18 C 9/2017

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Holubovské a přísedících Květy Kuldové a Jany Klinkové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o náhradu škody <b>I. Žaloba se zamítá v plném rozsahu.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 226.185 Kč, k rukám právního zástupce žalované, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podaným návrhem vůči žalované domáhala zaplacení náhrady škody vzniklé žalobkyni v souvislosti s jejím podnikáním a činností žalované jako její účetní. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela v r. 2008 se žalovanou dohodu o provedení práce, kdy obsahem práce mělo být provedení účetnictví pro žalobkyni. Dohodnutá odměna měla činit 3.000 Kč měsíčně. Žalovaná odváděla svoji práci prvé roky řádně a včas a uzavřená dohoda o provedení práce byla obnovena jednou, následně byla na dobu neurčitou. 25.2.2012 byla se žalobkyní zahájena daňová kontrola daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. až 4. čtvrtletí 2010. Na základě této kontroly byla zjištěna pochybení ve vedení účetnictví a byly vydány dodatečně platební výměry, konkrétně se jednalo o dodatečný platební výměr za daň z přidané hodnoty, vydaný FÚ [anonymizována dvě slova] [datum] ve výši 92.855 Kč za 4. čtvrtletí 2010, dodatečný platební výměr za daň z přidané hodnoty ve výši 73.769 Kč, vystavený Finančním úřadem [obec] 16.5.2013 za 3. čtvrtletí 2010, dodatečný platební výměr za daň z přidané hodnoty ve výši 86.432 Kč, vystavený Finančním úřadem [obec] 16.5.2013 za 2. čtvrtletí r. 2010, dodatečný platební výměr za daň z přidané hodnoty, vystavený Finančním [anonymizováno] [obec] 16.5.2013 ve výši 73.436 Kč za 1. čtvrtletí r. 2010. Žalobkyně uváděla, že dodatečné výměry byly vystaveny na základě skutečnosti, že žalovaná nesprávně vedla účetnictví a nezaúčtovala všechny faktury na vstupu, které by snižovaly základ daně z přidané hodnoty. Výše uvedenou škodu však žalobkyně nepožadovala s tím, že již je promlčena.

2. Na základě daňové kontroly byly vydány dodatečné platební výměry i za r. 2011, a to 16.1.2014 vystavil Finanční úřad [obec] dodatečný platební výměr za daň z přidané hodnoty ve výši 548.878 Kč za 4. čtvrtletí 2011, 16.1.2014 vystavil Finanční úřad [obec] dodatečný platový výměr za daň z přidané hodnoty ve výši 662 Kč za 3. čtvrtletí 2011, 16.1.2014 vystavil Finanční úřad [obec] dodatečný platební výměr za daň z přidané hodnoty ve výši 870 Kč za 2. čtvrtletí r. 2011, 16.1.2014 vystavil Finanční úřad [obec] dodatečný platební výměr za daň z přidané hodnoty ve výši 21.934 Kč za 1. čtvrtletí uvedeného roku. Tedy v celkové výši 572.344 Kč, tuto částku žalobkyně považuje za škodu, kterou jí žalovaná způsobila. [anonymizována dvě slova] [obec] dále stanovil žalobkyni zaplatit penále z částky ve výši 20 %, tedy částku 150.468 Kč.

3. Žalobkyně dále k okolnostem věci uváděla, že dne 19.7.2016 podala na žalovanou trestní oznámení, v němž tvrdila, že žalovaná nejen, že nesprávně vedla agendu účetnictví, ale též za žalobkyni podala daňová přiznání, a to opakovaně, kde se podepsala jako žalobkyně, a to bez plné moci či jiného oprávnění. Žalovaná se dostavila dne 5.10.2016 na Obvodní oddělení Policie ČR, kde potvrdila, že pro žalobkyni vykonávala práce co do vedení účetnictví, ale odmítla, že by bylo její chybou, pokud Finanční úřad v [obec] vyměřil žalobkyni dodatečný platební výměr, když tvrdila, že žalobkyně nedodávala řádně a včas podklady pro vedení účetnictví. K podepisování se na daňová přiznání jménem žalobkyně, žalovaná přiznala, když tvrdila, že měla od žalobkyně plnou moc, kterou však již nemá. S tím žalobkyně nesouhlasí, uvádí, že dodala žalované veškeré podklady, které obdržela od jiných subjektů a žalovaná úmyslně poté, kdy se rozešla s bratrem žalobkyně, začala nesprávně vést účetnictví, aby žalobkyni způsobila škodu. Jako nelogické se jeví i tvrzení žalované, že měla od žalobkyně plnou moc, kterou již nemá. Pokud by ji měla, pak by se nepodepisovala jménem žalobkyně, ale svým a v zastoupení žalobkyně.

4. Žalobkyně dále uvedla, že v mezidobí nechala rekonstruovat účetnictví, a to za cenu 20.000 Kč, tuto částku rovněž uplatňuje proti žalované jako náhradu škody, když žalované za služby platila, ale žalovaná je neodvedla řádně a včas.

5. Dne 2.1.2017 doporučeným dopisem žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky, kterou však žalovaná ke dni podání žaloby neuhradila ani nesepsala uznání dluhu a splátkový kalendář, jak žalobkyně požadovala. K výše uvedeným částkám požadovala žalobkyně úrok z prodlení v souladu s daňovým řádem – z. č. 280/2009 Sb. a nadto zákonný úrok z prodlení ve smyslu občanského soudního řádu z. č. 99/1963 Sb.

6. Celkem tedy podanou žalobou požadovala žalobkyně na žalované zaplacení částky 677.812 Kč a smluvní úrok z prodlení z této částky ve výši 22 % ročně od 17.5.2013 do zaplacení.

7. V průběhu řízení žalobkyně upřesnila, že částka ve výši 677.812 Kč, které se žalobkyně vůči žalované domáhá, se sestává z několika dílčích nároků, jednak se jedná o částku 20.000 Kč za rekonstrukci účetnictví, dále částku 572.344 Kč, představující souhrn dodatečných platebních výměrů za daň z přidané hodnoty, vystavené Finančním úřadem [obec] dne 16.1.2014 v dílčích částkách 548.878 Kč, 662 Kč, 870 Kč a 21.934 Kč, dále z částky 85.468 Kč, představující poměrnou část z penále, vyměřené žalobkyni [příjmení] úřadem v [obec] ve výši 20 %, tedy celkem z částky 572.344 Kč, tedy částky 150.468 Kč. Tuto částku však žalobkyně nepožaduje v plné výši, tedy plných 150.468 Kč, ale toliko poměrnou část 85.468 Kč, když se jedná o osobní rozhodnutí žalobkyně. [příjmení] částky na žalované nenárokovat. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná byla u ní zaměstnána na dohodu o provedení práce, kdy předmětem této činnosti bylo vedení účetnictví, a to v rozsahu zpracovávání účetních dokladů, jak nákladových, tak příjmových, zpracovávání dokladů v souvislosti se zaměstnanci, komunikace s orgány sociální správy, zdravotními pojišťovnami a orgány finanční správy, tedy včetně zpracovávání daňových přiznání a kontrolních hlášení daně z přidané hodnoty. V rámci pracovní činnosti byly žalované předávány účetní doklady, které měla zpracovat, zanést do účetnictví, vyhotovit na jejich základě příslušná hlášení, daňová přiznání atd. Žalobkyně následně v rámci kontrol finančního úřadu v r. 2013 zjistila nedostatky ve vedení účetnictví spočívající v tom, že některé nákladové účetní doklady, nebyly do účetnictví zaneseny, daňová přiznání finančnímu úřadu, tak byla ze strany žalované vyhotovena neúplně, nesprávně. Bylo zjištěno, že žalovaná tato daňová přiznání rovněž za žalobkyni podepisovala a v rámci kontroly byla žalobkyni doměřena daňová povinnost, a to ve výši specifikované v dodatečných platebních výměrech. Žalobkyně má zato, že žalovaná škodu způsobila úmyslně, tuto skutečnost dovozuje z toho, že na úvodu spolupráce deklarovala svoji schopnost a odbornost k tomuto sjednanému druhu práce, vedení účetnictví. Současně uvedla, že má s vedením účetnictví několikaleté zkušenosti a žalobkyně tvrdila, že žalované byly veškeré potřebné podklady pro správné vedení účetnictví a správné vyhotovení daňových přiznání poskytnuty. Žalovaná měla možnost a tak se i v minulosti dělo, pokud jí nějaký daňový doklad chyběl, o něj požádat, což v době předchozí spolupráce několikrát učinila a z těchto důvodů se žalobkyně domnívá, že žalovaná škodu způsobila úmyslně. Konkrétní porušení povinností žalované vyplývají z kontrolní správy finančního úřadu z r. 2013.

8. V průběhu řízení žalobkyně upravila svůj požadavek tak, že požadovala vůči žalované zaplacení částky ve výši 677.812 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17.5.2013 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku a rovněž tak se domáhala vůči žalované úhrady nákladů řízení, tak jak budou specifikovány v jeho průběhu v téže lhůtě. Změna žalobního petitu v souladu s učiněným návrhem byla soudem připuštěna.

9. Žalovaná vznesený nárok žalobkyně neuznala ani co do důvodu, ani co do výše, ani z části. Uvedla, že uvádění určitých údajů o rodinných vztazích v žalobě, které snad měly odůvodnit určité jednání žalované vůči žalobkyni, považuje za nevhodné. Žalovaná k tomu uvedla, že k jejímu údajně závadnému jednání mělo dojít v r. 2010, ovšem její bratr se se žalobkyní rozešel později. Pokud jde o žalovanou částku, poukazovala žalovaná na rozpor v jednotlivých tvrzeních a žalobním návrhem s tím, že součet jednotlivých požadavků neodpovídá žalované částce 677.812 Kč. Také uváděla, že daňový řád ani občanský soudní řád neodůvodňují požadavek žalobkyně na zvýšení úroku z prodlení. Pokud jde o částku 150.468 Kč, žalovaná uvedla, že k této nebyl navržen žádný doklad, má proto pochybnosti o tomto žalobním tvrzení, stejně tak odmítá tvrzení o nákladu na rekonstrukci účetnictví ve výši 20.000 Kč, když taktéž nebyl doložen žádný doklad o úhradě. Pro případ, že by se úvaha o nárocích žalobkyně, popsaných v žalobě, ukázala přece jen jako relevantní (což žalovaná odmítá a nepředpokládá), tak by bylo nutné zvážit vzhledem k charakteru spolupráce účastnic omezení odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli podle ustanovení § 257 zákoníku práce. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a přiznání jí vzniklých nákladů řízení.

10. Žalovaná dále uváděla, že období, kdy měla pro žalobkyni poskytovat služby, resp. být u ní zaměstnána, nebylo obdobím od r. 2008 do r. 2014, jak žalobkyně tvrdila, ale období od r. 2008 do poloviny r. 2013. Značný rozsah prací, které měla v uvedeném období žalovaná pro žalobkyni zajišťovat, měl vyplývat z pracovní smlouvy, kterou však žalobkyně nepředložila. Žalovaná je se žalobkyní zajedno ve tvrzení, že jejím úkolem určitě nebylo vystavování faktur a vedení skladové evidence. Žalobkyně si faktury vystavovala sama a činila tak ve značném nepořádku. Stávalo se to poměrně často a někdy žalobkyně vystavila pod stejným číslem faktury i tři různé dokumenty. Žalobkyně předávala žalované vždy jen kopie dokladů, a to značně nepravidelně. Pokud jde o vydané faktury, odkazovala se žalobkyně vždy na seznam vydaných faktur, originály dokumentů žalovaná nikdy nedostávala. Z tohoto údajného pochybení žalobkyně vůči žalované ovšem nevyvozuje žádnou odpovědnost za škodu. Pokud je žalované vytýkáno, že by měla být odpovědná za doměření daňové povinnosti ve výši 21.934 Kč s příslušenstvím. Dodatečný platební výměr na zmíněnou částku vydal finanční úřad z důvodů, že zjistil, že určité zboží nebylo užito pro ekonomickou činnost subjektu (žalobkyně). Nárok na snížení základu daně tak byl uplatněn neoprávněně. Podle tvrzení žalobkyně zboží nebylo opatřeno její firmou, a proto měl finanční úřad vyhodnotit předání tohoto zboží jako darování. Žalované není jasné, na jakém základě by měla být za předmětné doměření daně odpovědna žalovaná. Žalobkyně předala žalované doklady o nákupu zboží, přičemž žalovaná tyto doklady v návaznosti na toto předání zaúčtovala. Není odpovědností žalované, zda toto zboží ve skutečnosti souvisí s podnikáním žalobkyně či nikoliv. Žalobkyně zřejmě nakoupila zboží, které s podnikáním nijak nesouviselo, či-li zboží pro svou potřebu či pro potřebu své rodiny, a toto měla v úmyslu zahrnout do svého podnikání, aby ušetřila daň z přidané hodnoty. Pokud jde o tvrzené pochybení žalované ve vztahu k 2. čtvrtletí roku 2011, žalovaná měla pochybit tím, že do daňového přiznání zahrnula dobropisy, i když nebyla splněna podmínka zákona o doručení dobropisů druhé straně, když prosté vystavení dobropisu není způsobilé základ daně snížit. Žalovaná k tomu opakuje, že dostávala od žalobkyně pouze kopie dokladů a žalovaná předpokládá, že žalobkyně originály dobropisů odběratelům doručovala, jakož že to dělala i s originály faktur. Žalovaná neměla možnost kontrolovat, zda žalobkyně tyto postupy dodržovala. Žalovaná k tomu ještě může vysvětlit, že problematika dobropisů má souvislost s otázkou vrácení nedodaného zboží žalobkyni. V řízení vedeném před finančním úřadem žalobkyně tvrdila, že předmětné zboží neprodala, ale že jí bylo vráceno. Finanční úřad, ale toto nemohl zkontrolovat z důvodu, že žalobkyně nevedla skladovou evidenci. Pokud jde o daňovou kontrolu za 3. čtvrtletí roku 2011, uvedla žalovaná, že zde se žalobkyně opět snaží učinit žalovanou odpovědnou za to, že určité zboží bylo darováno obchodním partnerům a nemělo být zahrnuto do položky snižující základ daně.

11. Pokud jde o doměření daňové povinnosti žalobkyni finančním úřadem ve výši 546.981,25 Kč, uvedla žalovaná, že žalobkyně nakoupila zboží v hodnotě, vč. obchodní přirážky, 7.418.432,23 Kč, v daňovém přiznání byl pak uveden prodej drogistického zboží, vč. přirážky, v hodnotě 4.683.526 Kč. Finanční úřad postihl daňovou povinnost právě rozdíl mezi naposledy uvedenými částkami, který činí 2.734.906,23 Kč. [příjmení] povinnost pak činí 546.981,25 Kč. K uvedené částce žalovaná dále vysvětlila, že při nákupu zboží ze zahraničí má nakupující povinnost vyčíslit a uhradit daň z přidané hodnoty – povinnost uhradit daň, ale protože je zboží nakupováno za účelem ekonomické činnosti, další prodej, je nákup zboží ve stejný okamžik nákladem pro daňový subjekt, může si tento náklad uplatnit, a tak se opět vypočtená daň z přidané hodnoty zahrne do výdajů. Obě tyto povinnosti se uvádějí v jeden okamžik při nákupu, rozdíl těchto hodnot je nula, takže daňová povinnost v takovém případě je vždy nulová. Povinnost uhradit daň z přidané hodnoty vzniká až při prodeji zboží v tuzemsku, a to z prodejní ceny. Pokud žalobkyně tvrdí, že žalovaná v daňovém přiznání přiznala pořízení zboží v nižší, než-li skutečné hodnotě, zřejmě se jedná o nařčení, že žalovaná do daňového přiznání nezahrnula tzv. nákladové faktury. I kdyby ale toto učinila, nemohla, jak vyplývá z předchozího vysvětlení způsobit žádnou škodu. Skutečná příčina tkví opět v tom, že žalobkyně neměla v pořádku skladovou evidenci, což je zřejmé z protokolu o seznámení daňového subjektu s výsledkem kontrolního zjištění ze dne 11.10.2013. Žalovaná odmítla veškerá tvrzení žalobkyně o tom, že by způsobila jakoukoliv škodu, nadto ještě úmyslně. A že v důsledku toho musela žalobkyně se žalovanou ukončit pracovní poměr. Žalovaná poukazovala na to, že pracovní poměr nikdy nebyl formálně ukončen. Rovněž poukazovala na to, že v žádném případě není odpovědná za rekonstrukci účetnictví žalobkyně za částku 20.000 Kč. Rovněž není odpovědna za vyměřený úrok z prodlení, kdy tento je stanoven zákonem pro daňový subjekt, poukazovala také na to, že správce daně může na žádost daňového subjektu nebo z moci úřední povolit posečkání úhrady daně, popřípadě povolit rozložení její úhrady na splátky. Po dobu povoleného posečkání nevzniká daňovému subjektu povinnost hradit úrok z prodlení, vzniká pouze povinnost uhradit úrok z posečkané částky ve výši repo sazby ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů ročně.

12. Současně žalovaná poukázala na nesprávný výpočet částky 150.468 Kč s tím, že se jedná o vyměřené penále ve výši 20 % z částky 572.344 Kč, správná částka by však činila 114.469 Kč.

13. Mezi žalobkyní a žalovanou byly vymezeny následující nesporné skutečnosti: Žalovaná vykonávala pro žalobkyni účetní práce od počátku r. 2008. Spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou byla ukončena v průběhu roku 2013. Finančním úřadem v [obec] byly prováděny kontroly účetnictví žalobkyně, tak jak je popsáno v žalobě. Žalobkyně za provedené účetní práce vyplácela žalované sjednanou odměnu ve výši 3.000 Kč měsíčně. Žalobkyně prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce JUDr. [příjmení] zaslala výzvu k úhradě částky 572.344 Kč a částky 20.000 Kč dne 2.1.2017 žalované a žalovaná tuto výzvu obdržela. Úkolem žalované nebylo vystavování faktur a vedení skladové evidence.

14. Mezi žalobkyní a žalovanou byly sporné následující skutečnosti: 1) Na základě jakého právního titulu žalovaná vykonávala pro žalobkyni účetní práce, když žalobkyně tvrdí, že se tak dělo na základě uzavřené dohody o provedení práce. Žalovaná žádný právní titul netvrdí. 2) Žalobkyně tvrdí, že k ukončení spolupráce mezi účastnicemi řízení došlo koncem roku 2013. Žalovaná tvrdí, že spolupráce trvala do poloviny r. 2013. Sporné je tedy období, kdy došlo k ukončení spolupráce. 3) Sporné je vydání platebních výměrů Finančním úřadem [obec] za daň z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí r. 2011 ve výši 548.878 Kč, 3. čtvrtletí r. 2011 ve výši 662 Kč, 2. čtvrtletí r. 2011 ve výši 870 Kč a 1. čtvrtletí r. 2011 ve výši 21.934 Kč, všechny ze dne 16.1.2014 a v celkové výši 572.344 Kč 4) [příjmení] 85.468 Kč požadovaná žalobkyní jako poměrná částka z částky 150.468 Kč, představující 20 % z částky 572.344 Kč, stanovená Finančním úřadem [obec] žalobkyni jako penále. [příjmení] je i právní titul znějící na částku 152.468 Kč, když takový žalobkyní nebyl dosud předložen ani označen. 5) [příjmení] je nárok žalobkyně na zaplacení částky 20.000 Kč mající představovat náklady žalobkyně na rekonstrukci účetnictví. 6) [příjmení] je, zda činností žalované vznikla žalobkyni škoda, jak žalobkyně tvrdí, a pokud tato škoda vznikla, zda je představována částkami, jak žalobkyně tvrdí. 7) Jaký byl rozsah pracovních povinností žalované. 8) Zda žalovaná porušila pracovní povinnosti a jaké, pokud k takovému porušení pracovních povinností došlo. Zda v důsledku došlo ke škodě, jak tvrdí žalobkyně, resp. zda mezi případným porušením pracovních povinností žalované a vzniklou škodou žalobkyni existuje příčinná souvislost a zda v jednání žalované existuje úmysl.

15. Ke sporným skutečnostem provedl soud následující důkazy:

16. Účastnickou výpověď žalobkyně, dohodou o provedení práce, emailovou korespondencí mezi účastníky řízení, předmětnými platovými výměry, žádostí žalobkyně finančnímu úřadu o doložení úhrad platebních výměrů za r. 2011, daňovým dokladem znějícím na částku 20.000 Kč, protokolem o seznámení s výsledkem kontrolního zjištění ze dne 11.10.2013, dodatečným daňovým výměrem na daň z přidané hodnoty za prvé až čtvrté čtvrtletí r. 2011, platebními výměry na úrok z prodlení za předmětná zdaňovací období, výslechem účetní Ing. [jméno] [příjmení], spisem vedeným Krajským ředitelstvím PČR, [obec], [anonymizováno] [číslo].

17. Návrhy žalobkyně na provedení důkazu svědeckou výpovědí advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení] byly pro nadbytečnost zamítnuty.

18. Z trestního spisu Policie České republiky, [stát. instituce], územní odbor [obec], oddělení [anonymizováno] kriminality, [číslo jednací], soud zjistil, že dne 22.7.2016 obdržel policejní orgán písemné trestní oznámení žalobkyně týkající se možného spáchání blíže neurčeného trestního činu ze strany žalované, a to v souvislosti se zpracováním a vedením účetní agendy žalobkyně. Žalobkyně jako oznamovatelka byla požádána dne 2.8.2016 o podání vysvětlení, rovněž tak dne 7.9.2016. Dne 5.10.2016 podala ve věci vysvětlení žalovaná. Slyšena byla taktéž 23.11.2016 [jméno] [příjmení]. V rámci řízení byla předložena fotokopie dohody o provedení práce ze dne 27.12.2007, uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou, se sjednaným pracovním úkolem nepravidelné plnění úkolů jako účetní firmy, uzavřená na dobu od 1.1.2008 do 31.12.2008, v rozsahu max. 150 hodin za rok a za sjednanou odměnu 36.000 Kč za celý pracovní úkol, tj. 30.600 Kč čistého za celý pracovní úkol s tím, že dohodnutá odměna bude vyplácena v měsíčních splátkách po zdanění ve výši 2.550 Kč. Dne 6.12.2016, byl v uvedené věci, vydán návrh na jinou formu konečného opatření ve věci s tím, že věc byla odložena s odůvodněním, že provedeným šetřením se nepodařilo zjistit skutečnosti, které by důvodně nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin, a které by opravňovaly zahájit úkony trestního řízení či trestní stíhání určité osoby, případně osob.

19. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že žalovaná pro ni vykonávala účetnictví v tom smyslu, že zpracovávala již vystavené faktury nebo faktury přijaté a vyřizovala věci, které se týkaly účetnictví v obchodě jako takovém, vyjma vystavování faktur. Spolupráce probíhala na základě dohody o provedení práce. Se žalovanou byla uzavřena dohoda o provedení práce, kdy se jednalo o období r. 2008. Na konci tohoto roku byla dohoda obnovena s tím, že už nebylo uvedeno přesné období a měla se týkat roku 2009 a dalšího období. Tuto dohodu soudu nepředložila, neboť se jí nepodařilo dohledat. Účetnictví probíhalo tak, že žalovaná zpracovávala pro žalobkyni daň z přidané hodnoty, mzdy pro zaměstnance, odvody pro zaměstnance, veškeré listiny pro zdravotní pojišťovny, okresní správu sociálního zabezpečení a finanční úřad. Jednou za čtvrtletí zpracovávala daň z přidané hodnoty, protože žalobkyně byla plátkyní a 1x ročně žalovaná zpracovávala pro žalobkyni přiznání k dani z příjmu fyzických osob. Měla rovněž k dispozici razítko firmy, které mohla používat se svolením žalobkyně. Jedno razítko měla k dispozici žalovaná, druhé bylo k dispozici v kanceláři. Žalobkyně uváděla, že zprvu daňové doklady chodila podepisovat, pak měla málo času v souvislosti s hojnými cestami za klienty, tak jí žalovaná řekla, že legislativa umožňuje to, že daňové doklady označí jejím razítkem a podepíše svým jménem. Pak daňové doklady označovaly tímto způsobem, pokud přišly nějaké výzvy z finančního úřadu či okresní správy sociálního zabezpečení, dopis již žalobkyně žalované předala, ta připravila potřebné doklady, a buď s nimi osobně zašla, nebo tam chodila žalobkyně podle vzájemných časových možností. Na ukončení spolupráce se žalobkyně se žalovanou domluvily tak, že skončí v r. 2013. Doklady však žalovaná předala v březnu 2014, bylo to proto, že daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob se podává do konce března. Dohodu o provedení práce na dobu neurčitou, kterou měly uzavřenu, nijak oficiálně neukončovaly. Pouze žalobkyně žalovanou e-mailem požádala, aby ji doložila, zda je vše odesláno, jak má být a jak se dohodly. Tento e-mail posílala po březnu 2013. Žalovaná nic požadovaného nedoložila. Důvodů k ukončení spolupráce bylo několik, jednak to byla skutečnost, že žalovaná nevykonávala řádně práci, kterou vykonávat měla. Poukazovala na to, že začaly probíhat kontroly v polovině r. 2013 prostřednictvím okresní správy sociálního zabezpečení s tím, že nechodí řádně měsíční výkazy zaměstnanců. Dále byla provedena kontrola z finančního úřadu za r. 2010 a 2011. Tyto kontroly také probíhaly od počátku r. 2013. Žalobkyně oslovila žalovanou, zda by mohla připravit podklady, které by žalobkyně zanesla na finanční úřad, předala jí dopis, který byl sdělením finančního úřadu o zahájení kontrol. Věřila, že žalovaná podklady na finanční úřad zanese. Takto žalovanou oslovila počátkem r. 2013. Před prázdninami uvedeného roku se jí ozvala paní z finančního úřadu, aby přišla podepsat protokol. Zde bylo uvedeno, že daňový subjekt nespolupracoval, nepředal doklady, takže daň z přidané hodnoty byla stanovena za pomoci pomůcek, jednalo se o kontrolu daně z přidané hodnoty. Žalobkyně sdělila výsledky kontroly žalované. Ptala se jí, proč finančnímu úřadu nedodala podklady a žalovaná jí sdělila, že neměla čas. V té době ještě probíhala vzájemná spolupráce. Účastnice byly domluvené, že žalovaná provede práci – dodělá resty a dá vše do pořádku. Finanční kontrola pokračovala v létě r. 2013 a týkala se r. 2011, to již s finančním úřadem spolupracovala žalobkyně a nosila tam podklady. Pracovnice finančního úřadu jí sepsala pochybení, která se týkala daně z přidané hodnoty. V té době se také žalobkyně zajímala o svoji daň z příjmů za r. 2012, kterou jí dělala žalovaná na začátku r. 2013 a dozvěděla se, že nebylo daňové přiznání odevzdáno. Také zjistila, že daňová přiznání za r. 2010 a 2011 neobsahuje podpisy žalobkyně. Na vysvětlení žalovaná uvedla, že daňová přiznání zasílala elektronicky, takže tam podpisy nebyly. Finančním úřadem byla sepsána všechna zjištěná pochybení s tím, co je třeba opravit. Toto žalobkyně poskytla žalované a požádala jí o opravu, když se jí následně dotazovala, žalovaná tvrdila, že nic nedostala, takže jí žalobkyně soupis pochybení zaslala znovu. Ke konci roku se pak žalobkyně zajímala o to, zda oprava byla provedena a na finančním úřadě zjistila, resp. bylo jí sděleno, že nikoliv a že nebylo ani podáno přiznání k dani z příjmů týkající se osoby žalobkyně. Hovořila o tom následně se žalovanou a domluvily se, že bude posílat daň z přidané hodnoty, tak jak má, tzn., že bude dávat do daňového přiznání všechny faktury, vč. dovozových. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou spolupracovala od r. 2008. Za r. 2008 a 2009 byly také prováděny finanční kontroly, ale nikoliv v takovém rozsahu jako později, protože největší finanční obraty byly právě za r. 2010 2011. V kontrolách za rok 2009 a 2008 nebyly zjištěny žádné závady, resp. žalobkyně si není jistá, zda se tyto kontroly týkaly let 2008 a 2009 nebo období ještě předchozího, kdy měla jinou účetní. Důvodem proč se žalovanou začala spolupracovat, bylo to, že v té době udržovala vztah s jejím bratrem, narodila se jí dcera, bydlely vedle sebe a bylo to z praktických důvodů, že nebude nutné doklady nikam vozit. V r. 2012 skončil její vztah s bratrem žalované. V té době se žalobkyně žalované ptala, zda pro ni bude nadále vykonávat práce a ona se vyjádřila tak, že ano, že s tím nemá žádný problém. Od té doby se ale věci začaly„ sypat“. Žalobkyně měla dojem, že žalovaná dělá naschvály. Tím má na mysli např. to, že neposílala výkazy za zaměstnance na OSSZ. Žalobkyně uváděla, že při kontrole za r. 2010 jí byla vyměřena částka za daň z přidané hodnoty a penále asi 1.000.000 Kč a za r. 2011 okolo 500.000 Kč. Do současnosti zaplatila asi 1,5 miliónu korun. V současnosti zbývá k doplacení úrok z prodlení. Tyto platby probíhaly v rámci exekuce, kterou vedl finanční úřad. V rámci exekuce byla provedena dražba nemovitostí, konkrétně pozemků ve vlastnictví žalobkyně, a také zboží, které bylo zabaveno, a tím bylo ukončeno podnikání žalobkyně. Pozemky byly vydraženy za cenu okolo 1.000.000 Kč. Zboží za cenu okolo 90.000 Kč. Aktuálně žalobkyně měsíčně splácí podle možností 5.000 Kč do té doby, než jí bude umožněn splátkový kalendář. Aktuální zůstatek dluhu je cca 1.700.000 Kč O splátkový kalendář žádala opakovaně, ale žádosti jí byly zamítnuty s odůvodněním, že při daňové kontrole nespolupracovala. Na dotaz soudu uvedla, že nemůže uvést spisové značky exekučních řízení v rámci finančního úřadu, nemá s sebou ani doklady, ze kterých by toto zjistila.

20. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedla, že zpracovávala pro žalobkyni rekonstrukci účetnictví, působí jako osoba samostatně výdělečně činná a předmětem její činnosti je účetnictví a daňové poradenství, kterým se věnuje od r. 2004, resp. 2012. Pro žalobkyni vykonala rekonstrukci účetnictví jako jednorázovou činnost v r. 2015 či 2014. Má zato, že se jednalo o období r. 2010 a dále. Žalobkyně ji tehdy kontaktovala a na rekonstrukci účetnictví se domluvily, kdy jí žalobkyně přinesla podklady. Rekonstrukce účetnictví žalobkyně za uvedené období spočívala v tom, že svědkyně měla udělat daň z přidané hodnoty, sestavit daňové doklady podle čtvrtletí jednotlivých let a na přijaté daňové doklady a na povinnost odvést daň. Doklady, které jí žalobkyně předložila, nebyly dostatečné, ještě pak přinášela a posílala další. Dnes si svědkyně již není jistá, zda rovněž do zakázky patřilo i zpracování daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob. Rekonstrukce účetnictví ve vztahu k dani z přidané hodnoty bylo třeba proto, že žalobkyně nepředložila finančnímu úřadu záznamní povinnost k dani z přidané hodnoty. Kolik přesně let rekonstrukce účetnictví ve vztahu k dani z přidané hodnoty zahrnovala, svědkyně uvedla, že dnes si již nevzpomíná. Na své práce obdržela určitou zálohu. K doúčtování už nedošlo, neboť žalobkyně od svědkyně odešla, chtěla tím říci, že žalobkyně se dostala do dluhů, a proto nebylo možné ani fakturovat. Pokud je dotazována, zda záloha, kterou obdržela, činila 10.000 Kč, uvedla, že je to možné. K dotazu svědkyně uvedla, že u těchto prací není možné nikdy dopředu říci, přesnou částku kolik budou stát, protože není možné dopředu vědět, jaký bude jejich rozsah. Svědkyně také uvedla, že pokud by částka 10.000 Kč byla zálohou na její práce a svědkyně pro žalobkyni vykonala práce ve vyšší hodnotě, dnes již nemůže říci v jaké. Její spolupráce se žalobkyní skončila, když ji předala doklady. Jednalo se o faktury, bankovní doklady a výpisy. Svědkyně doplnila, že je možné, že pro žalobkyni připravovala i daňové přiznání, přesně si nevzpomíná. K dotazu jak dlouho trvala její práce pro žalobkyni v souvislosti s rekonstrukcí účetnictví, svědkyně uvedla, že vzhledem k časovému odstupu, toto již nemůže přesně uvést, bylo to určitě více než měsíc. Svědkyně doplnila, že rovněž ona osobně nosila nějaké doklady na finanční úřad. Tyto doklady předávala finančnímu úřadu vůči podpisu. Doklady byly doplňovány na základě finanční kontroly provedené finančním úřadem. Doplnila, že pokud probíhala finanční kontrola, pro kterou zpracovávala doklady, nemohly být ještě žádné finanční sankce, protože kontrola nebyla uzavřena. Pokud byly finanční sankce vyměřeny, bylo to z předchozích let, o tom svědkyně nevěděla, tam nemohla ani nijak pomoci, protože tato období byla již uzavřena a nebylo možné je znovu otevřít.

