20 C 86/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Hortenské a přísedících Mgr. Stanislava Makovičky a Zdeňky Hniličkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro určení neplatnosti ukončení pracovního poměru

I. Určuje se, že ukončení pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost ze strany žalované z důvodů uvedených v § 52 písm. c) zákoníku práce ze dne 21. 6. 2021 je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 44.211 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit nezálohované soudní náklady ve formě svědečného za účast svědka titul. jméno příjmení při ústním jednání dne 14. 2. 2023 ve výši, která bude určena v samostatném rozhodnutí, na účet České republiky, ve lhůtě do 3 dnů od jeho právní moci.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 29. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že ukončení pracovního poměru rozvázáním pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost ze strany žalované z důvodů uvedených v § 52 písm. c) zákoníku práce, ze dne 21. 6. 2021 je neplatné. Žalobkyně svůj žalobní návrh odůvodnila tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 2014 vykonávala u žalované dle bodu 1 pracovní smlouvy druh práce – průvodce v náhradních rodinách, sociální pracovník. Tento pracovní poměr byl následně upravován v rámci dodatků - dohod o změnách pracovní smlouvy a to ze dne 30. 7. 2014, ze dne 30. 3. 2015, ze dne 29. 1. 2016, ze dne 30. 3. 2018 a ze dne 4. 1. 2021. Žalobkyně dne 21. 6. 2021 obdržela od žalované výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu snižování stavu zaměstnanců a za účelem zvýšení efektivnosti práce na základě rozhodnutí o organizační změně ze dne 21. 6. 2021 s tím, že výpovědní doba činila 2 měsíce a uplynula dne 31. 8. 2021. Z žalobního návrhu dále vyplývá, že žalobkyně s podanou výpovědí nesouhlasila a zároveň vyjádřila svou vůli na dalším zaměstnávání a trvání pracovního poměru. Žalobkyně se domnívá, že uvedená výpověď je vyústěním dlouhodobého šikanózního chování a bossingu, kterému žalobkyně čelila od své nadřízené, ředitelky jméno příjmení, která vůči žalobkyni vystupovala šikanózně, zastrašovala ji a ponižovala. Žalobkyně má za to, že byla dlouhodobě ze strany žalované diskriminována z důvodu věku, když ředitelka žalované upřednostňovala při udělování práce a zadávání pracovních úkolů mladší kolegyně, současně byla žalobkyně dlouhodobě ze strany zaměstnavatele izolována, kdy již od března 2021 jí nebylo umožněno účastnit se akcí žalované, ať již šlo o tzv. lektorování, výjezdy pěstounských rodin či příměstské tábory. Současně žalobkyně čelila i bossingu žalované, který pokračoval následně tím, že žalobkyni byla odebrána hesla do počítačů žalované, kdy tak žalobkyně ztratila možnost seznamovat se s dokumenty žalované, stejně jako jí bylo znemožněno řádně vykonávat svou práci, kterou mimo jiné zahrnuje i sepisování a podávání zpráv o pěstounských rodinách včetně jejich listinného vyhotovení. Dále ze žalobního návrhu vyplývá, že negativní postoj žalované resp. jejího vedení vůči žalobkyni byl významně ovlivněn spoluprací žalobkyně s organizací a to sociálními službami v obec, kde žalobkyně 1x týdně vykonávala práci sociálního pracovníka a to se souhlasem žalované. Žalobkyně dále uvedla, že se od ledna 2021 žalovaná potýkala se sníženým počtem pěstounských rodin, což vyústilo v tzv. přerozdělení pěstounských rodin, v důsledku čehož došlo ke změně doprovázející osoby u rodin a žalobkyni byly jednostranně žalovanou ponechány pěstounské rodiny z obec a okolí a ostatní pěstounské rodiny, do té doby doprovázené žalobkyní, byly bez dalšího předány jiným zaměstnancům žalované. S ohledem na postup žalované, kdy s účinností od 1. 2. 2021 jí byl v důsledku snížení počtu pěstounských rodin snížen pracovní úvazek na polovinu, žalobkyně rozšířila svůj pracovní úvazek vůči organizaci sociálními službami v obec - rodinná poradna v obec, tato spolupráce byla ukončena k 1. 5. 2021. Žalobkyně od tohoto data byla plně připravena pracovat pro žalovanou na plný úvazek. Žalovaná vyvíjela na žalobkyni nepřímý nátlak ať již v podobě slovního osočování, nepravdivého obviňování před ostatními zaměstnanci, vyloučením ze společných akcí zaměstnanců, což mělo vést k dobrovolnému ukončení pracovního poměru žalobkyní. Současně od 1. 3. 2021 byla u žalobkyně ze strany ředitelky žalované předložena nová pracovní náplň, která bez jakýchkoliv změn skutkových okolností omezuje na rozdíl od první pracovní náplně o provádění metodické a poradenské činnosti poskytovanou ostatním pracovníkům, pěstounům a osvojitelům. Žalobkyně toto chápe jako určitou degradaci neboť žalovaná bez jakékoliv výtky či upozornění žalobkyni odebrala část výkonu práce. S tímto byla také spojena další skutečnost a to snížení platu, kdy s účinností od 1. 3. 2021 žalobkyně obdržela nový platový výměr se snížením platu bez osobního příplatku. Žalobkyně uvádí, že přes deklarované organizační změny, žalovaná postupovala vůči její osobě značně diskriminačně, žalovaná před žalobkyní upřednostňovala zaměstnávání osob s výrazně nižší kvalifikací pro výkon sociálního pracovníka – průvodce pěstounskými rodinami, současně se žalovaná vůči žalobkyni dlouhodobě dopouštěla bossingu, ale i přímé a nepřímé diskriminace žalobkyně z důvodu jejího věku. Současně žalobkyně uvedla, že má významné pochybnosti, zda skutečně na straně žalované byly naplněny skutkové okolnosti pro přijetí organizačních změn v podobě, v jaké byly přijaty a žalobkyně má tedy zato, že výpověď podaná žalovanou dne 21. 6. 2021 je neplatná.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznává v plném rozsahu a navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. Žalovaná setrvala na tom, že rozvázání pracovního poměru se žalobkyní, ke kterému došlo výpovědí ze dne 21. 6. 2021 podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce bylo a je platné. Žalovaná setrvala na tom, že žalobkyně se pro žalovanou stala nadbytečnou s odůvodněním, že i když je žalovaná neziskovou organizací, ovládají ji velmi podobná ekonomická pravidla jako běžný podnikatelský subjekt. Žalovaná musí tzv. vyjít se svým rozpočtem a nakládat se svými financemi tak, aby byl naplněn její účel. Žalovaná uvedla, že rozpočet žalované tvoří především příspěvky od státu, které jsou přidělovány vždy podle počtu pěstounských rodin, o které se žalovaná stará, kdy konkrétně se jedná o částku 48.000 Kč na jednu pěstounskou rodinu ročně, což platí až do roku 2021 s tím, že od roku 2022 bude příspěvek od státu 54.000 Kč na jednu pěstounskou rodinu ročně. Od roku 2019 dochází u žalované ke snižování počtu rodin, tedy žalovaná disponuje nižším rozpočtem a musí vážit, jak s ním naložit. Žalovaná nejprve začala omezovat od roku 2019 pobyty pro klienty a také začala omezovat školení svých zaměstnanců, následně přistoupila i k výpovědi zaměstnankyně – žalobkyně, jejíž práci již organizace v takovém rozsahu nepotřebovala. Současně žalobkyně v době rozvázání pracovního poměru pracovala pouze na tzv. částečný úvazek a pro vyřešení ekonomické situace žalované to bylo plně dostačující. Žalobkyně se pro žalovanou tedy stala nadbytečnou, neboť žalovaná v roce 2021 měla méně pěstounských rodin než dříve zhruba o jednu čtvrtinu oproti roku 2018. S ohledem na tyto skutečnosti a okolnosti bylo přijato rozhodnutí ředitelky žalované o organizační změně 2021 ze dne 21. 6. 2021, ve kterém je výslovně uvedeno, že se snížil počet pěstounských rodin a bude dostačující úvazek 5,00 namísto úvazek 5,65. Z tohoto důvodu má žalovaná za to, že rozvázání pracovního poměru s žalobkyní mělo pro žalovanou jasný prospěch. Současně žalovaná vyslovila nesouhlas s tím, že žalobkyně v její organizaci dlouhodobě čelila bossingu, šikaně, zastrašování a ponižování zejména ze strany ředitelky žalované a že byla dlouhodobě diskriminována z důvodu věku, dále že byla izolována od aktivit žalované. Žalovaná uvedla, že od roku 2014 až do skončení pracovního poměru bylo žalobkyni umožněno profesně i akademicky růst, neboť během pracovního poměru u žalované jí bylo žalovanou umožněno další studium, v němž získala titul titul v roce 2017 a poté dokonce PhDr.. I přes tyto nesporné profesní úspěchy však nebylo možné nabídnout žalobkyni jinou pozici, protože u žalované byla pouze dvě manažerská místa, tedy pozice ředitelky a zástupkyně ředitelky, které však byly pevně a dobře obsazené a nebyl důvod na ně obsazovat kohokoliv jiného. Současně žalobkyně se mohla účastnit školení, která probíhala vždy v pracovní době, žalobkyně na ně nečerpala dovolenou ani neměla neplacené volno, žalobkyně se účastnila společných setkání pracovních i nepracovních. Žalovaná má dále za to, že žalobkyně u žalované nestrádala ani po finanční stránce, neboť byla ze čtyř pracovnic doprovázení, které u žalované pracovaly, placena nejlépe. Současně žalovaná má za to, že žalobkyni nikdy nediskriminovala z důvodu jejího dosaženého vzdělání či z důvodu věku a má tedy za to, že neexistují žádné okolnosti, které by vedly k závěru o rozumné pravděpodobnosti diskriminačního jednání žalované vůči žalobkyni.

3. Účastníci řízení v průběhu soudního řízení učinili nesporným, že žalobkyně byla pro výkon svého povolání náležitě odborně připravena a dosáhla pro výkon svého povolání požadovaného stupně vzdělání, dále že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 5. 2014 s vymezením druhu práce a to průvodce v náhradních rodinách - sociální pracovník, dále, že pracovní poměr byl následně upravován tzv. dodatky k pracovní smlouvě – tzv. dohodami o změně pracovní smlouvy označené čísly 1-6 ze dne 30. 7. 2014, ze dne 30. 3. 2015, ze dne 29. 1. 2016, ze dne 30. 3. 2018, ze dne 4. 1. 2021 a ze dne 1. 2. 2021. Dále účastníci řízení učinili nesporným, že popis a rozsah pracovní náplně žalobkyně byl sjednán písemně a to listinou nazvanou jako Pracovní náplň ze dne 1. 5. 2014 a ze dne 1. 3. 2021, a dále je nesporným, že žalobkyni byla dne 21. 6. 2021 doručena výpověď pro nadbytečnost ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce, se kterou žalobkyně dne 21. 6. 2021 nesouhlasila a písemně žalované téhož dne sdělila, že trvá na pokračování pracovně právního vztahu a dále nesporným je to, že výpovědní lhůta uplynula ke dni 31. 8. 2021.

4. Soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování za účelem zjištění, zda výpověď z pracovního poměru ze dne 21. 6. 2021 podle § 52 písm. c) zákoníku práce je platnou výpovědí, tedy zda byly splněny podmínky pro přijetí organizační změny a žalobkyně se na základě rozhodnutí o organizační změně stala pro žalovanou nadbytečnou a zda žalobkyně dlouhodobě čelila tzv. bossingu, šikaně, zastrašování a ponižování a zda byla v organizaci žalované dlouhodobě diskriminována z důvodu věku a vyšší kvalifikace.

5. Žalobkyně se ve své účastnické výpovědi nejprve vyjádřila k diskriminaci v organizaci žalované. Žalobkyně uvedla, že u žalované panovaly velice dobré pracovní a kamarádské vztahy, s kolegyněmi se stýkala i mimo pracovní dobu a byla přesvědčená o tom, že je stejně pracovně navázaná na osobu ředitelky žalované, neboť se spolu tzv. dovzdělávaly a měly vize budoucnosti stejného směru, obě je bavila práce s rodinami a doprovázení. Žalobkyně potvrdila, že jí z pracovního hlediska zajímaly i další nástavby a jednou z nich bylo rodinné poradenství a mediace. Žalobkyně dále uvedla, že první signál určitého tlaku na její osobu a nepříjemného pocitu v zaměstnání začala pociťovat v září 2020, kdy se domluvila s ředitelkou žalované, že by ráda pracovala v rámci dohody u sokolovské poradny, kde jí byla nabídnuta práce v oboru poradenství a se souhlasem a po domluvě s ředitelkou žalované do této poradny dojížděla jednou týdně v pátek. V lednu 2021 se otvírala poradna v obec a žalobkyně dostala nabídku v této poradně pracovat na plný úvazek. Vzhledem k této nabídce žalobkyně jednala se ředitelkou žalované s tím, že by ráda dále doprovázela rodiny, neboť cítila, že je na ně hodně navázaná a napojená a současně že by ráda pracovala i v poradenství. S ředitelkou žalobkyně se tedy domluvila tak, že by u žalované pracovala na zkrácený úvazek, což jí bylo povoleno. Žalobkyně dále uvedla, že se snažila vytipovat mezi rodinami, které dlouhodobě doprovázela, které by bylo možné předat kolegyním, přistupovala k tomu zodpovědně, ale její návrh nebyl akceptován a ředitelka žalované direktivně rozhodla, že žalovaná nadále v rámci tzv. doprovázení bude spolupracovat s rodinami z obec a ostatní rodiny budou rozděleny mezi její kolegyně, aniž by tato změna byla se samotnými rodinami prokonzultována a projednána. Z tohoto důvodu dle vyjádření žalobkyně dvě rodiny, které dlouhodobě doprovázela, neakceptovaly změnu v osobě doprovázející osoby a ukončily spolupráci se žalovanou a odešly k jiné organizaci. Žalobkyně popsala, že tento moment byl určitým spouštěcím mechanismem a od té doby, což je od března 2021 začala pociťovat nepříjemný tlak na její osobu a to zejména z jednání ředitelky žalované a ekonomky žalované, které jí opakovaně vybízely k odchodu z organizace, byla jí naznačována nedůvěra a dále vyčítán odchod dvou doprovázejících rodin k jiné organizaci a byla označována za neloajální osobu k organizaci. Žalobkyně uvedla, že žádosti o odchod z organizace neakceptovala, a tato její neochota od žalované odejít se projevila tím, že od 1. 3. 2021 na základě rozhodnutí ředitelky žalované byla omezena její náplň práce, došlo s účinností od 1. 3. 2021 ke snížení platu a dále měla nově vymezené místo výkonu práce na pobočce v obec, nesměla se účastnit výjezdů, nedostávala důležité informace o letních táborech a aktivitách organizace a cítila se být vytlačována z kolektivu a byly jí odebrány klíče od hlavní kanceláře v obec. Následně byla označena za osobu, která neoprávněně přes pracovní počítač vnikla do programu a počítače, který používala ředitelka organizace, a neoprávněně manipulovala s daty v tomto počítači uloženými a byla nucena podat vysvětlení na Policii České republiky, ačkoliv předtím upozorňovala vedení žalované, že má rozbitý počítač a že počítač, který je na pobočce, je volně přístupný. Toto jednání žalobkyně pociťovala jako velkou křivdu, když byla neoprávněně obviněna z toho, že tzv. stahovala data z jiného počítače. Žalobkyně dále popsala, že nepříjemnou záležitostí byly dvě pracovní jednání s ředitelkou žalované za přítomnosti účetní žalované a to v souvislosti s odchodem dvou rodin do jiné organizace a v souvislosti s počítačem a dále i účast na tzv. supervizích, které žalobkyně pociťovala jako předem připravené na její osobu. Žalobkyně se dále cítila diskriminována tím, že byly před její osobu upřednostňovány kolegyně s nižším vzděláním a nižšího věku, neměla taková oprávnění při výkonu práce pro žalovanou, které měla dříve a které ve stejné době měly její kolegyně. Současně žalobkyně uvedla, že tím, že od 1. 2. 2021 pracovala u žalované na tzv. zkrácený úvazek, umožnila navýšení pracovního úvazku kolegyni příjmení, která o to usilovala. Žalobkyně ke dni 21. 6. 2021 uvedla, že porada byla nepříjemnou záležitostí, byla seznámena s rozhodnutím ředitelky žalované o organizační změně a následně jí byla předána výpověď, se kterou nesouhlasila a své stanovisko písemně vyjádřila. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná v průběhu výpovědní doby začala rozesílat na různé instituce a pěstounům přípisy k její osobě, které považuje za lživé, za hrubě urážlivé a které se jí velice dotkly.

6. Ředitelka žalované příjmení, titul. jméno příjmení jako účastník řízení vypověděla, že se žalobkyní měla běžné pracovní vztahy, potvrdila, že se spolu dovzdělávaly a domnívá se, že obecně vztahy v organizaci byly více kamarádské. Svědkyně dále vypověděla, že v září 2020 za ní přišla žalobkyně s tím, že má možnost se dále rozvíjet i v jiné oblasti a pracovat i v jiné organizaci na tzv. dohodu a svědkyně potvrdila, že se s žalobkyní domluvila a udělila žalobkyni souhlas, aby pracovala u jiné organizace na základě dohody. Svědkyně dále vypověděla, že žalobkyně mluvila před všemi o návrhu na plný úvazek, což budilo dojem, že má žalobkyně jiné plány do budoucna. V lednu 2021 žalobkyně požádala o zkrácení pracovního úvazku s odůvodněním, že má možnost pracovat na tzv. půl úvazek, s čímž svědkyně vyslovila souhlas a s ohledem na tuto změnu bylo nutné upravit pracovní smlouvu a dále provést přesun některých rodin, které doprovázela žalobkyně k jiné zaměstnankyni, protože žalobkyně pracovala na plný úvazek s počtem cca 20 rodin. Svědkyně dále upřesnila, že ve vnitřních směrnicích a dalších dokumentech žalovaná organizace má nastaveno počet doprovázených rodina na jednoho zaměstnance a to v rozmezí 25 až 30 rodin. Tedy s ohledem na zkrácení pracovního úvazku žalobkyně došlo k přerozdělení cca 10 rodin, žalobkyně tedy dále tzv. doprovázela 10 rodin a svědkyně dodala, že s ohledem na zkrácení úvazku žalobkyně u kolegyně příjmení došlo k navýšení pracovního úvazku o ¼, která původně pracovala na tzv číslo pracovní úvazek a o zvýšení pracovního úvazku u žalované usilovala. Svědkyně dále uvedla, že žalovaná zaměstnávala pracovníky i na tzv. dohodu o provedení práce a v době, kdy žalobkyně obdržela výpověď, pro žalovanou vykonávala na základě dohody o provedení práce pracovní činnost paní příjmení, která působila v obec. Svědkyně potvrdila, že žalobkyně měla svůj návrh na přerozdělení rodin, které žalobkyně doprovází, ale tento její návrh jako ředitelka organizace neakceptovala, a v této době došlo k ukončení spolupráce se žalovanou ze strany dvou rodin z obec, které dlouhodobě spolupracovaly se žalovanou a které doprovázela žalobkyně. Dále svědkyně popsala, že žalovaná disponuje finančními prostředky od úřadu práce, které jsou vázány na uzavření dohody o doprovázení s pěstounskou rodinou a dále finanční prostředky získává i z tzv. projektové činnosti, což ale není hlavní činnost žalované organizace. Změnu atmosféry svědkyně zaznamenala ve chvíli, když zjistila, že přes pracovní počítač na kontaktním pracovišti v obec v době, kdy zde pracovně působila pouze žalobkyně a kolegyně titul. příjmení, která ale byla v inkriminovanou dobu v pracovní neschopnosti, byly otevřeny její soukromé emailové komunikace a stahovány pracovní a osobní dokumenty a proto tuto skutečnost událost nahlásila u Policii ČR, kam se poté dostavila k výslechu. Z tohoto důvodu byla změněna i náplň práce u žalobkyně. Svědkyně dále potvrdila, že v průběhu roku 2021 kolegyně titul. příjmení chtěla ukončit pracovní poměr tzv. dohodou, ale s ohledem na potřeby žalované organizace svědkyně této žádosti nevyhověla, trvala na ukončení pracovního poměru formou výpovědi se stanovenou výpovědní lhůtou v délce 3 měsíce. Svědkyně dále vypověděla, že se pravidelně scházela s ekonomkou a zástupkyní ředitelky a řešila se finanční situace žalované a z tohoto důvodu s přihlédnutím k finanční situaci na popud svědkyně byl proveden tzv. vnitřní audit v průběhu roku 2021, když bylo ekonomkou sděleno, že finanční prostředky nestačí na provoz žalované do konce roku 2021 a výsledkem tohoto auditu bylo doporučení snížit počet zaměstnanců. Dále svědkyně uvedla, že každý rok žalovaná vydává tzv. Výroční zprávu, která podléhá auditorské kontrole. Dále svědkyně uvedla, že mohlo být všem navrženo, aby odešli, nebo mohla zkusit se s ostatními domluvit, ale volba tzv. spadla na žalobkyni, protože žalobkyně deklarovala, že má možnost být zaměstnaná jinak a žalobkyně si nechala snížit úvazek na vlastní žádost na půl úvazku a tyto skutečnosti přesně vyřešily tu situaci. Současně žádná ze zaměstnankyň neměla v úmyslu pracovat u žalované na zkrácený úvazek a žalobkyně sama výslovně nepožádala o možnost pracovat opět na plný úvazek. Svědkyně dále uvedla, že se nikdy nechovala k žalobkyni nevhodným způsobem, nikdy na ní nevyvíjela žádný tlak a nikdy se k ní nechovala dehonestujícím způsobem. Po podání výpovědi, s čímž žalobkyně vyslovila písemný nesouhlas, v průběhu výpovědní lhůty došlo k velkému odchodu spolupracujících rodin k jiným organizacím a ona měla pocit, že rodiny odcházejí právě proto, že profesionální práce žalobkyně byla až za čáru práce sociálního pracovníka, že se tzv. nezdravě navázala, proto se snažila s některými o situaci u žalované, která vznikla po podání výpovědi žalobkyně, hovořit, konzultovat to s nimi a také měla určitou potřebu tuto vniklou situaci osvětlit i v písemné podobě. Svědkyně potvrdila, že od ledna 2022 se zvýšil příspěvek z částky 48.000 Kč na částku 54.000 Kč a od ledna 2022 žalovaná doprovázela 54 rodin. Svědkyně dále dodala, že v roce 2022 a v roce 2023 proběhly u žalované personální změny, v průběhu roku 2022 paní příjmení nastoupila na mateřskou dovolenou a v roce 2022 obhospodařuje 3,5 pracovního úvazku 54 rodin.

7. Soud k návrhu žalobkyně vyslechl svědka příjmení jméno příjmení, který uvedl, že žalobkyni zná od podzimu roku 2020 nebo 2021, kdy jeho předchůdkyně titul. příjmení s žalobkyní uzavřela pracovní poměr v organizaci Sociální služby obec - poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Svědek uvedl, že žalobkyně pracovala v obec a bylo dohodnuto, že od roku 2021, kdy se svědek stane vedoucím za kolegyni titul. příjmení, budou společně se žalobkyní pracovat v obec. Svědek dodal, že žalobkyně v podzimních měsících roku 2020 pracovala v poradně v obec a v poradně v obec po dobu asi 3 měsíců, kdy s ní byla sjednána zkušební doba a pracovní poměr byl pak ukončen vzájemnou dohodou. Spolupráce svědka se žalobkyní v pracovních věcech byla perfektní, měli pouze jiné představy o vedení konzultací a to zejména jakou formou by konzultace měly probíhat a za použití jakých poradenských technik. Svědek potvrdil, že věděl, že žalobkyně v době, kdy byla zaměstnaná v organizaci, pracovala ještě pro druhého zaměstnavatele a to pro doprovázející organizaci pro pěstouny pod názvem anonymizována dvě slova, kde pracovala na pozici sociální pracovník jako doprovázející osoba pro pěstouny. Svědek dodal, že z jednání žalobkyně vyplynulo, že by si chtěla zachovat tzv. obě místa, ale podrobněji to se žalobkyní neprobíral. Svědek potvrdil, že podnět k ukončení spolupráce se žalobkyní dal on, neboť oproti žalobkyni měl jinou představu, jakým způsobem vést a rozvíjet poradnu. Svědek dodal, že žalobkyně měla velice dobré znalosti prostředí sociální práce v Karlovarském kraji, vystupovala velice zodpovědně ke klientům, ale i k pěstounům, které doprovázela, a kteří na ni byly hodně navázáni.

8. K návrhu žalované soud ve věci vyslechl jméno příjmení, která jako svědkyně uvedla, že žalobkyni zná od roku 2014, kdy nastoupila do organizace anonymizována dvě slova, ve které svědkyně pracovala a pracuje od roku 2013 na pozici účetní – ekonom. Žalobkyně pracovala u žalované na pozici doprovázející pracovník a náplň práce se u žalobkyně měnil pouze jednou a to v okamžiku, kdy se jí měnil pracovní úvazek, tedy v roce 2021. Svědkyně uvedla, že má povědomost o tom, že žalobkyni se snížil pracovní úvazek s účinnosti od 1. 2. 2021 a to na vlastní žádost žalobkyně na jednu polovinu. Svědkyně popsala, že jako ekonom věděla o ekonomické a finanční situaci žalované, neboť byla finančně závislá na výplatě příspěvku od státu za doprovázení pěstounských rodin, kdy státní příspěvek byl v roce 2021 ve výši 48.000 Kč ročně na jednu rodinu a uvažovalo se o jeho navýšení. O ekonomické situaci pravidelně informovala zaměstnance žalované i ředitelku žalované. Svědkyně potvrdila, že v rámci vánočního večírku na konci roku 2020 zúčastněným zaměstnancům žalované sdělila, aby si hledali práci, že je to velice nepříjemné, ale žalovaná je v tzv. mínusu, a pokud nedojde k navýšení státního příspěvku, tak žalovaná s finančními prostředky tzv. nevyjde. Dále potvrdila, že nikdy nečinila na žalobkyni žádný tlak v tom směru, aby ukončila pracovní poměr a aby od žalované odešla. Svědkyně dále popsala, že v průběhu roku 2021 došlo k tomu, že od žalované odešly 2 pěstounské rodiny, které s žalovanou spolupracovaly dlouhodobě. V té době také žalobkyně pracovala u žalované na základě její žádosti na tzv. zkrácený úvazek. Žalobkyni svědkyně vždy považovala za silnou samostatně pracující ženu, která se dokáže o sebe postarat a která si dokáže najít i zaměstnání. Dále uvedla, že při stanovení výše mzdy u zaměstnance u žalované se vycházelo z platové tabulky, ve které byly uvedeny 2 položky a to vzdělání a dosavadní praxe a žalobkyně měla nejvyšší plat jako doprovázející pracovník, neboť měla dlouhou praxi a taktéž dosáhla doktorského vzdělání, svědkyně proto považovala žalobkyni za tzv. převzdělanou a mzdové náklady na žalobkyni jako zaměstnance patřily k těm nejvyšším. S ohledem na krizovou situaci u žalované na začátku roku 2021, kdy odešly 2 pěstounské rodiny a s přihlédnutím k tomu, že do května roku 2021 odešel větší počet pěstounských rodin a to k jiné organizaci či byla ukončena spolupráce z důvodu zletilosti, bylo nutné přistoupit z ekonomických důvodů ke snižování stavu zaměstnanců a přistoupit k ukončení pracovního poměru s některou ze zaměstnankyň. Svědkyně uvedla, že nepřicházelo do úvahy, aby pracovní poměr byl ukončen s ředitelkou žalované a s ní jako účetní a proto padla volba na žalobkyni, protože ta u žalované pracovala na tzv. zkrácený úvazek, vždy hovořila o tom, že je schopna si sama zaměstnání najít a současně byla pro žalovanou nejdražším zaměstnancem, neboť mzdové náklady na žalobkyni byly ty nejvyšší. Současně svědkyně uvedla, že se v průběhu roku 2021 neptala žádné ze zaměstnankyň, zda nechce dobrovolně odejít z organizace a dodala, že se pro účel podání výpovědi vyhotovil vnitřní audit, provedla se personální reorganizace u žalované a žalobkyně byla vybrána jako ta, které bude dána výpověď pro tzv. nadbytečnost. Dále svědkyně uvedla, že po odchodu žalobkyně došlo k mohutnému odlivu pěstounských rodin z organizace žalované, což chápe také jako určitou mstu ze strany žalobkyně, která se o tento odliv rodin od žalované dle jejího názoru tzv. postarala. Dále svědkyně zopakovala, že není podmínkou pro doprovázejícího pracovníka mít doktorské vzdělání. Svědkyně dále popsala, že velký zásah do činnosti žalované byl i covid, kdy po dobu covidu docházelo k velkému omezení činností a náklady na činnost organizace byly tedy nižší a znovu zopakovala, že počet rodin, které doprovází žalovaná je rozhodující pro ekonomickou kondici organizace, neboť za každou rodinu je státem vyplácen příspěvek, což je rozhodujícím příjmem a finančním prostředkem pro chod žalované. Svědkyně závěrem uvedla, že se domnívá, že žalobkyně celou situaci neunesla, neunesla podání výpovědi a rozhodla se, že žalovanou jako organizaci zničí.

9. K návrhu žalobkyně soud vyslechl jako svědka titul. jméno příjmení, která uvedla, že žalobkyni zná asi 9 let, jsou kamarádky, u žalované pracovala od roku 2013 do roku 2021 jako doprovázející pracovník pěstounských rodin. Pracovní poměr svědkyně u žalované ukončila v listopadu roku 2021, již dříve podala žádost o ukončení pracovního poměru u žalované tzv. dohodou a to v červenci roku 2021, ale ze strany žalované jí nebylo vyhověno, tak byla nucena podat tzv. klasickou výpověď s tří měsíční výpovědní lhůtou a k 30. 11. 2021 ukončila u žalované pracovní poměr. Svědkyně uvedla, že se žalovanou jako se zaměstnavatelem nikdy neměla žádný pracovní spor a potvrdila, že má určitou povědomost o tom, jakým způsobem byl ukončen pracovní poměr se žalobkyní. Svědkyně uvedla, že si myslí, že na poradě dne 21. června nebo července byla předána žalobkyni písemná výpověď z důvodu nadbytečnosti a probíhalo to tak, že začala porada, na kterou přišla paní ekonomka s informací, že situace v organizaci je taková, že se snižují počty pěstounských rodin a že bude nutné přistoupit k nějakému opatření. Následně porada byla přerušena, poté přišla ředitelka žalované s novým rozpisem pracovního zařazení a předala žalobkyni výpověď pro tzv. nadbytečnost, se kterou žalovaná na místě nesouhlasila a svůj nesouhlas vyjádřila i písemně. Svědkyně popsala, že žalobkyně byla vyzvána, aby odevzdala klíče, odešla z porady a byla taktéž vyzvána, aby opustila kontaktní místo v obec. Svědkyně dále uvedla, že od žalobkyně ví, že ta byla před touto poradou asi 2x vyzývána k ukončení pracovního poměru, jednou to bylo proto, že odešly 2 pěstounské rodiny a žalobkyni byla vyjádřena nedůvěra k organizaci. Svědkyně dále uvedla, že v té době na pozici doprovázející osoby pracovalo 5 osob, z toho žalobkyně na tzv. poloviční – zkrácený úvazek. Svědkyně dále uvedla, že dříve byla u žalované velice dobrá a kamarádská atmosféra, ale ta se změnila vůči žalobkyni od té doby, kdy začala žalobkyně pracovat na poloviční úvazek. Svědkyně dále uvedla, že se žalobkyní pracovala na tzv. odloučeném pracovišti v obec a obě nebyly informovány svými kolegyněmi ani ředitelkou o akcích, o příměstských táborech nebo o tom, co se děje na pracovišti v obec. Svědkyně dále potvrdila, že má povědomost o tom, že po odchodu žalobkyně byly ze strany žalované rozesílány dopisy na instituce a pěstounům, ve kterých byla žalobkyně osočována za neprofesionální jednání. Dále svědkyně uvedla, že ona osobně nezaznamenala, že by se žalovaná vůči žalobkyni chovala nějak šikanózně či nevhodně, svědkyně potvrdila, že žalobkyně byla tzv. vyloučena ze všech akcí, když o některých akcích žalobkyně vůbec nebyla informována. Dále svědkyně potvrdila, že po odchodu žalobkyně z organizace žalované došlo k velkému odlivu pěstounských rodin, které většinou odešly do jiné organizace a to organizace jméno, do organizace obec rodina a do organizace příjmení jméno. Svědkyně dále uvedla, že v roce 2021 byla i v dlouhodobé pracovní neschopnosti.

10. K návrhu žalované soud vyslechl v pozici svědka titul. jméno příjmení, která uvedla, že žalobkyni zná od roku 2014, kdy u žalované začala pracovat. Svědkyně pracuje u žalované od roku 2011 a to nejprve na zkrácený úvazek a poté na plný úvazek, nejprve pracovala jako pracovník v sociálních službách a poté, co získala vyšší vzdělání, od roku 2015 na pozici sociální pracovník. Od roku 2017 je zařazena na pozici zástupkyně ředitele a od 7. 2. 2022 pracuje na zkrácený úvazek u žalované a to ve výši ¾. Svědkyně potvrdila, že žalobkyně pracovala u žalované na pozici sociální pracovník, vedla si velice dobře a taktéž od žalované dostala veliký prostor pro tzv. dovzdělání, žalobkyně se zúčastňovala nadstandardně seminářů, různých výcviků a svědkyně je toho názoru, že žalovaná k žalobkyni přistupovala velice velkoryse. Svědkyně potvrdila, že žalobkyně se netajila tím, že pokud by organizace skončila, že nebude mít problém najít si jiné zaměstnání. Současně žalobkyně v únoru roku 2021 vyslovila přání u žalované pracovat na tzv. poloviční úvazek s tím, že si našla práci u poradny v anonymizováno – pobočka anonymizováno, která se budovala a připravovala k provozu, kde by žalobkyně pracovala jako terapeut. Žalovaná žalobkyni vyhověla, umožnila žalobkyni pracovat na tzv. zkrácený úvazek s tím, že žalobkyně si sama určila, ve kterých dnech bude pracovat pro žalovanou. Svědkyně dodala, že když se žalobkyně rozhodla pracovat u žalované na tzv. zkrácený úvazek, tak se řešilo rozdělování jejich pěstounských rodin, které doprovázela. V této době kolegyně příjmení pracovala u žalované na ¾ úvazek a vyslovila přání pracovat na celý pracovní úvazek, což žalovaná vyhověla. Svědkyně popsala, že bylo dohodnuto, jakým způsobem a komu budou předány rodiny, které doprovázela žalobkyně, což se ale žalobkyni nelíbilo. Svědkyně popsala, že poté, co byla ukončena spolupráce s organizací v obec, žalobkyně se chtěla vrátit zpět na tzv. plný úvazek, což ale svědkyně považovala za neetické vůči kolegyním a rodinám, neboť dle názoru svědkyně není dobré často měnit pracovníky, kteří rodiny doprovázejí. Svědkyně je toho názoru, že právě to je ten okamžik, kdy došlo ke konfliktu, kdy žalobkyně nechtěla zůstat u žalované jen na zkrácený úvazek a chtěla opět pracovat v plném rozsahu. Svědkyně uvedla, že žalobkyni byla dána výpověď pro tzv. nadbytečnost, současně před tímto úkonem byl vyhotoven audit, při kterém bylo zjištěno, že organizace má nadbytečný počet zaměstnanců na počet rodin, které v tom rozhodném okamžiku doprovází, kdy tato situace byla známa již dlouhodobě, neboť ekonomka žalované pravidelně sdělovala finanční a ekonomickou situaci žalované. Svědkyně popsala, že volba, že výpověď bude dána žalobkyni, byla proto, že žalobkyně byla nejdražším pracovníkem ve vztahu k dosaženému vzdělání a dodala, že se domnívá, že se má firma propustit zaměstnance, který je pro ni nejdražší - nejnákladnější. Současně při dání výpovědi žalobkyni bylo přihlédnuto k tomu, že ta pracovala na tzv. zkrácený úvazek. Svědkyně dodala, že v této rozhodné době bylo také uvažováno o tom, že by se zkrátily úvazky všem zaměstnancům, aby byla zachována pozice žalobkyně, ale tento postup nakonec nebyl zvolen. Svědkyně dále potvrdila, že před tím, než byla dána výpověď žalobkyni, tak byli osloveni ostatní zaměstnanci, zda z organizace nechtějí odejít, nikdo se ale kladně nevyjádřil. Svědkyně dále uvedla, že v roce 2021, na začátku roku měla žalovaná více doprovázejících rodin a potvrdila, že poté, co odešla žalobkyně, žalovanou postihl tzv. velký odliv pěstounských rodin, k velkému poklesu rodin došlo v době výpovědní doby žalobkyně, kdy od žalované odešlo asi 33 rodin. Svědkyně závěrem zopakovala, že se domnívá, že je vhodné pravidlo, aby se organizace tzv. udržela, že propustí zaměstnance, který odebírá co nejvíce finančních prostředků a k tomu pracuje na zkrácený úvazek, kdy se zvýší úvazek pracovnici se vzděláním bakaláře, které je potřebné pro práci sociálního pracovníka a ta konkrétní pracovnice je velmi dobrou pracovnicí. Tedy svědkyně potvrdila, že k navýšení úvazku došlo u kolegyně jméno příjmení v době, kdy žalobkyně projevila zájem pracovat u žalované na tzv. zkrácený úvazek. Závěrem svědkyně uvedla, že nikdy nebyla svědkem toho, že by žalobkyně byla diskriminována na supervizích, že by byla šikanována, že by bylo vůči její osobě zle a nevhodně nakládáno.

11. Svědek titul. jméno příjmení potvrdil, že je v současné době v kontaktu se žalobkyní, vídá se s ní a žalobu, kterou projednává soud, četl a o situaci se s žalobkyní bavil. Dále svědek vypověděl, že u žalované pracoval na pozici manažer výkonu pěstounské péče od 1. 3. 2015 do konce listopadu 2016 s tím, že jeho přímým nadřízeným byla ředitelka žalované. Pracovní poměr, který byl sjednán na dobu určitou, byl ukončen po vzájemné dohodě. Dále dodal, že když přicházel do organizace žalované, tak byl platově tabulkově zařazen jako zástupce ředitele a tím došlo k 10 % navýšení platu, což byla ústní dohoda mezi ředitelkou, o které neměly povědomost ostatní zaměstnanci. K jeho překvapení na jedné poradě paní ředitelka oznámila, že je fakticky zástupce ředitele, což vyvolalo u ostatních kolegyň oprávněný údiv, protože sám cítil, že on jako člověk bez zkušeností nemůže vykonávat takovou funkci. Svědek vypověděl, že to byl moment, kdy se vztahy u žalované začaly měnit, jeho kolegyně začaly oprávněně vyžadovat po něm práci odpovídající jeho pracovnímu zařazení a nejvíce mu to dávaly najevo žalobkyně a paní příjmení. Svědek dále uvedl, že se podobným způsobem vyvíjel i jeho vztah s ředitelkou žalované, zprvu se cítil v organizaci chtěný, měl pocit, že všechno funguje jak má, ale pak začaly vznikat absurdní situace, že všichni věděli všechno a zároveň nic, byl jsem vyčleněn z akcí organizace, nebyl na teambuildingu, kdy mu bylo oznámeno, že ten si musí vzít náhradní volno, byla mu udělena ředitelkou žalované důtka a v organizaci žalované se necítil dobře.

12. Soud se zaměřil na provádění dokazování prokazující finanční situaci žalované a to v roce 2021, tedy v roce, ve kterém žalobkyně obdržela od žalované výpověď ale i v předchozích letech a to v roce 2018, 2019 a 2020. Z tabulky nazvané jako rozhodný příjem organizace pro roky 2018 2020 a pro rok 2021 v období do května roku 2021, která je založena na čl. 59 spisu soud zjistil, že u žalované docházelo ke snižování počtu doprovázejících rodin, kdy na začátku roku 2018 žalovaná doprovázela celkem 121 pěstounských rodin, na začátku roku 2019 celkem 116 pěstounských rodin, na začátku roku 2020 celkem 105 pěstounských rodina a od ledna 2021 celkem 95 pěstounských rodin s tím, že k 31. 5. 2021 žalovaná doprovázela celkem 91 pěstounských rodin. Z této listiny dále soud zjistil, že tzv. státní dotace na 1 pěstounskou rodinu, kterou žalovaná doprovází je 48.000 Kč na rok. Soud uvádí, že z tohoto listinného důkazu dále vyplývá, že v roce 2018 došlo k ukončení dohod o doprovázení celkem s 11 rodinami, v roce 2019 celkem se 16 rodinami, v roce 2020 celkem s 16 rodinami a od 1. 1. 2021 do 31. 5. 2021 se 7 rodinami, kdy v 5 případech došlo k ukončení dohod z důvodu zletilosti dítěte svěřeného do pěstounské péče a dvě doprovázející rodiny podaly žalované výpověď. Z této přehledné tabulky dále vyplývá, že v období od 1. 1. 2021 do května 2021 žalovaná uzavřela celkem 3 nové dohody o doprovázení. Tedy ke dni 1. 1. 2021 žalovaná prováděla doprovázející činnost v pěstounských rodinách u celkem 95 rodin a ke dni 31. 5. 2021 celkem u 91 rodin. Dále z této listiny soud zjistil, že počáteční finanční nárok na hlavní činnost žalované, a to doprovázení pěstounských rodin k 1. 1. 2021, byl stanoven v částce 4.560.000 Kč, což představuje násobek 48.000 Kč ve vztahu k 95 doprovázejícím rodinám. V této tabulce je uvedena částka 480.000 Kč, což je finanční hodnota představující pokles příjmu z doprovázení pěstounských rodin k 1. 1. 2021 proti roku 2020. Z této listiny dále vyplývá, že u žalované docházelo ke klesajícímu příjmu, který sloužil k činnosti žalované, což se odrazilo v tom, že žalovaná nebude schopná udržet stávající výše mezd, na kterou vyplácí svým zaměstnancům, kterých je 6 + ekonomka. Z tohoto přehledu dále vyplývá, že je stanoven počet rodin na 1 zaměstnance a to 25.

13. Soud k důkazu dále provedl listinu založenou na čl. 68 spisu, kde je zachycen v přehledné tabulce vývoj mezd a výše vánočních prémii na zaměstnance pro roky 2018, 2019, 2020 a pro období od 1. 1. 2021 do 31. 5. 2021, kdy z této listiny soud zjistil, že od roku 2018 docházelo k mírnému navýšení mezd s tím, že v roce 2021 vyplácené mzdy v počtu 6 zaměstnanců doprovázejících rodin včetně účetní dosáhly výše 1.013.759 Kč s tím, že průměrná hodinová mzda ředitelky žalované pro období od 1. 1. 2021 do 31. 5. 2021 dosahovala částky 352,97 Kč, u žalobkyně ve výši 220,62 Kč, u ekonomky ve výši 269,73 Kč a u zástupkyně ředitelky ve výši 235,82 Kč, u paní příjmení ve výši 209,95 Kč, u paní příjmení ve výši 154,07 Kč a u paní příjmení ve výši 127,73 Kč. Soud z této listiny dále zjistil, že v rámci výplaty vánočních prémií v roce 2020 nejvyšší prémie byla vyplacena ředitelce žalované ve výši 30.000 Kč, zástupkyni ředitelky a ekonomce – účetní každé z nich 25.000 Kč, žalobkyni a paní příjmení, každé ve výši 20.000 Kč a paní příjmení a paní příjmení, každé ve výši 15.000 Kč.

14. Z listiny založené na čl. 137 spisu a označené jako Vnitřní audit název žalované provedený ve dnech od 31. 5. 2021 do 4. 6. 2021, soud zjistil, že audit provedla účetní žalované a ředitelka žalované se závěrem, že u žalované je tzv. přezaměstnanost, neboť u žalované je zaměstnáno 7 zaměstnanců s přepočtenými úvazky 5,65 a dále ekonom a byl přijat plán snížit přepočtené úvazky na 5,00 tím, že se ukončí pracovní poměr s paní příjmení, která pracuje u žalované na základě dohody o provedení práce s úvazkem 0,15 a se žalobkyní, která pracuje na tzv. zkrácený úvazek. Dalším důvodem k ukončení pracovního poměru s vybranými zaměstnankyněmi byl ten, že se stále zvyšuje zaručená mzda, žalobkyně se potýká s klesajícím příjmem, což se odráží v tom, že žalovaná není schopna finančně pokrýt mzdové náklady a dále že počet rodin a jednoho zaměstnance je maximálně 25. Součástí tohoto auditu je i tabulka počtu doprovázejících rodin pro roky 2018, 2019, 2020 a pro rok 2021 do 31. 5., ze které soud zjistil zcela shodné údaje jako z tabulky nazvané„ Rozhodný příjem organizace pro roky 2018 2020 a pro rok 2021 do května roku 2021“ která je založena na čl. 59 spisu, tedy že v roce 2020 na začátku roku žalovaná doprovázela 105 rodin, na začátku roku 2021 celkem 95 rodin, tedy došlo k poklesu o 10 rodin, což se odrazilo i ve výši státní příspěvku na doprovázení, který byl stanoven ve výši 48.000 Kč pro jednu rodinu. Součástí tohoto auditu jsou dvě přílohy (listiny založen na čl. 137a) a 138), které obsahují vývoje mezd kmenových zaměstnanců pro rok 2018, 2019, 2020, plánovaný vývoj mezd pro rok 2021 a mzdové náklady pro období od 1. 1. 2021 do 31. 5. 2021, kdy průměrná hodinová mzda jednotlivých zaměstnanců odpovídá obsahu listinného důkazu a to vývoj mezd a výše vánočních prémii na zaměstnance pro roky 2018, 2019, 2020 a pro období od 1. 1. 2021 do 31. 5. 2021 (čl. 68). Součástí auditu je i v příloze uvedený rozpočet žalované pro období od ledna do května 2021 (čl. 138 spisu), ze kterého soud zjistil výši dotací pro rok 2021 a to ke dni 31. 5. 2021 v částce 4.428.000 Kč, výši nákladů ke dni 31. 5. 2021 představující částku 196.047 Kč, výši mzdových nákladů zaměstnanců včetně dohody o provedení práce a včetně odvodů ke dni 31. 5. 2021 a to ve výši 1.481.240 Kč, a dále stanovení předpokládaných výdajů – plánovaných plateb pro celé období roku 2021 ve formě nákladů na opravy a služby, náklady na cestovné, školení a pobyty a tábory a náklady na příspěvek – tzv. odlehčení, které byly stanoveny v předpokládané výši 38.500 Kč s tím, že tyto náklady a výdaje byly porovnány s rokem 2020, který byl tzv. covidový a platil i zákaz pobytů a proto plánované výdaje v souhrnu byly nižní než předpokládané pro rok 2021, Ze závěru auditu, který byl vyhotoven dne 4. 6. 2021 a podepsán ředitelkou žalované, předsedkyní správní rady titul jméno příjmení, titul za jménem a předsedkyní dozorčí rady jméno příjmení dále soud zjistil, že správní a dozorčí rada vzhledem k vyčerpání finančních rezerv z předešlých let uložila ředitelce žalované neodkladně řešit překročení rozpočtu v důsledku přezaměstnanosti snížením počtu zaměstnanců.

15. Soud k důkazu dále provedl listinu označenou jako Rozhodnutí o organizační změně č. 2021 ze dne 21. 6. 2021 (viz čl. 61 spisu), kterým ředitelka žalované oznamuje rozhodnutí o organizační změně za účelem zvýšení efektivnosti práce a to na vědomí předsedovi správní rady, předsedovi dozorčí rady zaměstnanců žalované, kdy z této listiny vyplývá, že ředitelka žalované na základě provedeného vnitřního auditu rozhodla o tom, že žalovaná s účinností od 1. 9. 2021 uskuteční organizační změnu za účelem zvýšení efektivnosti práce s tím, že počet úvazků pracovníků doprovázení se snižuje z 5,65 na 5. Z odůvodnění rozhodnutí o organizační změně vyplývá, že ředitelka organizace má povinnost vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře, že se u žalované snižuje počet doprovázených rodin a dále, že k 1. 6. 2021 žalovaná doprovází 88 pěstounských rodin, a že počet rodin doprovázených jedním pracovníkem – pouze doprovázení bez dalších pracovních úkonů, na plný úvazek je obvykle číslo pěstounských rodin. Součástí tohoto rozhodnutí je i tzv. Organizační schéma společnosti s platností od 9/ 2021 ze dne 21. 6. 2021 ve kterém je nově upraven rozsah pracovní činnosti jednotlivých zaměstnanců žalované včetně nového počtu zaměstnanců a to pěti mimo ekonoma.

16. Na listině označené jako 7. porada zaměstnanců ze dne 21. 6. 2021 (čl. 14), je zaznamenám průběh porady ze dne 21. 6. 2021, při které byla žalobkyni doručena výpověď včetně programu této porady a podrobné vyjádření žalobkyně k doručené výpovědi. Z této listiny soud zjistil, že na poradě zaměstnanců dne 21. 6. 2021 nejprve podala zprávu o hospodaření žalované ekonomka žalované o finanční ztrátě organizace z důvodu poklesu počtu doprovázejících pěstounských rodin a dále na poradě vystoupila ředitelka žalované a přítomné seznámila se změnou v organizaci práce u žalované a následně byla žalobkyni předána výpověď, ke které se na poradě ústně i v písemné podrobně vyjádřila.

17. Soud dále k důkazu provedl životopis žalobkyně, ze kterého zjistil, že žalobkyně dosáhla vysokoškolského vzdělání v oboru sociální práce a to v roce 2017, úspěšně složila rigorózní zkoušku v rámci vysokoškolského studia ve studijním programu sociální práce a absolvovala v roce 2015 a v roce 2019 celkem 3 výcviky v oboru a v letech 2008 až 2020 se účastnila 27 kurzů, školení a seminářů zaměřených zejména na oblast pěstounské péče, oblast psychiatrie, rodinné terapie apod.

18. Soud k důkazu provedl k návrhu žalované vyúčtování pracovních cest, cestovní příkazy, faktury za absolvované kurzy a školení, fotografie ze společných soukromých – tedy mimopracovních akcí zaměstnanců žalované, ze kterých zjistil, že mezi zaměstnanci žalované probíhala mimopracovní přátelská setkání a akce, současně žalovaná umožnila žalobkyni účast na velkém počtu školení a kurzů, které byly hrazeny z rozpočtu žalované (čl. 83).

19. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení, který byl sepsán Policií České republiky, na Obvodním oddělení obec ze dne 5. 5. 2021 (čl. 66 spisu) soud zjistil, že ředitelka žalované dne 5. 5. 2021 podala podnět k prošetření neoprávněně stažených a uložených souborů z jejího pracovního počítače, které nalezla při práci na notebooku na pobočce organizace v obec dne 28. 4. 2021.

20. Soud k důkazu provedl Úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 10. 6. 2021, č.j. KRPK-37853-6/ČJ-2021-190318, sepsaný na Obvodním oddělení Policie České republiky, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně podala dne 10. 6. 2021 vysvětlení k oznámení ředitelky žalované ve věci ukládání dat na pracovním počítači na pobočce žalované v obec, při kterém žalobkyně uvedla, že tento počítač nikdy nebyl opatřen přístupovým heslem, nebyl nijak zabezpečen a měli k němu přístup všichni zaměstnanci žalované a tento počítač žalobkyně užívala pouze a jen k pracovním účelům a nikdy neměla povědomost o tom, že by u tohoto počítače docházelo k ukládání dat na pevný disk počítače z emailové komunikace.

21. V průběhu řízení soud provedl důkaz zápisem z porady zaměstnanců číslo dne 31. 5. 2021 (čl. 84 spisu), ze kterého soud zjistil, že předmětem porady bylo 12 bodů zaměřených mimo jiné na organizaci a zajištění akcí pořádaných žalovanou v průběhu letních měsíců roku 2021, dále organizační věci žalované jako vyhotovení výroční zprávy, plán dovolených, docházka zaměstnanců, počítače, směrnice a současně na této poradě byla sdělena informace, že existují určité„ šumy“ o odchodu žalobkyně, na které bylo doporučeno reagovat prohlášením vůči pěstounským rodinám, že žalovaná jako organizace nekončí a že žalobkyně u žalované pracuje na zkrácený úvazek.

22. Z přehledu o dosaženém vzdělání a věku zaměstnanců žalované (čl. 79 spisu) soud zjistil, že kromě paní jméno příjmení, která pracuje u žalované od roku 2013 a která dosáhla středního odborného vzdělání bez maturity a paní jméno příjmení, která u žalované pracuje od orku 2013 a která dosáhla středního odborného vzdělání s maturitou, ostatní zaměstnanci žalované a to ředitelka titul PhDr. jméno příjmení, zástupkyně ředitelky titul. jméno příjmení, DiS., titul. jméno příjmení, DiS, titul. jméno příjmení a žalobkyně dosáhli vysokoškolského vzdělání v oboru mimo jiné sociální práce. Dále soud zjistil, že paní příjmení je pěstounkou 15 let, absolvovala 390 hodin kurzu pro pěstouny a vesničky příjmení a 200 hodin kurzů akreditovaných MPSV a paní jméno příjmení je pěstounkou 15 let a absolvovala 200 hodin kurzů akreditovaných MPSV, tedy splňují veškeré odborné předpoklady k výkonu doprovázení v pěstounských rodinách. Z této listiny dále vyplývá věk jednotlivých zaměstnanců a dobu, od které vykonávací činnost pro žalovanou s tím, že ke dni 9. 12. 2021, tedy ke dni, kdy byla tato listina vyhotovena ředitelkou žalované, ředitelka žalované je ve věku 57 let a pracuje u žalované od roku 2011, zástupkyně ředitelky je ve věku 56 let a pracuje u žalované od roku 2021, paní příjmení je ve věku 47 let a u žalované pracuje od roku 2013, paní příjmení je ve věku 42 let a pracuje u žalované od roku 2013, paní titul. jméno příjmení, DiS, je ve věku 42 let a pracuje u žalované od roku 2018, titul. jméno příjmení je ve věku 59 let a pracovala u žalované od roku 2013 do roku 2021 a žalobkyně ke dni 9. 12. 2021 je ve věku 59 let a pracovala u žalované od roku 2014 do roku 2021.

23. Soud dále k důkazu provedl tzv. Výroční zprávy žalované pro rok 2014, 2015, 2016, 2017 a pro rok 2020, ze kterých soud zjistil finanční bilanci žalované pro každý kalendářní rok včetně počtu rodin, které žalované v konkrétním roce doprovázela, pořádané vzdělávací akce pěstounů, hospodářská bilance a účetní závěrka, kdy pro soud je rozhodná výroční zpráva pro rok 2020, ze které soud zjistil, že v roce 2020 bylo u žalované evidováno celkem 8 zaměstnanců + ekonom s tím, že paní příjmení ukončila pracovní spolupráci u žalované ke dni 29. 2. 2020 a paní příjmení začala pracovat pro žalovanou s účinností od 1. 1. 2020. Z této výroční zprávy pro rok 2020 dále soud zjistil, ž k 31. 12. 2020 žalovaná doprovázela 95 rodin, v průběhu roku 2020 ukončilo spolupráci v rámci doprovázení celkem 16 rodin, z toho 9 z důvodu zletilosti dítěte svěřeného do pěstounské péče, 2 rodiny podaly výpověď, 2 rodiny ukončily výkon pěstounské péče a ve třech případech došlo k ukončení spolupráce se žalovanou z důvodu úmrtí pěstouna. Současně bylo uzavřeno 6 nových dohod. Pokud se týká hospodaření žalované pro rok 2020, z tzv. hospodářské bilance vyplývá, že žalovaná se ocitla ve ztrátě ve výši 30.013,46 Kč, když náklady pro rok 2020 dosáhly výše 5.635.355,06 Kč a výnosy 5.605.341,60 Kč. Dále soud zjistil, že mzdové náklady žalované tvořily v roce 2020 63,53 % jejích výdajů.

24. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně na doplnění dokazování a provedení důkazu listinami označenými jako příloha k účetní závěrce pro roky 2015 až 2021 a dále důkazní návrh žalované na doplnění dokazování a provedení výslechu auditora, který prováděl audit výročních zpráv v letech 2015 až 2017 a výslechu auditora, který prováděl audit výročních zpráv v letech 2020 a 2021, neboť provedení těchto důkazů provažuje za nadbytečné. Soud je toho názoru, že má dostatek pokladů a listinných důkazů prokazujících hospodaření žalované a to zejména zprávy a výstupy z vnitřního auditu, který byl prováděn v době od 31. 5. 2021 do 4. 6. 2021, dále přehledy o počtu zaměstnanců žalované v rozhodném období, mzdových nákladů na zaměstnance žalované v rozhodném období a Výroční zprávu žalované pro rok 2020 a není tedy nutné provádět další rozsáhlé dokazování ve věci.

25. Podle ustanovení § 52 písm. c) zák. č. 262/2006 Sb., v platném znění, zákoník práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

26. Podle ustanovení § 133a zák. č. 99/1963 Sb., v platném znění, občanský soudní řád, pokud žalobce uveden před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalované došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách, b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství ve spolcích a jiných zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb nebo c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám, je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.

27. Soud nejprve posuzoval, zda žalovaná při podání výpovědi žalobkyni z důvodu uvedeném v ust. § 52 písm. c) zákoníku práce postupovala v souladu se zákonem. Soud uvádí, že žalovaná splnila všechny formální postupy před podáním výpovědi žalobkyni předvídané zákoníkem práce, tedy žalovaná přijala rozhodnutí a to ve formě Rozhodnutí o organizační změně č. 2021 ze dne 21. 6. 2021, ve kterém žalovaná přijala organizační změnu sloužící ke zvýšení efektivnosti práce s účinností od 1. 9. 2021 a současně s touto změnou žalobkyni před podáním výpovědi seznámila.

28. Soud dále posuzoval, zda výpověď z pracovního poměru ze dne 21. 6. 2021 podle § 52 písm. c) zákoníku práce je platnou výpovědí, tedy zda byly splněny podmínky pro přijetí organizační změny a žalobkyně se na základě rozhodnutí o organizační změně stala pro žalovanou nadbytečnou. Soud na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že podaná výpověď není platnou výpovědí a proto žalobnímu návrhu vyhověl. Soud uvádí, že provedeným dokazováním bylo prokázáno a na jisto postaveno a to účastnickou výpovědí žalobkyně a ředitelky žalované, výpovědí svědkyně příjmení a příjmení a dále z listinných důkazů, které soud v rámci řízení provedl a to zejména z výročních zpráv a z listinného důkazu nazvaného jako rozhodný příjem organizace za období od ledna do 31. 5. 2021 (čl. 56 spisu) a z Vnitřního auditu provedeného 31. 5. 2021 – 4. 6. 2021 (čl. 137 spisu), že rozpočet žalované byl tvořen zejména příspěvkem od státu, který je přidělován vždy podle počtu pěstounských rodin a který až do roku 2021 včetně byl stanoven ve výši 48.000 Kč na jednu doprovázející rodinu a dále že rozpočet žalované byl jen nepatrně odvislý od sponzorských darů, příspěvků na provoz a grantů. Současně má soud na jisto postavené, že od roku 2019 začalo docházet u žalované ke snižování počtu rodin, které při výkonu pěstounské péče žalovaná doprovázela. Tato sestupná tendence je prokázána zejména výročními zprávami a přehlednou tabulkou na čl. 56 a auditem na čl. 137, které soud k důkazu provedl a dále výpovědí žalobkyně, výpovědí ředitelky žalované, svědeckou výpovědí ekonomky žalované a zástupkyně žalované. Je nutno přihlédnout k tomu, že k ukončení spolupráce v rámci doprovázení dochází z důvodu výpovědi, z důvodu zletilosti dítěte, které je svěřeno do pěstounské péče a např. z důvodu ukončení pěstounské péče, tedy že u nezletilého dítěte je soudním rozhodnutím zrušena pěstounská péče či z důvodu odstěhování se pěstounské rodiny do jiného místa bydliště. Současně soud uvádí, že ukončení spolupráce o doprovázení se žalovanou z důvodu zletilosti dítěte je předvídatelné a nedá se změnit a žalovaná s tímto stavem byla vždy na začátku každého kalendářního roku srozuměna, tedy žalovaná vždy na začátku kalendářní roku měla přehled o tom, kolik dohod z důvodu zletilosti dítěte svěřeného do pěstounské péče bude ukončeno. Současně nelze odhlédnout od skutečnosti, která byla prokázána listinami provedenými k důkazu shora a to opět přehlednou tabulkou na čl. 56 spisu a vnitřním auditem na čl. 137 spisu, že v průběhu doby nedocházelo jen k odchodu doprovázejících rodin od žalované, ale i k uzavírání nových dohod o doprovázení. V období, které je pro posuzovanou věc rozhodné, tedy od 1. 1. 2021 do 21. 6. 2021, kdy bylo přijato Rozhodnutí o organizační změně ze dne 21. 6. 2021, od 1. 1. 2021 doprovázela žalovaná celkem 95 rodin s příspěvkem od státu ve výši 95 x 48.000Kč, tj. 4.560.000 Kč, s tím, že v tomto období došlo k uzavření celkem 3 nových dohod o doprovázení – tedy získání příspěvku na doprovázení ve výši 144.000 Kč, a k ukončení 5 dohod z důvodu zletilosti dítěte svěřeného do pěstounské péče a 2 dohod z důvodu výpovědi. Tedy ke dni 31. 5. 2021 žalovaná doprovázela 91 rodin s tím, že v této době zaměstnávala celkem 6 zaměstnanců vykonávající doprovázení a to ředitelku žalované, zástupkyni ředitelky, žalobkyni, paní příjmení, paní příjmení, paní příjmení a paní příjmení na základě dohody o provedení práce a dále zaměstnávala ekonomku paní příjmení. Žalovaná tvrdí, že hlavním důvodem pro podání výpovědi žalobkyni byly ekonomická situace v organizaci, skutečnost, že žalobkyně s ohledem na výpočet mzdy s přihlédnutím k dosaženému vzdělání a délce praxe, byla pro žalovanou nejdražším zaměstnancem ve vztahu ke mzdovým nákladům a s ohledem na skutečnost, že žalobkyně pracovala u žalované na zkrácený úvazek ve výši 50 %. Soud nezpochybňuje možnost výběru žalované, komu bude podána výpověď, ale pokud je podávána z důvodu vymezeném v ust. § 52 písm. c) zákoníku práce, musí být dostatečně podložena a odůvodněna. Soud uvádí, že v průběhu dokazování bylo zjištěno, a to z výpovědi žalobkyně, ředitelky žalované, svědkyň příjmení a příjmení, že žalobkyni byl k její žádosti povolen tzv. zkrácený úvazek s účinností od 1. 2. 2021, ale s ohledem na skutečnost, že žalovaná již 1. 1. 2021 věděla, že počet doprovázejících rodin oproti roku 2020 se snížil na 95, přistoupila k navýšení pracovního úvazku u zaměstnankyně příjmení, což se jistě projevilo i ve mzdových nákladech na tuto zaměstnankyni a tedy pokud žalovaná uvádí, že se snažila omezovat své výdaje, pod které lze podřadit i mzdové náklady, v tomto směru se žalovaná zachovala zcela opačně a souhlasila se snížením pracovního úvazku žalobkyně za současného navýšení pracovního úvazku u paní příjmení. Současně dle názoru soudu také neobstojí v tomto směru vyjádření žalované, že žalobkyně byla při porovnání mzdových nákladů nejdražším pracovníkem organizace, když bylo prokázáno, že vyšší mzdové náklady byly vynakládány u osoby ředitelky žalované a u zástupkyně ředitelky žalované. Současně ředitelka žalované a svědkyně příjmení ve své výpovědi uvedly, že počet rodin, které jeden pracovník žalované doprovází je v rozmezí 20 až 25, a i přes toto jejich prohlášení, které koresponduje i s listinným důkazem provedeným při jednání a to listinou nazvanou jako rozhodný příjem organizace za období od ledna do 31. 5. 2021 (čl. 56 spisu) a dál listinou označenou jako Vnitřní audit na čl. 137 spisu, žalovaná přistoupila k navýšení pracovního úvazku u zaměstnankyně příjmení, tedy již v počátku roku 2021 počet doprovázejících rodin na jednoho pracovníka neodpovídal tomuto pravidlu. Současně nelze odhlédnout od skutečnosti, že od 1. 3. 2021 došlo u žalobkyně ke snížení platu na základě platového výměru ze dne 1. 3. 2021 a současně ke snížení mzdových nákladů na žalobkyni nejen z důvodu snížení platu, ale i z důvodu zkrácení pracovního úvazku s účinností od 1. 2. 2021. Z výpovědi žalobkyně, ředitelky žalované a z výpovědi svědkyně příjmení soud zjistil, že již počátkem roku 2021 podaly dvě rodiny tzv. výpověď a ukončily spolupráci se žalovanou, současně žalovaná věděla o počtu dětí v pěstounské péči, které v průběhu roku 2021 nabydou zletilosti, a dojde tedy k ukončení doprovázení, žalovaná povolila snížení pracovního úvazku u žalobkyně o ½, ale za současného navýšení úvazku u zaměstnankyně příjmení. Tedy soud závěrem uvádí, že pro přijetí Rozhodnutí o organizační změně č. 2021 ze dne 21. 6. 2021, které bylo podloženo Vnitřním auditem žalované 31. 5. 2021 4. 6. 2021 nebyly soudem zjištěny podmínky a proto výpověď z důvodu nadbytečnosti, kterou obdržela žalovaná, soud považuje za neplatnou, neodpovídající finanční a organizační situaci u žalované ke dni podání výpovědi. Soud dále uvádí, že nelze odhlédnut od provázanosti osob, které jsou členy dozorčí a správní rady a osob, které se podílely na provedení vnitřního auditu a také od skutečnosti, že i přes rapidní pokles spolupracujících rodin, žalovaná v roce 2022 nepřistoupila k podobným organizačním změnám, tedy k podání výpovědi.

29. Soud má dále za to, že tvrzení žalobkyně, že žalovaná vůči její osobě postupovala diskriminačně, nebylo v průběhu řízení prokázáno. Soud uvádí, že žalobkyně v žalobním návrhu popsala jednotlivé druhy tohoto jednání a to diskriminaci z důvodu věku a vzdělání, bossingu a šikany. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi popsala nepříjemný tlak, který byl na její osobu vyvíjen zejména ze strany ředitelky žalované, což částečně potvrdila svědkyně titul. příjmení, která popsala nepříjemné pocity na poradě, při které žalobkyně obdržela výpověď a která dále potvrdila, že žalobkyně byla izolována od ostatních zaměstnanců a akcí, které plánovala v rámci doprovázení žalovaná, současně tato svědky uvedla, že nepociťovala a nikdy nebyla svědkem šikanózního nebo jiného nevhodného chování vůči žalobkyni. Soud k důkazu provedl životopis žalobkyně, přehled seminářů a školení, kterých se se souhlasem a i za finanční podpory ze strany žalované žalobkyně účastnila a přehled o dosaženém vzdělání všech zaměstnanců žalované a zjistil, že žalobkyni bylo ze strany žalované umožněno dosáhnout vysokoškolského vzdělání, účastnit se většího počtu seminářů a kurzů a v tomto směru považuje soud za příkladné, že žalovaná umožnila žalobkyni prohlubovat své znalosti a tzv. se dovzdělávat. Soud nepochybuje, že pro žalobkyni pracovní atmosféra nebyla příjemná, což může pramenit i ze snahy žalobkyně pracovně se realizovat v oblasti, která jí začala zajímat a to v poradenské a terapeutické činnosti, což žalovaná mohla a zřejmě i chápala jako určitý náznak projevu neloajality, současně soud nepovažuje za diskriminační to, že žalovaná pro výkon doprovázení zaměstnávala osoby, které neměly dostatečné vzdělání, neboť bylo soudem zjištěno, že se jedná o zaměstnankyně, které se dlouhodobě věnovaly pěstounské péči a účastnily se akreditovaných kurzů. Současně to, že žalobkyně pracovala v roce 2021 u žalované na její pobočce v obec, odpovídá rozhodnutí žalované, že žalobkyně bude doprovázet rodiny právě z obec. Současně soud nepovažuje za diskriminační ani to, že ředitelka žalované za účelem prověření možného úniku dat z pracovního počítače podala na Policii České republiky o tom oznámení, což bylo dle názoru soudu její povinností s ohledem na zachování a zejména zajištění ochrany citlivých údajů. Soud má ale za prokázané, že změna rozsahu výkonu pracovní činnosti ze dne 1. 3. 2021, účinná od 1. 3. 2021 a současná změna platového výměru ze dne 1. 3. 2021 s účinností od 1. 3. 2021 nepředcházelo zjištění, že z pracovního počítače, který byl k dispozici na pobočce v obec docházelo k tzv. stahování dat, a tedy neobstojí vyjádření ředitelky žalované v tomto směru, protože z listinného důkazu a to z úředního záznamu o podaném vysvětlení na Policii ČR, Obvodní oddělení Ostrov ze dne 5. 5. 2021, které učinila ředitelka žalované, vyplývá, že ředitelka tuto skutečnost – tedy tzv. stahování dat, zjistila při své návštěvě a pobočce žalované v obec dne 28. 4. 2021. Soud se nebude blíže vyjadřovat k dopisům, které žalovaná v průběhu výpovědní doby začala rozesílat na různé instituce a organizace a pěstounům, neboť tato věc nebyla předmětem žalobního nároku žalobkyně.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší jí tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících z odměny za zastoupení účastníků advokátem dle ustanovení § 9 odst. 3a vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 27.500 Kč (odměna za jedenáct úkonů právní služby v plné výši, kdy jeden úkon činí 2.500 Kč a to za sepis žaloby, vyjádření žalobkyně ze dne 22. 2. 2022, účast na ústním jednání dne 31. 5. 2022, dne 27. 9. 2022 od 9.03 hodin do 11.06 hodin, dne 1. 11. 2022, dne 10. 1. 2023, dne 14. 2. 2023 od 9.03 hodin do 11.32 hodin, sepis závěrečného návrhu ze dne 21. 3. 2023 a účast na ústním jednání dne 21. 3. 2023, náhrady hotových výdajů advokáta za 11 úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění ve výši 3.300 Kč, dále sestávající z náhrady za promeškaný čas dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a to náhrada za ztrátu času na cestě za celkem 5 jízd na trase obec – obec v trvání 31 minut k soudnímu jednání, celkem tedy náhrada za ztrátu času v trvání 10-ti půlhodin po 100 Kč, tedy 2.000 Kč a dále z náhrady za cestovné ke třem soudním jednání v roce 2022 a to dne 31. 5. 2022, dne 27. 9. 2022 a dne 1. 11. 2022 na trase obec – obec a zpět, kdy jedna cesta 43,80km, tedy cestovné za celkem 97,60km, při průměrné spotřebě 8 l benzínu/100km, tedy celkem 2.148 Kč a z náhrady za cestovné ke dvěma soudním jednání na trase obec – obec a zpět, kdy jedna cesta 43,80 Kč, tedy cestovné za celkem 97,60km, při průměrné spotřebě 81 benzínu/100km, tedy celkem 1.590 Kč a to dle ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996Sb., v platném změní a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 44.211 Kč, splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobkyně, a to v běžné třídenní lhůtě.

31. O povinnosti žalované zaplatit soudu náklady na svědečné rozhodoval soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení právo na úhradu nákladů, které nesl. V daném případě se jednalo o náklady za svědečné proplacené titul. jméno příjmení za jeho účast a podání svědecké výpovědi při ústním jednání dne 14. 2. 2023. S přihlédnutím k zásadě uvedené v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud stanovil úhradu tohoto nákladu žalované. Jelikož v době vyhlášení tohoto rozsudku nebylo dosud pravomocně rozhodnuto o přiznání svědečného svědkovi, soud proto nemohl ve věci náhrady nákladů řízení ve vztahu k svědečnému rozhodnout (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.