19 C 20/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně c) právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně d) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně e) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně f) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobkyně g) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce všichni zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro 25.000 Kč / fond služeb + fond oprav

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, kteří jsou oprávněni k přijetí plnění společně a nerozdílně, částku 25.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 10. 11. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 42.406,90 Kč k rukám právní zástupkyně žalobců, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. <i>A. Původní řízení do vyhlášení rozsudku</i> 1. Žalobci se na žalovaném domáhali zaplacení částky 25.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 11. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný neuhradil řádná vyúčtování služeb za roky 2018 ve výši 8.937 Kč, za rok 2019 ve výši 17.434 Kč a za rok 2020 ve výši 11.617 Kč. Právní zástupkyně žalobců předala žalovanému tato vyúčtování dne 8. 11. 2021, přičemž žalovaný žalobcům dne 2. 12. 2021 uhradil částku 12.448 Kč a do příkazu k úhradě uvedl poznámku„ vyúčtování 2018, minus zápočet škodní události 25.000 Kč“. Žalobci e-mailem ze dne 2. 12. 2021 a dopisem ze dne 7. 12. 2021 sdělili žalovanému, že částku 12.448 Kč zaúčtovali na úhradu nedoplatku za rok 2018 a v částce 4.051 Kč na nedoplatek za rok 2019. Dále žalobci žalovanému sdělili, že nesouhlasí se zápočtem škody ve výši 25.000 Kč, neboť nebylo prokázáno, jaká škoda vznikla a že za škodu odpovídají žalobci jako spoluvlastníci domu.

2. Žalovaný proti žalobě namítal, že řádná vyúčtování za roky 2018 2020 obdržel dne 3. 11. 2021. Na svůj dluh žalovaný uhradil částku 12.448 Kč a dále započetl pohledávku z titulu nákladů na odstranění škody za rozbité střešní okno a způsobenou škodu vyplavením bytu, který měl právo dle smlouvy o sdružení užívat. Ve vyjádření k žalobě ze dne 30. 3. 2022 pak ještě žalovaný započetl pohledávku ze smluvní pokuty ve výši 45.850 Kč, na kterou má nárok podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., za opožděné vyúčtování služeb za rok 2018. <i>B. Řízení po vyhlášení rozsudku</i> 3. Proti původně vydanému rozsudku ze dne 13. 6. 2022, č. j. 19 C 20/2022-62 podal žalovaný odvolání, v něm ž proti rozsudku namítal, že vyúčtování služeb provádí správce domu – [právnická osoba], byt žalovaného se nachází v bytovém domě, a proto je třeba aplikovat zákon č. 67/2013 Sb. Dále žalovaný namítal, že částečnou úhradou dluhu žalovaný neuznal zbytek dlužné částky, ale naopak s ohledem na existenci jeho nároku na náhradu škody zbytek dluhu neuznává. Nově žalovaný uplatnil, na základě odůvodnění rozsudku č. j. 19 C 20/2022-62, skutečnosti týkající se zesplatnění pohledávky ve výši 25.000 Kč, jíž zespaltnil dopisem ze dne 15. 6. 2022, a nově uplatněné k započtení a zesplatněné smluvní pokuty ve výši 27.850 Kč z titulu zákonné smluvní pokuty za opožděné doručení vyúčtování služeb spojených s bytem [číslo] žalovaného za rok 2019.

4. Žalobci namítali proti odvolání, že v případě účastníků není dům rozdělen na bytové jednotky, a proto není možné postupovat podle zákona č. 67/2013 Sb. Dále namítali, že žalovaný před zahájením soudního řízení ani v průběhu soudního řízení nezpochybňoval správnost vyúčtování, přičemž správnost vyúčtování potvrdil ve zprávě pro příjemce a proti zbytku započetl svoji údajnou pohledávku na zaplacení smluvní pokuty. V případě úhrad částky 25.000 Kč tuto žalobci od počátku sporují, přičemž výzvy k zaplacení částky 25.000 Kč a nově smluvní pokuty ve výši 27.850 Kč zaslal žalovaný nikoli žalobcům, ale jejich advokátce, tedy nesprávnému subjektu.

5. Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného a napadený rozsudek zrušil., přičemž uložil soudu 1. stupně, aby v novém řízení nejprve posoudil, zda žalovaný po vyhlášení napadeného rozsudku učinil řádnou výzvu k úhradě jím tvrzených pohledávek za žalobci, jakož i řádný úkon k jejich započtení. Dále soudu 1. stupně uložil, aby se zabýval tím, zda pohledávky žalobců a žalovaného jsou vůči sobě započitatelné, zda nejde o pohledávky nejisté a neurčité. <i>C. Skutková zjištění</i> 6. Soud vzal za svá skutková zjištění následující shodná tvrzení účastníků, která pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé: a) Žalobci a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parcelní [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] v katastrálním území Rybáře, obec Karlovy Vary. b) Žalobci provedli nový výpočet dluhu žalovaného za vyúčtování služeb za roku 2018, 2019 a 2020, přičemž za rok 2018 podle těchto vyúčtování vznikl žalovanému nedoplatek ve výši 8.397 Kč, za rok 2019 nedoplatek ve výši 17.434 Kč, za rok 2020 nedoplatek ve výši 11.617 Kč. c) Žalobci zaslali žalovanému nové vyúčtování dopisem ze dne 19. 10. 2021 s výzvou k úhradě všech vyúčtování do 31. 10. 2021, žalovaný tento dopis převzal dne 3. 11. 2021, následně žalovaný převzal úplná vyúčtování od právní zástupkyně žalobců dne 8. 11. 2021. d) Dne 2. 12. 2021 žalovaný zaplatil na společný účet spoluvlastníků částku 12.448 Kč se zprávou pro příjemce, že touto platbou zaplatil žalovaný nedoplatky z vyúčtování služeb za rok 2018 2020 –„ vyúčtování 2018 minus zápočet škodní události 25.000 Kč“. e) E-mailem ze dne 2. 12. 2021 a dopisem ze dne 7. 12. 2021 sdělila právní zástupkyně žalobců, že platba ve výši 12.448 Kč byla zaúčtována na úhradu nedoplatku za rok 2018 a na částečnou úhradu nedoplatku za rok 2019 ve výši 4.051 Kč. f) E-mailem ze dne 3. 1. 2022 sdělil žalovaný právní zástupkyni žalobců informace týkající se uplatněné náhrady škody. g) Vyjádření žalované k žalobě ze dne 30. 3. 2022, bylo doručeno žalobcům dne 1. 4. 2022. h) Právní zástupkyně žalobců obdržela dne 16. 6. 2022 dopis ze dne 15. 6. 2022 a dne 27. 6. 2022 dopis ze dne 27. 6. 2022 ch) Žalobci a žalovaný jako spoluvlastníci hradí místní poplatek za odkládání komunálního odpadu na základě ohlášení ze dne 24. 9. 2021, odebírají pitnou vodu a zajišťující odkanalizování na základě smlouvy ze dne 23. 9. 2008, odebírají elektřinu do společných prostor na základě smlouvy ze dne 27. 2. 2006. i) Podílové spoluvlastnictví účastníků nebylo zrušeno a vypořádáno vymezením bytových jednotek. <i>D. Právní hodnocení</i> 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 1126 odst. 1 občanského zákoníku každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat ihned a dlužník je poté ihned povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1982 odst. 1 občanského zákoníku dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle § 553 odst. 1 občanského zákoníku o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

8. V posuzovaném případě je nesporné, že účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky shora popsaných nemovitostí, v nichž užívají byty podle původně uzavřené smlouvy o sdružení, přičemž žalovaný neuhradil vyúčtování služeb za roky 2018, 2019 a 2020. Přestože žalovaný měl k těmto vyúčtováním v minulosti výhrady, ze strany žalobců došlo k nápravě těchto vyúčtování (respektive firmy fakticky provádějící rozúčtování) a řádná vyúčtování byla předána žalovanému dne 8. 11. 2021 právní zástupkyní žalobců. Žalobci sice žalovanému zaslali žalovanému nové vyúčtování dopisem ze dne 19. 10. 2021 s výzvou k úhradě všech vyúčtování do 31. 10. 2021, žalovaný však tento dopis převzal dne 3. 11. 2021 po uplynutí stanovené lhůty k plnění s výhradou neúplnosti, následně žalovaný převzal úplná vyúčtování od právní zástupkyně žalobců dne 8. 11. 2021. To koneckonců potvrzuje sám žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 30. 3. 2022, kdy v reakci na doručení těchto vyúčtování uvádí, že tato vyúčtování jako řádná obdržel až 3. 11. 2021 (viz odst. 9 vyjádření), přičemž v odst. 10 téhož vyjádření žalovaný argumentuje s nevyvoláním splatnosti případných nedoplatků příslušného vyúčtování, pokud příjemce služeb nebyl s vyúčtováním služeb řádně seznámen. Proto žalovaný dovozoval svůj nárok na úhradu smluvní pokuty od 3. 11. 2021, data doručení vyúčtování žalovanému.

9. Vzhledem k tomu, že i žalobci prostřednictvím své právní zástupkyně měli za to, že uvedená vyúčtování nebyla úplná, byla osobně předána žalovanému dne 8. 11. 2021, a proto také uvedené datum pokládá soud za rozhodné datum doručení řádných vyúčtování.

10. Soud nemá důvod pochybovat o řádnosti vyúčtování, neboť až do jednání soudu dne 13. 6. 2022 žalovaný z pohledu úplnosti či řádnosti v tomto řízení vyúčtováním, jež jsou podkladem žaloby, ničeho nevytýkal. Je pravdou, že před vymezením sporných a nesporných tvrzení žalovaný začal zpochybňovat rovněž obsah vyúčtování (správnost vyúčtování), avšak dále na těchto námitkách netrval. Teprve na základě tohoto procesního postoje žalovaného soud přistoupil k vymezování sporných a nesporných skutečností. Je věcí procesní taktiky účastníka řízení, zda na svých námitkách, obraně setrvá, či zda na této dále netrvá, např. si vyhodnotí nákladnost prokázání účastníkem uváděné skutkové verze, a proto je ochoten akceptovat skutečnosti uvedené protistranou. V daném případě byl procesní přístup žalovaného nepochybně ovlivněn jeho přesvědčením o důvodnosti původně vznesené námitky započtení. Námitka žalovaného, jíž vznesl při jednání v opakovaném řízení při jednání dne 19. 7. 2023 tak neodpovídá skutečnému průběhu jednání soudu dne 13. 6. 2022. Navíc, jak soud rozvede níže, není tato obrana důvodná.

11. Právně významné se nadále jeví, že na straně žalobců se jednalo o tři pohledávky za dlužná vyúčtování roku 2018, 2019 a 2020 ve shora uvedených částkách, přičemž žalovaný původně namítal k započtení škodu ve výši 25.000 Kč a smluvní pokuty v celkovém součtu ve výši 45.850 Kč za provedení opožděného vyúčtování za rok 2018. Tato námitka započtení byla soudem 1. stupně shledána jako nedůvodná, stejně tak soudem odvolacím.

