18 C 85/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně . sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 13 257,96 Kč s přísl./ úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na doplatku soudního poplatku částku ve výši 200 Kč, a to na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1811008526, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 257,96 Kč (sestávající z jistiny 5 500 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 109,45 Kč, smluvního úroku 7 006,16 Kč a poplatku za službu 330 Kč), z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském, revolvingovém úvěru č. , číslo, ze dne 12. 5. 2025. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši celkem 5 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1.016 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Účastníci dále sjednali poplatek za službu „Presto“ za každé expresní vyplacení úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána pro případ prodlení smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny až do zaplacení. Pro prodlení žalovaného žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem. Dopisem žalobkyně před podáním žaloby rovněž vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky. Na dluh nebylo zaplaceno ničeho.

2. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, vycházela z údajů v žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, a že disponuje příjmem 35 000 Kč čistého měsíčně, žije sám, výdaje na bydlení činí 11000 Kč, na splácení půjček 7000 Kč, další nezbytné výdaje 2000 Kč. Výše ověřeného příjmu činila 22 382 Kč. Dále tvrdila (aniž by to prokazovala předložením listin) prověření Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, Registru neplatných dokladů, Registru TelcoScore, Společnosti pro informační databáze, a.s., Registru hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, Katastrálního rejstříku pro platnost adresy a Registru „sankčních seznamů“.

3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného z soud zjistil, že žalovaný žil v domácnosti sám. Žalovaný měl vynakládat na bydlení 11 000 Kč, na splátky půjček 7 000, nezbytné výdaje 2000 Kč, další zbytné výdaje činily 1 000 Kč. Výše měsíčního příjmu vypočteného žalobkyní činila 22 382 Kč, výše uváděná žalovaným 35 000 Kč (čistého měsíčně).

5. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 12. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec ve výši 5 600 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1.016 % denně a poplatkem 1,99 % z každé čerpané částky. Účastníci sjednali poplatek Presto za každé expresní vyplacení tranše. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN dle smlouvy činilo 2042.68 % za předpokladu, že bude úvěr čerpán ve výši kreditního rámce v den uzavření smlouvy a úvěr bude splácen řádně v denních splátkách. Výše denních splátek vyplývala z předpisu denních splátek. Žalovaný čerpal celkem 5 500 Kč.

6. Z dopisu soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o splatnosti úvěru pro prodlení žalovaného se splácením. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby7. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku podle smlouvy 5 500 Kč. Žalovaný nevrátil ničeho13. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o zápůjčce. V daném případě žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

14. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně sice posuzovala, spokojila se pouze s tvrzením žalovaného příjmu žalovaného a o jeho výdajích. Žalobkyně především neověřila (a nevyhodnotila) skutečnou výši nákladů žalovaného a jeho dluhovou zátěž, protože z žalovaný uvádí účast na dalších úvěrech a půjčkách (aniž by bylo ověřitelné, že výše měsíční splátky činí 7 000 Kč měsíčně). Pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného je úvěrová smlouva neplatná.

15. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (16 000 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu v zákonné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

17. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky 2. bodu 2., ve spojení s položkou 1. bodem 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků.