18 C 6/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 104 953,47 Kč s přísl./ úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 099,36 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 1 049 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1811000626.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 104 953,47 Kč s příslušenstvím, (sestávající z jistiny 50 100 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 997 Kč, smluvního úroku 51 357,03 Kč a poplatku za službu Klidné spaní 47,58 Kč, poplatku za službu Presto495 Kč , poplatku za službu Informační SMS servis 12,48 Kč a smluvní pokuty) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 12. 2024 s úvěrovým rámcem až do výše 80 000 Kč, která byla uzavřena distančním způsobem. Na základě této smlouvy žalobkyně postupně vyplatila žalované úvěrovou částku) v celkové výši 70 150 Kč, žalovaná měla vrátit poskytnutou částku do 10. 6. 2026. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalované o jejích příjmech a výdajích. Účastníci dále sjednali poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně a poplatek „Presto“ 165 Kč za každé expresní vyplacení úvěru. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána pro případ prodlení smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny až do zaplacení. Pro prodlení žalované žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem. Před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky. Na jistinu byla zaplacena částka 20 050,36Kč.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

4. Z autorizace ověření totožnosti vyplývalo, že totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím služby , právnická osoba, . Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalovaná žila v domácnosti s další 1 osobou s příjmem. Žalovaná měla vynakládat na bydlení 10 200 Kč měsíčně, pravidelné měsíční výdaje činily 8 000 Kč, další nezbytné výdaje 5 000 Kč a zbytné výdaje 5 000 Kč. Výše měsíčního příjmu vypočteného žalobkyní činila 50 190 Kč, výše uváděná žalovanou 50 000 Kč (čistého měsíčně).

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč, který měla žalovaná vrátit nejpozději do 16-1-2026 Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 0,0933 % denně a poplatkem 1,99 % z každé čerpané částky. Účastníci sjednali poplatek za službu Klidné spaní ve výši 3,66 Kč denně a poplatek Presto 165 Kč za každé expresní vyplacení tranše. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN dle smlouvy činilo 1511,80 %. Výše denních splátek vyplývala z předpisu denních splátek.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

7. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku podle smlouvy 70 150 Kč. Žalovaná vrátila podle smlouvy (na jistinu) částku celkem 20 050,36 Kč.

13. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o zápůjčce. V daném případě žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

14. Úvěruschopnost žalované žalobkyně sice posuzovala, spokojila se pouze s uvedením údajů od žalované. Žalobkyně především neověřila (a nevyhodnotila) skutečnou výši nákladů žalované Pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného je úvěrová smlouva neplatná. Žalobkyně má právo na zaplacení poskytnuté částky, která dosud nebyla žalovanou zaplacena. Žalované bylo celkem poskytnuto 70 150 Kč, zaplatila 20 050,36, zbývá tedy zaplatit 50 099,64 Kč.

15. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (38 675,65 Kč, se zohledněním plateb na jistinu uváděných žalobkyní) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly.

17. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 1 049 Kč dle položky 2. bodu 2., ve spojení s položkou 1. bodem 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků.