19 C 58/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro částka / půjčka

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,50 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 9 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 9 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,50 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s přísl. z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalované půjčku [částka]; žalovaná měla vrátit půjčku ve formě 54 týdenních splátek po [částka], včetně souhrnného poplatku ve výši [částka]. Žalovaná uhradila pouze [částka].

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Podle § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Jelikož se žalovaná ve věci nevyjádřila, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobyklní a z těchto důkazů má soud za prokázané a má skutkový závěr ve věci samé: A) Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně jako„ Provident“ a žalovaná jako„ Zákazník“ uzavřeli smlouvu o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované půjčku [částka]; žalovaná měla vrátit půjčku ve formě 54 týdenních splátek po [částka], včetně souhrnného poplatku ve výši [částka]. B) Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně pohledávku postoupil na [právnická osoba] S.a.r.l. a ta poté na žalobkyni, z oznámení o postoupení pohledávky, že původní věřitel žalované oznámil postoupení pohledávky. C) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, že žalovaná uhradila částku [částka].

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům (podle § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb. soud vycházel z hmotněprávní úpravy účinné do 31. 12. 2013): Podle § 657 o. z. 1964 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

6. Podle § 55 odst. 2 o. z. 1964 ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

7. Podle § 56 odst. 1 o. z. 1964 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

8. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 o. z. 1964. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala tuto půjčku splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně souhrnného poplatku. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, uhradila [částka]. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání o souhrnném poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Pohledávka byla na žalobkyni platně postoupena v souladu s § 524 o. z.

9. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 51a a násl. o. z. 1964), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

10. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 51a a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 56 o.z. 1964. Oproti příloze směrnice ustanovení § 56 odst.3 o. z. 1964 mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 56 odst.1 o. z. 1964, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 55 odst. 2 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

11. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]) nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. V této souvislosti soud akcentuje, že k ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, a to nejen v podobě rozhodčích nálezů, ale dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi přehledný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18, jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů, ale také judikaturu Ústavního soudu včetně změny v judikatuře tohoto soudu; v tomto rozhodnutí Ústavní soud shrnuje, mimo jiné:„ Z ustálené judikatury Ústavního soudu tak plyne, že v exekučním řízení obecným soudům přísluší se zabývat zásadními vadami exekučního titulu a že jsou povinny výkon rozhodnutí zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. také v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl dokonce v rozporu s principy právního státu… Zásadní vadou exekučního titulu je také přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, která již není v souladu s ústavním pořádkem. V těchto případech je třeba, aby obecné soudy poskytly povinnému a jeho majetku soudní ochranu (čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny) tak, že výkon rozhodnutí v části týkající se nepřiměřené výše úroků zastaví podle § 268 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 268 odst. 4 o. s. ř. tak, aby byla zajištěna spravedlivá rovnováha při ochraně majetkové sféry dlužníka i věřitele.“). V rozhodnutích uvedených na začátku tohoto odstavce odůvodnění Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru [částka] při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši [částka] za každou upomínku, pokut [částka] v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

12. Citovanými názory Ústavního soudu soud poměřoval posuzovanou smlouvu o úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 215,73 %, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 73,6 % poskytnuté jistiny úvěru, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a absolutní neplatnosti smlouvy. Žalovaná se oproti poskytnutému úvěru ve výši [částka] zavázala vrátit [částka].

13. Dále soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěryschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu jednoznačně vyplývá, že otázka posouzení úvěruschopnosti je zásadou soukromého práva. Taková neplatnost je neplatností absolutní podle § 55 občanského zákoníku. V daném případě žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, jaké doklady při posouzení úvěruschopnosti žalované, přitom tato byla zatížena týdenní splátkou ve výši [částka], tedy částkou cca [částka] měsíčně.

14. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni vypořádat si svá vzájemně poskytnutá plnění podle § 457 občanského zákoníku. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované částku [částka] a žalovaná vrátila částku [částka], je žalovaná povinna vrátit žalobkyni ještě rozdíl mezi uvedenými částkami, a to společně se zákonným úrokem z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení ve vzbě na doručení žaloby, která byla žalované doručena dne [datum], žalovaná mohla následující den plnit a teprve od den [datum] se dostala do prodlení.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná, avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly.