18 C 81/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Holubovské a přísedících Květy Kuldové a Jany Klinkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 257.948 Kč s přísl.

I. Žaloba o zaplacení částky 257.948 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem podaným u zdejšího soudu 19. 3. 2021 domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2020 do zaplacení a úhrady nákladů řízení. Návrh odůvodnil tím, že pracoval u žalované jako dělník při výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků na základě uzavřené pracovní smlouvy. Dne 5. 2. 2018 v 9:00 hodin v souvislosti s plněním pracovních úkolů při výrobě palet v hale č. 2 špatně došlápnul a následným pádem došlo u něj k podvrtnutí a natažení vazů kolene levé dolní končetiny. Dle záznamu o úrazu ze dne 11. 2. 2018 nebylo hlášeno porušení právních předpisů ze strany zaměstnavatele ani zaměstnance. Následkem pracovního úrazu trvala pracovní neschopnost žalobce od 5. 2. 2018 do 4. 2. 2020. Ošetřující lékař žalobce [příjmení] [jméno] [jméno] dne 26. 11. 2020 potvrdil, že celá pracovní neschopnost byla v jediné a příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 5. 2. 2018 a že na délku pracovní neschopnosti nemělo vliv žádné jiné onemocnění. Dle výpočtu žalované náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti představuje částku 278.416 Kč [pojišťovna], vyplatila žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 5. 2. 2018 do 18. 3. 2018 v částce 20.468 Kč, když dle jejího šetření délka pracovní neschopnosti neodpovídá poškození zdraví v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobce. Dle názoru žalobce zbývá k doplacení 257.948 Kč a žalovaná je od 1. 4. 2020 v prodlení. Na předžalobní výzvy o zaplacení nereagovala. Žalobce dále uváděl, že pro následky pracovního úrazu mu náležela výplata nemocenské od 5. 2. 2018 do 4. 2. 2020 a bylo mu vyplaceno bolestné.

2. Žalovaná uvedla, že nárok vznesený žalobcem neuznává ani co do důvodu, ani co do výše. Své stanovisko vysvětlila tím, že v souvislosti s pracovním úrazem žalobce ze dne 5. 2. 2018 učinila veškeré požadované kroky směřované k výplatě všech odůvodněných nároků žalobce vzniklých v souvislosti s jeho pracovním úrazem. Pojistnou událost řádně nahlásila a poskytla jak žalobci, tak [právnická osoba], veškerou potřebnou součinnost, kdy žalobci byly následně též ze strany pojišťovny vyplaceny veškeré důvodné nároky. S ohledem na skutečnost, že ze strany odborného posouzení důvodnosti délky pracovní neschopnosti žalobce došlo k pochybnostem, byl ze strany pojišťovny vypracován znalecký posudek, který mimo jiné vyvrátil tvrzení MUDr. [příjmení], o čemž byl žalobce informován písemně ze strany pojišťovny dopisem ze dne 7. 12. 2020 a opakovaně též ze strany žalované. S ohledem na skutečnost, že žalovaná není odborníkem v oboru zdravotnictví, opakovaně žalobci sdělila, že na odborných závěrech ohledně důvodnosti délky pracovní neschopnosti žalobce, učiněných ze strany znaleckého zkoumání zadaného pojišťovnou, nehodlá ničeho měnit. Přesto se žalobce rozhodl uplatnit svůj nárok u soudu. Žalovaná navrhovala podaný návrh zamítnout.

