18 C 4/2018

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro 139 415 Kč / náklady léčení <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 139.415 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 139.415 Kč ve výši 8,05% ročně od 16. 9. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 6.868 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se návrhem podaným původně formou elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 139.415 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaný dne 17.9.2014 v katastrálním území [územní celek], kolem 13:30 hodin prováděl těžbu dřeva, ačkoliv řádně nezabezpečil místo těžby tak, aby se v tomto prostoru nenacházely nepovolané osoby. V důsledku zanedbání této povinnosti došlo ke zranění poškozeného pana [jméno] [příjmení], na kterého spadl kácený strom. Poškozenému byla způsobena devastující zranění levého bérce, otevřená zlomenina lýtkové kosti, zavřená zlomenina levé kosti kyčelní, krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a povrchní zranění v týlní krajině, kdy musel být letecky transportován do Fakultní nemocnice v [obec] s následnou hospitalizací v době od 17.9.2014 do 30.10.2014. Rozsudkem [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne 5.5.2017 v souběhu s usnesením [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne 3.8.2017 byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, rozhodnutí nabylo právní moci a stalo se vykonatelným. V příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví uhradila žalobkyně náklady léčení poškozeného v celkové částce 139.415 Kč. Rozsah zranění a s tím související léčebná péče, vč. vyčíslení nákladů vychází z vyúčtování zdravotní péče, která je součástí žaloby. Ve smyslu § 55 z. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění má žalobkyně vůči třetí osobě právo na náhradu těchto nákladů vynaložených na hrazené služby ze zdravotního pojištění poskytnuté svým pojištěncům, kteří utrpěli újmu na zdraví zaviněným protiprávním jednáním této třetí osoby vůči pojištěnci žalobkyně.

2. Návrh byl podán dne 3.10.2017 k Okresnímu soudu v Sokolově, který svým usnesením ze dne 29.11.2017 č. j. [číslo jednací], právní moc 19.12.2017, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude spis postoupen [název soudu]. Žalovaný návrh vznesený žalobkyní neuznal s tím, že nenese přímou odpovědnost za úraz poškozeného, případně je jeho odpovědnost toliko částečná. Uváděl, že z provedených výsledků šetření v rámci trestního řízení zcela jednoznačně vyplývá, že poškozený [jméno] [příjmení] musel vědět, že se nachází v místě kácení lesních porostů, musel slyšet provoz motorové pily a muselo mu být i známo, že průchodem se dopouští porušení zákona zejména ust. § 20 odst. 1 písm. i) z. č. 289/1995 Sb. lesní zákon, dle něhož v lesích je zakázáno vstupovat do porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví. Shodné porušení povinností poškozeného a nedodržení běžné obezřetnosti shledal, jak odvolací, tak i dovolací soud v rámci přezkumu rozhodnutí o zavinění žalovaného, na která žalovaný odkazuje. Taktéž uváděl, že poškozený sám v trestním řízení uvedl, že netrpí vadou sluchu a i dobře vidí. Navíc přiznal, že motorovou pilu slyšel a podél cesty bylo naskládáno pořezané dříví. Motorovou pilu musel navíc poškozený slyšet už dávno předtím, než se dostal na místo nehody a tedy než se dostal k místu položeného stromu přes komunikaci. Běh motorové pily, naskládané dříví podél cesty a spadlý strom musel být pro poškozeného dostatečným varováním, aby nepokračoval v cestě. Poškozený nepostupoval obezřetně a nejenom, že porušil ustanovení lesního zákona, ale i ustanovení o obecné prevenční povinnosti a předcházení škodám ve smyslu občanského zákoníku. [ulice] cesta je navíc obcí [obec] označena jako neveřejná a je na ní zakázán vjezd motorovým vozidlům a je přes ni kovová brána.