12. Nejprve se soud zabýval existencí pohledávek žalobců, které byly předmětem tohoto řízení, a to konkrétně pohledávek na zaplacení vyúčtování nedoplatků do fondu služeb za rok 2018 ve výši 8.397 Kč, za rok 2019 ve výši 17.434 Kč a za rok 2020 nedoplatek ve výši 11.617 Kč. Soud neměl důvodu pochybovat o řádnosti těchto vyúčtování, neboť sám žalovaný je pokládá za řádná v podání ze dne 30. 3. 2022 (viz odst. 9 a 10). Pokud se žalovaný dovolával aplikace ustanovení zákona č. 67/2013 Sb. a z toho dovozoval povinnost žalobců předložit žalovanému vyúčtování s náležitostmi vyplývajícími z tohoto zákona, soud se s tímto právním názorem žalovaného neztotožňuje. V článku IV. odst. 12 odvolání ze dne 28. 6. 2022 žalovaný argumentuje ohledně použitelnosti zákona č. 67/2013 Sb., přičemž v tomto směru cituje metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj, dostupný https://mmr.gov.cz/getmedia/c0748d76-5245-4b51-9059-5d5bd086c6b3/Metodicky-pokyn_sluzby_zakon-c-67_2013-Sb_1.pdf. Ze samotného metodického pokynu, zejména však ze zákona č. 67/2013 Sb., jednoznačně vyplývá, že tento zákon není použitelný a aplikovatelný na právní vztahy mezi podílovými spoluvlastníky. V tomto případě je právně významné, že v případě žalobců a žalovaného se jedná o spoluvlastníky bytového domu, kteří na základě dohody spoluvlastníků užívají konkrétní vymezené prostory v podobě bytů, jak má na mysli ust. § 1126 a násl. občanského zákoníku. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie) a upravuje některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ služby“) a postup při určování záloh za služby, rozúčtování, vyúčtování a vypořádání nákladů na služby. Podle § 2 odst. 1 písm. a) a b) citovaného zákona pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem služeb: 1. vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájmů, 2. společenství vlastníků jednotek (dále jen„ společenství“) podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví, příjemcem služeb: 1. nájemce bytu, nebo 2. vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví. V daném případě je tak zcela jednoznačně vymezen okruh adresátů právní normy, na kterou tento zákon dopadá, přičemž z citace § 1 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 67/2013 Sb., je zřejmé, že tento zákon nedopadá na dům ve spoluvlastnictví osob, kteří v tomto domě užívají na základě dohody spoluvlastníků jednotlivé byty. V tomto směru pokládá soud za nutné zdůraznit, že cílem (účelem) tohoto zákona je nejen transpozice předpisů Evropského společenství, ale také úprava vztahů konečného odběratele služeb, který není účastníkem právních vztahů, na základě kterých jsou konkrétní služby dodávány. V tomto případě z důkazů předložených žalobci a mezi účastníky nesporných tvrzení je zcela zřejmé, že smlouvy o dodávkách služeb (např. energií a dalších medií) jsou uzavírány přímo mezi spoluvlastníky a mezi tím kterým dodavatelem služeb. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit skutečnost, že žalobci a žalovaný jsou spoluvlastníci bytového domu. Se závěry soudu je koneckonců zcela souladný rovněž shora uvedený metodický pokyn, jehož se žalovaný dovolává a který velmi podrobně rozebírá, kdo je a kdo není poskytovatelem služeb. Vzhledem k uvedenému závěru proto není možné aplikovat na vztah mezi účastníky řízení zákon č. 67/2013 Sb., a to dokonce ani na základě analogie legis či analogie iuris, neboť by se jednalo o nedůvodné použití analogie. Citovaný zákon totiž zasahuje (z pohledu veřejného práva) do soukromoprávních vztahů, přičemž přesně definuje okruh těchto soukromoprávních vztahů, jež jsou předmětem úpravy tohoto zákona. Z těchto důvodů proto není možné aplikovat zákonem upravené výjimky na další soukromoprávní vztahy tomuto zákonu nepodřízené.

13. S ohledem na shora uvedené se proto soud domnívá, že není možné klást stejné požadavky na vyúčtování služeb pro konečné spotřebitele z pohledu obsahových náležitostí, tedy řádnosti, jak normuje zákon č. 67/2013 Sb., a vyúčtování služeb mezi podílovými spoluvlastníky. Naopak vztah mezi podílovými spoluvlastníky je upraven občnaksým zákoníkem, konkrétně ust. § 1126 a násl. občanského zákoníku, přičemž ve smyslu § 1128 občanského zákoníku lze tvorbu fondu oprav a služeb typicky podřadit pod běžnou správu společné věci spoluvlastníků. Je zcela věcí spoluvlastníků, jakým způsobem se dohodnou o investicích do společné věci, jakož i jakým způsobem se dohodnou na hrazení nákladů spojených s užíváním společné věci. Mezi náklady spojené s užíváním společné věci právě patří náklady na dodávku energií a dalších medií. Je věcí spoluvlastníků, zda vytváří předem na základě zálohových plateb určitý fond (služeb) nebo zda tyto služby hradí k poměru k velikosti svých spoluvlastnických podílů na základě dodavatelem vystavených faktur. V tomto případě se spoluvlastníci nepochybně dohodli na vytváření fondu oprav a fondu služeb, do kterého pravidelně měsíčně přispívají předem stanovené částky, které si následně vyúčtují. Pro tento účel také spoluvlastníci využili ust. § 1134 a násl. občanského zákoníku a pro tento specifický účel uzavřeli příkazní smlouvu o obstarání správy a údržby domu dne 28. 12. 2005 se [právnická osoba] s. r. o.

