19 C 35/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 69 500 Kč / nájemné

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 500 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 500 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 500 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 429,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 69 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalobkyně je výlučným vlastníkem bytové jednotky určené podle zákona o vlastnictví bytů – bytové jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa] stojící na pozemku st. [číslo] na adrese [adresa žalovaného], zapsané pro obec Karlovy Vary a katastrální území Rybáře (dále jen„ byt“). Mezi stranami byla uzavřena nájemní smlouva dne 1. 5. 2015, na základě které žalobkyně přenechala žalovanému k užívání byt. Mezi stranami bylo sjednáno, že nájemní smlouva se uzavírá na dobu neurčitou a nájemné ve výši 8 000 Kč měsíčně, se splatností vždy do 15. dne v měsíci, za které se platí nájemné. Zálohy na služby nebyly součástí nájemného ve výši 8 000 Kč s tím, že mezi stranami bylo ústně sjednáno, že tyto bude hradit žalovaný nad rámec částky 8 000 Kč představující nájemné. Žalovaný nejdříve nájemné řádně hradil, avšak od počátku roku 2024 však hradil nepravidelně a od května roku 2024 nezaplatil na nájemném ničeho. Žalovaný od počátku roku 2024 uhradil po různých částkách na nájemném k rukám žalobkyně celkem 67 000 Kč, a to těmito platbami: 5 000 Kč dne 8. 2. 2024, 18 000 Kč dne 28. 2. 2024, 13 000 Kč dne 2. 3. 2024, 12 000 Kč 8. 5. 2024 a 19 000 Kč dne 11. 6. 2024. Platby byly specifikovány jako„ nájemné“, a proto je žalobkyně započítala na dluh na nájemném, a to i s ohledem na skutečnost, že ke dni podání žaloby nemá žalobkyně dosud k dispozici zúčtování záloh za služby (úhrada za služby nejsou předmětem řízení). Žalovaný je ke dni podání žaloby v prodlení s úhradou nájemného za období 9/ 2024 2024: nájemné splatné dne 15. 9. 2024 ve výši 5 000 Kč (po odečtení přeplatku ve výši 3 000 Kč), nájemné splatné dne 15. 10. 2024 ve výši 8 000 Kč, nájemné splatné dne 15. 11. 2024 ve výši 8 000 Kč, nájemné splatné dne 15. 12. 2024 ve výši 8 000 Kč, celkem 29 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako nájemce porušil svou povinnost hrubým způsobem, když nehradil (a dosud nehradí) nájemné, dala žalobkyně žalovanému výpověď z nájmu bytu ze dne 11. 9. 2024, což učinila dopisem/výpovědí z opatrnosti ve smyslu § 2288 odst. 1 občanského zákoníku s výpovědní lhůtou tří měsíce. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu e-mailem, telefonicky, poté prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne 27. 1. 2025. Žalovaný nereaguje na jakékoliv výzvy. Nájemní vztah mezi účastníky byl ukončen výpovědí z nájmu bytu ze dne 11. 9. 2024, a to ke dni 31. 12. 2024. Od 1. 1. 2025 žalovaný užívá byt bez právního důvodu, a proto žalobkyně požaduje další nárok z titulu bezdůvodného obohacení za období od 1. 1. 2025 do podání žaloby ve výši tří neuhrazených nájmů v částce odpovídající nájemnému, které je obvyklé v místě a čase ve výši 13 500 Kč měsíčně.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní a na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Nájemní smlouvou ze dne 1. 5. 2015 má soud za prokázané, že žalobkyně jako vlastník bytu přenechala tento do užívání žalovaného za nájemné ve výši 8 000 Kč měsíčně, splatné do každého 15. dne v měsíci. Výpovědí ze dne 11. 9. 2024 žalobkyně vypověděla nájem bytu, nájem skončil uplynutím výpovědní doby ke dni 31. 12. 2024. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zažalované částky.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.Podle § 2246 odst. 1 věty první o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou.Podle § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá6. V posuzovaném případě byla mezi účastníky řízení platně uzavřena smlouva o nájmu bytu ve smyslu § 2201 a násl. o. z., přičemž si účastníci řádně sjednali nájemné pevnou částkou podle § 2246 odst. 1 věty první o. z. ve výši 8 000 Kč. Pokud žalobkyně tvrdí, že žalovaný neuhradil nájemné za měsíce říjen až prosinec 2024 vždy ve výši 8 000 Kč a za měsíc září ve výši 5 000 Kč, při zohlednění plateb poskytnutých žalovaným, má podle nájemní smlouvy právo na úhradu sjednaného nájemného. Bylo na žalovaném, aby prokázala, že jeho povinnost uhradit nájemné zanikla, avšak žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný. Soud proto žalobě v části úhrady nájemného za uvedené měsíce v celém rozsahu vyhověl.

7. Jiná situace nastává ovšem ohledně dalšího nároku, který žalobkyně označuje jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a to za období po skončení nájmu výpovědí od 1. 1. 2025 do 31. 3. 2025 odvozeného od obvyklého nájemného za byt ve výši 13 500 Kč měsíčně, celkem tedy 40 500 Kč. Nepředá-li nájemce při skončení nájmu byt pronajímateli, má pronajímatel až do doby, kdy je mu byt skutečně odevzdán, právo na náhradu za užívání bytu (bývalým) nájemcem ve výši ujednaného nájemného (§ 2295 o. z.). Jde o nárok, který vychází ze skutečnosti, že nájemce, ačkoliv již nájem skončil, pokračuje v užívání bytu (není přitom významné jakým způsobem), pronajímatel s ním nemůže po tuto dobu disponovat a pronajmout ho jinému nájemci, který by platil nájemné. Občanský zákoník úpravou v § 2295 o. z. dává pronajímateli právo požadovat po (bývalém) nájemci úhradu za užívání bytu ve výši naposledy sjednaného nájemného, ačkoliv již nájem skončil, a to až do doby, kdy mu (bývalý) nájemce byt předá; jde přitom o nárok, který vyplývá přímo ze zákona (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018). Je zřejmé, že se nejedná o nárok z bezdůvodného obohacení, ale nárok vyplývající přímo ze zákona. Protože poslední sjednané nájemné bylo vy výši 8 000 Kč, mohl soud žalobkyni přiznat pouze tuto částku, a proto žalobu v části 16 500 Kč zamítnul (žaloba nedůvodná v období od ledna do března 2025 v rozsahu požadovaných 13 500 Kč/měsíčn oproti důvodně požadovaným 8 000 Kč/měsíčn).

8. Vedle dlužného nájemného má žalobkyně právo na úhradu zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., a to vždy ode dne následujícího po sjednané splatnosti nájemného, přičemž soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení přiznal pouze z důvodně požadovaného dlužného nájemného a ve zbytku žalobu zamítnul.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 429,70 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 780 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 69 500 Kč sestávající z částky 3 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 950 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 100 Kč ve výši 2 331 Kč.