9 C 337/2015

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr Bc Lukášem Ludvíkem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o určení vlastnického práva k nemovité věci, <b>I. Určuje se, že žalovaný [číslo] je vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře 22.835 m2 v k.ú. Žalmanov, který vznikl oddělením z pozemku p. [číslo] v k.ú. Žalmanov, a pozemku p. [číslo] o výměře 18.849 m2 v k.ú. Žalmanov, který vznikl oddělením z pozemku p. [číslo] v k.ú. Žalmanov, když oddělení předmětných pozemků bylo provedeno na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [titul]. [jméno] [příjmení], ověřeným [titul]. [jméno] [příjmení] dne 5. 1. 2021 a potvrzeným Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary dne 7. 1. 2021 pod č.j. PGP-5/2021-403.</b> <b>II. Žalovaný [číslo] je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6.352,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> <b>III. Žalovaný [číslo] je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 116.103,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 12. 2015 se žalobce domáhal určení, že žalovaný [číslo] je vlastníkem pozemku parc. č. KN [číslo] v k.ú. Žalmanov (dále jen„ pozemek KN“) v rozsahu odpovídajícím pozemkům p. č. PK [číslo], p. č. PK [číslo], p. č. PK [číslo], p. č. PK [číslo], p. č. PK 473, p. č. PK 476, p. č. PK 944, p. č. PK 945, p. č. PK 946 a p. č. PK 947 v k.ú. Žalmanov (dále jen„ pozemky PK“). Žalobu odůvodnil žalobce tím, že je registrovanou církevní právnickou osobou a právním nástupcem církevní právnické osoby [anonymizováno] katolická fara v [anonymizováno]. Právní předchůdce žalobce vlastnil dle kn. vložky 41 pro k.ú. Žalmanov pozemky PK. Právní předchůdce žalobce pozbyl po roce 1948 vlastnické právo k pozemkům PK, a ty byly přiděleny Státnímu statku [obec], n.p. Pozemky PK jsou součástí pozemku KN, avšak ten není výměrou i polohou zcela totožný s pozemky PK. Žalobce je oprávněnou osobou podle ustanovení § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Na základě ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb. byl převod pozemku KN omezen. Právní předchůdce žalovaného [číslo] tedy Pozemkový fond ČR, nerespektoval tuto blokaci převodu a pozemek KN převedl na žalovaného [číslo] kterým byl v době podání žaloby [jméno] [příjmení], [datum narození], a to kupní smlouvou [číslo] ze dne 6. 11. 2008. Pokud by Pozemkový fond ČR respektoval blokaci převodu pozemku KN, byl by žalobce oprávněn vyzvat žalovaného [číslo] k vydání pozemku KN do vlastnictví žalobce podle zákona č. 428/2012 Sb. [příjmení] se tohoto převodu mohl žalobce domáhat, je nucen podat žalobu podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. V průběhu řízení převedl žalovaný [jméno] [příjmení] pozemek KN na společnost [právnická osoba], a to smlouvou o převodu nemovitostí ze dne 6. 1. 2016, platnou a účinnou ke dni 26. 8. 2016. Po jistých procesních peripetiích bylo postaveno najisto, že [právnická osoba] v řízení nahradila [jméno] [příjmení] jako žalovaný [číslo]. Mezitímním rozsudkem č.j. 9 C 337/2015-315 ze dne 22. 4. 2020 rozhodl zdejší soud tak, že právní základ žalobou uplatněného nároku je opodstatněný. K odvolání žalovaného [číslo] Krajský soud v Plzni rozsudkem č.j. 56 Co 199/2020-352 ze dne 13. 10. 2020 mezitímní rozsudek zdejšího soudu potvrdil. Soud následně vyzval žalobce, aby předložil geometrický plán, jímž budou z pozemku KN odděleny pozemky v rozsahu pozemků PK. Žalobce tak učinil dne 19. 1. 2021 a současně navrhl, aby soud připustil změnu žaloby. Soud tak učinil usnesením č.j. 9 C 337/2015-375 ze dne 3. 3. 2021. Řízení je nadále vedeno pro návrh žalobce specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud ve věci nařídil jednání, bez účasti účastníků řízení provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Není nutno na tomto místě obsáhle rekapitulovat skutková zjištění, která tvořila podklad pro vydání mezitímního rozsudku, a která samozřejmě tvoří podklad i pro konečné rozhodnutí ve věci. V tomto soud plně odkazuje na odůvodnění mezitímního rozsudku. Postačí pouze citovat sumarizaci právních závěrů zdejšího soudu, plně akceptovaných i soudem odvolacím:„ Lze tedy shrnout a uzavřít, že žalobce prokázal, že je právnickou osobou zřízenou nebo založenou jako součást registrované církve a náboženské společnosti, že pozemky PK náležely do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a konkrétně do majetku právního předchůdce žalobce - [anonymizováno] fary v [obec], a že žalobce je právním nástupcem [anonymizováno] fary v [obec]. Žalobce rovněž prokázal, že jeho právnímu předchůdci byly pozemky PK v rozhodném období (25. 2. 1948 – 1. 1. 1990) odňaty bez náhrady postupem podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě). Žalobci se také podařilo prokázat, že právní předchůdce žalovaného [číslo] tedy Pozemkový fond ČR, pozemky PK (nyní jako součást pozemku KN) převedl do vlastnictví [jméno] [příjmení] v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti zákona č. 428/2012 Sb., předmětná kupní smlouva tedy byla a je (v rozsahu pozemků PK) neplatným právním úkonem pro rozpor se zákonem podle ustanovení § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. [příjmení] [jméno] [příjmení] byl při nabytí pozemku KN v dobré víře v to, že pozemek KN není původním církevním majetkem a jako takový není blokován jeho převod ze státu na jiné osoby, tak bylo v řízení prokázáno, že na straně [jméno] [příjmení] neexistovaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly dání přednosti ochraně jeho vlastnického práva před právem žalobce na zmírnění majetkové křivdy, které se na jeho právním předchůdci dopustil v rozhodném období komunistický režim. Nadto žalovaný [číslo] jako právní nástupce [jméno] [příjmení], neprokázal, a ani prokázat nemohl, že byl v době nabytí vlastnického práva k pozemku KN v dobré víře ve skutečnost, že část pozemku KN není původním církevním majetkem, a že tedy nic nebrání jeho převodu z [jméno] [příjmení] na žalovaného [číslo] žalovaný [číslo] tedy nabyl část pozemku KN v rozsahu pozemků PK od nevlastníka a současně žalovanému [číslo] není možno přiznat ochranu jako dobrověrnému nabyvateli od nevlastníka v souladu s judikaturou Ústavního soudu, neboť žalovaný [číslo] v dobré víře nebyl. Žalobce tedy prokázal, že Česká republika nikdy nepozbyla vlastnictví pozemku KN v rozsahu pozemků PK. Jelikož formální stav zápisu vlastnictví k pozemku KN v katastru nemovitostí neodpovídá stavu faktickému, lze při neshodě účastníků změnu provést pouze na základě deklaratorního rozhodnutí soudu, kterým bude určeno, že žalovaný [číslo] je vlastníkem pozemku KN v rozsahu pozemků PK. Žalobce se takového určení důvodně domáhal a soud proto rozhodl, že právní základ žalobou uplatněného nároku je opodstatněný.“ Je však potřebné zhodnotit důkazy, provedené po rozhodnutí odvolacího soudu, kterým potvrdil mezitímní rozsudek zdejšího soudu. Žalobce soudu předložil geometrický plán [číslo] vyhotovený [titul]. [jméno] [příjmení], ověřený [titul]. [jméno] [příjmení] dne 5. 1. 2021 a potvrzený Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary dne 7. 1. 2021 pod č.j. PGP-5/2021-403 (dále jen„ geometrický plán“), který je přílohou znaleckého posudku znalce [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 31. 12. 2020. Z geometrického plánu bylo zjištěno, že oddělením z pozemku p. [číslo] v k.ú. Žalmanov vznikly pozemky p. [číslo] o výměře 22.835 m2 v k.ú. Žalmanov a p. [číslo] o výměře 18.849 m2 v k.ú. Žalmanov (viz znalecký posudek s geometrickým plánem v přílohové obálce žalobce). Ani jeden ze žalovaných nenamítal neúplnost či nepřesnost geometrického plánu a ani soud v tomto směru nemá žádné pochybnosti. S dělením pozemku dle geometrického plánu vyjádřil souhlas i stavební úřad Městského úřadu v Bochově (viz vyjádření na č.l. 386 spisu). Jelikož oddělením z pozemku p. [číslo] v k.ú. Žalmanov vznikly pozemky p. [číslo] o výměře 22.835 m2 v k.ú. Žalmanov a p. [číslo] o výměře 18.849 m2 v k.ú. Žalmanov, které přesně odpovídají rozsahu pozemků PK, odňatých bez náhrady právnímu předchůdci žalobce v době nesvobody, přičemž právní předchůdce žalovaného [číslo] postupoval v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti zákona č. 428/2012 Sb., když pozemek KN převedl na třetí osobu, splnil žalobce veškeré zákonné předpoklady, aby soud žalobě podané podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, vyhověl a určil, že žalovaný [číslo] je vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře 22.835 m2 v k.ú. Žalmanov, který vznikl oddělením z pozemku p. [číslo] v k.ú. Žalmanov, a pozemku p. [číslo] o výměře 18.849 m2 v k.ú. Žalmanov, který vznikl oddělením z pozemku p. [číslo] v k.ú. Žalmanov (výrok I. rozsudku). Jak bývá často pravidlem, účastníci řízení již nejsou ve sporu ani tak o meritum věci, jako o otázku náhrady nákladů řízení. Žalobce požaduje přiznat právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 úkonů právní služby + dalších náhrad a DPH vůči žalovanému [číslo] eventuálně v rozsahu 20 úkonů právní služby + dalších náhrad a DPH vůči žalovanému [číslo] v rozsahu 2 úkonů právní služby + 2 režijních paušálů a DPH vůči žalovanému [číslo]. Žalovaný [číslo] má výhrady k rozsahu a způsobu účtování mnoha úkonů právní služby žalobcem, žalovaný [číslo] žádnou námitku v tomto směru nevznesl. Soud vychází ze skutečnosti, že žalobce měl ve věci plný úspěch, příslušela by mu tedy podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. plná náhrada nákladů řízení vůči oběma žalovaným, kteří by byli povinni uhradit ji žalobci solidárně (žalovaný [číslo] sice svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení, avšak při nabytí pozemku KN od [jméno] [příjmení] nebyl v dobré víře a bylo by proto zcela namístě, aby také hradil náklady řízení žalobce, alespoň ty vzniklé žalobci od vstupu žalovaného [číslo] do řízení). Žalobce však po žalovaných nepožaduje solidární plnění náhrady nákladů řízení a soud jeho volbu respektuje. Otázkou zůstává, zda má hradit plnou náhradu nákladů řízení žalobce žalovaný [číslo] který nepochybně svým nezákonným postupem zapříčinil zahájení tohoto řízení, nebo zda část náhrady nákladů řízení ponese i žalovaný [číslo]. Soud je přesvědčen, že je eminentně spravedlivé, aby část náhrady nákladů řízení žalobce v rozsahu dvou úkonů právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného [číslo] ze dne 16. 5. 2018 a dovolání ze dne 19. 9. 2018) včetně dvou režijních paušálů a DPH uhradil žalobci žalovaný [číslo]. Byl to žalovaný [číslo] kdo se rozhodl bránit se svému vstupu do řízení, přičemž se svojí obranou v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu neuspěl. Žalovaný [číslo] nezavinil vznik této části nákladů řízení žalobce. Naproti tomu náklady žalobce spojené s podáním návrhu na změnu žalovaného ze dne 20. 9. 2017 bude povinen uhradit žalovaný [číslo] neboť změna v osobě žalovaného [číslo] byla integrální součástí řízení zahájeného z důvodu nezákonného jednání žalovaného [číslo] kdy nikdo nemohl zabránit původně žalovanému [jméno] [příjmení], aby pozemek KN převedl na další osobu. Rizika vzniku takových nákladů žalobce v případě změny v osobě žalovaného [číslo] si musel být žalovaný [číslo] při zahájení řízení vědom. Byť žalovaný [číslo] který bude povinen uhradit převážnou část náhrady nákladů řízení žalobce, nevznesl žádnou námitku vůči vyúčtování těchto nákladů, pokládá soud za vhodné vyjádřit se k námitkám žalovaného [číslo] které jsou částečně důvodné. Především nutno souhlasit se žalovaným [číslo] že žalobce nesprávně účtuje úkony právní služby uvedené ve vyúčtování pod [číslo] – 12 a 14 podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. i) advokátního tarifu, neboť ani v jednom případě nešlo o jednání s protistranou. Dále již k jednotlivým úkonům právní služby: Co se týče předžalobní výzvy ze dne 6. 5. 2015, tak dle názoru soudu obsahuje veškeré náležitosti, aby mohla být posouzena jako kvalifikovaná předžalobní výzva (žalovaný [číslo] svoji námitku nijak nekonkretizuje). Vyjádření ze dne 1. 4. 2016 lze posoudit jako plnohodnotné písemné podání ve věci samé podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (žalobce ve vyúčtování nákladů řízení zjevně toto poměrně obsáhlé vyjádření omylem zaměnil za stručné vyjádření ze dne 13. 1. 2016). Návrh na zápis poznámky spornosti do KN lze podle ustanovení § 11 odst. 3 advokátního tarifu připodobnit k návrhu na předběžné opatření nebo k návrhu na zajištění důkazu podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu a žalobci proto možno za tento úkon právní služby přiznat mimosmluvní odměnu ve výši jedné poloviny. Návrh na přerušení řízení ze dne 20. 6. 2016 je nepochybně návrhem ve věci samé podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, což platí i o návrhu na pokračování řízení a změnu žalovaného ze dne 20. 9. 2017. Lze přisvědčit žalovanému [číslo] že vyjádření žalobce k odvolání žalovaného [číslo] ze dne 16. 5. 2018 je vyjádřením k odvolání proti rozhodnutí nikoliv ve věci samé a žalobci proto možno za tento úkon právní služby přiznat mimosmluvní odměnu ve výši jedné poloviny podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu. Dovolání ze dne 19. 9. 2018 je však úkonem právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, neboť na rozdíl od odvolání advokátní tarif nerozlišuje mezi dovoláními proti meritornímu a nemeritornímu rozhodnutí, což je pochopitelné vzhledem k vyšším požadavkům kladeným o.s.ř. na to, aby vůbec bylo dovolání shledáno dovolacím soudem jako přípustné a projednatelné. Vyjádřením ze dne 22. 6. 2019 žalobce reagoval na výzvu soudu ze dne 3. 6. 2019, jedná se o poměrně obsáhlé písemné podání ve věci samé podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, což lze říci i o vyjádření ze dne 26. 7. 2019, kterým žalobce reagoval na výzvu soudu ze dne 25. 6. 2019, nejedná se tedy o nehospodárný postup žalobce, jak se domnívá žalovaný [číslo]; i vyjádřením ze dne 15. 1. 2020 žalobce reagoval na poučení a výzvu soudu při jednání dne 30. 10. 2019, opět se tedy jedná o plnohodnotné podání ve věci samé. Co se týče objednání geometrického plánu, tak se nejedná o úkon právní služby vyjmenovaný v ustanoveních § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu, nicméně se nepochybně jedná o úkon právní služby, neboť bez tohoto objednání by žalobce nemohl splnit povinnost předložit geometrický plán, uloženou mu soudem, přičemž podle ustanovení § 11 odst. 3 advokátního tarifu je tomuto úkonu povahou a účelem nejbližší jednoduchá výzva k plnění podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu. Návrh na připuštění změny žaloby ze dne 15. 1. 2021 je návrhem ve věci samé podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Vyjádření žalobce ze dne 7. 4. 2021 není pouhým vyčíslením nákladů řízení, když žalobce soudu současně předložil samostatný závěrečný návrh, který je návrhem ve věci samé podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Vůči žalovanému [číslo] tedy přísluší žalobci náhrada nákladů řízení sestávajících z odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 advokátního tarifu v celkové výši 4.650 Kč (odměna za jeden úkon právní služby v plné výši – dovolání ze dne 19. 9. 2018, odměna za jeden úkon právní služby v poloviční výši – vyjádření k odvolání žalovaného [číslo] ze dne 16. 5. 2018), náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH z odměny a náhrady, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Celkem byla žalobci vůči žalovanému [číslo] přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 6.352,50 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. (výrok II. rozsudku). Vůči žalovanému [číslo] přísluší žalobci náhrada nákladů řízení sestávajících z nákladů důkazu – znalečného ve výši 27.220 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 advokátního tarifu v celkové výši 58.900 Kč (odměna za osmnáct úkonů právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, předžalobní výzva ze dne 6. 5. 2015, soupis a podání žaloby, vyjádření ze dne 1. 4. 2016, návrh na přerušení řízení ze dne 20. 6. 2016, návrh na pokračování řízení a změnu žalovaného ze dne 20. 9. 2017, vyjádření ze dne 22. 6. 2019, vyjádření ze dne 26. 7. 2019, vyjádření ze dne 15. 1. 2020, vyjádření k odvolání žalovaného [číslo] ze dne 3. 9. 2020, návrh na připuštění změny žaloby ze dne 15. 1. 2021, vyjádření – závěrečný návrh ze dne 7. 4. 2021, účast zástupce žalobce na jednáních zdejšího soudu ve dnech 27. 4. 2016, 30. 10. 2019, 5. 2. 2020, 9. 3. 2020 a 22. 4. 2020 a účast zástupce žalobce na jednání odvolacího soudu dne 13. 10. 2020, odměna za dva úkony právní služby v poloviční výši – návrh na zápis poznámky spornosti a objednání geometrického plánu), náhrady hotových výdajů advokáta za dvacet úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů zástupce žalobce na jednání soudu v celkové výši 5.557,39 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu, § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, vyhlášky č. 385/2015 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2016, vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2019 a vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020 (jedna jízda na trase [obec] – [obec] a zpět v délce 180 km osobním automobilem Hyundai Tucson [registrační značka] při průměrné spotřebě benzinu 95 6,53 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 29,70 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 3,80 Kč, tj. jízda dne 27. 4. 2016, jedna jízda na trase [obec] – [obec] a zpět v délce 180 km osobním automobilem Hyundai Tucson [registrační značka] při průměrné spotřebě benzinu 95 6,53 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 33,10 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,10 Kč, tj. jízda dne 30. 10. 2019 a tři jízdy na trase [obec] – [obec] a zpět v celkové délce 540 km osobním automobilem Hyundai Tucson [registrační značka] při průměrné spotřebě benzinu 95 6,53 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 32 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,20 Kč, tj. jízdy ve dnech 5. 2. 2020, 9. 3. 2020 a 22. 4. 2020), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce cestami na místo jednání soudu v celkové výši 3.000 Kč za 30 započatých půlhodin dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu a 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Celkem byla žalobci vůči žalovanému [číslo] přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 116.103,44 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. (výrok III. rozsudku).