3. Mezi účastníky řízení byly nesporné tyto skutečnosti: Žalobce byl v pracovním poměru u žalované na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 2. 6. 2014 se vznikem pracovního poměru k témuž dni. Jednalo se o pracovní smlouvu na dobu neurčitou a žalobce pracoval v profesi zámečníka po celou dobu trvání pracovního poměru. Pracovní poměr žalobce u žalované byl ukončen ke dni 30. 6. 2021, a to na základě výpovědi žalobce dané žalované ve smyslu ust. § 50 odst. 3 zákoníku práce. Dne 5. 2. 2018 v dopoledních hodinách utrpěl žalobce v souvislosti s plněním pracovních úkolů pracovní úraz, kdy při výrobě palet v hale [číslo] špatně došlápl a následným pádem u něj došlo k podvrknutí a natažení svalu u kolene v levé dolní končetině. Pracovní neschopnost u žalobce trvala od 5. 2. 2018 do 4. 2. 2020. Z utrpěného pracovního úrazu bylo žalovanou, respektive pojišťovnou [právnická osoba], vyplaceno žalobci 20.468 Kč z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 5. 2. 2018 do 18. 3. 2018. Z utrpěného pracovního úrazu bylo žalovanou, respektive pojišťovnou [právnická osoba], vyplaceno žalobci na bolestném 37.500 Kč. Po ukončení pracovní neschopnosti od 4. 2. 2020 byl žalobce zařazen žalovanou na jinou práci z důvodu svých zdravotních omezení a na základě lékařské zprávy závodního lékaře, kdy se mělo jednat o práci lehčí. Žalobce obdržel znalecký posudek [číslo] 2020 ze dne 22. 9. 2020, vypracovaný MUDr. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie a stanovení výše materiální újmy na zdraví. Žalobce vyjádřil nesouhlas se závěry znaleckého posudku, který zaslal jak žalované, tak pojišťovně [právnická osoba] Žalobce ho obdržel a seznámil se se stanoviskem pojišťovny [právnická osoba] ze dne 7. 12. 2020 a na toto stanovisko již dále nereagoval.

4. Mezi účastníky řízení byly sporné následující skutečnosti: Zda celé období pracovní neschopnosti žalobce, to je od 5. 2. 2018 do 4. 2. 2020, bylo v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobce utrpěným dne 5. 2. 2018. Zda rozdíl mezi nemocenskou vyplacenou žalobci za období od 5. 2. 2018 do 4. 2. 2020 a průměrnou mzdou činí částku 278.416 Kč.

5. Ke sporným skutečnostem provedl soud důkazy účastnickým výslechem žalobce, znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 22. 9. 2020, výzvou právního zástupce žalobce ze dne 8. 2. 2021 k zaplacení dlužné částky, zprávou pojišťovny [právnická osoba] ze dne 4. 2. 2020, potvrzením lékaře o trvání pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, vyrozumívajícím dopisem pojišťovny [právnická osoba] poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 2. 2018, dopisem pojišťovny [právnická osoba] žalobci ze dne 27. 10. 2020 a 7. 12. 2020, dopisem žalované ze dne 1. 10. 2020 žalobci, sdělením pojišťovny [právnická osoba] žalobci ze dne 22. 7. 2020 k pojistné události a z těchto důkazů zjistil soud následující:

6. Žalobce ve svém účastnickém výslechu uvedl, že se po ukončení pracovní neschopnosti po úraze vrátil do zaměstnání, a to na stejné místo, respektive na jiné místo než pracoval před úrazem, ale se stejnou fyzickou námahou, kdy nebylo zohledněno doporučení lékaře. Při výkonu práce mu v levém koleni„ přeskočilo“, v důsledku čehož je znovu v pracovní neschopnosti, a to od 10. 6. 2021. Z lékařského pohledu je jediným možným řešením endoprotéza kolene a žalobce má v úmyslu požádat o přiznání invalidního důchodu. Žalobce uvedl, že doporučovaný zákrok ještě nepodstoupil vzhledem k tomu, že čekací doba je dva roky. K pohybu používá berle z důvodu jistoty, když se mu někdy podlomí noha. Tyto pomůcky používá zejména při pohybu venku, doma nikoliv, neboť má malý byt, kde není příliš prostoru pro manipulaci s nimi. [příjmení] jako oporu používá zejména nábytek. Žalobce rovněž uváděl, že pokud jde o pracovní úraz, utrpěl jej 5. 2. 2018 mechanizmem, jak popsal v žalobě. Od uvedeného data byl v pracovní neschopnosti, která trvala do 4. 2. 2020. V průběhu pracovní neschopnosti byl dvakrát hospitalizován, poprvé to bylo v červnu roku 2018, kdy mu byla provedena artroskopie levého kolene. Protože jeho stav po této operaci nebyl uspokojivý, stále si stěžoval a různé způsoby léčby nepomáhaly, v létě roku 2019 podstoupil druhou artroskopii. Ani po této operaci nedošlo ke zlepšení, koleno má stále bolestivé, má problémy s jeho hybností, kdy jej nemůže ohnout na maximum, musí si pomáhat druhou nohou, např. při vstávání, sedání, vlastně při každém pohybu a levou nohu odlehčuje jak může. Dne 4. 2. 2020 mu byla ukončena pracovní neschopnost a vrátil se do zaměstnání, nastoupil na stejné pracoviště jako před úrazem, ale jeho pracovní zařazení bylo jiné. Nedošlo k žádné změně pracovní smlouvy, k žádné její úpravě. I nadále žalobce pracoval jako zámečník před úrazem, na výrobní lince zasklíval okna do plechových rámů, jednalo se o sériová okna v rámci sériové výroby. Po úraze dělal to samé, ale jednalo se o okna atypická. Tato práce byla těžší než předchozí, protože nebyl k dispozici zvedák na okna a bylo třeba s nimi manipulovat ručně. Později byl již k dispozici dopravník. Když se žalobce vracel do zaměstnání, měl lékařskou zprávu o tom, že nemá dělat práci v pokleku, dlouho přetěžovat nohy a zatěžovat levé koleno. Mezi únorem 2020 a červnem 2021 pracoval bez přerušení pracovní neschopnosti. Jediná pracovní přerušení byla v souvislosti s covidovými opatřeními. Má tím na mysli, že pokud bylo málo práce, byli zaměstnanci žalovanou posíláni domů, žalobce byl posílán domů třikrát častěji než ostatní zaměstnanci, takže měl žalobce za to, že se žalované již nehodil. K datu 30. 6. 2021 skončil jeho pracovní poměr u žalované, kdy podal výpověď s odkazem na zdravotní důvody. Tuto výpověď z pracovního poměru podal ještě předtím, než odešel do další pracovní neschopnosti od 10. 6. 2021. Žalobce taktéž uvedl, že je mu znám obsah a závěry znaleckého posudku vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení], soudním znalcem. Tento posudek obdržel. Dozvěděl se, z jakých podkladů, lékařských zpráv a zdravotní dokumentace znalec vycházel a vyjádřil se k tomuto posudku a poté, kdy byl vyzván dopisem pojišťovny ze dne 7. 12. 2020, aby předložil pojišťovně pro případné znovu posouzení svého zdravotního stavu jiné lékařské zprávy a podklady, než ty které jsou součástí znaleckého posouzení a které by prokázaly nové skutečnosti, pokud má žalobce takové k dispozici, tak na tento dopis pojišťovny žalobce nereagoval, neboť jiné lékařské zprávy, než ze kterých znalce vycházel, k dispozici neměl. Žalobce uvedl, že má za to, že znalec lékařkou dokumentaci chybně vyhodnotil a učinil chybné znalecké závěry.

7. Výzvou ze dne 8. 2. 2021 vyzval prostřednictvím svého právního zástupce žalobce žalovanou k zaplacení částky 278.416 Kč ve lhůtě do 28. 2. 2021.

8. Listinou ze dne 4. 2. 2020 byla žalovanou vyčíslena náhrada ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce od 5. 2. 2018 do 4. 2. 2020 pro pojišťovnu [právnická osoba] ve výši 278.416 Kč.

9. V potvrzení MUDr. [jméno] [příjmení], ortopeda, sídlem v [obec], [ulice a číslo], je uvedeno, že celá pracovní neschopnost žalobce, v trvání od 5. 2. 2018 do 4. 2. 2020, byla v jediné a příčinné souvislosti s pracovním úrazem a že na délku pracovní neschopnosti nemělo vliv žádné jiné onemocnění. Léčení pro pracovní úraz skončilo dne 4. 2. 2020.

10. Z vyrozumívajícího dopisu [právnická osoba] ze dne 16. 10. 2020 vyplývá, že žalobci byla vyplacena za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 5. 2. 2018 do 18. 3. 2018 částka 20.468 Kč. 11. [právnická osoba], ze dne 27. 10. 2020 byl žalobce vyrozuměn o tom, že pojišťovna obdržela jeho nesouhlas s výsledkem znaleckého posouzení, v součinnosti s nímž bylo provedeno odškodnění pracovního úrazu. Po znovu prostudování dostupné spisové dokumentace pojišťovna žalobci sděluje, že na odškodnění pracovního úrazu dle znaleckého posudku, který vypracoval nezávislý soudní znalec z oboru zdravotnictví, pojišťovna setrvává.

