvy uzavřené dne 5. 9. 2012 se žalobcem s tím, že v článku I. a II. kupní smlouvy bylo uvedeno, že kupní cena činí částku 120.000 Kč, která byla žalobci žalovanou údajně uhrazena před podpisem smlouvy v hotovosti oproti příjmovému dokladu. Žalobce uváděl, že v době převodu nemovitostí měl značné finanční problémy, byl insolventní a hodlal řešit svou situaci oddlužením. Tenkrát za účasti zástupců [právnická osoba], s. r. o., Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byla vymyšlena strategie, že simulovaným právním jednáním dojde k uzavření kupní smlouvy včetně simulovaného ujednání o kupní ceně ve výši 120.000 Kč, která ve skutečnosti nebude zaplacena. Ve skutečnosti však vůle smluvních stran směřovala pouze k ochraně vlastnického práva tak, aby věřitelé žalobce nemohli požadovat prodej těchto nemovitostí. Ze strany žalované nebyla žalobci ani žádná kupní cena uhrazena. Naopak bylo domluveno, že po skončení insolvenčního řízení převede žalovaná vlastnické právo na žalobce zpět. Oba výše jmenovaní byli u sepisu předmětné kupní smlouvy a znají okolnosti jejího vzniku a mohou osvětlit skutečnou vůli smluvních stran. Žalobce taktéž poukazoval na to, že insolvenční řízení bylo vedeno u Krajského soudu v Plzni pod spisovou značkou [insolvenční spisová značka] od 26. 10. 2012 a k datu 16. 5. 2018 bylo skončeno. Žalovaná požaduje, aby žalobce odešel z nemovitostí, které užívá, obývá je a investoval do nich prostředky v řádu 100.000 Kč (investice do vlastní nemovitosti) s tím, že žalovaná nehodlá splnit dohodu stran o tom, že vlastnické právo bude opět přepsáno zpět na žalobce.

2. Žalobce uváděl, že má jednoznačně za to, že kupní smlouva o prodeji nemovitosti, uzavřená mezi účastníky řízení dne 5. 9. 2012, byla absolutně neplatná, poukázal na příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. (když se v této věci právní poměry posuzují u závazků v době před nabytím účinnosti tohoto zákona) a taktéž konstantní judikaturu. Žalobce taktéž poukázal na svůj naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem.

3. Žalovaná v písemném vyjádření k podané žalobce uvedla, že nárok vznesený žalobcem neuznává a jeho tvrzení označuje za zcela smyšlená. Uvedla, že předmětná kupní smlouva nebyla simulovaným právním jednáním ale smlouvou, podle které bylo plněno oběma stranami, tedy kupující (žalovaná) zaplatila prodávajícímu (žalobci) celou kupní cenu v hotovosti, což žalobce potvrdil podpisem smlouvy a též podpisem příjmového pokladního dokladu a převedl vlastnické právo na žalovanou v evidenci katastrálního úřadu. Po dobu více než sedmi let od převodu nemovitostí a i po dobu více než jednoho a půl roku po ukončení insolvenčního řízení žalobce nenamítal nic o simulovaném právním úkonu a s tímto tvrzením přichází až nyní v souvislosti s podanou žalobou. Žalovaná potvrdila, že žalobce měl v době převodu nemovitostí finanční problémy a potřeboval hotovost na úhradu svých dluhů, kdy takto to alespoň v tehdejší době žalované sděloval. Proto se žalobce se žalovanou domluvil, že za sjednanou kupní cenu jí prodá předmětné nemovitosti a utržené peníze použije na úhradu svých dluhů. To, zda tak skutečně učinil, žalovaná neví, neboť následně z vlastní zkušenosti zjistila, že žalobce jí v mnoha případech lhal, popřípadě opakovaně hrubě zkresloval situaci. Žalovaná dále vyslovila údiv nad tvrzením žalobce, jehož tvrzení obsažené v žalobě by v případě jeho pravdivosti bylo přiznáním ke spáchání několika úmyslných trestních činů, a to minimálně trestného činu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 trestního zákoníku, dále trestného činu poškození věřitele podle § 222 trestního zákoníku, neboť dle současného tvrzení žalobce tento simuloval právní úkon (kupní smlouvu) v úmyslu zkreslit údaje o svém majetku a tím v insolvenčním řízení dosáhnout nižšího uspokojení věřitelů, než by jinak věřiteli bylo dosaženo, kdyby ve svém majetku přiznal vlastnictví předmětných nemovitostí. V insolvenčním řízení žalobce bylo věřiteli dosaženo pouze 41 % uspokojení jejich pohledávek z důvodu absence jiného zpeněžitelného majetku. Takové tvrzení žalobce znamená, že žalobce alespoň v jednom soudním řízení uvádí či uváděl hrubou nepravdu za účelem získání neoprávněného majetkového prospěchu, kdy i tato skutečnost sama o sobě vypovídá o věrohodnosti žalobce. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

4. Mezi účastníky řízení byly nesporné tyto skutečnosti:

1. Žalobce a žalovaná jsou bývalými partnery, přičemž sporná je délka tohoto soužití.

2. Dne 5. 2. 2012 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena kupní smlouva o převodu nemovitostí popsaných v žalobě (dále jen„ předmětné nemovitosti“).

3. Nesporný je obsah kupní smlouvy, která je ve spise založena.

4. Vůči žalobci probíhalo insolvenční řízení, a to formou oddlužení v období let 2012 – 2018 5. Podpis žalobce na příjmovém pokladním dokladu z 5. 12. 2012 je pravým podpisem žalobce.

6. Dopisem ze dne 14. 11. 2019 vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na svoji osobu.

7. Předmětné nemovitosti užívali za dobu společného soužití účastníci společně, po ukončení společné soužití je užívá výlučně žalovaný. Mezi účastníky řízení nebyla uzavřena žádná dohoda o užívání, nájemní smlouva atd. Žalobce za užívání ničeho žalované nehradí, byl však žalovanou k úhradě vyzván v reakci na podanou žalobu o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. 8. [příjmení] skutečností je, že byla uhrazena daň z převodu nemovitostí, a to žalobcem v souladu s ustanovením VI. předmětné smlouvy.

5. Mezi účastníky řízení jsou sporné následující skutečnosti:

1. Jak dlouho účastníci žili v partnerském vztahu, když žalobce tvrdí, že od roku 2010 do přelomu roku 2018 2019 a žalovaná tvrdí, že od roku 2007 do roku 2017 2. Zda byla uhrazena žalovanou kupní cena ve výši 120.000 Kč a zda vůbec se účastníci řízení dohodli na tom, že tato kupní cena má být uhrazena.

3. Zda v době uzavírání kupní smlouvy a sporné úhrady kupní ceny disponovala žalovaná finančními prostředky ve výši kupní ceny, když žalobce tvrdí, že tyto finanční prostředky k dispozici neměla.

4. Zda kupní smlouva uzavřená dne 5. 9. 2012 mezi účastníky řízení je simulovaným právním úkonem.

5. Jaká byla vůle účastníků při uzavírání kupní smlouvy dne 5. 9. 2012, když žalobce tvrdí, že jeho vůlí byla ochrana vlastnictví před insolvenčním řízením. Žalovaná tvrdí, že její vůlí bylo poskytnutí finančních prostředků žalobci na úhradu jeho finančních závazků pro zvrácení insolvenčního řízení, když žalovaná mu finanční prostředky nechtěla poskytnout bez dalšího a proto se domluvili na prodej předmětných nemovitostí.

6. Ke sporným skutečnostem provedl soud tyto důkazy: Účastnické výslechy žalobce a žalované, výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], dále výpisem z katastru nemovitostí, kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne 5. 9. 2012, předžalobní výzvou žalobce ze dne 14. 11. 2019 včetně doručenky, příjmovým pokladním dokladem ze dne 5. 9. 2012, průběhem insolvenčního řízení žalobce vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [insolvenční spisová značka].

7. Z kupní smlouvy podepsané dne 5. 12. 2012 žalobcem a žalovanou vyplynulo, že žalobce jako prodávající prodal žalované jako kupující nemovitosti specifikované v žalobě za kupní cenu 120.000 Kč s tím, že tato byla uhrazena před podpisem smlouvy v hotovosti oproti příjmovému dokladu.

8. Z příjmového pokladního dokladu s datem 5. 9. 2012 vyplývá, že žalobce přijal od žalované částku ve výši 120.000 Kč, přičemž účel platby je uvedena kupní smlouva ze dne 5. 9. 2012. [příjmení] skutečností v řízení je, že podpis na tomto dokladu je pravým podpisem žalobce.

9. Výzvou svého právního zástupce ze dne 14. 11. 2019 vyzval žalobce žalovanou k uzavření dohody o zpětném převodu předmětných nemovitostí či sepisu souhlasného prohlášení o neplatnosti kupní smlouvy. Výzva byla žalované doručena 18. 11. 2019. Z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že předmětné nemovitosti jsou zapsány [anonymizováno] [list vlastnictví] pro katastrální území Doubí u Karlových Var, obec Karlovy Vary v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary jako vlastnictví žalované.

10. Z historie insolvenčního řízení žalobce je zřejmé, že probíhalo u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], přičemž bylo zahájeno podáním insolvenčního návrhu spojeným s návrhem na povolení oddlužení dne 26. 10. 2012 a ukončeno bylo vydáním usnesení o osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek dne 16. 5. 2018.

11. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že žil se žalovanou v partnerském vztahu od roku 2010 do roku 2014, a to v [obec] – [část obce], [anonymizována dvě slova] [číslo]. Společné soužití ukončili v roce 2014, kdy se žalobce odstěhoval do zahradní chatky v [obec] – [část obce]. Tím ale nedošlo k ukončení jejich vztahu, pouze k ukončení společného soužití, neboť měli určité rozepře. V bytě spolu se žalobcem a žalovanou žila i matka žalované a syn žalované. Žalovaná za žalobcem do zahradní chatky jezdila až do léta 2019, kdy jejich vztah skončil. Žalobce uváděl, že v roce 2012 se dostal do insolvenčního řízení, neboť si vzal několik půjček, ale nebyl schopen je řádně splácet. Bylo mu povoleno oddlužení a splácel od ledna 2013. Bylo mu řečeno, že v rámci insolvenčního řízení o všechno přijde, tedy o všechen majetek. Přišel například o osobní automobil. Měl obavu, že by mohl přijít i o zahrádku, kde bydlí. V insolvenčním řízení mu pomáhal pan [příjmení], neboť žalobce do té doby o tomto řízení nic nevěděl. Jmenovaný mu pomohl i s návrhem a dal mu informaci, že by mohl přijít o majetek. Žalobce tedy se žalovanou sepsali smlouvu, kterou zahrádku přepsali na ní s tím, že až insolvence žalobce skončí, pak provedou přepis zpátky. Jednalo se o kupní smlouvu, ve které byla také uvedena kupní cena. Má za to, že se jednalo o 120.000 Kč, protože se platí daň, muselo být uskutečněno finanční vyrovnání mezi účastníky smlouvy. Daň z převodu platil žalobce jako prodávající. O jakou se jednalo částku, již neví. Peníze dal panu [příjmení], respektive firmě, na jejíž přesný název si již nevzpomíná. Z této částky byla daň uhrazena. Žalobce uváděl, že na uzavření smlouvy se domluvili se žalovanou, ta na zahrádku také jezdila a užívala ji. Oba se pak obrátili na pana [příjmení], kterého žalobce znal z doby, kdy mu pomáhal s insolvenčním řízením a s návrhem na oddlužení. Pan [anonymizováno] připravil smlouvu a žalobce se žalovanou ji k němu přišli podepsat. V kanceláři byl ještě druhý muž, žalobce má za to, že jeho jméno je [anonymizováno]. Pokud jde o cenu za zahrádku, začal se žalobce zajímat, za kolik se zahrádky prodávají, obešel nové vlastníky, kteří v zahrádkářské kolonii zahrádku koupili, a dozvěděl se, jak se ceny pohybují. Tak došli k částce 120.000 Kč. Žalobce si dnes již nevybavuje, co je v kupní smlouvě uvedeno ohledně zaplacení kupní ceny. Ve skutečnosti se se žalovanou domluvili, že žalobci nic platit nebude, aby jí zase nemusel platit on, až bude zahrádku převádět zpátky. Uvedl, že si již také nevybavuje, zda byl vystaven příjmový doklad, o kterém je v kupní smlouvě hovořeno. Uvedl, že panu [příjmení] nechával peníze, jednak to byl poplatek za přípravu smlouvy a jednak na zaplacení daně z nemovitosti. Dnes si již nevybavuje, o jakou částku se jednalo. Je také možné, že částku nechával panu [příjmení] vícekrát. Poté, kdy byl žalobci předestřen příjmový pokladní doklad z 5. 9. 2012 znějící na částku 120.000 Kč uvedl, že podpis tam uvedený je jeho podpisem. Připustil, že tento doklad podepsal. Uvedl, že ve skutečnosti však platba neproběhla, neboť byli se žalovanou domluveni, že se finančně vyrovnávat nebudou, jak již uvedl. Žalobce tento doklad podepsal v kanceláři u pana [příjmení]. Nepředpokládal z toho nějaké komplikace, v uvedené době se žalovanou žili jako druh a družka a nevěděl, co se v budoucnosti stane. Žalobce uvedl, že poslední splátku z oddlužení zaplatil v lednu 2018 a tím bylo oddlužení ukončeno. Byl bez finančních prostředků, musel zase něco vydělat, aby mohl nechat sepsat nové smlouvy. To udělal v srpnu 2019. Pokud hovoří v množném čísle, tak má na mysli jednu smlouvu v několika vyhotoveních. Jednalo se o kupní smlouvu s tím, že žalobce od žalované odkupuje zpět zahrádku. Tuto novou kupní smlouvu připravil [anonymizována dvě slova]. Má za to, že kupní cena v ní byla uvedena shodně, tedy 120.000 Kč. Reakce žalované byla taková, že smlouvu nepodepíše. Bližší důvod neuvedla. To byl také důvod, proč jejich vztah skončil. Žalobce uvedl, že v době uzavírání kupní smlouvy byla žalovaná zaměstnána jako masérka v [anonymizována dvě slova], jaký byl její tehdejší příjem, žalobce neví. Žalobci není známo nic o tom, že by žalovaná měla nějaké finanční úspory. Již na začátku jejich soužití mu říkala, že hradí nějaké splátky. K otázce finančního hospodaření se žalovanou žalobce uvedl, že to, co mu zbylo z výplaty v [anonymizována dvě slova], mu zaměstnavatel posílal na účet, který byl účtem žalované. Žalobce vlastní účet neměl kvůli insolvenčnímu řízení. Takto to fungovalo asi dva roky, než se žalobce odstěhoval na zahrádku. Pak už žalované ničím nepřispíval. Přebíral si výplatu v práci v hotovosti. Nahlédnutím do tzv. výplatnice zjistil, že v době soužití se žalovanou ji na účet posílal 11.000 Kč až 12.000 Kč. Dispoziční právo k tomuto účtu neměl. Z těchto peněz mu žalovaná ničeho nedávala. Na své potřeby si žalobce vydělával prostřednictvím tzv. melouchů. Před zahájením insolvenčního řízení byl jeho příjem v zaměstnání cca 16.000 Kč měsíčně čistého. Ve svém součtu splátky půjček převyšovaly jeho příjem. Na úhradu půjček si půjčoval nikoliv od žalované, ale od své matky, pokud ještě žila, od částky 500 Kč až 1.000 Kč několikrát do měsíce. Vlastní náklady, které byly představovány náklady na jídlo, hradil z prováděných melouchů. Takto si vydělával cca 5.000 Kč měsíčně. V době, kdy se žalovanou bydlel, jí přispíval na nákupy potravin z prostředků vydělaných tzv. melouchy. Něco jí dával na bydlení, o víkendech pobývali přes léto na zahrádce. Spíše než hotovými penězi jí přispíval tak, že něco nakoupil. Náklady spojené s bydlením hradila žalovaná.

12. Žalovaná jako účastnice řízení uvedla, že její vztah se žalobcem započal v roce 2010. V roce 2011 na jaře se sestěhovali do bytu žalované na adrese [adresa]. V bytě dále žil syn žalované a její matka. Jednalo se o byt ve vlastnictví žalované zakoupený v roce 2005. Kupní cenu hradila žalovaná jednak z peněz, které jí darovala její matka, která tyto prostředky měla ze svých výdělků a z podnikání. Tento dar tvořil větší část kupní ceny a zbytek žalovaná doplatila ze svých peněz. Takto fungovalo soužití se žalobcem do roku 2014, pak se přestěhovali na chatu, a to proto, že co chvíli na ně někdo zvonil, hledal žalobce s tím, že mu dluží peníze. Žalovaná měla obavy. Důvodem bylo také to, že žalobce jí nedával žádné peníze. Na to poukazovala matka žalované, že žalobce bydlí zadarmo, a že když je chlap, měl by se starat. Žalobce si také nerozuměl ani se synem žalované, ani s její matkou, což žalovanou velmi mrzelo. Měla ho však ráda. Odstěhování žalobce na chatu mělo také zabránit tomu, aby do bytu žalované přišel exekutor a zabavil věci. Po dobu soužití v bytě žalované, byl žalobce v bytě hlášen, platby však hradila žalovaná se svoji matkou. Žalobce nijak nepřispíval na náklady spojené s bydlením, na nájemné, elektřinu, vodu, topení. Pokud jde o nákupy potravin či jiných věcí potřebných do domácnosti, uváděla žalovaná, že žalobce dostával v práci poukázky na jídlo, tedy stravenky. Za ty občas nakoupil maso. Stávalo se to zřídka, tak jedenkrát za půl roku, kdy nakoupil například 2 kg masa. Jiným způsobem se na úhradách potřeb společné domácnosti nepodílel. Od doby, kdy společně bydleli na chatě, bylo jejich soužití hezké a v pořádku. V roce 2017 však nastal problém s vodou, nebylo možné se na chatě mýt, a to byl počátek konfliktu mezi nimi. Žalovanou mrzelo, že v této době začal žalobce i vulgárně napadat její rodinu, zejména jejího syna, což jí velmi vadilo, protože si na své rodině velmi zakládá. Žalobce rodinu žalované napadal zejména poté, kdy se napil. Od té doby žalovaná jezdila na chatu jen příležitostně třeba o víkendu, nebo když bylo hezky, tak i v průběhu týdne. Po dobu, kdy na chatě žili společně, střídali se v nákupech, elektřinu na chatě a daň z nemovitostí hradil žalobce, žalovaná pak od doby, kdy nemovitosti koupila. V době, kdy na chatě bydleli, dělali na ní úpravy, na kterých se podíleli oba. Vybavuje si, že měnili okna za plastová, provedli výměnu krbových kamen bez výměníku za kamna s výměníkem, aby mohli osadit radiátory. Když se žalovaná v roce 2017 z chaty odstěhovala a žalobce zde zůstal, nic dalšího na chatě neupravoval. Žalovaná uváděla, že předmětné nemovitosti koupila od žalobce v roce 2012, bylo to v době, kdy měl jít do insolvence. Prodal auto, garáž a také se jednalo o byt jeho maminky. U toho ale s jistotou, neví, jak věci byly. Žalobce projevil obavu, aby o chatu nepřišel, žalovaná mu radila, aby jí převedl na své děti, ale toto řešení odmítal, zřejmě proto, že by od dětí nedostal žádné peníze. Jednalo by se vůči nim o dar. Žalobce řekl, že chatu bude muset prodat a