20 C 113/2022
č. j. 20 C 113/2022-14
V PLATNOSTIOkresní soud v Karlových Varech zastavil řízení o nároku na částku 4.000 Kč s úrokem z prodlení, protože žalobkyně zpětvzala žalobní návrh. Soud zrušil předchozí rozsudek, který žalobu zamítl, na základě § 96 odst. 1 až 2 zákona o soudním řádu. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bylo vyloučeno, protože žalovaný neměl náklady vzniklé. Soud se opřel o § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř.
Plný text
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hortenskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 4.000 Kč / úvěr
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném úhrady částky 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4.000 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce – právnická osoba, IČO, sídlem adresa číslo, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč. Z žalobního návrhu dále vyplývá, že úvěrová smlouva byla shledána neplatnou a částka ve výši 15.000 Kč byla poskytnuta žalovanému bez právního důvodu. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě dvou smluv o postoupení pohledávky a to Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, uzavřenou mezi právnická osoba, IČO, sídlem adresa, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo a dále Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, uzavřenou mezi společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalobcem. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 4.000 Kč. Žalobce dále požaduje z dlužné částky příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů předložených žalobcem soud zjistil, že Smlouvou o úvěru ze dne datum, číslo právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytnul žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve formě 14 měsíčních splátek ve výši 1.948 Kč. Ze Smlouvy o úvěru ze dne datum, číslo dále soud zjistil, že žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku z úvěru ve výši 1.444 Kč, poplatku za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 6.750 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 1.378 Kč a včetně inkasního poplatku ve výši 2.700 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobcem dne datum soud zjistil, že touto smlouvou byla postoupena na žalobce pohledávka za žalovaným, vyplývající ze Smlouvy o úvěru ze dne datum, číslo. Z přehledu o postoupených pohledávek, kdy na řádku číslo v excelové tabulce, je evidována pohledávka za žalovaným a to ve sloupci označeném„ V“, který je nazván jako„ výše dluhu v jistinné podobě – poskytnutá jistina“ je evidována částka 15.000 Kč.
4. V rámci zkoumání podmínek řízení ve smyslu ust. § 100 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 83 odst. 1 o.s.ř., soud zjistil, že před Okresním soudem v Karlových Varech bylo mezi zcela shodnými účastníky vedeno pod sp. zn. 10 C 171/2020 řízení o zaplacení částky číslo Kč/úvěr, kdy na základě rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 11. 2020, čj. 10 C 171/2020-37 soud připustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšířením o zaplacení 15 % úroků z částky 15.000 Kč od datum do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení co do částky 2.460,42 Kč (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok III.), zamítl žalobu co do částky 12.272 Kč se zákonným úrokem z prodlení, co do smluvního úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 15.000 Kč od datum do zaplacení (výrok IV.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, čj. 25 Co 12/2021-82, rozhodl tak, že se rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku IV., pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.000 Kč od datum do zaplacení, a závislém výroku V. o náhradě nákladů řízení potvrzuje (výrok I.) a že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 3. 1. 2022, čj. 10 C 171/2020-95 rozhodl tak, že řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení 12.272 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12.956,36 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % z částky 12.956,36 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.956,36 Kč od datum do zaplacení, co do částky 7.500 Kč a co do smluvního úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 15.000 Kč od datum do zaplacení se podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) zcela zastavuje (s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní) (výrok č. I.), soud ruší výroky IV. rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 11. 2020, č.j. 10 C 171/2020-37 (s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní po rozhodnutí soudu ve věci samé) (výrok č. II.) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), (výrok č. III.). Toto usnesení nabylo právní moci dne datum. Z odůvodnění citovaných rozsudků vyplývá závěr, že je smlouva mezi účastníky uzavřená smlouvou absolutně neplatnou jednak pro zjevný rozpor s dobrými mravy a rovněž pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru ověřit schopnost dlužníka řádně úvěr splácet a že je namístě vypořádání účastníků z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § číslo a následujících a že i když byl žalovaný v průběhu řízení pasivní, je z obsahu spisu a zejména z provedeného dokazování jednoznačně patrné, že částku 4.000 Kč žalovaný na dluh uhradil a to s přihlédnutím k listinnému důkazu, a to přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávky, z níž jednoznačně výše postupované pohledávky vyplývá, když bylo prokázáno, že byl postoupen dluh ve výši 23.272 Kč z celkového dluhu dle smlouvy ve výši 27.272 Kč a dle názoru nalézacího i odvolacího soudu je naprosto evidentní, že bylo žalovaným plněno ve výši částky 4.000 Kč. Současně soud uvádí, že příloha nazvaná přehled postoupených pohledávek (excelová tabulka jako příloha ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum), přiložená k návrhu žalobce ze dne datum v této projednávané věci neobsahuje sloupec označený jako„ W“ – nazvaný„ Celkový aktuální dluh řádné pohledávky (včetně poplatků, úroků apod.)“, a je tedy rozdílná od přílohy nazvané stejným způsobem - přehled postoupených pohledávek, založené ve spise Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 171/2020, kde tento sloupec uveden je a to i s aktuálním dluhem řádné pohledávky 23.727 Kč. Tedy soud nemůže odhlédnout od této skutečnosti a má tedy za to, že žalovaný částku 4.000 Kč ve prospěch sjednaného úvěru skutečně uhradil.
5. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
6. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
10. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným písemnou smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. občanského zákoníku Touto smlouvou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 15.000 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal tuto částku + souhrnný poplatek ve výši 12.272 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných týdenních/měsíčních splátkách. Právní předchůdce žalobce žalovanému částku 15.000 Kč předal, čímž svoji povinnost z uzavřené smlouvy splnil. Soud má dále za prokázané, že žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, když uhradil pouze částku 4.000 Kč. Žalobce se svým návrhem domáhá úhrady částky 4.000 Kč z důvodu bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného, když úvěrová smlouva ze dne datum, je smlouvou absolutně neplatnou jednak pro zjevný rozpor s dobrými mravy a rovněž pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru ověřit schopnost dlužníka řádně úvěr splácet a že je namístě vypořádání účastníků z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § číslo a následujících. Soud má ale za prokázané, že žalovaný částku 4.000 Kč žalobci uhradil a proto žalobu zamítnul. Pokud již jednou jak zdejší, tak odvolací soud jednoznačně konstatovali, že částka 4.000 Kč byla žalovaným právnímu předchůdci žalobce uhrazena, bylo by vskutku absurdní, aby se zdejší soud v jiném řízení tvářil, že o předešlých rozhodnutích nic neví, a žalovanou částku žalobci přiznal. To není pomocí procesně nečinnému žalovanému, jak se domnívá žalobce, ale prostou aplikací zdravého rozumu na projednávanou věc.
11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení. Žalovanému ale žádné náklady řízení nevznikly a proto mu je soud nepřiznal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.