21. Ze žalobkyní předložené fotokopie dohody o provedení práce ze dne 27.12.2007 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Sjednaným pracovním úkolem bylo nepravidelné plnění úkolů jako účetní firmy a dohoda byla uzavřena na dobu od 1.1.2008 do 31.12.2008 v rozsahu maximálně 150 hodin ročně. Sjednaná odměna činila 30.600 Kč čistého za celý pracovní úkol. S tím že bude vyplácena v měsíčních splátkách po zdanění ve výši 2.550 Kč na uvedený účet žalované.

22. Z fotokopií výplatních pásek předložených žalobkyní bylo zjištěno, že uvedená částka byla žalované vykázána za prosinec 2013, květen 2013, červen 2013, červenec 2013, srpen 2013, září 2013, únor 2013, leden 2013 a dále ze mzdových listů – počítačových výpisů, vyplývá, že žalované byla vykazována mzda ve výši 2.550 Kč čistého měsíčně v období od 1.1.2013 do 31.12.2013, v období od 1.1.2012 do 31.12.2012, v období od 1.1.2011 do 31.12.2011, v období od 1.1.2010 do 31.12.2010, v období od 1.1.2009 do 30.9.2009, v období od 1.1.2008 do 31.12.2008, v období od 1.1.2012 do 31.3.2012, v období od 1.1.2009 do 31.12.2009, a opětovně v období od 1.1.2008 do 31.12.2008. Tato skutečnost mezi účastnicemi řízení nebyla nikterak sporná.

23. Z daňového dokladu – faktury [číslo] vystaveného Bc. [jméno] [příjmení], na jméno žalobkyně, vyplývá, že byla fakturována částka ve výši 20.000 Kč dne 31.12.2015 jako úhrada zálohy na účetnictví s poznámkou na faktuře, že bylo uhrazeno v hotovosti dne 31.12.2015.

24. Z protokolu o seznámení daňového subjektu s výsledkem kontrolního zjištění podle § 88 z. č. 280/2009 Sb. daňový řád, č. j. 663553/13/2401-05403-403399, sepsaným Finančním úřadem [anonymizováno] [územní celek], územní pracoviště v [obec], dne 11.10.2013, čítajícím 64 listů, vyplývá, že žalobkyně byla seznámena s výsledkem výše uvedeného šetření.

25. Z dodatečného platebního výměru na daň z přidané hodnoty ze dne 16.1.2014, vydaného Finančním úřadem pro [územní celek], územní pracoviště v [obec], byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí roku 2011 ve výši 21.934 Kč, dále pak byla doměřena daň z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí roku 2011 ve výši 870 Kč, za 3. čtvrtletí roku 2011 ve výši 662 Kč, a za 4. čtvrtletí roku 2011 částka 548.878 Kč.

26. Ze souboru faktur za dodávku drogistického zboží a trvanlivých potravin žalobkyni, předložených žalobkyní, soud nevyvodil žádné skutečnosti důležité pro řízení.

27. Rovněž tak nebyly vyvozeny žádné relevantní skutečnosti pro toto řízení z žalobkyní předložených platebních výměrů na úrok z prodlení, vydaných Finančním úřadem pro [územní celek], územní pracoviště v [obec] 8.12.2017.

28. Z platebního výměru na úrok z prodlení – jeho fotokopie, vyplývá, že Finanční úřad pro [územní celek], územní pracoviště v [obec], dne 8.12.2017 předepsal žalobkyni předpis úroku z prodlení úhrady daňových povinností, a to daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1.4.2011 do 30.6.2011, který byl předepsán do evidence na osobní daňový účet do dne 30.11.2017 ve výši 150.172 Kč. S odůvodněním, že daň nebyla uhrazena v den její splatnosti. Úrok z prodlení byl stanoven v souladu s ustanovením § 252, odst. 2, daňového řádu a jeho výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro 1. den příslušného kalendářního pololetí. Nejedná se tedy o částku vyměřenou ve výši 150.468 Kč, jak uvádí žalobkyně v návrhu, a z níž požaduje bez bližšího odůvodnění úhradu částky 85.468 Kč.

29. Jak již bylo uvedeno výše, další žalobkyní navrhované důkazy zejména výslech advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], výslech svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], nebyly soudem provedeny a byly zamítnuty pro nadbytečnost.

30. Skutečnosti zjištěné z provedených důkazů vzal soud za základ zjištěného skutkového stavu.

31. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

32. Podle § 77, odst. 1, z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti musí být uzavřena písemně; jedno vyhotovení této dohody zaměstnavatel vydá zaměstnanci.

33. Podle ustanovení § 77, odst. 4, zákoníku práce, není-li sjednán způsob zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, je možné ho zrušit a) dohodou smluvních stran ke sjednanému dni, b) výpovědí danou z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s 15 denní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, c) okamžitým zrušením; okamžité zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti však může být sjednáno jen pro případy, kdy je možné zrušit okamžitě pracovní poměr. Pro zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti se vyžaduje písemná forma, jinak se k jeho výpovědi nebo okamžitému zrušení nepřihlíží.

34. S účinností od 1.1.2011 je zaměstnavatel povinen se zaměstnancem dohodu o provedení práce uzavřít písemně, jinak je neplatná. V dohodě o provedení práce musí být od 1.1.2012 uváděna doba, na kterou se tato dohoda uzavírá (ustanovení § 75, věta třetí, zákoníku práce).

35. Podle § 249, odst. 1, z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zaměstnance je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen„ škoda“), k nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo majetková újma, je povinen na ní upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.

36. Podle ustanovení § 250, odst. 1, zákoníku práce, zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

37. Dle ustanovení § 250, odst. 3, zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance s výjimkou případů uvedených v § 252 (schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat) a 255 (ztráta svěřených věcí).

38. Podle ustanovení § 257, odst. 1, zákoníku práce, zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250 je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

39. Podle ustanovení § 257, odst. 2, zákoníku práce, výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se 4,5 násobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

40. Podle ustanovení § 257, odst. 3, zákoníku práce, jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat kromě částky uvedené v odst. 2 i náhradu ušlého zisku.

41. Soud zhodnotil provedené důkazy jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a posoudil žalobu v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními. Dospěl k závěru, že jí nelze vyhovět. Dle názoru soudu v průběhu řízení bylo prokázáno, a to bylo mezi účastnicemi řízení nesporné, že žalovaná vykonávala pro žalobkyni účetní práce. Vzhledem k absenci dohody o provedení práce následující po 1. lednu 2009, nebyl rozsah těchto prací prokázán. Bylo učiněno toliko nesporným, že do náplně žalované nenáleželo vystavování faktur. Nebylo tedy možné posoudit, a to ani dalšími provedenými důkazy, zda a jak případně se žalovaná podílela svojí činností na tom, že byly následně vydány dodatečné platební výměry za daň z přidané hodnoty za jednotlivá čtvrtletí roku 2011. Nebylo prokázáno zavinění žalované ve formě nedbalosti ani úmyslu a rovněž nebyla prokázána její odpovědnost za úhradu částky ve výši 20.000 Kč zaplacenou žalobkyní ve formě zálohy na rekonstrukci účetnictví. K tomu třeba dodat, že sama účetní Ing. [jméno] [příjmení] uvedla, že prováděla rekonstrukci účetnictví za následné období, když finanční kontrola nebyla ještě uzavřena. Pokud byly nějaké finanční sankce vyměřeny, bylo to z předchozích let a tam svědkyně nemohla nijak pomoci, neboť toto období již bylo uzavřeno. Soud má tedy zato, že práce provedené Ing. [příjmení] se netýkaly předmětného období, za které byly žalobkyni vyměřeny dodatečné platební výměry za daň z přidané hodnoty, tj. r. 2011. Žalobkyně taktéž neprokázala stanovení ze strany finančního úřadu penále ve výši 20 % z částky 572.344 Kč ve výši 150.468 Kč, když 20 % z této částky představuje částku 114.469 Kč a taktéž nikterak nezdůvodnila, proč požaduje poměrnou část této částky ve výši 85.468 Kč.

42. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti nezbylo soudu, než podaný návrh jako nedůvodný zamítnout.

43. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 142, odst. 1, o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalované vůči žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 226.185 Kč. Tato částka představuje odměnu za provedené úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, a 11.020 Kč za úkony (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu 17.1.2018, porada s klientem přesahující 1 hodinu 24.4.2018, písemné vyjádření dne 14.5.2018, účast při soudním jednání dne 27.2.2019 – 2 úkony, kdy jednání přesáhlo 2 hodiny, písemnou námitku promlčení 27.2.2019, poradu s klientem přesahujícím 1 hodinu 22.3.2019, písemné vyjádření ze dne 22.3.2019, účast při jednáních soudu dne 4.12.2012 – 2 úkony, kdy jednání přesáhlo 2 hodiny, 5.2.2020, 29.7.2020, 17.5.2021, 19.7.2021, účast při vyhlášení rozsudku dne 28.7.2021 ve výši poloviny mimosmluvní odměny, tj. 5.510 Kč, celkem 16 úkonů á 11.020 Kč, 1 úkon z ½ á 5.510 Kč, 17 režijních paušálů á 300 Kč, daň z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 139, odst. 3, o.s.ř. v částce 39.255 Kč, celkem 226.185 Kč.

44. Žalobkyně byla osvobozena od úhrady soudních poplatků ve smyslu ust. § 138, odst. 1, o.s.ř., a to usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 31.5.2017 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne 30.6.2017. [jméno] skutečnost, že žalobkyně byla osvobozena od úhrady soudních poplatků ještě bez dalšího neznamená důvod pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Tyto důvody soud neshledal, když po posouzení všech rozhodných hledisek nelze dospět k závěru, že se jedná o výjimečný případ a bylo by na místě úspěšné žalované odepřít právo na náhradu nákladů, které jí v souvislosti s tímto řízením vznikly.