20 C 156/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hortenskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 12.451,87 Kč / půjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.451,87 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 18,19 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.451,87 Kč od 9. 4. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 10.949,45 Kč od 9. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7.769,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 30. 6. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 451,87 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], [IČO], která k 1. 1. 2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ [příjmení]“), jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 4. 7. 2016 uzavřena Smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku zaplatit v pravidelných 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1.084,00 Kč. Žalovaný zápůjčku nesplácel a banka proto zůstatek zápůjčky včetně příslušenství prohlásila za splatný ke dni 8. 4. 2022. Žalovaný zůstatek zápůjčky nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2023 s účinností ke dni 1. 2. 2023 uzavřené mezi žalobkyní a bankou. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 12.451,87 Kč. Žalobkyně dále požaduje z dlužné částky příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje.

4. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

6. V posuzovaném případě soud postupoval podle shora uvedených ustanovení občanského zákoníku. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřela dne 4. 7. 2016 se žalovaným písemnou Smlouvu o zápůjčce v souladu s ustanovením § 2390 a násl. občanského zákoníku Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázala zapůjčit žalovanému částku ve výši 50.000 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit v pravidelných 84 měsíčních splátkách. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 50.000 Kč předal, čímž svoji povinnost z uzavřené smlouvy splnil. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy nesplnil, neboť zapůjčenou částku právnímu předchůdci žalobkyně dosud v plné výši nevrátil. Vzhledem k tomu byla žalovanému stanovena ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost vrátit žalobkyni (která se stala věřitelem pohledávky za žalovaným v důsledku jejího řádného postoupení) zbývající část zápůjčky včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší jí tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 4.860 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 7 769,60 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně, a to v běžné třídenní lhůtě.