19 C 132/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 39.138 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8.850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.850 Kč od 15. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 17.520 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.832,34 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 14.347,55 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 19.882,97 Kč od 24. 3. 2023 do 14. 7. 2023, zákonným úrokem z prodlení z částky 11.032,97 Kč od 15. 7. 2023 do zaplacení a co do částky částku 12.768 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.084,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7.948,08 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 9.799,87 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení ve výši 10 % ročně a s úrokem 25,77 % ročně z částky 9.799,87 KČ od 24. 3. 2023 do zaplacení.

III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 391 Kč, a to na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. účtu [číslo], [variabilní symbol] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 26.370 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smlouva o úvěru“) ze dne 8. 3. 2019 [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě týdenních splátek po 617 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně celkového poplatku ve výši 16.000 Kč, sestávajících z poplatku za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, úroku ve výši 4.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, jakož i poplatek ve výši 480 Kč za životní pojištění a poplatek ve výši 540 Kč za asistenční služby. Žalovaná podle žalobkyně uhradila 11.150 Kč. Dále se žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 12.768 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smlouva o úvěru“) ze dne 20. 12. 2018 [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě týdenních splátek po 608 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně celkového poplatku ve výši 16.000 Kč, sestávajících z poplatku za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, úroku ve výši 4.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, jakož i poplatek ve výši 480 Kč za životní pojištění. Žalovaná podle žalobkyně uhradila 25.300 Kč. Právní předchůdce žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 postoupil pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení na žalobkyni.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek § 115a o.s.ř.

4. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé: A) Smlouvou o úvěru ze dne 8. 3. 2019 [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě týdenních splátek po 617 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně celkového poplatku ve výši 16.000 Kč, sestávajících z poplatku za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, úroku ve výši 4.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, jakož i poplatek ve výši 480 Kč za životní pojištění a poplatek ve výši 540 Kč za asistenční služby. B) Smlouvou o úvěru ze dne 20. 12. 2018 [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě týdenních splátek po 608 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně celkového poplatku ve výši 16.000 Kč, sestávajících z poplatku za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, úroku ve výši 4.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, jakož i poplatek ve výši 480 Kč za životní pojištění. C) Předžalobní upomínkou ze dne 10. 7. 2023, která byla téhož dne podána na poště k odeslání, byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných částek podle uvedených úvěrových smluv. D) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně touto smlouvou postoupil pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení na žalobkyni. E) Soud přihlédl k tvrzením, jež jsou v neprospěch žalobkyně, že žalovaná uhradila celkem 11.150 Kč podle smlouvy o úvěru ad A) a celkem 25.300 Kč podle smlouvy o úvěru ad B).

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 30. 6. 2017, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku. Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované spotřebitelské úvěry vždy ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto úvěry splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvami, a to včetně celkových poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila, žalovaná uhradila částku 11.150 Kč a 25.300 Kč. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

7. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistin. Další ujednání smluv o úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

8. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).

9. Soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]) nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. V této souvislosti soud akcentuje, že k ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, a to nejen v podobě rozhodčích nálezů, ale dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi přehledný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18, jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů, ale také judikaturu Ústavního soudu včetně změny v judikatuře tohoto soudu; v tomto rozhodnutí Ústavní soud shrnuje, mimo jiné:„ Z ustálené judikatury Ústavního soudu tak plyne, že v exekučním řízení obecným soudům přísluší se zabývat zásadními vadami exekučního titulu a že jsou povinny výkon rozhodnutí zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. také v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl dokonce v rozporu s principy právního státu… Zásadní vadou exekučního titulu je také přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, která již není v souladu s ústavním pořádkem. V těchto případech je třeba, aby obecné soudy poskytly povinnému a jeho majetku soudní ochranu (čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny) tak, že výkon rozhodnutí v části týkající se nepřiměřené výše úroků zastaví podle § 268 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 268 odst. 4 o. s. ř. tak, aby byla zajištěna spravedlivá rovnováha při ochraně majetkové sféry dlužníka i věřitele.“). V rozhodnutích uvedených na začátku tohoto odstavce odůvodnění Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

10. Citovanými názory Ústavního soudu soud poměřoval posuzované smlouvy o úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouvy jsou jako celek neplatné pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy [číslo] činí 225,20 %, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 80 % poskytnuté jistiny úvěru, RPSN dle smlouvy [číslo] činí 215,01, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 80 % poskytnuté jistiny úvěru, přičemž jednotlivá ujednání posuzovaných smluv nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Žalovaná se oproti poskytnutému úvěru ve výši 20.000 Kč zavázala vrátit 36.000 Kč. I když jsou uváděny jednotlivě poplatky podrobně popsané shora, smlouvy s nimi počítají jako s jediným závazkem – k tomu srovnej čl. 1, v němž se dlužník zavazuje zaplatit vedle jistiny poplatky v celkové výši 17.020 Kč, resp. 16.480 Kč.

11. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Protože žalovaná uhradila podle smlouvy [číslo] částku 11.150 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 20.000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovanou (20.000 Kč – 11.150 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl (8.850 Kč). Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku. Pokud se týče splatnosti, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě doručení předžalobní výzvy žalované, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalované doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku dne 13. 7. 2023, dne následujícího mohla žalovaná splnit (viz § 1958 odst. 2 občanského zákoníku) a pokud tak neučinila, dostala se ode dne 15. 7. 2023 do prodlení. Od posledně uvedeného data má proto žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z důvodně požadované částky ve výši 8.850 Kč, ve zbytku soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.

12. Protože žalovaná uhradila podle smlouvy [číslo] částku 25.300 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 20.000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění nepřesahuje plnění poskytnuté žalovanou (20.000 Kč – 25.300 Kč), soud žalobu zamítnul. Pokud se týče splatnosti, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě doručení předžalobní výzvy žalované, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalované doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku dne 13. 7. 2023, dne následujícího mohla žalovaná splnit (viz § 1958 odst. 2 občanského zákoníku) a pokud tak neučinila, mohla se dostat ode dne 15. 7. 2023 do prodlení. Nicméně žalovaná uhradila jistinu v plné výši před tímto datem.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaná byla sice z větší části úspěšná, ale žádné náklady řízení jí nevznikly, a proto jí je soud nepřiznal.

14. Jelikož ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil soudu žalobkyni soudní poplatek dle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1, bodem 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí [číslo], přičemž žalobkyně již uhradila1. 566 Kč, a proto jí soud uložil, aby doplatila zbytek ve výši 391 Kč.