19 C 247/2024
č. j. 19 C 247/2024-14
V PLATNOSTICitované zákony (8)
Plný text
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 679 422,99 Kč / úvěr
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 679 422,99 Kč s kapitalizovaným úrokem od 15. 12. 2021 do 18. 6. 2024 ve výši 52 010,04 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 15. 12. 2021 do 18. 6. 2024 ve výši 41 838,54 Kč, s úrokem ve výši 4,9 % ročně z částky 679 422,99 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 679 422,99 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 68 269,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 678 172,99 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě žalobkyně dne 16. 12. 2021 žalovanému poskytla celkem částku 750 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatků ve výši 1 250 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 679 422,99 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 4,9 % ročně z částky 679 422,99 Kč, obojí od 15. 12. 2021.
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Smlouvou o úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tuto smlouvu účastníci uzavřeli dne 16. 12. 2021 a na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 750 000 Kč, kterou žalovaný řádně v dohodnutých měsíčních splátkách nesplácel. Dopisem ze dne 19. 9. 2023 byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě dluhu.
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 750 000 Kč, který měl vrátit v měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a sjednaného smluvního úroku, neboť smlouva o úvěru neodporuje ustanovením upravujícím ochranu spotřebitele dle § 1813 a násl. občanského zákoníku a žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost dle § 84 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 68 269,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 27 178 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 679 422,99 Kč sestávající z částky 11 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 11 020 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 11 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 960 Kč ve výši 7 131,60 Kč.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.