18 C 366/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 11 940,85 Kč s přísl./ úvěr

I. Žaloba se zamítá v celém rozsahu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu č. 3703-226341/0710, [variabilní symbol]

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 940,85 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. 113495 ze dne 23. 10. 2018. Žalobkyně poskytla žalovanému v souladu se smlouvou úvěr ve výši 20 000 Kč, ze kterého mu však ihned strhla částku 4 000 Kč na nákladech spojených s vyřízením úvěru a dále částku 10 433 Kč na dluh žalovaného z předchozího úvěru. Žalovaný měl poskytnutý úvěr splácet 72 měsíčními splátkami po 865 Kč zahrnující vedle jistiny úvěru úrok, inkasní služby 104 Kč, možnost odkladu splátek 69 Kč, možnost přerušení splátek pro případ nemoci 89 Kč a možnost přerušení splátek pro případ ztráty zaměstnání 89 Kč Celkem měl žalovaný vrátit 41 157 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za první písemnou upomínku ve výši 300 Kč, poplatek za druhou písemnou upomínku ve výši 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 50 % z dosud nesplacené jistiny pro případ zahájení insolvenčního řízení ve vztahu k žalované. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 4. 2022. Žalobkyně proto zaslala žalovanému první upomínku, následně druhou upomínku, avšak bez odezvy, proto přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 26. 11. 2024 a současně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaný zaplatil dle žalobkyně na dluh z úvěru celkem částku 35 465 Kč v období od 15. 11. 2018 do 15. 3. 2022.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 10. 2018 soud zjistil, že byla sjednána za účelem poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému v částce 20 000 Kč, z toho částka 4 000 Kč byla započtena na poplatky žalobkyně v souvislosti s uzavřením smlouvy, částka 10 433 Kč byla započtena na úhradu předchozího závazku ze dne 19. 10. 2018 a částka 5 567 Kč byla vyplacena na účet žalovaného. Celková výše měsíční splátky úvěru byla 865 Kč po dobu 72 měsíců. Dle smlouvy o úvěru činil úrok z úvěru 23 %. Ze splátky 865 Kč byla umořována jistina úvěru, úrok z úvěru, inkasní poplatek, služba Podpora. Celkem tak měl žalovaný zaplatit částku 37 041 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením dluhu byla ve smlouvě o úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za první písemnou upomínku ve výši 300 Kč, poplatek za druhou písemnou upomínku ve výši 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 50 % z dosud nesplacené jistiny pro případ zahájení insolvenčního řízení ve vztahu k žalovanému.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne soud zjistil, že žalobkyně převedla žalovanému bezhotovostně částku 5 567 Kč. Z upomínky soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o splnění splátky splatné 15. 4. 2022. Z dopisu žalobkyně ze dne 26. 11. 2024 obsahujícího zesplatnění úvěru a upomínku soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru s informací o výši dluhu a nákladech za právní zastoupení s výzvou k zaplacení a upozornila žalovaného na následné podání žaloby pro případ nezaplacení.

6. Z oznámení ČSSZ ze dne 28. 12. 2018 soud zjistil, že byl žalované vyplácen starobní důchod ve výši 11 115 Kč měsíčně.

7. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran § 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku).

17. V daném případě z poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč se žalovanému dostalo pouze částky 5 567 Kč, přičemž částka 4 000 Kč byla považována za úhradu nákladů v souvislosti s poskytnutým úvěrem. Částku 10 433 Kč žalobkyně použila na úhradu předchozího závazku žalované z úvěrové smlouvy ze dne 19. 10. 2018, z čehož plyne, že žalobkyně poskytla žalovanému další úvěr po několika dnech od poskytnutí předchozího úvěru, který žalovaný řádně a včas nesplatil. Žalovaný by při dodržení měsíčních splátek dle splátkového kalendáře zaplatil za 72 měsíců částku 72 x 865 Kč, tj. částku 62 280 Kč. Shora uvedené meze smlouva o úvěru překročí, pokud se uváží, že při nezaplacení splátky žalovaným nastoupil soubor sankčních ujednání vedoucí k požadavku žalobkyně na úhradu částek převyšující poskytnutý úvěr. V této souvislosti lze smlouvě vytknout nepřehlednost, která je ve spotřebitelských vztazích nepřijatelná: např. smlouva o inkasu byla zařazena na samý závěr návrhu smlouvy o úvěru, aniž by z textu smlouvy a příloh bylo na první pohled patrné, že není obligatorní částí smlouvy (zjištění jejího fakultativního charakteru žádalo pročtení textu, formulace není zcela jednoznačná, viz č. l. VII. smlouvy o úvěru. I když z návrhu úvěrové smlouvy plyne možnost úprav smlouvy, při rozsahu zaslaného textu je pro spotřebitele nemožné, aby v přiměřené době identifikoval podstatné a nepodstatné části textu a jejich důsledky pro případ nesplnění smluvních povinností.

18. Smlouva o úvěru uzavřená na dobu 72 měsíců umožňovala žalobkyni zesplatnění úvěru v případě prodlení spotřebitele po dobu delší 30 dnů; pro zesplatnění postačoval dluh i na části splátky úvěru, nebo platby za další sjednané služby. Žalobkyně totiž v souladu se smlouvou o úvěru mohla po žalovaném požadovat nesplacenou část jistiny, nesplacenou část úroků, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částek nezaplacených částí plateb za inkasní služby, smluvní pokutu 50 % z dosud nesplacené jistiny, platby za 2 upomínky ve výši celkem 800 Kč. Z tohoto pohledu se smlouva stává zjevně nespravedlivou v testu, který vymezil ve svých výše uvedených rozhodnutích Ústavní soud České republiky. K vyvážení nedojde ani ujednáním smluvních pokut k zajištění povinností poskytovatele úvěru, protože se týkají (již s ohledem na asymetričnost vztahu z úvěru) spíše marginálních otázek (vrácení části úroků a poskytnutí informací), pro jejichž řešení je ostatně žalobkyně vybavena profesionálním aparátem.

19. Žalovanému se dostalo plnění ve výši 20 000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto by byl povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit po odečtení již zaplacené částky podle § 2993 věta první občanského zákoníku, a to včetně zákonného úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil na svůj závazek celkem 35 865 Kč, jak uvedla žalobkyně, žádný dluh mu nezůstal. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud žalobu rovněž zamítnul.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla v řízení neúspěšná a úspěšnému žalovanému náklady nevznikly.

21. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.