19 C 21/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 78 540,77 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 78 540,77 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 546,43 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 76 140,77 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 598,31 Kč od 3. 7. 2025 do 15. 10. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 78 540,77 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 239,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 78 540,77 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 3. 2019, [číslo] (dále jen„ spotřebitelský úvěr“), a to konkrétně zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 76 140,77 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, včetně smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

4. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:A) Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 7. 3. 2019, [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytnula žalované postupně jako úvěr částku ve výši 81 937 Kč, žalovaná měla vrátit částku ve formě měsíčních splátek po 1 640 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku ve výši 18,8 % ročně.B) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně posuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75, 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná byla zatížena splátkou ve výši 1 640 kč měsíčně, dosahovala příjmu 31 000 Kč a další člen domácnosti 23 000 Kč, a sama žalovaná uhradila celkem podle smlouvy žalobkyni částku 116 440 Kč. Jelikož úvěruschopnost takto žalobkyně neposuzovala, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.

7. Dále soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru z pohledu právní úpravy ochrany spotřebitele, jež jsou představovány § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady„ smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným„ principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 996/18. Judikatura Nejvyššího soudu, reprezentovaná např. rozhodnutím sp. zn. 33 Odo 234/2005 (obdobně také v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), dovodila nepřiměřenost úroku sjednaného ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.

8. Citovanými názory Ústavního soudu a Nejvyššího soudu soud poměřoval posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že smlouva není neplatná. RPSN dle smlouvy činí 20,6 % a ani další ujednání ve smlouvě nejsou nepřiměřená, ať posuzovány jednotlivě či v souhrnu.

9. Jelikož žalovaná nesplnila povinnosti vyplývající jí ze smlouvy, soud žalobě podle § 2395 a násl. občanského zákoníku v celém rozsahu vyhověl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 239,30 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 142 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 78 540,77 Kč sestávající z částky 4 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 260 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 130 Kč ve výši 2 967,30 Kč.