9 C 335/2020

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o nahrazení projevu vůle, <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného – souhlasu s uzavřením smlouvy se žalobcem o bezúplatném převodu pozemků p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] budov/staveb - umělé vodní nádrže na pozemku p. [číslo] umělé vodní nádrže na pozemku p. [číslo] umělé vodní nádrže na pozemku p. [číslo] zemědělské stavby bez čp. na pozemku p. [číslo] zemědělské stavby bez čp. na pozemku p. [číslo] zemědělské stavby bez čp. na pozemku p. [číslo] objektu k bydlení s [adresa] na pozemku p. [číslo] jiné stavby bez čp. na pozemku p. [číslo] to vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] a [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 10. 2020 se žalobce domáhal toho, aby soud nahradil projev vůle žalovaného, a to souhlas s uzavřením smlouvy se žalobcem o bezúplatném převodu pozemků a budov/staveb uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku (dále také jen„ nemovité věci“). Žalobu odůvodnil žalobce tím, že dne [datum] uzavřeli Pozemkový fond České republiky jako převádějící a žalovaný jako přejímající v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky (dále jen„ zákon o Pozemkovém fondu“), Smlouvu o bezúplatném převodu nemovitostí ze správy Pozemkového fondu ČR do vlastnictví kraje [číslo] [anonymizováno], kterou Pozemkový fond ČR bezúplatně převedl na žalovaného ve smlouvě vymezené nemovitosti v k.ú. [obec], které se shodují s výčtem nemovitých věcí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ Smlouva“). Žalovaný v článku

II. Smlouvy deklaroval, že předmětné nemovité věci potřebuje pro Střední zemědělskou školu [obec]. Zastupitelstvo žalovaného na 7. jednání dne [datum] přijalo usnesení č. [anonymizováno] [číslo] ve znění:„ Zastupitelstvo [územní celek] schvaluje sloučení organizací Střední zemědělská škola [obec], příspěvková organizace, a Integrovaná střední škola [obec], příspěvková organizace, s účinností od [datum] s tím, že Integrovaná střední škola [obec], příspěvková organizace, se od tohoto data stává nástupnickou organizací a [ulice] zemědělská škola [obec], příspěvková organizace, uplynutím [datum] jako samostatná právnická osoba sloučením zaniká.“ Z výpisu z rejstříku škol a školských zařízení vyplývá, že [ulice] zemědělská škola [obec], příspěvková organizace, byla z rejstříku vymazána k [datum]. Podle aplikovatelné právní úpravy, tedy ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o SPÚ“)„ v případě zrušení školy nebo školského zařízení zřízeného krajem je kraj povinen přednostně nabídnout Státnímu pozemkovému úřadu nemovité věci, které byly obci nebo kraji bezúplatně převedeny Pozemkovým fondem České republiky podle jiného právního předpisu za účelem jejich potřebnosti pro činnost školy nebo školského zařízení zřízených tímto krajem a zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení podle jiného právního předpisu.“ Jelikož rozhodnutím žalovaného došlo ke sloučení Střední zemědělské školy [obec], příspěvkové organizace, s Integrovanou střední školou [obec], příspěvkovou organizací, a k zániku Střední zemědělské školy [obec], příspěvkové organizace, jako samostatné právnické osoby, tj. sloučením Střední zemědělské školy [obec], příspěvkové organizace, a Střední integrované školy [obec], příspěvkové organizace, došlo ke zrušení (bez likvidace) a následnému zániku Střední zemědělské školy [obec], příspěvkové organizace, je žalobce přesvědčen, že byla splněna podmínka ustanovení § 8 odst. 4 zákona o SPÚ, který váže nabídkovou povinnost kraje na případ zrušení školy nebo školského zařízení zřízeného krajem. Žalovaný byl ke splnění nabídkové povinnosti žalobcem opakovaně vyzýván, naposledy právním zástupcem žalobce dne [datum]. Žalovaný však nabídkovou povinnost dosud nesplnil, žalobce se proto domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného soudním rozhodnutím. Žalovaný pokládal žalobu za nedůvodnou, neboť a) na právní poměry účastníků založené Smlouvou nelze aplikovat zákon o SPÚ, ale předchozí právní předpis, tj. zákon o Pozemkovém fondu, a b) i pokud by se na právní poměry účastníků založené Smlouvou aplikoval zákon o SPÚ, tak nejsou naplněny předpoklady pro to, aby žalovaný splnil vůči žalobci nabídkovou povinnost. Podrobněji viz vyjádření žalovaného ze dne [datum]. Soud ve věci nařídil jednání a provedl při něm dokazování, které vedlo k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky je nesporné, že dne [datum] uzavřeli Pozemkový fond České republiky jako převádějící a žalovaný jako přejímající v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 zákona o Pozemkovém fondu Smlouvu, kterou Pozemkový fond ČR bezúplatně převedl na žalovaného ve Smlouvě vymezené nemovitosti v k.ú. [obec], které se shodují s výčtem nemovitých věcí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný v článku

II. Smlouvy deklaroval, že předmětné nemovitosti potřebuje pro Střední zemědělskou školu [obec] (viz rovněž Smlouva na č.l. 9 – 11 spisu, více k obsahu Smlouvy viz níže). Zastupitelstvo žalovaného na [anonymizováno] jednání dne [datum] přijalo usnesení č. ZK [číslo] ve znění:„ Zastupitelstvo [územní celek] schvaluje sloučení organizací [ulice] zemědělská škola [obec], příspěvková organizace, a Integrovaná střední škola [obec], příspěvková organizace, s účinností od [datum] s tím, že Integrovaná střední škola [obec], příspěvková organizace, se od tohoto data stává nástupnickou organizací a Střední zemědělská škola [obec], příspěvková organizace, uplynutím [datum] jako samostatná právnická osoba sloučením zaniká.“ (viz rovněž usnesení na [číslo listu] spisu). Střední zemědělská škola [obec], příspěvková organizace, byla z rejstříku škol a školských zařízení vymazána k [datum] (viz rovněž výpis z rejstříku na [číslo listu] spisu). Dne [datum] vyzval zástupce žalobce žalovaného k učinění nabídky bezúplatného převodu nemovitých věcí, což žalovaný odmítl (viz rovněž výzva na [číslo listu] spisu). Z provedených listinných důkazů soud dále zjistil, že Integrovaná střední škola [obec], příspěvková organizace, poskytuje vzdělávání mj. rovněž na adrese [adresa], kde se nachází také školní hospodářství a školní jídelna, a to ve čtyřletém studijním oboru Agropodnikání (viz výpis z rejstříku škol a školských zařízení ze dne [datum] na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu, rozhodnutí MŠMT ze dne [datum] na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu a rozhodnutí krajského úřadu žalovaného ze dne [datum] na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu). Žalovaný dodatkem [číslo] zřizovací listiny Integrované střední školy [obec], příspěvkové organizace, svěřil této škole nemovité věci, které jsou předmětem tohoto řízení (viz dodatek ze dne [datum] na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu). S účinností od [datum] jmenoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ředitel Integrované střední školy [obec], příspěvkové organizace, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na vedoucí pracovní místo na pozici zástupce ředitele školy pro odloučené pracoviště [obec] (viz jmenovací dekret na [číslo listu] spisu). Odloučené pracoviště Integrované střední školy [obec], příspěvkové organizace, v [obec] je v provozu i ke dni rozhodnutí soudu (viz náhled na [webová adresa] ke dni [datum]). Z e-mailu žalovaného, odeslaného žalobci dne [datum], bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobce o zvážení, zda by bylo možno přistoupit k úpravě Smlouvy, neboť o jeden z pozemků projevila zájem [územní celek] a o část dalšího projevil zájem majitel přilehlých pozemků pan [příjmení] (viz e-mail na [číslo listu] spisu). Podle § 2 odst. 6 zákona o Pozemkovém fondu Pozemkový fond může bezúplatně převést do vlastnictví kraje nebo obce nemovitosti, které má ve správě podle zvláštního právního předpisu, jsou-li potřebné pro činnost škol nebo školských zařízení zřízených tímto krajem a zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení podle zvláštního právního předpisu. Podle § 8 odst. 4 zákona o SPÚ v případě zrušení školy nebo školského zařízení zřízeného krajem je kraj povinen přednostně nabídnout Státnímu pozemkovému úřadu nemovité věci, které byly obci nebo kraji bezúplatně převedeny Pozemkovým fondem České republiky podle jiného právního předpisu za účelem jejich potřebnosti pro činnost školy nebo školského zařízení zřízených tímto krajem a zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení podle jiného právního předpisu. Podle § 22 odst. 16 zákona o SPÚ vrácení převedených zemědělských pozemků a dalších nemovitostí, pokud byly Pozemkovým fondem České republiky bezúplatně převedeny na kraje, obce nebo veřejné vysoké školy podle zákona č. 95/1999 Sb. a zákona č. 569/1991 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění tohoto převodu, uplatní Státní pozemkový úřad, odpadl-li důvod pro takové převedení nebo se dodatečně zjistí, že takový důvod v době jejich převodu neexistoval. Podle § 22 odst. 17 zákona o SPÚ vrácení bezúplatně převedených zemědělských pozemků podle § 8 se uplatní i tehdy, došlo-li k jejich bezúplatnému převodu do vlastnictví obce podle dosavadních právních předpisů. Účastníci řízení ve svých podáních obsáhle argumentují, zda se na právní vztah založený Smlouvou aplikují ustanovení zákona o Pozemkovém fondu (pozice [role v řízení]) nebo zákona o SPÚ (pozice [role v řízení]). Soud, byť se mu argumentace žalobce v tomto bodě jeví jako přesvědčivější, nemusí tuto otázku rozhodnout, neboť, i když bude pouze pro účely další argumentace vycházet z aplikace zákona o SPÚ, tak žalobce nemůže být se svým nárokem úspěšný. V této věci Pozemkový fond ČR převedl na žalovaného Smlouvou nemovité věci, a to pro potřeby Střední zemědělské školy [obec], příspěvkové organizace, tedy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 zákona o Pozemkovém fondu. Je nesporné, že Střední zemědělská škola [obec], příspěvková organizace, byla ke dni [datum] žalovaným zrušena a zanikla, konkrétně tím způsobem, že byla sloučena s Integrovanou střední školou [obec], příspěvkovou organizací, která se stala nástupnickou organizací Střední zemědělské školy [obec], příspěvkové organizace. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že od [datum] Integrovaná střední škola [obec], příspěvková organizace, poskytuje vzdělávání mj. rovněž na adrese [adresa], kde se nachází také školní hospodářství a školní jídelna, a to ve čtyřletém studijním oboru Agropodnikání. Žalovaný dodatkem [číslo] zřizovací listiny Integrované střední školy [obec], příspěvkové organizace, svěřil této škole nemovité věci. S účinností od [datum] byl [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jmenován [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ředitelem Integrované střední školy [obec], příspěvkové organizace, na vedoucí pracovní místo na pozici zástupce ředitele školy pro odloučené pracoviště [obec]. Odloučené pracoviště Integrované střední školy [obec], příspěvkové organizace, v [obec] je v provozu i ke dni rozhodnutí soudu. Žalobce přikládá rozhodující váhu znění ustanovení § 8 odst. 4 zákona o SPÚ, které je shora citováno. Soud připouští, že kdyby se na právní vztah založený Smlouvou aplikovalo izolovaně jen a pouze toto zákonné ustanovení, tak by byl žalobce se svým nárokem úspěšný, neboť nepochybně Střední zemědělská škola [obec], příspěvková organizace, jako škola zřízená krajem – žalovaným, byla žalovaným zrušena. Zákon o SPÚ však obsahuje rovněž § 22 nazvaný Přechodná ustanovení. Jeho odst. 16, rovněž citovaný shora, je speciálním ustanovením k ustanovení § 8 odst. 4 zákona o SPÚ a dopadá na právní vztah založený Smlouvou. Je zde normováno, že žalobce uplatní nárok na vrácení převedených zemědělských pozemků a dalších nemovitostí, pokud byly Pozemkovým fondem České republiky bezúplatně převedeny mj. na kraje podle zákona č. 95/1999 Sb. a zákona č. 569/1991 Sb. pouze v případě, že odpadl důvod pro takové převedení nebo se dodatečně zjistí, že takový důvod v době jejich převodu neexistoval. Nemovité věci byly Pozemkovým fondem ČR převedeny na žalovaného podle zákona č. 569/1991 Sb., tedy zákona o Pozemkovém fondu, a to z důvodu jejich potřebnosti pro činnost školy zřízené žalovaným a zapsané do rejstříku škol a školských zařízení podle zvláštního právního předpisu, tedy Střední zemědělské školy [obec], příspěvkové organizace. Tento důvod v době převodu nemovitých věcí nepochybně existoval (žalobce netvrdí opak) a následně neodpadl, a to ani zánikem Střední zemědělské školy [obec], příspěvkové organizace. Střední zemědělská škola [obec], příspěvková organizace, nezanikla ke dni [datum] bez právního nástupce a nemovité věci nezůstaly v [obec] ležet ladem bez užívání k účelu, k němuž byly na žalovaného převedeny. Naopak, právním nástupcem se stala Integrovaná střední škola [obec], příspěvková organizace, která na adrese sídla zaniklé Střední zemědělské školy [obec], příspěvkové organizace, poskytuje vzdělání ve studijním oboru Agropodnikání, přičemž k tomu využívá i školní hospodářství, situované mj. právě i na nemovitých věcech. Odloučené pracoviště Integrované střední školy [obec], příspěvkové organizace, v [obec] má svého vedoucího v osobě [anonymizováno] [příjmení] a je stále v provozu (aktuálně je na jeho webové stránce např. řešena otázka maturit v letošním roce). Jinými slovy, lehce lidovými, ovšem o to výstižnějšími, řečeno, vše v [obec] běží jako do [datum], pouze pod hlavičkou odlišného právního subjektu. Podstatné tedy je, že nemovité věci jsou žalovaným stále užívány pro potřeby středního vzdělávání, stejně jako byly kontinuálně užívány od roku 2010. Pokud by soud za této situace dospěl k závěru, že žalovaný je povinen nemovité věci nabídnout zpět žalobci, a to pouze proto, že Střední zemědělská škola [obec], příspěvková organizace, zanikla s právním nástupcem, nejen že by ignoroval znění ustanovení § 22 odst. 16 zákona o SPÚ, které nehovoří o zániku školy, nýbrž o odpadnutí důvodu pro převedení, ale dopustil by se i hrubého formalismu, nadto postrádajícího zakotvení ve zdravém rozumu. Proveďme myšlenkový experiment. Pokud by soud rozhodl, že je žalovaný povinen nemovité věci nabídnout zpět žalobci, potažmo pokud by byly nemovité věci žalobci skutečně vráceny, tak co by následovalo? S pravděpodobností hraničící s jistotou by žalovaný požádal žalobce, aby znovu převedl nemovité věci na žalovaného, protože je potřebuje pro potřeby Integrované střední školy [obec], příspěvkové organizace. Žalobce by této žádosti, opět s vysokou mírou pravděpodobnosti, vyhověl, neboť neartikuloval žádný důvod, který by tomu měl bránit. Pokud někdo spatřuje v tomto postupu cokoliv smysluplného, tak zdejší soud nikoliv. Ostatně i sami účastníci řízení ve Smlouvě dohodli, že nemovité věci bude žalovaný po dobu 10 let užívat pouze k účelu, ke kterému byly podle Smlouvy určeny, tedy pro potřeby Střední zemědělské školy [obec], příspěvkové organizace. Stanou-li se před uplynutím této doby pro žalovaného nepotřebnými nebo zanikne-li Střední zemědělská škola [obec], příspěvková organizace, bez toho, aniž by její činnost a náplň převzala jiná organizační složka žalovaného, zřízená žalovaným za obdobným účelem, musí být nemovité věci žalovaným nabídnuty k bezúplatnému převodu do vlastnictví státu (viz článek

VI. Smlouvy). Smluvní strany tedy v zásadě předjímaly to, co nyní normuje ustanovení § 22 odst. 16 zákona o SPÚ, tedy že nemovité věci žalovaný nabídne zpět státu pouze v tom případě, že činnost Střední zemědělské školy [obec], příspěvkové organizace, nepřevezme jiná střední škola zřízená žalovaným. Důvod převedení nemovitých věcí ve smyslu ustanovení § 22 odst. 16 zákona o SPÚ nutno nepochybně vyložit jako převod za účelem zajištění školní výuky v zařízeních zřizovaných žalovaným, nikoliv pouze jako převod za účelem zajištění školní výuky ve Střední zemědělské škole [obec], příspěvkové organizaci, speciálně za situace, kdy její výukovou činnost převzala bez přerušení jiná střední škola. Výklad Smlouvy a výklad zákona o SPÚ je tak harmonický a vzájemně se doplňující. Snad nejsilnějším argumentem žalobce by mohla být skutečnost, že ustanovení § 8 odst. 4 zákona o SPÚ bylo do zákona vloženo až novelou č. 185/2016 Sb. s účinností od 1. 8. 2016, dalo by se proto uvažovat o tom, že zákonodárce zpřísnil podmínky, za nichž jsou kraje povinny nabídnout zpět státu převedené nemovité věci, tedy i na případy, kdy po zrušení školy nebo školského zařízení důvod pro převod neodpadl. Tato myšlenka však naráží na potřebu vykládat zákon v jeho celku, tedy brát do úvahy všechna jeho ustanovení platná a účinná v době rozhodnutí soudu. I po novele č. 185/2016 Sb. zákon o SPÚ obsahuje ustanovení § 22 odst. 16 a pouze výklad, na který soud přistoupil, činí výklad těchto ustanovení vzájemně souladný. Kdyby zákonodárce uvažoval pouze o aplikaci ustanovení § 8 odst. 4 zákona o SPÚ na případy, jako je ten v projednávané věci, tak by eliminoval ustanovení § 22 odst. 16 téhož zákona. Ostatně jak je zřejmé z komentářové literatury, tak zákonodárce měl při přijímání novely č. 185/2016 Sb. na mysli případy, kdy je škola nebo školské zařízení rušena bez právního nástupce, rovněž hodlal předcházet spekulacím s nemovitými věcmi, které by po zrušení školy zůstaly„ ležet ladem“. Viz komentář k ustanovení § 8 odst. 4 zákona o SPÚ v právním informačním systému ASPI:„ Podle § 2 odst. 6 zák. o Pozemkovém fondu ČR mohl Pozemkový fond od roku 2002 bezúplatně převést do vlastnictví kraje nemovitosti, které měl ve správě, byly-li potřebné pro činnost škol nebo školských zařízení zřízených tímto krajem a zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení podle zvláštního právního předpisu. V následujících letech k těmto převodům docházelo, přičemž však výjimkou nebylo ani rušení školních zařízení krajem. Ojediněle docházelo také k podezření, že následně došlo ke spekulacím s pozemky (např. v případě Střední zahradnické školy v [obec] [obec] v roce [rok]). Na základě pozměňovacího návrhu zemědělského výboru Poslanecké sněmovny bylo do novely č. 185/2016 Sb. doplněno komentované ustanovení odstavcem 4, který dává Úřadu právo získat pozemky od kraje zpět, pokud je škola, pro kterou získal kraj od Pozemkového fondu v minulosti bezúplatně pozemky, rušena. Přijaté pozměňovací návrhy považovalo i Ministerstvo zemědělství jako autor celé novely za kvalitní a souladné s celkovou koncepcí zákona a proto s ním souhlasilo.“ Projednávaná věc je však odlišná právě v tom, že po zrušení Střední zemědělské školy [obec], příspěvkové organizace, v její školské činnosti bez přerušení pokračovala Integrovaná střední škola [obec], příspěvková organizace. Někdo by mohl argumentovat tím (byť ani žalobce tak nečiní), že pokud je v ustanovení § 22 odst. 16 zákona o SPÚ uvedeno, že se musí jednat o nemovitosti převedené Pozemkovým fondem ČR mj. na kraje, a to podle zákona č. 95/1999 Sb. a zákona č. 569/1991 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění tohoto převodu, tak se muselo jednat o převod uskutečněný současně podle obou citovaných zákonů. Zcela jistě tomu tak být nemůže, neboť zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, definoval v ustanovení § 4 možné nabyvatele zemědělských pozemků, a byť se rozsah nabyvatelů postupně měnil, tak po celou dobu své účinnosti (tedy až do 31. 12. 2013) tento zákon nikdy neuváděl mezi možnými nabyvateli zemědělských pozemků kraje. Převod zemědělských pozemků na kraje tedy nebyl nikdy možný podle zákona č. 95/1999 Sb., ale pouze podle zákona o Pozemkovém fondu. Byť tedy zákonodárce v citovaném ustanovení mohl spíše použít spojku„ nebo“, tak tato možná legislativní nepřesnost nemůže nic změnit na závěru, který soud shora učinil. Co se týče ustanovení § 22 odst. 17 zákona o SPÚ, tak účastníci řízení jsou ve sporu, zda se toto ustanovení, které výslovně zmiňuje pouze bezúplatné převody zemědělských pozemků do vlastnictví obcí, aplikuje rovněž na bezúplatné převody zemědělských pozemků do vlastnictví krajů. Také zde soud nemusí vyslovit, k jaké interpretaci se přiklání, neboť, jak je shora vyloženo, právní vztah mezi účastníky řízení je ošetřen speciálním ustanovením § 22 odst. 16 zákona o SPÚ. Pokud snad žalobce z e-mailu žalovaného ze dne 9. 7. 2018 usuzuje, že žalovaný již nehodlá využívat jeden pozemek a část dalšího pozemku pro účely školní výuky, neboť uvažuje o jejich převodu na třetí osoby, tak soud se domnívá, že takový obsah e-mail nemá. Žalovaný pouze informoval žalobce, že třetí osoby projevily zájem o pozemky (jejich část), a dotázal se žalobce, zda by bylo možno uvažovat o jejich převodu na tyto osoby. I kdyby se z e-mailu dalo dovodit, že žalovaný takový převod podporuje, tak jelikož převod dosud nebyl uskutečněn (žalobce opak netvrdí), tak jsou stále předmětné pozemky ke dni vyhlášení tohoto rozsudku v užívání Integrované střední školy [obec], příspěvkové organizace. Co je však ještě podstatnější, tak ve Smlouvě se žalovaný zavázal užívat nemovité věci pro sjednaný účel po dobu 10 let. Tato lhůta však uplynula dne 15. 1. 2020. Pokud by se tedy žalovaný rozhodl po tomto datu jakkoliv s nemovitými věcmi disponovat, nic by mu v tom nebránilo. Při jednání uvedl žalobce (poprvé v průběhu řízení), že budovu bývalého internátu, která stojí na nemovitých věcech, kterou jsou předmětem žaloby, v současné době neužívá Integrovaná střední škola [obec], příspěvková organizace, ale jiná příspěvková organizace žalovaného, konkrétně Dětský domov [obec] a [obec]. Soud žalobci neposkytl lhůtu za účelem označení důkazů k tomuto novému tvrzení, neboť i pokud by tomu tak bylo, tak dětské domovy jsou školskými zařízeními (viz § 1 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, v platném znění), tedy nemovité věci jsou i nadále využívány za účelem zajištění školní výuky v zařízeních zřizovaných žalovaným, tedy za účelem, pro který byly na žalovaného převedeny. Žalobní návrh je proto nedůvodný a soud ho v plném rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku). Pouze na okraj soud podotýká, že pokud by měl mít žalobce ve věci úspěch, tak je otázkou, zda by bylo možno nahradit projev vůle žalovaného dle žalobního petitu, tedy souhlas s uzavřením smlouvy, kterou by byly nemovité věci převedeny zpět na žalobce. Zákon o SPÚ v ustanovení § 8 odst. 4 hovoří pouze o povinnosti kraje učinit vůči žalobci nabídku zpětného převodu nemovitých věcí. Žalobce může a nemusí tuto nabídku využít. V této věci patrně žalobce předpokládal, že o nemovité věci bude mít zájem, a proto zvolil tuto žalobní„ zkratku“. Soud však setrvává v pochybnostech, zda je možno žalovanému ukládat povinnosti, resp. nahrazovat projev jeho vůle, nad rámec explicitního znění zákona. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, příslušela by mu tedy plná náhrada nákladů řízení. Jelikož se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.