14. Dále se soud zabýval otázkou, zda v případě žalovaného a jeho jednání došlo k faktickému uznání pohledávek, které žalobci uplatnili žalobou. V tomto směru je rozhodující od předchozího občanského zákoníku odchylná právní úprava uznání dluhu podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, jež upravuje konkludentní právní jednání dlužníka mající za následek uznání zbytku dluhu při částečném plnění. V tomto směru právní jednání dlužníka podléhá výkladu ve smyslu § 555 a násl. občanského zákoníku. Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu, přičemž podle § 556 odst. 1 občanského zákoníku co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu z pravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle jsou rozhodující okolnosti, které nastali před nebo nejpozději současně s projevem vůle, k pozdějším okolnostem přihlížet nelze. V tomto případě je situace složitější, neboť soud vykládá konkludentní právní jednání, jež nalezlo odraz v zaplacení části dluhu žalovaným a současně provedením zápočtu. V tomto směru jsou proto rozhodující okolnosti, za kterých žalovaný přistoupil k částečné úhradě a zápočtu částky 25.000 Kč. Žalobci zaslali žalovanému nové vyúčtování služeb za roky 2018, 2019 a 2020 dopisem ze dne 19. 10. 2021, avšak žalovaný telefonicky proti těmto vyúčtováním brojil, neboť chyběl pravý kraj. Proto byla žalobci prostřednictvím jejich advokátky žalovanému předána úplná vyúčtování dne 8. 11. 2021. Dne 2. 12. 2021 žalovaný zaplatil žalobcům částku 12.448 Kč, přičemž do zprávy pro příjemce uvedl:„ [celé jméno žalovaného] vyúčtování 2018, minus zápočet škodní události 25.000 kč“. V té době činil součet dluhů za vyúčtování za služby za roky 2018 2020 celkem 37.448 Kč (8.397 Kč + 17.434 Kč + 11.617 Kč). Z provedení platby a poznámky pro příjemce je zřejmé, že žalovaný hodlal zaplatit celou dlužnou částku ve výši 37.448 Kč, neboť od součtu dlužných vyúčtování odečetl jím uplatňovanou pohledávku ve výši 25.000 Kč jako zápočet a zbytek ve výši 12.448 Kč žalobcům poukázal, aniž by rozlišil, která z těchto pohledávek je hrazena. Jelikož ust. § 2054 občanského zákoníku váže účinky uznání zbytku dluhu při částečném plnění, lze-li z okolností usoudit, že plněním dlužník uznal i zbytek dluhu, je zřejmé že postupem žalovaného při zohlednění shora uvedených skutečností došlo k uznání zbytku dluhu. Žalovaný výslovně nedal najevo, že ve zbývajícím rozsahu (nad zaplacenou částku 12.448 Kč) pohledávky žalobců zpochybňuje, naopak se snažil přivodit zánik zbytku pohledávek tím, že proti těmto pohledávkám započetl svou tvrzenou pohledávku ve výši 25.000 Kč. Tento výklad jednání žalovaného je podle názoru soudu souladný i s jeho následujícím přístupem, kdy ve vyjádření k žalobě žalovaný nezpochybňoval řádnost vyúčtování, od nichž žalobci odvíjeli svoje nároky uplatněné v žalobě, svoji obranu stavěl pouze na tom, že zbytek pohledávek zanikl v důsledku zápočtu. Teprve následně žalovaný v průběhu prvního jednání ve věci samé po vyjevení předběžného právního názoru začal, podle názoru soudu účelově, zpochybňovat i řádnost vyúčtování. V rovině hmotněprávní však byl přístup žalovaného jiný. V dopise ze dne 27. 6. 2022, jímž žalovaný započetl pohledávky ve výši 25.000 Kč a 27.850 Kč proti tam přesně vymezeným pohledávkám žalobců žalovaný nijak nezpochybňuje řádnost vyúčtování (stejně ani v dopise ze dne 15. 6. 2022, jímž pohledávky zesplatnil).

15. S ohledem na shora uvedené proto soud uzavírá, že vyúčtování služeb nemusí mít obsahové náležitosti stanovené zákonem č. 67/2013 Sb. a dále, že žalovaný svým jednáním v podobě zaplacení částky 12.448 Kč, uvedením shora uvedené poznámky pro příjemce, jakož i nezpochybňováním vyúčtování v době realizace platby uznal zbytek dluhu vůči žalobcům ve smyslu § 2054 občanského zákoníku.

16. Žalobci zohlednili žalovaným provedenou platbu ve výši 12.448 Kč tak, že tím byl zcela uhrazen nedoplatek vyúčtování za rok 2018, částečně v rozsahu částky 4.051 Kč byl uhrazen nedoplatek služeb za rok 2019, žalovanému tak zbývá k úhradě za vyúčtování služeb za rok 2019 částka 13.383 Kč a za rok 2020 ve výši 11.617 Kč.

17. Aby mohl žalovaný přistoupit k započtení a způsobit zánik pohledávek žalobců ve smyslu § 1982 odst. 1 občanského zákoníku, muselo by se na jeho straně jednat o splatné pohledávky. V tomto směru se žalovaný dovolal nových skutečností, jež uplatnil v odvolání. Podle názoru soudu je nepochybné, že žalovaný dopisem ze dne 15. 6. 2022 vyzval žalobce k úhradě pohledávky ve výši 25.000 Kč a k úhradě částky 27.850 Kč, tento dopis byl doručen právní zástupkyni žalobců dne 16. 6. 2022. Soud nemůže akceptovat námitku žalobců, že tento dopis byl doručen nesprávné osobě, neboť advokátka žalobců je podle plné moci oprávněna vykonávat veškeré úkony, přijímat doručované písemnosti a další, přičemž plná moc je udělena v rozsahu práv a povinností podle občanského zákoníku a dalších právních předpisů v plné moci uvedených. S tím, že účastník řízení, v průběhu řízení učiní hmotněprávní úkon, počítá rovněž ust. § 41 odst. 3 o.s.ř. které upravuje účinky hmotněprávního jednání účastníka v průběhu řízení. S ohledem na obsah plné moci udělené žalobci jejich právní zástupkyni má soud za to, že hmotněprávní úkon v podobě výzvy k zaplacení uvedených pohledávek byl učiněn vůči zástupci žalobců, a tedy v souladu s právem a zbudil s tím spojené právní účinky v podobě zesplatnění žalovaným tvrzených pohledávek. Stejná úvaha platí rovněž i pro dopis ze dne 27. 6. 2022, který byl téhož dne doručen právní zástupkyni žalobců a kterým žalovaný započetl své pohledávky ve výši 25.000 Kč a 27.850 Kč proti pohledávkám žalobců.

18. Pokud se týče určitosti započtení jako jednostranného právního jednání, splňuje toto právní jednání veškeré náležitosti kladné na toto jednání § 1982 a násl. občanského zákoníku, jakož i náležitosti z hlediska určitosti, které byly postupně vymezeny judikaturou.

19. Zbývalo proto posoudit, zda je žalovaný nositelem pohledávek a zda jsou tyto pohledávky způsobilé způsobit zánik pohledávek žalobců v důsledku započtení. Pohledávka ve výši 27.850 Kč by měla představovat smluvní pokutu za opožděné doručení vyúčtování služeb za roky 2018, 2019 a 2020, přičemž žalovaný ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb., požaduje smluvní pokutu za období od 1. 5. 2020 do 8. 11. 2021 ve vztahu k vyúčtování služeb za rok 2019. Podle žalovaného se tak jedná o smluvní pokutu za 557 dnů, přičemž dle odkazovaného zákonného ustanovení činí smluvní pokuta 50 Kč za jeden den. Při právním posouzení existence této pohledávky soud odkazuje na odůvodnění rozsudku shora, neboť na právní vztah mezi účastníky není možné aplikovat zákon č. 67/2013 Sb., a proto žalobcům nemohla vzniknout ani povinnost zaplatit žalovanému smluvní pokut dle tohoto zákona. Jiná situace však panuje v případě pohledávky ve výši 25.000 Kč, která je sice žalovaným označována jako škoda, avšak z hlediska skutkového vymezení se jedná o náklady, které žalovaný podle jeho tvrzení vynaložil v souvislosti s vypadlým oknem, které je součástí společných prostor, a následným odstraněním způsobených dešťovou vodou. Z dikce ust. § 1987 odst. 2 občanského zákoníku není způsobilá pohledávka k započtení, která je nejistá. V posuzovaném případě právě ohledně této pohledávky byly obě strany velmi aktivní a v konečném důsledku svou aktivitou při označování důkazů soud přesvědčili o tom, že se jedná o pohledávku nejistou. Žalobci od počátku sporují tuto pohledávku sporují výši a rozsah, jakož o oprávněnost nákladů vynaložených žalobcem, přičemž zároveň poukazují na v minulosti uzavřenou dohodu spoluvlastníků ohledně nesení nákladů na výměnu oken v bytech jednotlivými spoluvlastníky užívaných. Žalobci tak navrhli k důkazu nejen listiny, ale také výslechy svědků stejně tak žalovaný. Vzhledem k tomu, že k prokázání existence a výše pohledávky žalovaného namítané k započtení by byla předmětem obsáhlého dokazování, v intencích ust. § 1987 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s judikaturou Nejvyššího soudu proto soud uzavřel, že se jedná i žalovaného o pohledávku nejistou a nezpůsobilou tudíž k započtení.

20. Jelikož jednostranné započtení ze strany žalovaného nevedlo k zániku pohledávek žalobců v rozsahu, ve kterém jsou uplatněny žalobou, soud žalobě co do jistiny zcela vyhověl. Nad rámec shodných tvrzení (nesporných tvrzení) účastníků nebylo zapotřebí provádět jakékoli dokazování, a proto také soud žádné další důkazy neprováděl.

21. Žalobci mají právo na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Soud však, jak uzavřel shora, má za to, že žalobci doručili žalovanému řádná vyúčtování za roky 2018, 2019 a 2020 dne 8. 11. 2022 s výzvou k úhradě, den následující mohl žalovaný plnit dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Pokud tak žalovaný neučinil, dostal se následujícího dne, tedy od 10. 11. 2021 do prodlení a je povinen hradit zákonný úrok z prodlení. Soud proto přiznal zákonný úrok z prodlení od tohoto data a ve zbytku jej zamítnul. <i>E. Náklady řízení</i> 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42.406,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.250 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25.000 Kč sestávající z částky 2.100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1.050 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 2.100 Kč za žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2.100 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu v délce přes 2 hodiny), z částky 2.100 Kč za vyjádření k odvolání dle § 11 odst. 1 písm. d), z částky 2.100 Kč za účast při odvolacím jednání, z částky 2.100 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu dne 19. 7. 2023 v délce přes 2 hodiny), z částky 2.100 Kč za každý z dvou úkonů právní služby jednání s protistranou dle § 11 odst. 1 písm. i), z částky 2.100 Kč za vyjádření ze dne 20. 6. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) a z částky 2.100 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu dne 19. 7. 2023 v délce přes 2 hodiny), včetně čtrnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhradu za ztrátu času na cestě k odvolacímu soudu a zpět ve výši 600 Kč, cestovného ve výši 1.332 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.