3. Dále žalovaný namítal otázku své pasivní legitimace. Uvedl, že nezpochybňuje, že předmětný strom pořezal. Tato skutečnost byla již v rámci trestního řízení prokázána, avšak namítá, že neměl smluvně zakotvenu povinnost zabezpečit místo těžby. Tuto povinnost měl jednak vlastník pozemku, popřípadě správce Lesy ČR, který si najal firmu k provedení těžby nebo firma [právnická osoba] [obec], [ulice a číslo], která těžbu měla provést a podle smlouvy se žalovaným měla pracoviště předat a označit a žalovaného proškolit, což se nestalo. Povinnost k označení tak ležela na jmenované firmě. Dle názoru žalovaného je nutné posoudit, do jaké míry porušil sám poškozený rozumnou míru opatrnosti, když sám na sebe převzal nebezpečí možného úrazu a tudíž i odpovědnost za svůj úraz. Za situace kdy je slyšet zvuk motorové pily, okolo je naskládané nařezané dřevo a přes cestu je spadlý strom s pořezanými větvemi je nutné posoudit otázku, zda by většina lidí za stejných podmínek tento strom překročila a pokračovala v cestě nebo by se vrátila a touto cestou nepokračovala. Žalovaný má za to, že pokud někdo nese odpovědnost za úraz poškozeného, tak je to především sám poškozený a dále firma [právnická osoba] V průběhu řízení rovněž žalovaný zpochybnil výpočet částky uplatněné žalobkyní.

4. Mezi účastníky byly nesporné následující skutečnosti: Dne 17.9.2014 v katastrálním území [územní celek], okres [okres], okolo 13:30 hodin prováděl žalovaný těžbu dřeva. V souvislosti s touto skutečností došlo ke zranění poškozeného [jméno] [příjmení], [datum narození]. Rozsudkem [název soudu] ze dne 5.5.2017 č. j. [číslo jednací], právní moc 3.8.2017, ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 3.8.2017 č. j. [číslo jednací], právní moc 3.8.2017, a ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.11.2017 č. j. [číslo jednací] byl žalovaný uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147, odst. 1,2 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 15 měsíců. Ve smyslu § 229 odst. 1 trestního řádu byli poškození, mimo jiné i žalobkyně, odkázáni na náhradu škody se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních, rovněž tak i poškozený [jméno] [příjmení]. Výzvou ze dne 29.8.2017 vyzvala žalobkyně žalovaného písemně k zaplacení náhradě nákladů léčby [jméno] [příjmení] v celkové výši 139.465 Kč ve lhůtě do 15 dnů od doručení této výzvy. Výzva byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 31.8.2017.

5. Mezi účastníky byly sporné tyto skutečnosti: Nárok vznesený žalobkyní, a to co do důvodu, i co do jeho výše, pasivní legitimace žalovaného, existence spoluodpovědnosti – spoluzavinění poškozeného [jméno] [příjmení] a firmy FORESTTRANS, a v případě že soud takovou spoluodpovědnost – spoluzavinění shledá, jaká je její výše (vyjádřeno v %). V návaznosti na předchozí spornou skutečnost byla sporná i aplikace ustanovení § 55 odst. 1 z. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. [příjmení] mezi účastníky řízení byl rozsah zdravotní péče poskytnuté poškozenému [jméno] [příjmení] a její výše v souvislosti s jeho utrpěným úrazem.

6. Ke sporným skutečnostem byly provedeny následující důkazy. Obsah spisu Okresního soudu v Sokolově sp. zn. [spisová značka] a vyúčtováním zdravotní péče žalobkyně k náhradě za léčení poškozeného a vypracování znaleckého posudku, jímž by bylo potvrzeno, zda byly jednotlivé úkony, které byly poskytovateli zdravotnické péče vyúčtovány skutečně provedeny (návrhy žalobkyně) soud nepřistoupil pro nadbytečnost. Rovněž tak soud jako nadbytečný neprovedl důkaz navrhovaný žalovaným, a to provedením vyšetřovacího pokusu a místního šetření na místě úrazu za účasti poškozeného, který by prokázal, že poškozený musel slyšet zvuk motorové pily a musel si být vědom toho, že vstupuje do místa těžby.

7. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Rozsudkem [název soudu] ze dne 5.5.2017 č. j. [číslo jednací], právní moc 3.8.2017, byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v katastrálním území obce Stříbrná, okres [okres] ve vzdálenosti 800 metrů od nemovitosti [adresa] v obci [obec] v prostoru lesní cesty zvané„ [anonymizováno] cesta“ dne 17.9.2014 v době kolem 13:30 hodin prováděl těžbu dřeva, ačkoliv řádně nezabezpečil místo těžby tak, aby se v ohroženém prostoru nenacházely osoby, které zde nekonají práci, čímž porušil povinnosti dřevorubce vyplývající z [ustanovení pr. předpisu] a z bodů 5., 11.,12. části II. přílohy nařízení vlády č. 28/2002 Sb. a v důsledku zanedbání této povinnosti došlo ke zasažení zde procházejícího poškozeného [jméno] [příjmení], [datum narození], káceným stromem a [anonymizováno] jeho zranění: devastujícímu poranění levého bérce, otevřené zlomenině kosti lýtkové, zavřené zlomenině levé kosti klíční, krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a povrchnímu zranění v týlní krajině, která si vyžádala letecký transport do Fakultní nemocnice [obec] s následnou hospitalizací od 17.9.2014 do 30.10.2014. Po tuto dobu trpěl poškozený bolestmi levého bérce, byl omezen v možnosti pohybu a samoobsluhy a celková léčba zranění poškozeného trvala 9 týdnů. Zranění zanechalo trvalé následky v podobě plošných pigmentovaných jizev a defektu svalů levého bérce. Žalovaný tak jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví a porušil tak důležitou povinnost vyplývající z jeho povolání, za což byl odsouzen podle § 147 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců a výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Ve smyslu § 229 odst. 1 trestního řádu byla žalobkyně odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, rovněž tak i poškozený [jméno] [příjmení].

8. Usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 3.8.2017 pak bylo zamítnuto odvolání okresního státního zástupce v [obec] a odvolání obžalovaného [celé jméno žalovaného] (žalovaného) proti výše uvedenému rozsudku jako nedůvodná. Usnesením Nejvyššího soudu ČR z 29.11.2017 č. j. [číslo jednací] tak bylo dovolání žalovaného odmítnuto.

9. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací ve výše uvedeném usnesení uvedl, že již ve svém usnesení ze dne 27.9.2016 sp. zn. [spisová značka] konstatoval, že sice nedošlo ze strany [právnická osoba] k předání pracoviště žalovanému předepsaným způsobem ani ke splnění dalších povinností, avšak [anonymizováno] zdůrazněno, že všechny tyto skutečnosti, tj. to že objednatel nesplnil své povinnosti žalovaný věděl, a přesto s prací, tedy s kácením stromů započal. Bylo již konstatováno, že žalovaný měl být samozřejmě upozorněn na zvláštnosti pracoviště, zvláště pak na skutečnost, že v těžebním prostoru se nachází volně přístupná cesta, což se nestalo, avšak i v tomto případě jde o skutečnost, která byla žalovanému zcela zřejmá, a proto učinil také opatření, jak o nich sám vypovídal v rámci svého výslechu v trestním řízení. Odvolací soud zdůraznil, že žalovaný započal práci za situace, kdy těžba byla v podstatě dobře zabezpečena z hlediska ochrany zdraví a života jiných osob, neboť zde byl přítomen syn žalovaného, který měl sedět na traktoru a sledovat právě to, zda za lesem a hlavně po cestě nepřibližují se k místu těžby nějaké osoby. Syn žalovaného byl ovšem krátce předtím, než došlo k nehodě odvolán svým zaměstnavatelem a za této situace žalovaný v těžbě pokračoval, aniž by učinil jakékoliv zásadní opatření k zajištění místa těžby. Již dříve odvolací soud zdůrazňoval, že vzhledem k zatáčce na cestě nemohl žalovaný vidět na dostatečnou vzdálenost a pokud nechal přes cestu ležet odvětvený strom, takové zabezpečení bylo nedostatečné i proto, že jakmile poškozený se svědkyní [příjmení] strom překročili, padal na ně druhý strom, který žalovaný právě porážel. Ze spisu přitom jinak vyplývá, že tento strom padl zhruba 1,3 metru od stromu, který měl upozorňovat jiné osoby, že se provádí těžba. Odvolací soud konstatoval, že poškozený se svědkyní [příjmení] mohli být samozřejmě opatrnější, avšak jejich částečná neopatrnost nemůže rozhodně vyvinit žalovaného ze spáchání výše uvedeného nedbalostního přečinu Odvolací soud dále uvedl, že odborné vyjádření a výslech Ing. [příjmení], vyjádření Fakulty lesnické a dřevařské, stejně tak i zpráva Ministerstva práce a sociálních věcí poukazují na to, že na nařízení vlády č. 28/2002 Sb. měl navazovat prováděcí předpis, který dosud nebyl vydán, avšak současně z uvedených listinných důkazů jednoznačně vyplývá, že povinnosti uvedené v citovaném ustanovení nařízení vlády se musí vztahovat i na OSVČ, v daném případě na těžaře, tedy žalovaného, neboť jinak by celý předpis postrádal smysl. Tím že nebyl vydán prováděcí předpis, není žádným předpisem přesně stanoveno, jak má být těžební prostor zabezpečen. Odvolací soud poukazuje na obecná ustanovení občanského zákoníku o povinnosti předcházet škodám a o náležité opatrnosti při výkonu práce, kdy může dojít k ohrožení zdraví nebo života a je toho názoru, že lze dokonce konstatovat, že i bez citovaných předpisů musí být každému těžaři jasné, že to zabezpečení, které provedl žalovaný, bylo zcela nedostatečné. V tomto směru se pak vyjádřili i svědek [příjmení] [příjmení], stejně tak i výše jmenovaná fakulta či Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dle odvolacího soudu jsou závěry plynoucí z uvedených důkazů zcela jasné v tom směru, že jednoznačně svědčí o tom, že zabezpečení, které provedl žalovaný při těžbě dřeva poté, co odešel z místa jeho syn, bylo nedostatečné. Odvolací soud dále připustil, že objednatel prací, tedy společnost [právnická osoba] nesplnila své povinnosti a stejně tak, jak bylo již konstatováno, je zřejmé, že i poškozený spolu se svědkyní [příjmení], která šla s ním po lesní cestě, mohli být ještě opatrnější. V žádném případě ovšem tato určitá„ spoluvina“ dalších subjektů nemůže žalovaného vyvinit ze spáchání nedbalostního trestného činu, resp. přečinu podle § 147 odst. 1,2 trestního zákoníku. Žalovaný si nebezpečnosti situace musel být také vědom a právě proto si s sebou k těžbě vzal svého syna, který místo pozoroval z traktoru, na kterém seděl, jak to plyne z jeho výpovědi a měl tedy samozřejmě mnohem lepší výhled na okolí do míst, kam dopadl předmětný strom. Jestliže byl ovšem syn žalovaného z místa odvolán, tak měl žalovaný těžbu přerušit nebo učinit jiné mnohem výraznější zabezpečení místa. V daném případě pak stačilo alespoň, aby žalovaný vyhotovil dobře viditelný nápis, který mohl umístit na strom poražený přes cestu, který byl odvětvený a kde by napsal např.„ provádí se těžba dřeva – zákaz vstupu“. Takovéto jednoduché zabezpečení by samozřejmě ve vztahu k osobám přicházejícím po lesní cestě mohlo být považováno za dostatečné. To však žalovaný neučinil, a to navíc za situace, že i sám uvedl, že viděl asi na 20 metrů kolem sebe, což ovšem také není pravda, neboť sám uvedl, že na cestě byla zatáčka, že tam bylo špatně vidět, a právě kvůli tomu že tam neviděl, dal přes cestu zátaras, tj. odvětvený strom. Žalovaný také vypověděl u hlavního líčení dne 9.5.2016, že poškozený i svědkyně [příjmení] ho museli vidět, avšak on sám je neviděl, jak výslovně uvádí, resp. viděl je až pozdě, tedy v době kdy překročili poražený strom a v době kdy další strom na ně již padal. Odvolací soud také konstatuje, že z fotodokumentace pořízené na místě činu a založené v trestním spise, konkrétně z 32 fotografií na 13 listech, kromě jiného vyplývá jednak to, co již bylo konstatováno, tedy že strom který zranil poškozeného, padl skutečně vedle stromu, který měl představovat zábranu. Současně z fotografií č. 9, 10, 20 a 24 jednoznačně vyplývá, že terén na místě činu se od předmětné cesty do místa, kde kácel žalovaný předmětný strom, svažoval směrem dolů, takže je evidentní, že žalovaný nemohl téměř vůbec vidět na cestu, resp. do strany odkud přicházel poškozený se svědkyní [příjmení], a proto také logicky těžbu započal za situace, že s ním byl přítomen jeho syn, který seděl na traktoru, tedy na vyvýšeném místě a měl mnohem lepší výhled. Není tedy pravdou tvrzení žalovaného, že při kácení stromů měl„ perfektní výhled“, neboť takový výhled mít nemohl. Odvolací soud dále připomíná, že poškozený spolu se svědkyní [příjmení] se pohybovali pomalu, což vyplývá nejen z jejich výpovědi, ale i z toho, že poškozený je narozen v roce 1937, takže se samozřejmě z místa od konce zatáčky na předmětné cestě do místa nehody nemohli dostat během několika vteřin žádným rychlým způsobem, a proto kdyby se žalovaný řádně rozhlédl, případně vyšel několik metrů na cestu předtím, než prováděl konečnou fázi řezu, musel by poškozeného i svědkyni [příjmení] vidět. To ovšem žalovaný neučinil, a ačkoliv neměl rozhodně vůbec dostatečný výhled, strom porazil.

10. Odvolací soud se rovněž zabýval námitkami žalovaného uplatněnými v podaném odvolání s tím, že je mimo jakoukoliv pochybnost, že povinnosti uvedené ve výše citovaném nařízení vlády se musí vztahovat i na žalovaného, tedy i OSVČ, která provádí těžbu dřeva na základě živnostenského oprávnění a příslušné smlouvy. Jak již bylo uvedeno to, že objednatel tedy společnost [právnická osoba] porušila povinnosti je evidentní a jde o určité spoluzavinění na vzniklém následku, avšak nikoliv podstatné, a to proto, že žalovaný započal práci za situace, kdy mu pracoviště vůbec nebylo předáno, takže žalovaný věděl, že uvedená společnost porušila své povinnosti a přesto práci započal. Je třeba říci, že práci započal se svým synem, který zajišťoval dostatečnou bezpečnost při těžbě dřeva, pokud ovšem pak jeho syn byl odvolán a z místa odešel, tak zabezpečení těžby bylo naprosto nedostatečné, a to je právě rozhodující zavinění ze strany žalovaného. Další argument, že poškozený, případně svědkyně [příjmení], museli slyšet hluk pily, také dle odvolacího soudu nemůže obstát, neboť jak již bylo uvedeno, žalovaného neviděli, ani on je neviděl a zvuk motorové pily se v lese rozléhá, takže je mimo jakoukoliv pochybnost, že nelze jednoznačně rozpoznat, odkud tento zvuk se šíří. Rozhodně tedy nelze, dle názoru odvolacího soudu, souhlasit s tím, co uvádí žalovaný ve svém odvolání, tedy že zachoval určitou míru opatrnosti, respektive lze konstatovat, že zachoval jen minimální a nedostatečnou míru opatrnosti a nikoliv tedy dostatečnou opatrnost, když rozhodně neměl přehled do těžebního prostoru o poloměru dvou délek káceného stromu a rozhodně nemohl spoléhat na to, že osoby, tedy návštěvníci lesa, budou položený strom přes cestu, považovat za překážku, kterou nelze překonat a především za zábranu, která znamená, že dál nemají vstupovat, neboť jim hrozí újma na zdraví, případně smrt. Odvolací soud opakovaně konstatoval, že stačilo po odchodu syna žalovaného, alespoň umístit na předmětný strom jednoduchou ceduli s dobře čitelným nápisem„ zákaz vstupu, provádí se těžba dřeva“. Ani takovéto minimální zabezpečení však žalovaný neučinil, a proto došlo ke způsobení těžké újmy na zdraví s trvalými následky.

11. Nadto Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 29.11.2017 č. j. [číslo jednací] konstatoval, že práci spočívající v kácení stromů žalovaný nevykonával v pracovně právním vztahu, ale jako osoba provozující samostatnou výdělečnou činnost na podkladě z. č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění předpisů pozdějších. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je ve sféře právních vztahů vznikajících při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli upravena v části páté z. č. 262/2006 Sb. zákoník práce ve znění pozdějších předpisů. Podle § 107 zákoníku práce další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovně právních vztazích, jakož i zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovně právní vztahy stanoví zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Tímto zákonem je zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovně právních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovně právní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 1 citovaného zákona výslovně deklaruje, že tento zákon upravuje mimo jiné další požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovně právní vztahy podle § 3 zákoníku práce. Část první citovaného zákona, zahrnující § 1 až 11, je nazvána„ další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovně právních vztazích“. Podle § 5 odst. 2 citovaného zákona bližší požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit, stanoví prováděcí předpis. Část druhá citovaného zákona zahrnující § 12 až 13 je nazvána„ zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovně právní vztahy“. Ustanovení § 13 citovaného zákona stanoví, že tam kde se v zákoníku práce nebo v části první citovaného zákona uvádí zaměstnavatel nebo zaměstnanec, rozumí se tím osoba uvedená v § 12 citovaného zákona, tedy též osoba uvedená v § 12 písm. b) citovaného zákona, tj. fyzická osoba, která provozuje samostatně výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu (míněno dle živnostenského zákona). To co z ustanovení § 13 citovaného zákona vyplývá ve vztahu k zákoníku práce, resp. k části první citovaného zákona je ovšem třeba vztáhnout i na prováděcí předpis vydaný na podkladě zmocňovacího ustanovení zákoníku práce, resp. na prováděcí předpis, na který odkazuje citovaný zákon v části první. Funkci prováděcího předpisu, na který odkazuje ustanovení § 5 odst. 2 citovaného zákona plní nařízení vlády č. 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru. Toto nařízení vlády bylo vydáno na podkladě zmocňovacího ustanovení § 134e odst. 2 z. č. 65/1965 Sb. zákoník práce ve znění pozdějších předpisů a nebylo zrušeno zákonem č. 262/2006 Sb. zákoník práce, účinným od 1.1.2007. Přitom ustanovení § 5 odst. 2 z. č. 309/2006 Sb. obsahově koresponduje s ustanovením § 134e odst. 2 zákoníku práce z roku 1965. Z toho jak je uvedenými právními předpisy upravena bezpečnost a ochrana zdraví při práci jasně vyplývá zásada, že požadavky kladené na práci konanou v pracovně právních vztazích jsou rozšířeny i na případy, kdy tatáž práce je konána mimo pracovně právní vztahy osobami uvedenými v § 12 z. č. 309/2006 Sb. jde o logickou konstrukci, neboť je třeba zásadně trvat na tom, aby míra bezpečnosti a ochrany zdraví při práci byla stejná bez ohledu na okolnost, zda je práce konána v pracovně právním vztahu nebo při činnosti mimo pracovně právní vztah (osobami uvedenými v § 12 z. č. 309/2006 Sb.). Dovolací soud tedy považuje za správný závěr soudu 1. stupně i odvolacího, že žalovaný byl při těžbě dříví povinen řídit se nařízením vlády č. 28/2002 Sb. V návaznosti na to učinily soudy správné závěry i ohledně konkrétních ustanovení, která žalovaný porušil. Z ustanovení § 2 odst. 4 citovaného nařízení vlády vyplývala žalovanému povinnost přerušit práci, v níž samostatně nemohl bezpečně pokračovat poté, co se z místa vzdálil jeho syn, jehož úkolem bylo mimo jiné dohlížet na to, aby v ohroženém prostoru nebyl nikdo, kdo tam nekoná práci. Podle bodu I./5. přílohy citovaného nařízení vlády měl žalovaný povinnost, aby při stanovení pracovního postupu kácení stromu zohlednil mimo jiné charakter pracoviště, a aby stanovil směr kácení. V této souvislosti bylo významné, že byl kácen strom v blízkosti lesní cesty, do které zasahoval ohrožený prostor, tj. prostor, ve kterém je osoba vystavena nebezpečí, které ohrožuje její zdraví a bezpečnost – takto je ohrožený prostor definován v § 1 písm. c) citovaného nařízení vlády. Podle bodu II ./11 přílohy citovaného nařízení vlády byl žalovaný povinen práci v obtížných pracovních podmínkách, kterými je mimo jiné i kácení stromů u pozemních komunikací provádět jen za trvalého odborného dozoru jím určeného. Žalovaný nedbal ani na ustanovení bodu II ./12 přílohy citovaného nařízení vlády, podle něhož se ohroženým prostorem při kácení stromů rozumí kruhová plocha, nejméně o poloměru dvojnásobné výšky káceného stromu, a vyžaduje-li to charakter pracoviště i méně, přičemž před započetím hlavního řezu a při vlastním kácení stromu až do jeho dopadu na zem se v ohroženém prostoru nesmí nacházet fyzické osoby, které v ohroženém prostoru nekonají práci. Přitom zajistit, aby v ohroženém prostoru žádná taková fyzická osoba nebyla, bylo primární povinností žalovaného, nešlo tedy o to, že by uvedené ustanovení porušil poškozený, pokud vstoupil do ohroženého prostoru. Dovolací soud také zdůraznil, že v uvedeném kontextu soudy výstižně zdůraznily nedostatečnost opatření, které žalovaný učinil ve vztahu k povinnosti zajistit, aby se v ohroženém prostoru nenacházela žádná fyzická osoba, která tam nekonala práci. Žalovaný se omezil jen na položení klády přes lesní cestu a na to, že sám vizuálně sledoval prostor cesty. K tomu aby zajistil bezpečné kácení stromů poblíž lesní cesty, byl postup žalovaného očividně nezpůsobilý v míře, při které bylo i z jeho subjektivního hlediska snadno seznatelné nebezpečí, které reálně hrozí osobě procházející místem po lesní cestě. Žalovaný věděl, že na zdraví osoby, která se při chůzi po lesní cestě v době kácení stromu ocitne v ohroženém prostoru, může být pádem káceného stromu způsobena vážná porucha zdraví, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že k tomu nedojde, v tom spočívá jeho nedbalost. Podle § 16 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku lze připustit dle dovolacího soudu, že sám poškozený mohl být obezřetnější, když viděl kládu položenou přes lesní cestu, a když ji překročil a pokračoval v chůzi, zejména když také mohl slyšet zvuk motorové pily. Popsanou situaci ovšem poškozený sotva mohl vnímat jako jednoznačný příkaz k tomu, aby nepokračoval v chůzi po lesní cestě, resp. jako výslovný zákaz vstupu do ohroženého prostoru. Lze tedy sice uvažovat o určitém spoluzavinění poškozeného, které je ale zanedbatelné v porovnání s dominantní vysokou mírou zavinění žalovaného.

12. Vzhledem k tomu, že všechna zjištění učiněná z výpovědi žalovaného, poškozeného, svědků, všech listin i odborných vyjádření, které byly k důkazu učiněny v rámci celého trestního řízení, jsou podrobně popsána v rozsudcích soudu 1. stupně, odvolacího soudu i soudu dovolacího, neopakuje podepsaný soud v tomto rozhodnutí jednotlivá zjištění a pro stručnost odkazuje na výše uvedená rozhodnutí soudů všech tří stupňů.

13. Podepsaný soud uzavírá shodně se stanovisky výše uvedených soudů, že objednatel prací společnost [právnická osoba] porušila své povinnosti a nese určité spoluzavinění na vzniklém následku. Jedná se však o spoluzavinění nikoliv podstatné proto, že žalovaný započal práci za situace, kdy mu pracoviště vůbec nebylo předáno, takže věděl, že uvedená společnost porušila své povinnosti a přesto práci započal. Započal ji však se svým synem, který zajišťoval dostatečnou bezpečnost při těžbě dřeva. Pokud však jeho syn byl odvolán svým zaměstnavatelem a z místa odešel, tak zabezpečení těžby bylo dále naprosto nedostatečné, a to je rozhodující zavinění ze strany žalovaného. Dle názoru podepsaného soudu tak argumentace žalovaného, že není v tomto řízení pasivně legitimován, resp. že pasivní legitimace svědčí i společnosti [právnická osoba] je nesprávná a podepsaný soud se s ní neztotožňuje. Spoluzavinění jmenované společnosti na vzniklém následku není podstatné s ohledem na výše konstatovanou skutečnost, že žalovaný započal práce za situace, kdy mu pracoviště vůbec nebylo předáno, věděl, že jmenovaná společnost porušila své povinnosti a přesto pracovat započal, navíc v těžbě pokračoval poté, kdy byl jeho syn odvolán a z místa těžby odešel, tím došlo k naprosto nedostatečnému zabezpečení těžby.

14. Podepsaný soud se rovněž neztotožňuje s argumentací žalovaného, kterou se zabývaly již výše uvedené trestní soudy, a to tvrzenou spoluodpovědností poškozeného za vzniklý následek. Žalovaný tvrdí, že poškozený, případně svědkyně [příjmení], museli slyšet zvuk pily a dále, že překročili zábranu, kterou představoval odvětvený kmen stromu položený přes cestu. Tato argumentaci nemůže obstát. Poškozený a jmenovaná svědkyně žalovaného neviděli, neviděl je ani on, a zvuk motorové pily se v lese rozléhá, jak konstatovaly výše uvedené soudy. Takže je mimo jakoukoliv pochybnost, že nelze jednoznačně rozpoznat odkud tento zvuk se šíří. Soudy konstatovaly, že to byl žalovaný, který zachoval jen minimální a nedostatečnou míru opatrnosti a nikoliv tedy dostatečnou opatrnost, kdy rozhodně neměl přehled do těžebního prostoru o poloměru dvou délek káceného stromu, a rozhodně nemohl spoléhat na to, že osoby, tedy návštěvníci lesa, budou položený strom přes cestu považovat za překážku, kterou nelze překonat a především za zábranu, která znamená, že dál nemají vstupovat, neboť jim hrozí újma na zdraví, případně smrt. Žalovaný neudělal např. základní opatření, o kterém hovoří výše uvedený odvolací soud, kdy stačilo po odchodu syna žalovaného, umístit na předmětný strom položený přes cestu jednoduchou ceduli s dobře čitelným nápisem„ zákaz vstupu, provádí se těžba dřeva“. Poškozený se se svědkyní [příjmení] pohybovali pomalu, což vyplývá nejen z jejich výpovědi, ale i z toho že poškozený je narozen v r. 1937, takže se samozřejmě z místa od konce zatáčky na předmětné cestě do místa nehody nemohli dostat během několika vteřin žádným rychlým pohybem, a proto kdyby se žalovaný řádně rozhlédl, případně vyšel několik metrů na cestu předtím, než prováděl konečnou fázi řezu, musel by poškozeného i svědkyni vidět. To však žalovaný neučinil, a ačkoliv neměl rozhodně vůbec dostatečný výhled, strom porazil. Jak již bylo řečeno výše uvedenými soudy, lze připustit, že sám poškozený mohl být obezřetnější, když viděl kládu položenou přes lesní cestu, a když ji překročil a překračoval v chůzi, zejména když také mohl slyšet zvuk motorové pily. Tuto situaci ovšem poškozený sotva mohl vnímat jako jednoznačný příkaz k tomu, aby nepokračoval v chůzi po lesní cestě, resp. jako výslovný zákaz vstupu do ohroženého prostoru. Lze sice uvažovat o určitém spoluzavinění poškozeného, které je však zcela zanedbatelné v porovnání s dominantní vysokou mírou zavinění žalovaného, tak jak ji konstatovaly výše uvedené trestní soudy.

15. S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl podepsaný soud k závěru, že případné spoluzavinění společnosti [právnická osoba] i poškozeného je natolik zanedbatelné, že nedává podepsanému soudu žádný prostor pro případné úvahy o ponížení částky požadované žalobkyní k úhradě žalovaným, tak jak to žalovaný navrhoval.

16. Podle ustanovení § 55 odst. 1 z. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

17. Žalobkyně v průběhu řízení náležitě doložila částku, která byla uhrazena jednotlivým poskytovatelům zdravotnické péče v souvislosti s léčením poškozeného [jméno] [příjmení], a to za dobu jeho hospitalizace, která trvala od 17.9.2014 do 30.10.2014. Poskytovateli zdravotní péče v daném případě byla lékárna [právnická osoba], [právnická osoba], Zdravotnická záchranná služba Karlovarského kraje, Fakultní nemocnice [obec], odbor letecké záchranné služby a Sanitní doprava [obec]. Přesné názvy poskytovatelů zdravotní péče jsou uvedeny na čl. 135 ve spise. Jednotliví poskytovatelé zdravotnických služeb také potvrdili, že účtované výkony jim byly uhrazeny prostřednictvím žalobkyně. Vyúčtování pak bylo zpracováno MUDr. [jméno] [příjmení], revizní lékařkou žalobkyně, a úhrada vyúčtovaných nákladů na léčení bylo potvrzeno účetní žalobkyně paní [jméno] [příjmení]. Soud má za to, že žalobkyně dostatečně prokázala úhradu vynaložených nákladů na léčbu poškozeného [jméno] [příjmení] jednotlivým poskytovatelům zdravotnické péče a zamítla jako nadbytečné provádění dalších navrhovaných důkazů, např. výslechem svědkyň [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], a vypracováním znaleckého posudku.

18. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud podané žalobě zcela vyhověl a přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na zaplacení částky 139.415 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 16.9.2017 do zaplacení, když nárok žalobkyně na jeho přiznání vychází z ustanovení § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

19. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb. ve znění předpisů pozdějších, občanský soudní řád, dle kterého má úspěšný účastník v řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Soud tak žalobkyni vůči žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 6.868 Kč, jež se skládají z paušální náhrady hotových výdajů dle vyhl. 254/2015 Sb. á 300 Kč za 18 úkonů (příprava, sepis žaloby, předžalobní výzva, návrh na pokračování v řízení, vyjádření ze dne 3.7.2018, návrh důkazů ze dne 17.12.2018, vyjádření ze dne 30.1.2019, ze dne 14.10.2019, 21.2.2020, 13.7.2020, účast při jednáních dne 12.9.2018, 22.10.2018, 25.3.2019, 24.4.2019, 5.6.2019, 3.7.2019, 3.2.2020 a 22.7.2020 a cestovních nákladů v částce 1.468 Kč, představující cestovné [obec] – [obec] a zpět k výše uvedeným jednáním soudu.