19 C 145/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa pro 34 871 Kč / s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem ve výši 21,24 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 11. 2025 do 24. 2. 2026, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč od25. 2. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč o 26. 11. 2025 do zaplacení, částku 1 560Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč a částku 1 514 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 10 592 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 14. 1. 2026, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 871 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené mezi účastníky dne 29. 8. 2025. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit celkově 40 824 Kč v pravidelných 36měsíčních splátkách po 1 134 Kč. Žalovaný žalobkyni nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně proto ke dni 25. 11. 2025 úvěr zesplatnila. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž podle žalobkyně byl žalovaný schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani na základě předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud o žalobě rozhodl, dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aniž by nařizoval jednání, neboť věc je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se k výzvě soudu ze dne 14. 4. 2026 v určené lhůtě nevyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, soud provedl k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Smlouvou o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že tuto uzavřela žalobkyně s žalovaným dne 29. 8. 2025 pod č. , číslo, (dále i jen „Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standartní neúčelový úvěr, kdy žalobkyně v souladu se Smlouvou o úvěru poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla v souladu s č. l. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na tzv. účet zákazníka uvedený na první straně Smlouvy o úvěru v levém dolním rohu, a to dne 2. 9. 2025, čímž došlo k čerpání peněžitých prostředků. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedla žalobkyně v souladu s č. l. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni splatit včetně úroku ve výši 21,24 % ročně (celkem částka 40 824 Kč) ve 36měsíčních splátkách po 1 134 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 9. 2025. RPSN činila 31,6 %. Pro případ prodlení žalovaného se splácením bylo v č. l. IV. bod 1 písm. d) Smlouvy o úvěru sjednána možnost zesplatnění úvěru, a dále pro případ prodlení žalovaného s úhradou každé jednotlivé splátky byla v č. l. IV. bod 2. písm. c) Smlouvy o úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč, náklady za každou odeslanou upomínku byly v č. l. IV. bod 4. písm. b) Smlouvy o úvěru sjednány částkou 100 Kč a pro případ prodlení s úhradou neuhrazeného zůstatku úvěru byla v č. l. IV. bod 2 písm. a) Smlouvy o úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Žalovaný neuhradil tři dohodnuté měsíční splátky, o úhradu dlužných splátek byl upomínán dvěma dopisy ze dne 25. 9. 2025, 25. 10. 2025. Dopisem ze dne 25. 11. 2025 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala zároveň žalovaného k úhradě dluhu do 7 dnů od odeslání oznámení o zesplatnění, přičemž oznámení o zesplatnění bylo odesláno téhož dne. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalovaného částkou 30 000 Kč na jistině, částkou 1 560 Kč na dlužných úrocích, částkou 300 Kč na nákladech na upomínání, částkou 1 497 Kč na smluvní pokutě za prodlení se třemi jednotlivými splátkami úvěru (á 499 Kč) a částkou 1 514 na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru 31 560 Kč od 26. 11. 2025 do 12. 1. 2026.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

7. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

8. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.

9. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená, a tudíž souladná se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy.

10. Soud se zabýval, jak poskytovatel (žalobkyně) posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaný) splácet úvěr, tedy spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného porovnáním příjmů, výdajů a existujících úvěrových splátek. Zároveň hlídá celkové úvěrové zatížení klienta. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně doložila formulář Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, potvrzení o příjmech žalovaného v červenci 2025, výpisy z účtu žalovaného za květen a červen 2025 týkající se došlé mzdy, výsledek prověření v Centrální evidenci exekucí ČR, nájemní smlouvu žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjistila dostatečné informace o poměrech žalovaného a informace, které od žalovaného získala, hodnotila a ověřila s náležitou obezřetností a pečlivostí.

11. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl v prodlení s úhradou tří splátek a žalobkyně dopisem ze dne 25. 11. 2025 v souladu s ust. § 2001 občanského zákoníku ve spojení s článkem IV. bod 1 písm. d) smlouvy od Smlouvy o úvěru odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě celého nesplaceného úvěru. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, a proto soud žalobě vyhověl včetně nároku žalobkyně na smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení žalované s úhradou závazků v souladu s ust. § 2001 občanského zákoníku a 3 náklady na upomínání po 100 Kč dle č. l. IV. bod 4 písm. b) smlouvy a nároku žalobkyně na úrok z úvěru a úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 592 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 396 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 871 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 250 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t a z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 600 Kč ve výši 1 596 Kč.