19 C 187/2015

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi advokátem údaje o zástupci proti údaje o účastníkovi advokátem údaje o zástupci žalované I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni rukou společnou a nerozdílnou částku 333.932,50 Kč s poplatkem z prodlení 1 promile za každý den prodlení z částky 20.000 Kč od 1. 10. 2014 do 30. 11. 2014 z částky 98.000 Kč od 1. 12. 2014 do 30. 12. 2014 z částky 176.000 Kč od 31. 12. 2014 do 30. 12. 2014 z částky 254.000 Kč od 31. 1. 2015 do 2. 3. 2015 z částky 332.000 Kč od 3. 3. 2015 do 30. 3. 2015 z částky 333.932,50 Kč od 31. 3. 2015 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 120.000 Kč s poplatkem z prodlení 1 promile za každý den prodlení - z částky 78.000 Kč od 30. 4. 2015 - z částky 156.000 Kč od 31. 5. 2015 do 30. 6. 2015 - z částky 120.000 Kč od 1. 7. 2015 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60.000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 1. 8. 2015 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na vyúčtování služeb částku 44.227,50 Kč s poplatkem z prodlení 1 promile za každý den prodlení od 5. 9. 2015 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. V. 1. žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 42.730,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. VI. 2. žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši číslo do 3 dnů od právní moci rozsudku. A. Nárok žalobkyně vůči 1. žalované

Odůvodnění

rozsudku vůči 1. žalované vychází z ust. § 157 odst. 3 o.s.ř. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedených ve výrocích I. – IV. tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu nezaplaceného nájemného a služeb podle smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 25. 6. 2014. Platebním rozkazem ze dne 5.10.2015 č.j. 19 C 187/2015 soud 1. žalovanou v souladu s ust. § 114b o.s.ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud 1. žalovanou uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne 20. 11. 2015 byl shora uvedený platební rozkaz doručen 1. žalované do vlastních rukou. 1. žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že se 1. žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o.s.ř. ve stanovené 30-ti denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, která marně proběhla dnem 7. 1. 2016, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o.s.ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že 1. žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o.s.ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 z.ř.s.); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z.ř.s. ve spojení s §§ 367, 371 z.ř.s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6). V posuzované věci se jedná o spor z titulu nezaplaceného nájemného a služeb. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat (k tomu srovnej § 2201 občanského zákoníku), o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. S ohledem na shora uvedené má soud s odkazem na ust. § 114b o.s.ř. za to, že 1. žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ust. § 153a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně při jednání soudu navrhla vydání částečného rozsudku pro uznání. Vydání rozsudku nebrání rovněž zahájení insolvenčního řízení vůči 1. žalované, neboť insolvenční řízení bylo zahájeno dne 1. 2. 2016 až po podání žaloby v této věci (žaloba byla podána dne 9. 9. 2015) a nebylo dosud rozhodnuto o úpadku 1. žalované. A. Nárok žalobkyně vůči 2. žalovanému Odůvodnění rozsudku vůči 2. žalovanému je koncipováno v souladu s § 157 o.s.ř. Žalobkyně se na 2. žalovaném domáhala zaplacení částky 333.932,50 Kč s poplatkem z prodlení, to vše v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s 1. žalovanou dne 25. 6. 2014 smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání. Podle této smlouvy byly 1. žalované pronajaty prostory v domě adresa na stavební parcele číslo v katastrálním území Bolevec, obec Plzeň, a to prostory umístěné ve druhém nadzemním podlaží od výměře 576 m2. Výše nájmu byla dohodnuta na 60.000 Kč měsíčně se splatností do 25. dne v měsíci předcházejícího, za nějž se nájemné hradí. Dále byl 1. žalovaný povinen hradit zálohy na služby ve výši 18.000 Kč měsíčně. 1. žalovaná se dále uvedenou smlouvu zavázala složit kauci ve výši 120.000 Kč ve třech splátkách po 40.000 Kč, první splátku uhradila při podpisu smlouvy, druhou a třetí se zavázala uhradit do 25. 8. 2014 a 25. 9. 2014 1. žalovaná po převzetí předmětu nájmu hradila nájemné nepravidelně, nakonec přestala nájemné hradit úplně. Druhou splátku kauce uhradila 1. žalovaná opožděně a třetí splátku kauce uhradila se zpožděním a jen ve výši 20.000 Kč. Dopisem ze dne 17. 3. 2015 dala žalobkyně 1. žalované výpověď. Po výpovědi přesvědčovala 1. žalovaná žalobkyni, že svůj dluh uhradí. Účastníci dne 24. 4. 2015 uzavřeli dohodu o splátkovém kalendáři a 1. žalovaná svůj dluh v tehdejší výši 410.000 Kč uznala. Jednalo se o dlužné nájemné a zálohy za služby za prosinec 2014, leden až duben 2015, celkem 5x 78.000 Kč a dluh na kauci ve výši 20.000 Kč. 2. žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 28. 4. 2015 smlouvu o přistoupení k dluhu, 2. žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 24. 4. 2015. Žalobkyně uvěřila, že dluh bude uhrazen, a proto s 1. žalovanou uzavřela dohodu o zrušení výpovědi ze smlouvy o nájmu. 1. žalovaná však neuhradila žádnou splátku, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. Následně pak žalobkyně ukončila nájemní poměr další výpovědí, 1. žalovaná prostory vyklidila dne 10. 8. 2015. Žalobkyně na 2. žalovaném požaduje zaplacení dluhu v původní výši 410.000 Kč poníženého o přeplatek na vyúčtování služeb za rok 2014 ve výši 30.295 Kč, dále místo pěti záloh ve výši 18.000 Kč požaduje skutečnou spotřebu služeb v období od 1. 1. 2015 do 21. 4. 2015 (vyčíslení dluhu před uznáním dluhu dohodu ze dne 24. 4. 2015) celkem částku 44.227,50 Kč (410.000 Kč – 30.295 – 90.000 + 44.227,50 Kč). 2. žalovaný proti žalobě namítal, že na základě žalobkyní tvrzené smlouvy o nájmu prostor sloužící k podnikání ze dne 25. 6. 2014 nebylo plněno ve prospěch 2. žalovaného ničeho, proto mu nevznikla povinnost k úhradě jakékoliv částky. Pokud se týče smlouvy o přistoupení dluhu ze dne 24. 4. 2015, zpochybnil 2. žalovaný podpis na této smlouvě. 2. žalovaný nikdy nepřistoupil a ani nepřevzal závazek 1. žalované. Dále 2. žalovaný namítal, že předžalobní výzva ze dne 5. 6. 2015 nebyla 2. žalovanému nikdy doručena, což má vliv na přiznání nákladů řízení. Mezi účastníky řízení byla shodná následující právně významná tvrzení: 1. dne 25. 6. 2014 podepsala žalobkyně a 1. žalovaná smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání, prostory byly předány dne 30. 6. 2014. Mezi účastníky řízení byla sporná následující tvrzení: 1. zda žalobkyně upomínala 1. žalovanou o úhradu dlužných částek. K této sporné skutečnosti soud provedl k důkazu upomínku číslo ze dne 4. 9. 2014 s vyčíslením dluhu, upomínku číslo ze dne 27. 11. 2014 s podací stvrzenkou, předžalobní výzvu ze dne 10. 12. 2014 s vyčíslením dluhu, dopis ze dne 5. 2. 2015 a výpověď ze smlouvy o nájmu ze dne 17. 3. 2015 O zasílání upomínek a nekomunikaci ze strany 1. žalované (odstěhování z areálu v část obce v obec) vypovídal i svědek příjmení jméno příjmení. Z těchto důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzývala 1. žalovanou k úhradě dluhu. Nakonec žalobkyně dopisem ze dne 17. 3. 2015 vypověděla shora uvedenou nájemní smlouvu. 2. výpovědí svědka příjmení jméno příjmení a listinou označenou jako Uznání závazku a splátkový kalendář má soud za prokázané spolu s vyčíslením dluhu ze dne 21. 4. 2015, že 1. žalovaná dne 24. 4. 2015 podepsala uznání závazku ve výši 410.000 Kč z titulu dlužného nájemného a záloh na služby, přičemž se účastníci dohodli na úhradě dlužné částky v tam uvedených měsíčních splátkách. Za 1. žalovanou dohodu podepsal p. celé jméno žalovaného mladší. Jmenovaný svědek velmi podrobně popsal okolnosti podpisu uznání závazku i chování 1. žalované předcházející tomuto uznání. Svědek na základě mandátní smlouvy spravoval pro žalobkyni nemovitou věc, v níž byly pronajaty nebytové prostory 1. žalované. Svědkova výpověď koresponduje i se-maily mezi svědkem a jméno příjmení email) ze dne 21. 4. 2015 a 23. 4. 2015, kde svědek k 21. 4. 2015 vyčíslil 1. žalované výši dluhu a vyzval 1. žalovanou k předložení splátkového kalendáře. 1. žalovaná reagovala sdělením splátkového kalendáře a iniciálů 2. žalovaného. 3. 2. žalovaný zpochybňoval svůj podpis na smlouvě o přistoupení k dluhu, kterou měl podepsat dne 24. 4. 2015 a žalobkyně dne 28. 4. 2015. V tomto směru soud provedl k důkazu výslech svědka příjmení jméno příjmení, jehož výpověď jako přímý důkaz pokládá soud za věrohodnou, vnitřně nerozpornou. Jak soud uvedl v předchozím odstavci, svědek velmi podrobně popsal průběh jednání s 1. žalovanou a 2. žalovaným, výpověď svědka v tomto směru zcela koresponduje se-maily ze dne 21. 4. 2015 a 23. 4. 2015, jakož i s upomínkami o placení dlužných částek a výpovědí z nájmu. Svědek potvrdil, že 2. žalovaný před ním v kanceláři 1. žalované v obec podepsal smlouvu o přistoupení k dluhu dne 24. 4. 2015. Nelze souhlasit s argumentací 2. žalovaného, že je nelogické, aby 2. žalovaný jako fyzická osoba přistoupil k dluhu 1. žalované, která nemá žádný majetek. Naopak uvedená skutečnost je naprosto logická v situaci, kdy 1. žalovaná od počátku nájemního poměru porušovala své povinnosti nájemce a nehradila sjednané nájemné a zálohy na služby. V situaci, kdy v březnu obdržela 1. žalovaná výpověď z nájmu, se jeví jako naprosto logické a věrohodné, co vypověděl svědek příjmení jméno příjmení s tím, že 1. žalovaná se žalobkyní chtěla situaci řešit, chtěla v předmětu nájmu nadále zůstat, naproti tomu žalobkyně měla určité požadavky ohledně zajištění zaplacení dlužných částek, které vyústily po vzájemné e-mailové komunikaci v podpis smlouvy o uznání závazku a splátkový kalendář a smlouvy o přistoupení k dluhu. Na to zcela logicky navazuje dohoda mezi 1. žalovanou a žalobkyní o zrušení výpovědi ze smlouvy o nájmu prostor ze dne 24. 4. 2015. Svědek příjmení jméno příjmení také rozlišil podpisy jednotlivých aktérů na listině označené jako Uznání závazku a splátkový kalendář a Smlouvě o přistoupení k dluhu. Za žalobkyni tyto listiny podepsal předseda představenstva pan příjmení, za 1. žalovanou příjmení závazku pan celé jméno žalovaného mladší a Smlouvu o přistoupení k dluhu 2. žalovaný. Podpis na této smlouvě koresponduje s podpisem 2. žalovaného na doručence založené v soudním spise od platebního rozkazu. Soud neprováděl k důkazu 2. žalovaným navrhovaný znalecký posudek z oboru písmo znalectví, neboť tento posudek není důkazem přímým, naproti tomu výpověď svědka, který byl přítomen podpisu 2. žalovaného je důkazem přímým. Dále soud neprovedl k důkazu výslech 2. žalovaného k prokázání tvrzení, že Smlouvu o přistoupení k dluhu nepodepsal, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho výslech ve smyslu § 131 odst. 1 o.s.ř. 2. žalovaný neuváděl žádnou skutkovou verzi vylučující tvrzení o podpisu inkriminované smlouvy (např. že by se dne 24. 4. 2015, v době podpisu smlouvy, zdržoval jinde než v obec), tvrzení, že smlouvu nepodepsal, nelze prokazovat jeho výpovědí. S ohledem na uvedené proto soud uzavřel a má za prokázané, že 2. žalovaný dne 24. 4. 2015 podepsal v obec Smlouvu o přistoupení k dluhu.

4. Dohodou ze dne 24. 4. 2015 má soud za prokázané, že touto dohodou žalobkyně a 1. žalovaná zrušily výpověď ze smlouvy o nájmu ze dne 25. 6. 2014, kterou dala žalobkyně 1. žalované jako nájemci dopisem ze dne 17. 3. 2015.

5. Dopisem ze dne 17. 7. 2015 spolu s podací stvrzenkou má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala 1. žalovanou k vyklizení pronajatých prostor z důvodu, že dopisem z 26. 5. 2015 dala žalobkyně 1. žalované již druhou výpověď ze smlouvy o nájmu prostor.

6. Protokolem ze dne 10. 8. 2015 má soud za prokázané, že 1. žalovaná dne 10. 8. 2015 předala žalobkyni pronajaté nebytové prostory, vyúčtováním služeb za období od 1. 1. 2015 do 10. 8. 2015, že 1. žalované vznikl celkem nedoplatek na službách v období od 1. 1. 2015 do 10. 8. 2015 ve výši 88.455 Kč. S ohledem na shora uvedené proto soud má za prokázané a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 1. dne 25. 6. 2014 podepsala žalobkyně a 1. žalovaná Smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání, prostory byly předány dne 30. 6. 2014, 2. žalobkyně opakovaně vyzývala 1. žalovanou k úhradě dluhu, dopisem ze dne 17. 3. 2015 žaobkyně vypověděla shora uvedenou nájemní smlouvu, 3. 1. žalovaná dne 24. 4. 2015 podepsala uznání závazku ve výši 410.000 Kč z titulu dlužného nájemného a záloh na služby podle vyčíslení dluhu ze dne 21. 4. 2015, 4. 2. žalovaný dne 24. 4. 2015 podepsal v obec Smlouvu o přistoupení k dluhu, 5. dohodou ze dne 24. 4. 2015 žalobkyně a 1. žalovaná zrušily výpověď ze smlouvy o nájmu ze dne 25. 6. 2014, kterou dala žalobkyně 1. žalované jako nájemci dopisem ze dne 17. 3. 2015, 6. dopisem ze dne 17. 7. 2015 žalobkyně vyzvala 1. žalovanou k vyklizení pronajatých prostor z důvodu, že dopisem z 26. 5. 2015 dala žalobkyně 1. žalované již druhou výpověď ze smlouvy o nájmu prostor, 7. 1. žalovaná dne 10. 8. 2015 předala žalobkyni pronajaté nebytové prostory, 1. žalované vznikl celkem nedoplatek na službách v období od 1. 1. 2015 do 10. 8. 2015 ve výši 88.455 Kč. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. Podle § 2201 občanského zákoníku nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 1892 občanského zákoníku kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně. V daném případě je nepochybné, že podpisem nájemním smlouvy dne 25. 6. 2014 byl založen nájemní poměr ve smyslu § 2201 občanského zákoníku mezi žalobkyní a 1. žalovanou. Citovanou smlouvou se 1. žalovaná (článek I.) zavázala hradit měsíční nájemné ve výši 60.000 Kč dopředu vždy nejpozději do 25. dne měsíce předcházejícího měsíci, za nějž se nájemné hradí. Dále si žalobkyně a 1. žalovaná smlouvou sjednaly povinnost 1. žalované hradit zálohu na energie a služby ve výši 18.000 Kč měsíčně. Konečně si sjednaly povinnost 1. žalované uhradit jistotu ve formě kauce ve výši 120.000 Kč ve splátkách po 40.000 Kč. Rovněž z provedených důkazů vyplývá, že 1. žalovaná uznala dne 24. 4. 2015 svůj dluh vůči žalobkyni, v té době ve výši 410.000 Kč, přičemž se jednalo o dlužné nájemné a zálohy na služby ve výši 78.000 Kč (60.000 Kč nájemné + 18.000 Kč záloha na služby) za období prosinec 2014 až duben 2015, tedy za období 5 měsíců a dále dluh na kauci ve výši 20.000 Kč. K tomuto dluhu přistoupil Smlouvou o přistoupení k dluhu 2. žalovaný přičemž tato smlouva byla uzavřena okamžikem připojení podpisu žalobkyní, tedy dne 28. 4. 2015 2. žalovaný se ve Smlouvě o přistoupení k dluhu zavázal, že pohledávku 1. žalované ve výši 410.000 Kč převezme a splatí v plné výši, a to za předpokladu, že 1. žalovaná pohledávku neuhradí v souladu s Uznáním závazku a splátkovým kalendářem. V citovaném Uznání závazku a splátkovém kalendáři si žalobkyně a 1. žalovaná ujednaly splatnost dluhu najednou, pokud se 1. žalovaná dostane do prodlení s jakoukoli splátkou. Tím, že 1. žalovaná neuhradila žádnou splátkou dle Uznání závazku a splátkového kalendáře, stal se celý dluh (pohledávka) splatným marným uplynutím lhůty k plnění 1. splátky, t. j. marným uplynutím dne 25. 5. 2015. I když nebylo podle nájemní smlouvy poskytováno plnění 2. žalovanému, vznikl jeho závazek uhradit dluh 1. žalované vůči žalobkyni, původně ve výši 410.000 Kč, a to na základě Smlouvy o e k dluhu, uzavřené dne 28. 4. 2015. Přistoupení k dluhu podle § 1892 občanského zákoníku má za následek, že ten, kdo přistoupí k dluhu dle citovaného zákonného ustanovení, se stává novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně. Námitka 2. žalovaného o tom, že mu podle nájemní smlouvy nebylo poskytováno žalobkyní žádné plnění je lichá, protože uvedená skutečnost není předpokladem, aby nastaly účinky přistoupení k dluhu. Koneckonců to by bylo v logickém rozporu s právním institutem přistoupení k dluhu – proč by přistupoval někdo, kdo už je účastníkem závazkového vztahu (je poskytováno plnění) ? Soud proto dospěl k závěru, že 2. žalovaný odpovídá vedle 1. žalované, společně a nerozdílně s 1. žalovanou, za dluh původně ve výši 410.000 Kč, a to na základě Smlouvy o přistoupení k dluhu. Z Uznání závazku a splátkového kalendáře spolu s vyčíslením dluhu ze dne 21. 4. 2015 je zřejmé, že 1. žalovaná uznala, mimo jiné (vedle dluhu na nájmu a kauci), dluh na zálohách za služby ve výši 18.000 Kč měsíčně za období prosinec 2014 až duben 2015. Protože již došlo k vyúčtování služeb, nemá žalobkyně právo na úhradu záloh, ale na zaplacení skutečně spotřebovaných služeb. Soud souhlasí s argumentací žalobkyně, že od původně uznaného dluhu, ke kterému 2. žalovaný přistoupil, ve výši 410.000 Kč je třeba odečíst výši dlužných záloh na služby ve výši 90.000 Kč (5x 18.000 Kč) a naopak přičíst skutečnou výši spotřebovaných služeb, ke dni vyčíslení dluhu před uznáním a přistoupením k dluhu, t. j. ke dni 21. 4. 2015 Celkem činil nedoplatek na službách 88.455 Kč za období 1. 1. 2015 do 10. 8. 2015 a poměrná část připadající na období od 1. 1. 2015 do 21. 4. 2015 (vyčíslení dluhu před uznáním dluhu a přistoupením k dluhu) činí 44.227,50 Kč. Dále byl závazek 2. žalovaného ponížen o přeplatek na službách za rok 2014 ve výši 30.295 Kč (410.000 Kč – 90.000 Kč + 44.227,50 Kč – 30.295 Kč = 333.932,50 Kč Vedle toho má žalobkyně právo na úhradu poplatku z prodlení z dlužných částek v souladu s § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Soud ve věci neprováděl, kromě již shora uvedených důkazů, listiny předložené žalobkyní s podáním ze dne 10. 3. 2016, kromě e-mailové korespondence ze dne 21. 23. 4. 2015, neboť tyto listiny nesměřují k prokázání právně významných skutečností, ale mají prokázat účelovost postupu 2. žalovaného v insolvenčním řízení a převod majetku 2. žalovaného v úmyslu zkráti věřitele. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení proti oběma žalovaným v plné výši. Soud nemohl akceptovat argumentaci 2. žalovaného, že mu nebyla zaslána výzva k plnění dle § 142a o.s.ř. I když žalobkyně nedoložila doručení dopisu ze dne 5. 6. 2015 (předžalobní výzva), předložila soudu poštovní podací arch ze dne 8. 6. 2015 o odeslání této zásilky 2. žalovanému. Svědek příjmení jiří příjmení potvrdil, že na základě této výzvy proběhlo jednání v kanceláři u právní zástupkyně žalobkyně. Nicméně soud se neztotožnil se způsobem výpočtu nákladů řízení, které učinila žalobkyně, neboť žalobkyně ve svém vyčíslení neuvažovala o tom, že 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni celou požadovanou částku 558.160 Kč, 2. žalovaný nižší částku ve výši 333.932,50 Kč. Podle § 12 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. V posuzovaném případě se jedná o zastoupení jedné žalobkyně a o kumulaci dvou nároků proti dvěma žalovaným, proto je za tarifní hodnotu pokládána dle citovaného zákonného ustanovení částka 558.160 Kč. Odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a.t. z tarifní hodnoty ve výši 558.160 Kč činí 10.540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a účast při jednání soudu dne 14. 3. 2016) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32.520 Kč ve výši 6.829,20 Kč. Odměna tak činí celkem částku 39.349,20 Kč. Dále jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 27.908 Kč a cestovným k procesnímu soudu ve výši 1.038 Kč Náklady řízení na straně žalobkyně jsou tak představovány částkou 68.295,20 Kč. Povinnost k úhradě nákladů řízení je podle názoru soudu třeba poměrně rozdělit podle míry odpovědnosti žalovaných na dlužné částce. 1. žalovaný je povinen zaplatit celkem částku 558.160 Kč, 2. žalovaný celkem částku 333.932,50 Kč. V poměru těchto částek je třeba rozdělit odpovědnost žalovaných za náklady řízení. Na 1. žalovanou tak připadá částka 42.730,50 Kč, na 2. žalovaného částka 25.564,70 Kč (68.295: (558.160 333.932). 558.160). Proti výroku I., II., III. IV. a V. rozsudku může žalobkyně a 1. žalovaná podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání lze podat jen z důvodu, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal ve věci vyloučený soudce, soud byl nesprávně obsazen. Odvolacím důvodem jsou též skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Proti výroku I. a VI. rozsudku může žalobkyně a 2. žalovaný podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.