zeptal se žalované, zda by jí nekoupila, aby jim chata zůstala. Žalovaná řekla, že se musí domluvit s maminkou kvůli penězům. Maminka s tím souhlasila, řekla, že má jediného vnuka, tedy syna žalované a že mu spoří a tyto úspory na koupi chaty žalované poskytla. Žalobce požadoval kupní cenu 120.000 Kč a žalovaná s tím nikterak nepolemizovala. Pokud jde o peníze, s maminkou se žalovaná pouze dohodly, žádné potvrzení nesepisovaly. Ze strany maminky žalované se jednalo o dar pro žalovanou, nedomlouvaly si žádné splácení. Původně od ní žalovaná nechtěla celou částku, byla v té době zaměstnaná s platem 12.000 Kč až 14.000 Kč měsíčně. [příjmení] to vyučovala, měla přivýdělek, takže měsíčně si vydělala dalších cca 20.000 Kč. Měsíčně byl její příjem v uvedené době 30.000 Kč až 35.000 Kč. Nakonec souhlasila s tím, že jí maminka dá celou kupní cenu, avšak s tím, že už dále nebude šetřit svému vnukovi, tedy synovi žalované peníze. Ale tyto peníze bude dávat na stranu žalovaná. Žalovaná uvedla, že se žalobcem nedomlouvali na tom, jak to s chatou bude v budoucnosti, třeba pokud se věci změní. Žalobce řekl, že vše bude probíhat u pana [příjmení], ten také sepsal kupní smlouvu. Žalobce se žalovanou ke jmenovanému jeli, smlouva byla již sepsaná. Oba měli možnost si jí přečíst, prostudovat a pak podepsat. Kupní cena se předávala u pana [příjmení]. Žalovaná uvedla, že peníze měla v obálce, kterou předala žalobci, ten si ji vzal, otevřel a má za to, že peníze přepočítal. Pan [anonymizováno] byl přítomen. Zda konkrétně i u předávání peněz, to si již žalovaná nevybavuje. Nevybavuje si, ani v jakých bankovkách jaké hodnoty hrazená kupní cena byla. Jak uváděla žalovaná, peníze jí dala její matka, měla je doma, kde měla finanční rezervu pro případ náhlé potřeby. Pan [anonymizováno] připravil potvrzení o předání peněz, které žalobce a žalovaná podepsali. Žalovaná dodala, že v roce 2017, kdy se z chaty odstěhovala, jezdila tam pak příležitostně, ji žalobce žádal, aby ho tam nechala, než si něco najde. Také se jí ptal, zda chce peníze, že jí je dá, ale ona mu řekla, že nic nechce. Byla na něj nazlobená za to, jak se choval k jeho rodině, k ní, jak jí urážel. Žalovaná upřesnila, že nejprve se jí žalobce ptal, kolik chce za chatu peněz, že by jí koupil. Ona mu však řekla, že jí prodat nechce. Řekla mu, že na chatě může zůstat, než si něco najde. Pak ho žádala, aby se vystěhoval, s čímž on nesouhlasil, a to byl také důvod, proč podal žalobu k soudu. Žalovaná uváděla, že v době, kdy uzavírali kupní smlouvu, aby žalobce o chatu nepřišel, tak spolu nehovořili o tom, jak věci budou do budoucna, až například skončí jeho insolvence. Říkal žalované, že je jedno, čí chata bude, nehovořili o zpětném převodu. Dodala, že o řešení s chatou v souvislosti s insolvencí hovořila pouze se žalobcem, s nikým dalším. Předpokládá, že žalobce o tom hovořil se svými kamarády ze zahrádkářské osady. Vzpomíná si, že se jednalo o tři rodiny, a to [příjmení], [příjmení] a na jméno třetí rodiny si již nevzpomíná, vybavuje si pouze křestní jméno [příjmení].

13. Svědek [jméno] [příjmení], uvedl, že žalobce zná po dobu 30 let ze zahrádkářské kolonie. Zahrádkářské chaty společně stavěli, mají vzájemně kamarádský vztah, pomáhají si, žalovanou zná pouze povrchně, dříve si tykali, v současnosti již nikoliv. Svědek uvedl, že o finanční situaci žalobce v minulosti mu není nic známo, nehovořili o tom. Asi před dvěma lety v souvislosti s úhradou plateb členských poplatků svědek zjistil, že na seznamu není uvedeno jméno žalobce. Ptal se ho na to, zda prodal chatu, a to v situaci, kdy byla přítomna i žalovaná. Žalobce mlčel a žalovaná řekla, že až přijde čas, uvede vše na pravou míru. Co si měl pod tím svědek představit, neví. Ke vztahu žalobce a žalované svědek uvedl, že navenek jejich vztah působil hezky, zdálo se, že se mají rádi, žádné podrobnosti svědek nezjišťoval. Žalovanou viděl svědek naposledy cca před dvěma lety, když sklízela na zahrádce broskve. Svědek doplnil, že o převodu chaty nemá žádné informace, ani o kupní smlouvě a převodu peněz, na takové podrobnosti se žalobce neptal.

14. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žalobce zná přes 30 let ze zahrádkářské kolonie. Vzájemný vztah se žalobcem svědek charakterizoval jako kamarádský s tím, že někdy si svěřují i soukromé záležitosti. Žalovanou zná svědek z doby, kdy na zahrádku jezdívala, nyní ji přes dva roky neviděl. V době, kdy se vídali, byl jejich vzájemný vztah se žalovanou dobrý, kamarádský. Svědkovi je známo, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k rozchodu. Detaily však neví, ale v jeho rámci snad byla na žalovanou chata přepsána, respektive ještě před rozchodem došlo k přepisu chaty. Pokud je svědkovi známo, přepis chaty se řešil proto, že na žalobce byla nějaká insolvence. Tyto informace má svědek od žalobce. Ten mu řekl, že měl finanční problémy, a proto to s chatou tak udělali. K čemu měl převod chaty, to neví. Žalovaná se ale potom„ vybarvila“. Svědek s manželkou nevěděl, že došlo k rozchodu mezi žalobcem a žalovanou do doby, kdy žalovaná přišla ke svědkovi na návštěvu a řekla mu to. Žalovaná z chaty odvezla všechny své věci. Svědka a jeho manželku přesvědčovala o tom, že by žalobci nikdy chatu nevzala. Také se žalované ptali, zda jí žalobce něco dluží a ona říkala, že ne. To, že by žalobci nikdy chatu žalovaná nevzala, rozuměl svědek tak, že chata na ní byla převedena kvůli insolvenci žalobce, ale že ona by mu ji nevzala, že by se nějak vyrovnali. Žalovaná je i všechny sousedy překvapila, nechápou, z jakého důvodu na tom trvá. Myslí si, že jenom kvůli penězům. Svědek uvedl, že přímo o převodu chaty mu není nic známo, ani o tom, kdo převod připravoval, ani o kupní smlouvě či úhradě kupní ceny.

15. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že působí jako jednatel společnosti [právnická osoba] se sídlem v [obec], [ulice a číslo] po dobu jednoho roku. Předtím byl ve společnosti zaměstnán jako zaměstnanec a působil jako společník. V rámci společnosti působí celkově již 17 let. Společnost se zabývá oddlužením. Svědek žalobce zná. Společnost mu pomáhala s oddlužením, když se na ni obrátil na základě doporučení. Ještě před insolvencí, která nastala v roce 2012. Zkoumáním bylo zjištěno, že žalobce roztočil spirálu krátkodobých drahých půjček, měl několik závazků u [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] atd. a také měl soukromé půjčky od svých kamarádů a rovněž dlužil nějakým lichvářům, když šlo o vyšší částky. Některé dluhy za žalobce hradila jmenovaná společnost, bylo to vyřešeno tak, že byla uzavřena zástavní smlouva na byt ve [část obce], kdy se jednalo o byt ve vlastnictví žalobce, který byl následně prodán. Přes společnost svědka nebyl žalobce schopen dostát svých závazků, proto byl v roce 2012 podán návrh na oddlužení, a to z důvodů, že byly stále nové a nové dluhy. Pokud jde o převod zahrádky a zahrádkářské chatky z žalobce na žalovanou, uvedl svědek, že na tomto řešení se domluvili v rámci jedné z porad, kdy žalobci řekli, že potřebuje peníze. Žalovaná v té době byla pro žalobce velkou pomocí, a to i mentální. Domluvili se, že pokud má nějaké finanční prostředky, nechť tyto nemovitosti od něj koupí. Jejich vztahy byly v té době velmi dobré, byla to láska jako trám. Žalovaná řekla, že moc peněz nemá, ale že si je půjčí od maminky, která byla bonitní. Kupní smlouva byla připravena v kanceláři společnosti, rovněž zde podepsaná a svědek u toho byl osobně přítomen. Pokud jde o kupní cenu, uvedl, že si vzpomíná, že se žalobce se žalovanou domluvili na částce 120.000 Kč nebo 130.000 Kč Cena nevycházela z žádného odhadu, ale z toho, jaké byly možnosti paní žalované a z toho, co potřeboval pan žalobce. Svědek uvedl, že po podpisu smlouvy byla na stole obálka s penězi. Částku svědek nepřepočítával, ale překvapilo ho, že žalovaná po něm chtěla, aby vypsal příjmový pokladní doklad. Po předestření fotokopie příjmového pokladního dokladu ze spisu svědek uvedl, že se jedná o doklad, o kterém hovořil. Je vyplněn jeho rukou a uvedená částka 120.000 Kč. Přesto, že svědek peníze nepřepočítával, nějak je nezpochybňoval. Žalobce se žalovanou byli v naprosté shodě. Svědek dále uvedl, že dnes si již nevybavuje, kdo s obálkou z kanceláře odešel. Doplnil, že při schůzce, při níž se zrodil nápad převodu předmětných nemovitostí, ani při schůzce, kde byla podepisována kupní smlouva, nepadlo to, že by v budoucnu, kdy se situace u žalobce změní, mělo dojít ke zpětnému převodu nemovitostí. Svědek dodal, že v té době byl vztah mezi žalobcem a žalovanou výborný a svědek měl za to, že to tak bude až do konce jejich životů. Svědkovi je známo, že několik let žalobce u žalované bydlel. Ona mu vařila, starala se o něj, investovala do něj značné částky peněz, kolikrát je neměla a půjčovala si je. Kupní cena za převod předmětných nemovitostí je pouze zlomek toho, co do žalobce investovala.

16. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že je matkou žalované. Žalobce zná, když se jedná o bývalého přítele její dcery. V současnosti nejsou ve vzájemném kontaktu. Dodala, že její vztahy se žalovanou jsou velmi dobré, úžasné, žalovaná se o ni stará, neboť svědkyně potřebuje péči ze zdravotních důvodů. Uvedla, že si pamatuje na období, kdy žalobce prodával svoji zahrádku s chatkou, s ohledem na svůj zdravotní stav si již nevybavuje, jak je to dlouho. Důvodem prodeje bylo, že potřeboval peníze. Bylo to v době, kdy se žalovanou udržovali vztah a svědkyně má za to, že žalobce nemovitosti prodal její dceři i proto, že se domníval, že je bude moci nadále užívat. Kupní cena byla 120.000 Kč. Podpisu kupní smlouvy svědkyně přítomna nebyla, ani předávání peněz žalovanou žalobci. Svědkyni je to však známo. Peníze, které žalovaná žalobci za nemovitosti zaplatila, těch 120.000 Kč, jí dala svědkyně. Uvedla, že patří ke starší generaci, která je zvyklá šetřit a jednalo se o její celoživotní úspory. Uvedených 120.000 Kč měla doma. Své dceři tuto částku dala. Nechtěla po ní, aby jí je vracela. Jednalo se o dar. Svědkyně věděla, že žalobce je v trvalé insolvenci. Dodala, že jí není známo nic o tom, jak to mělo být s chatkou dál poté, kdy žalobce s insolvencí skončí. Uvedla, že o to se nezajímala. Rovněž svědkyně před soudem uvedla, že žalobce bydlel nějakou dobu v bytě ve [část obce] společně se svědkyní, žalovanou a vnukem svědkyně. Je to již dlouho a nevybavuje si ani, jak dlouho společné soužití trvalo. Tenkrát byl byt ve [část obce] ještě ve vlastnictví svědkyně, později převedla na svoji dceru, tedy žalovanou. Svědkyně uvedla, že žalobce nijak na soužití a chod domácnosti nepřispíval, ale v bytě se přihlásil k trvalému pobytu. Po celou dobu od něj svědkyně neviděla ani korunu. Za celou dobu přinesl pouze dva kousky masa. Náklady spojené s bydlením, tedy elektřinu, plyn, vodu, teplo hradila svědkyně a pomáhala ji žalovaná ze svých příjmů. Nákup potravin, hygienických prostředků a dalších věcí do domácnosti zajišťovala svědkyně se žalovanou. Žalobce se v domácnosti normálně stravoval. Jediný záslužní čin, který udělal, bylo, že spolu s kamarádem vyměnili starou vanu v koupelně. Svědkyně žalované řekla svůj názor na žalobce, ale nechtěla nijak do jejich vztahu zasahovat. Bylo na nich, aby své věci řešili. Svědkyně uvedla, že jí není znám důvod, proč se žalobce z bytu odstěhoval, kam se odstěhoval, neví. Také se dozvěděla, že prodal, co mohl, například garáž a byt po mamince. Dnes již také svědkyně nemůže říci, zda poté, kdy se od nich žalobce odstěhoval, pokračoval dále vztah se žalovanou, zda se scházeli či nikoli. Výslovně uvedla, že když své dceři, tedy žalované darovala zmíněných 120.000 Kč na koupi chatky od žalobce, nic nesepisovaly, darovací smlouvu, ani potvrzení, vše bylo dohodnuto ústně.

17. Skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů, vzal soud za základ zjištěného skutkového stavu.

18. Po právní stránce posoudil soud danou věc takto:

19. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

20. Kupní smlouva byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena dne 5. 9. 2012, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a soud se tedy řídil jeho ustanoveními.

21. Podle ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

22. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

23. Podle ustanovení § 40 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.

24. Podle ustanovení § 41a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený.

25. Podle ustanovení § 46 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.

26. Podle ustanovení § 46 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí; jde-li o smlouvu o převodu nemovitostí, musí být projevy účastníků na téže listině.

27. Podle ustanovení § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

28. Podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

29. V daném případě nejprve soud řešil jako předběžnou otázku, zda je u žalobce na daném určení naléhavý právní zájem dán. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve než dojde k porušení právního vztahu nebo práva a naopak není na místě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti. V případě, že požadovaným určením má dojít ke změně zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, je dán naléhavý právní zájem vždy. V daném případě je tedy zřejmé, že naléhavý právní zájem žalobce na daném určení je dán.

30. Další skutečnosti tvrzené žalobcem žalobou a v průběhu řízení však dle názoru soudu nebyly v řízení prokázány. Žalobce uváděl, že kupní smlouvu se žalovanou dne 7. 9. 2012 uzavřel nikoliv vážně, nýbrž že se jednalo o simulovaný právní úkon. Rovněž uváděl, že od žalované neobdržel kupní cenu ve výši 120.000 Kč uvedenou v kupní smlouvě. Tato tvrzení žalobce nebyla prokázána. Naopak bylo prokázáno, že v době uzavírání předmětné kupní smlouvy se žalobce nacházel ve finančních potížích, dlužil značnou částku peněz, jeho příjmy nestačily ke splácení všech dluhů a v důsledku toho podal žalobce insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení. [příjmení] získal finanční prostředky, prodal osobní automobil, garáž, uzavřel zástavní smlouvu na byt po své matce. Jedním ze zdrojů příjmů žalobce se měl stát i prodej nemovitostí, jež jsou předmětem tohoto soudního řízení. Tyto finanční prostředky pocházely od žalované, respektive její matky, od které je dostala darem. Matka žalované v řízení potvrdila, že své dceři darovala finanční prostředky na koupi předmětných nemovitostí. Žalovaná uvedla, že tato částka byla v obálce předána žalobci při podpisu kupní smlouvy. Existenci obálky s penězi a okolnosti uzavření kupní smlouvy potvrdil rovněž svědek [příjmení] [příjmení] ze [právnická osoba], s. r. o., která žalobci pomáhala s přípravou insolvenčního řízení a oddlužení. Tento svědek rovněž nepotvrdil tvrzení žalobce o tom, že by poté, až se situace na straně žalobce změní, v budoucnu dojde ke zpětnému převodu předmětných nemovitostí na žalobce. Toto tvrzení žalobce nepotvrdili ani svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Uvedli, že o kupní smlouvě převodu peněz jim není nic známo, ani o žádných ujednáních mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce tak zůstal se svými tvrzeními osamocen a soud nemohl jinak, než jím podanou žalobu zamítnout.

31. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má úspěšný účastník v řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Soud tak přiznal žalované vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 58.045,39 Kč. Tato částka sestává z nákladů právního zastoupení, určené dle § 9 odst. 3 písmene a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z puncta 35.000 Kč, tj. částky 2.500 Kč za jeden úkon právní pomoci, a to konkrétně za úkony: příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření žalované, porada s klientem 11. 2. 2020, účast při ústním jednání 17. 8. 2020, 12. 10. 2020, 11. 1. 2021, 1. 2. 2021, porada s klientem 19. 2. 2021, účast při jednání soudu 22. 2. 2021, 21. 4. 2021, 31. 5. 2021, 25. 10. 2021, 12. 1. 2022 a 24. 1. 2022, tj. 15 úkonů à 2.500 Kč, dále 15x režijní paušál à 300 Kč, náhrada za ztrátu času v rozsahu 20 půlhodin à 100 Kč, tj. 2.000 Kč, parkovné v celkové výši 220 Kč a jízdné [obec], [obec], [obec] k deseti jednáním soudu v celkové výši 2.517,40 Kč, rovněž 21 % DPH v částce 10.073,99 Kč v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř.