19 C 149/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 13 288,73 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 288,73 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 047,28 Kč, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 10 986,37 Kč od 19. 3. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 347,51 Kč od 26. 12. 2025 do 18. 3. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 13 288,73 Kč od 19. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 13 288,73 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 11. 2024. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 254 Kč, žalovaný měl vrátit tento úvěr ve formě měsíčních splátek, přičemž výše minimální měsíční splátky činila 4 % z dlužné částky (min. 400 Kč). Žalovaný v průběhu úvěrového vztahu uhradil 17 841 Kč.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud pouze důkazy předložené žalobkyní a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pokládá soud na základě důkazů (listin) předložených žalobkyní za skutkový závěr ve věci samé, následující skutečnosti:A) Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 16. 11. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytnula postupně žalovanému úvěr ve výši 25 254 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek, přičemž výše minimální měsíční splátky činila 4 % z dlužné částky (min. 400 Kč). Žalovaný v průběhu úvěrového vztahu uhradil 17 841 Kč.B) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.C) Žalovaný ničeho neuhradil.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru.Posouzení úvěruschopnosti7. V daném případě žalobkyně řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i v souladu s judikaturou interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Žalovaný měl dostatek finančních prostředků k plnění smluvních povinností ve formě měsíčních splátek, žalovaný byl zaměstnán s měsíčním příjmem cca 40 000 Kč, bydlel u rodičů, celkové výdaje měsíčně činily 27 000 Kč (na bydlení 10 000 Kč, splátky ostatních úvěrů 7 000 kč a další výdaje 10 000 Kč), přičemž v době trvání úvěrového vztahu žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 17 841 Kč.Neplatnost pro rozpor s dobrými mravy a nepřiměřená ujednání8. Soud dále posuzoval spotřebitelskou smlouvu podle právní úpravy ochrany spotřebitele, představované ustanoveními § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady „smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným „principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 996/18. Soud neshledal smluvní ujednání nepřiměřenými, smlouva neobsahuje znevažující klauzule, RPSN dle smlouvy činí 39 %. Sám žalovaný se nedovolával ochrany před nepřiměřenými ujednáními (zneužívajícími klauzulemi).

9. Žalovanému byl opakovaně poskytován revolvingový úvěr, avšak žalovaný tento úvěr podle § 2395 občanského zákoníku ve sjednaných splátkách žalobkyni neuhradil, a proto mu soud tuto povinnost uložil rozsudkem, jako v případě sjednaného smluvního úroku a zákonného úroku podle § 1970 občanského zákoníku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 288,73 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.