18 C 69/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 22 956 Kč s přísl./ úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 006 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na doplatku soudního poplatku částku ve výši 229 Kč na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1811006926, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 22 956 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 53-520229 uzavřené mezi účastníky dne 14. 11. 2023.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, evidenční kartou klienta, výzvou k úhradě a podacím archem a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

5. Dne 14. 11. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 53-520229, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 21 000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit žalobkyni v 78 týdenních splátkách po 525 Kč včetně souhrnného poplatku ve výši 19 950 Kč zahrnujícího kapitalizovaný úrok 6 930 Kč (63,33% ročně), poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 300 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 720 Kč. RPSN činila 171,95%. Pro případ prodlení žalované a nesplnění povinnosti ani ve lhůtě 30 dnů k upomínce žalobkyně bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 17 994 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dluhu ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy.

6. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit včetně úroků a poplatků. Žalovaná však své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnila a úvěr nesplácela, v nepravidelných intervalech uhradila celkem částku 6 500 Kč.

10. Vzhledem ke skutečnosti, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a následující občanského zákoníku, podrobil soud mluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

11. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou. Pokud soud uvážil, že RPSN činí více jak 212 %, výše poplatků dosahuje 81,8 % poskytnuté částky, žalobkyně má právo na zesplatnění dluhu (včetně poplatků) v případě nezaplacení i části jedné splátky v dodatečné lhůtě 30 dnů, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost Soud podotýká, že shodný právní závěr učinil v rámci odvolacího řízení v jiné věci se stejnou žalobkyní a obdobným skutkovým základem Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č. j. 25 Co 38/2018-40 a celé řadě dalších prvostupňových rozhodnutí.

12. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalované poskytnout úvěr 21 000 Kč (se splátkami 525 Kč týdně), aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice zjistila měsíční příjem žalované ve výši 19 954 Kč, který však nebyl ověřen, stejně tak žádným způsobem neprověřovala žalobkyně výdaje žalované (žalobkyně vycházela z životního minima 4 860 Kč a nákladů na bydlení 1 000 Kč, které se soudu jeví s ohledem na obvyklé nájmy jaké nepřiměřeně nízké), a ani neověřovala finanční situaci žalované a s tím spojenou schopnost splácet daný závazek ve sjednaných splátkách. Žalovaná dále uváděla nebankovní závazky 4 658 Kč. Pouhé prověření žalované v databázi neplatných dokladů, kontrolou jejího rodného čísla, kontrolou v insolvenčním rejstříku, kontrolou v registru územní identifikace, adres a nemovitostí a kontrolou platební historie u žalobkyně považuje soud za nedostačující. Pokud žalobkyně poskytla žalované za této situace úvěr, je zcela zjevně, že jej nemohla poskytnout s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, a proto jejím nárokům nelze v soudním řízení poskytovat ochranu. V důsledku těchto skutečností žalobkyně porušila § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb.; byť žalovaný námitku neplatnosti nevznesl, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

13. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 17 994 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 21 000 Kč, a proto soud žalobě co do rozdílu poskytnutých plnění ve výši 3 006 Kč vyhověl. Na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok, a proto soud žalobu ve zbývajícím rozsahu ve výroku II. rozsudku zamítl. Ve vztahu k úrokům z prodlení a určení počátku prodlení žalované přihlédl soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se vypořádání bezdůvodného obohacení, a to k rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí lhůtou 3 dnů od právní moci rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.

15. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 229 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků z. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.