19 C 62/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 10 866,86 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 866,86 Kč se smluvním úrokem kapitalizovaným za období od 10. 11. 2024 do 14. 7. 2025 částkou 950,35 Kč, se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 2. 12. 2024 do 14. 7. 2025, se smluvním úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 10 866,86 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 866,86 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 10 866,86 s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 12. 2019. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč k účtu č. , č. účtu, , žalovaný měl vrátit úvěr nejpozději do 1 roku od čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:A) Smlouvou o úvěru ze dne 6. 12. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru k účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr do 1 roku od čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku.B) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Podle soudu žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., neboť úvěr byl sjednáván jako kontokorentní úvěr k již vedenému sporožirovému účtu shora vedenému.

7. Stejně tak neshledal ve smlouvě žádné nepřiměřené ujednání (ze strany žalovaného nebylo ani namítáno) ve smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele, která je představována § 1813 a násl. občanského zákoníku, jež jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

8. Mezi účastníky byl sjednán přiměřený smluvní úrok, RPSN dle smlouvy činí 21,26 %.

9. Jelikož žalovaný nesplnil svůj závazek vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr, uložil mu soud tuto povinnost podle § 2395 občanského zákoníku, a to včetně sjednaného smluvního úroku a také zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 866,86 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.