12. Dopisem ze 7. 12. 2020 reagovala pojišťovna [právnická osoba], na nesouhlas žalobce s výši poskytnutého odškodnění. Zároveň uvedla, že znalec při vypracovávání znaleckého posudku vycházel z lékařských záznamů, které poskytl žalobce a byly mu zaslány praktickým lékařem žalobce a odborným lékařem žalobce se souhlasem žalobce. Žalobce byl současně vyzván, aby pokud má k dispozici jiné lékařské zprávy prokazující nové skutečnosti a jiné, než ty, které jsou součástí znaleckého posouzení, je zaslal pojišťovně s tím, že bude provedeno znovu posouzení.

13. Žalovaná předložila znalecký posudek [číslo] 2020 ze dne 22. 9. 2020 vypracovaný znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie a stanovování nemajetkové újmy na zdraví MUDr. [jméno] [příjmení], který je opatřen doložkou ve smyslu ust. § 127a o. s. ř. Z obsahu a závěrů tohoto znaleckého posudku vyplývá, že dne 5. 2. 2018 došlo u žalobce k podvrknutí jeho levého kolene nevelkým násilím torsně – kontusním, čímž došlo k poranění zadního rohu mediálního = vnitřního menisku. Pracovní neschopnost žalobce od 5. 2. 2018 do 4. 2. 2019 neodpovídá poškození zdraví v přímé souvislosti s uvedeným pracovním úrazem. Ve znaleckém posudku je uvedeno, že po dobu léčení jsou poškození omezeni poruchou zdraví spočívající zejména v bolestivosti dané – zraněné lokality, bolestivých léčebných úkonech, obtížích při vykonávání úkonů osobní hygieny a dále zpravidla přechodným narušením schopnosti vykonávání pohlavního styku. Za poruchu zdraví se považuje v soudně lékařské praxi i upoutání na lůžku během hospitalizace. V konkrétním bodě znaleckého posudku je vhodné podotknout tu skutečnost, že hodnocení charakteru (závažnosti) poranění je v soudně lékařské praxi užíván termín průměrné doby léčení, charakterizující jednak délku trvání poruchy zdraví, jednak její rozsah. Uvedený termín charakterizuje časový interval, v němž u jedince bez zvláštního osobního stavu běžně dochází při nekomplikovaném průběhu léčby ke zhojení konkrétního poranění do stavu, kdy již není omezen v běžném způsobu života při hodnocení delší doby poruchy zdraví. Stanovená délky pracovní neschopnosti, která zpravidla koresponduje s časovým intervalem celkové doby léčení, je plně v kompetenci ošetřujícího lékaře, který musí přihlížet nejen k objektivnímu charakteru poranění, ale k celé řadě dalších faktorů včetně subjektivních (věk pacienta, charakter zaměstnání, subjektivní stesky, interkurentní zdravotní potíže, rozvoj komplikací apod.) a může být u identických úrazových změn i diametrálně odlišná. V případě, kdy by bylo poranění hodnoceno pouze na podkladě doby trvání pracovní neschopnosti, byla by i některá banální poranění kvalifikována jako delší dobu trvající porucha zdraví. Právě pro výše uvedené skutečnosti nerozhoduje při posuzování charakteru úrazu délka pracovní neschopnosti, ale výše uvedená doba léčení. Průměrná doba léčení v tomto konkrétním případě, s přihlédnutím k uvedené diagnóze, je celkem 4 - 6 týdnů. Znalec ve svém znaleckém posudku dále uvedl, že léčení a s tím spojená pracovní neschopnost žalobce dále pak probíhala pro přetrvávající obtíže levého kolene, které ale nesouvisely s předmětným pracovním úrazem ze dne 5. 2. 2018.

14. Uvedené skutečnosti vyplývající z provedených důkazů vzal soud za základ zjištěného skutkového stavu.

15. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

16. Podle ust. § 269 odst. 1 z č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

17. Podle ust. § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

18. Podle ust. § 271c odst. 1 zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odst. 2.

19. Podle § 271c odst. 2 zákoníku práce vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

20. Z provedených důkazů je nepochybné a rovněž mezi účastníky řízení o tom nebylo sporu, že dne 5. 2. 2018 v dopoledních hodinách utrpěl žalobce pracovní úraz v souvislosti s plněním pracovních úkolů. V důsledku toho a v souvislosti s poškozením zdraví byl od uvedeného dne v pracovní neschopnosti, která trvala až do 4. 2. 2020. Žalovaná vyplatila žalobci z titulu utrpěného pracovního úrazu částku 20.468 Kč prostřednictvím pojišťovny [právnická osoba] jako náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 5. 2. 2018 do 18. 3. 2018. Dále bylo žalobci vyplaceno bolestné ve výši 37.500 Kč s téhož titulu. Pokud žalobce požadoval na žalované zaplacení částky 257.948 Kč, představující náhradu za ztrátu na výdělku po dobu celé pracovní neschopnosti, tj. od 5. 2. 2018 do 4. 2. 2020, považuje soud tento vznesený nárok za nedůvodný. Při svém rozhodování vycházel podepsaný soud ze znaleckého posudku soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie a stanovení nemateriální újmy na zdraví. Ten ve svém znaleckém posudku uvádí, že pracovní neschopnost žalobce trvala sice v době od 5. 2. 2018 do 4. 2. 2019 (v souvislosti se zadáním znaleckého úkolu), avšak léčení v době celé této pracovní neschopnosti nebylo v přímé a jediné souvislosti s nastalým poškozením zdraví ze dne 5. 2. 2018, tedy s utrpěným pracovním úrazem. Znalec uvádí, že délka pracovní neschopnosti neodpovídá poškození zdraví v příčinné souvislosti s předmětným pracovním úrazem. Vysvětluje termín průměrné doby léčení – viz výše a konstatuje, že průměrná doba léčení v tomto konkrétním případě, s přihlédnutím ke stanovené diagnóze uvedené ve znaleckém posudku, je celkem 4 – 6 týdnů. Na základě vypracovaného znaleckého posudku tak bylo pojišťovnou žalobci vyplaceno výše uvedených 20.468 Kč jako náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 5. 2. 2018 do 18. 3. 2018, když tato doba byla znalcem stanovena jako průměrná doba léčení v tomto konkrétním případě. Léčení a s tím spojená pracovní neschopnost žalobce pak dále probíhala pro přetrvávající obtíže levého kolene, které ale nesouvisely s předmětným pracovním úrazem ze dne 5. 2. 2018, jak dále vyplývá z uvedeného znaleckého posudku.

21. Dále třeba uvést, že soud v řízení neprovedl důkaz navrhovaný žalobcem, a to vypracování dalšího znaleckého posudku. Znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], který předložila žalovaná, je opatřen doložkou ve smyslu § 127a o. s. ř. a soud jej tedy v řízení posuzoval jako znalecký posudek, nikoli pouze jako jeden z listinných důkazů. Soud dále uvádí, že v průběhu celého řízení, a to přesto, že byl žalobce poučen ve smyslu ust. § 118 a o. s. ř., toliko tvrdil, avšak nedoložil žádnými důkazy, že znalec učinil ve svém znaleckém posudku nesprávné závěry a chybně vyhodnotil zdravotní dokumentaci, kterou měl k dispozici. Žalobce sám však nemá k dispozici jiné lékařské zprávy, které by znalec neměl k dispozici při zpracování znaleckého posudku. Žalobce nedisponuje ani lékařskou zprávou, odborným vyjádřením či znaleckým posudkem, které by zpochybnily závěry znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení]. Na základě všech uvedených skutečností nemohl soud podanému návrhu vyhovět a nezbylo než jej zamítnout.

22. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. má úspěšný účastník řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

23. Podle ust. § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody vhodné zvláštního zřetele nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem, nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo z části přiznat.

24. V daném řízení byl žalobce neúspěšný, žalovaná úspěšná a požadovala přiznání náhrady nákladů řízení v celkové výši 72.204,28 Kč, jak vyplývá z předloženého vyúčtování. Podepsaný soud se domnívá, že v daném případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu výše citovaného ust. § 150 o. s. ř. Jak již bylo uvedeno, žalovaná byla v řízení sice úspěšná, předmětem řízení byly však zákonné nároky žalobce z titulu utrpěného pracovního úrazu. Přesto, že žalobce nebyl v řízení úspěšný, považuje soud za příliš tvrdé, pokud by mu byla stanovena povinnost k úhradě nákladů řízení žalované. Proto soud využil možnosti dané ust. § 150 o. s. ř., a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.