19 C 101/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 38 089,99 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 131,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5 131,23 Kč od 16. 9. 2025 do za placení, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek a částku 6 656,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 6 656,19 Kč od 16. 9. 2025 do za placení, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do částky 11 438,77 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 451,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 742,13 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 303,79 Kč o 21. 2. 2025 do 15. 9. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 172,56 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 5 131,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, co do částky 14 863,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 269,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 163,54 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 857,42 Kč od 21. 2. 2025 do 15. 9. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 201,23 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení a co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 6 656,19 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 396 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karlových Varech, číslo účtu: 3703-226341/0710, VS: 1911010125.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 38 089,99 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smluv o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 3. 2022, [číslo] ze dne 25. 11. 2021, [číslo] uzavřených s původním věřitelem, právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO]. Podle první v pořadí uvedené smlouvy o úvěru žalobkyně požaduje jistinu úvěru 5 131,23 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 172,56 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 415,50 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 311,21 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 039,50 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 500 Kč, úrok vyčíslený od 16. 11. 2023 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 742,13 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 451,33 Kč, úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 131,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 5 303,79 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 131,23 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 172,56 Kč od 21. 2.2025 do zaplacení. Podle v pořadí druhé uvedené smlouvy o úvěru žalobkyně požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 6 656,19 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 201,23 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 976 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 489,75 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 196,82 Kč, smluvní pokutu ve výši 8 000 Kč, úrok vyčíslený od 26. 7. 2023 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 163,54 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 2 269,14 Kč, úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 656,19 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 6 857,42 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 656,19 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 201,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

4. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyně a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:A) Smlouvou o úvěru ze dne 15. 3. 2022, [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované částku ve výši 11 000 Kč, žalovaná měla zaplatit poskytnutou částku a zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 810 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 914 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 318 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 24 820 Kč ve formě měsíčních splátek po 1 241 Kč.B) Smlouvou o úvěru ze dne 25. 11. 2021, [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované částku ve výši 16 000 Kč, žalovaná měla zaplatit poskytnutou částku a zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 11 360 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 256 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 360 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 36 120 Kč ve formě měsíčních splátek po 1 806 Kč.C) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované.C) Žaloba byla doručena žalované dne 12. 9. 2025.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. S ohledem na výši žalovanou splacených částek je zřejmé, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.

7. Nicméně soud posuzoval platnost smluv o úvěru z pohledu ochrany slabší strany - spotřebitele. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady„ smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným„ principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 996/18, ve kterém, mimo jiné, uzavřel:„ Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit srov. nález ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10 (N 124/70 SbNU 133). Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost (č. l. 1 Listiny). Ta má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a samozřejmě též judikatury Ústavního soudu (srov. podrobně nález ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17). Daný rámec se uplatní též v oblasti spotřebitelských úvěrů. I zde má poskytovatel úvěru, podnikatel profesionál, dle konkrétních okolností případu obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem a tuto nerovnost II. ÚS 996/18 6 jsou orgány veřejné moci včetně soudů povinny korigovat nález ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16 (N 16/84 SbNU 181))“. Při právním posouzení soud uvažoval také o oddělitelnosti jednotlivých ujednání, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. K ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18, jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů. Judikatura Nejvyššího soudu, reprezentovaná např. rozhodnutím sp. zn. 33 Odo 234/2005 (obdobně také v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), dovodila nepřiměřenost úroku sjednaného ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.

8. Citovanými názory Ústavního soudu a Nejvyššího soudu soud poměřoval posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o spotřebitelském úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. První v pořadí uvedená smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 246,22 %, žalované byla poskytnuta částka 11 000 Kč, ale zavázala se k vrácení částky 24 820 Kč ve 20. měsíčních splátkách s povinností k úhradě smluvního úroku, úroku z prodlení a smluvní pokuty. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Jedná se o smlouvu tzv.„ take it or leave“, tj. žalovaná vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností. Z jednotlivých ujednání smlouvy je zřejmé, že jsou natolik provázaná, že není možné uvažovat o jejich oddělenosti.

9. Stejné úvahy platí také pro smlouvu o úvěru uvedenou v druhém pořadí. RPSN dle smlouvy činí 246,22 %, žalované byla poskytnuta částka 16 000 Kč, ale zavázala se k vrácení částky 36 120 Kč ve 20. měsíčních splátkách s povinností k úhradě smluvního úroku, úroku z prodlení a smluvní pokuty.

10. Podle neplatných smluv jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Podle neplatné smlouvy si účastníci vrátí vzájemně poskytnutá plnění dle § 2993 občanského zákoníku, a to ve lhůtě dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, od uplynutí této lhůty má žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Za čas plnění dle § 1958 občanského zákoníku soud pokládá lhůtu počítanou od doručení žaloby jako předžalobní výzvy (žaloba byla žalované doručena do datové schránky dne 12. 9. 2025); v důsledku neplatnosti smluv nelze o splatnosti dluhu uvažovat ve vztahu k původně ve smlouvách sjednaných splatností. Nelze uvažovat o tom, že žalobkyně žalované doručila předžalobní výzvu, neboť žalobkyně v tomto směru k důkazu předložila předžalobní výzvu ze dne 17. 7. 2025 s podacím lístkem, který prokazuje podání na poště, nikoliv, že by zásilka byla doručena žalované, resp. že by tento projev vůle došel žalované; při neaktivitě žalované tak nebylo prokázáno, že by předžalobní výzva byla žalované doručena.

11. Lhůta k plnění podle § 1958 občanského zákoníku počala běžet od doručení žaloby dne 12. 9. 2025 (pátek), žalovaná mohla poprvé plnit dne 15. 9. 2025 (pondělí) a od 16. 9. 2025 se dostala do prodlení. Od tohoto data požaduje žalobkyně důvodně zákonný úrok z prodlení, a to v aktuální výši 11,5 %.

12. Protože podle první v pořadí uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka 11 000 Kč, po žalovanou provedených platbách jí na jistině zbývá k úhradě 5 131,23 Kč, uložil soud žalované povinnost tuto částku vrátit, včetně zákonného úroku z prodlení od 16. 9. 2025. V případě druhé v pořadí uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka 16 000 Kč a po jí provedených úhradách jí k úhradě zbývá částka 6 656,19 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení od 16. 9. 2025. Ostatní plnění jsou požadovány podle neplatných smluv, žalobkyně na ně nemá nárok, a proto soud ve zbývající části žalobu z důvodů výše uvedených zamítnul.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaná měla sice z větší části úspěch, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly, a proto jí je soud nepřiznal.

14. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 396 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.