19 C 177/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 16.020 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit částku 16.020 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.947,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16.020 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku ve výši 16.020 Kč s příslušenstvím, neboť se jedná o nesplacenou část peněžních prostředků, které byly žalovanému poskytnuty právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“), na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 11. 3. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listin a účastníci s tímto souhlasili, respektive se účastníci na výzvu soudu nevyjádřili, proto soud předpokládal, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. O tomto důsledku byli účastníci poučeni.

4. Protože se žalovaný k žalobě nevyjádřil a nepředložil soudu žádné důkazy, soud k důkazu provedl pouze listiny předložené žalobkyní. Žalobkyně k prokázání svého nároku předložila kartu zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 3. 2019, ze které soud zjistil, že žalovaný u [právnická osoba] Credit žádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 36.000 Kč. Žalobkyně dále předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 11. 3. 2019 (dále jen„ Smlouva o úvěru“) uzavřenou mezi [příjmení] [jméno] a žalovaným, z níž soud zjistil, že se [právnická osoba] Credit zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 35.000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tento poskytnutý úvěr splatit v 78 týdenních splátkách spolu s úrokem a dalšími poplatky. Převzetí jistiny úvěru v hotovosti potvrdil žalovaný svým podpisem Smlouvy o úvěru. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na jistinu úvěru za dobu trvání smluvního vztahu až do postoupení pohledávky za žalovaným uhradil pouze částku ve výši 18.980 Kč a k úhradě proto zbývá částka 16.020 Kč, přičemž žalobkyně po žalovaném nežádá úhradu sjednaného úroku ani sjednaných poplatků dle smlouvy o úvěru, ale pouze úhradu zbývající části jistiny úvěru. Žalobkyně dále předložila smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 1. 11. 2022, ze které soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 spolu s dokladem o odeslání, z níž má soud za prokázané, že žalovaný byl ze strany [příjmení] [jméno] informován, že pohledávka za jeho osobou byla postoupena na žalobkyni a že tedy žalobkyně je novým věřitelem. Žalobkyně dále předložila předžalobní výzvu k plnění společně s dokladem o odeslání, ze které soud zjistil, že byl žalovaný před podáním žaloby ze strany žalobkyně vyzýván k úhradě dluhu.

5. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.

6. Soud došel k následujícím právním závěrům: Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 OZ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Dle ustanovení §1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

7. S ohledem na zjištěný skutkový stav ve spojitosti s výše citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaným byla neplatně uzavřena smlouva o úvěru. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

8. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

9. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

10. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí %, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.

11. Podle článku 9 odst. 9.1 Smlouvy o úvěru byl poskytnutý úvěr částečně použit na refinancování dříve poskytnutého spotřebitelského úvěru [právnická osoba] [anonymizováno], a to v částce 7.070 Kč a žalovanému byl v hotovosti při podpisu Smlouvy o úvěru vyplacen rozdíl mezi jistinou úvěru a zůstatkem refinancovaného spotřebitelského úvěru ve výši 27.330 Kč. Podle článku 11 odst. 1.11 Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal jistinu úvěru ve výši 67.008 Kč splatit v 78 týdenních splátkách s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne 7. 9. 2020. V daném případě vedle poskytnuté jistiny 35.000 Kč (z toho 7.070 Kč na předchozí spotřebitelský úvěr) měl žalovaný uhradit ještě částku 32.008 Kč, RPSN dle smlouvy činilo 163,76 %.

12. S ohledem na shora uvedené, jakož i s ohledem na nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pokládá soud, ve shodě se žalobkyní, smlouvu o úvěru za neplatnou.

13. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný uhradil částku 18.980 Kč, ale byla mu poskytnuta částka 35.000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovaným (35.000 Kč – 16.020 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl. Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16.020 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.