9 C 37/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 1.095 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.095 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1.095 Kč od 30. 7. 2018 do zaplacení ve výši 9 % p.a., to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5.119 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Karlových Varech dne 1. 10. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 1.095 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne 29. 7. 2018 použil drážní osobní přepravu zajišťovanou společností právnická osoba, a to vlak číslo aniž by se na výzvu kontrolního orgánu prokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému pak vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku jízdného ve výši 95 Kč a 1.000 Kč přirážky k jízdnému v případě použití dopravního prostředku právního předchůdce žalobce bez platného jízdního dokladu. Žalovaný však tuto povinnost dobrovolně nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 byla pohledávka za žalovaným postoupena společností právnická osoba právnická osoba anonymizována dvě slova, reg. číslo Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 6. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena právnická osoba anonymizována dvě slova žalobci. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný cestoval dne 29. 7. 2018 vlakem číslo na trase obec anonymizováno - obec, zajišťované společností právnická osoba Při kontrole prováděné oprávněným pracovníkem společnosti právnická osoba se žalovaný nevykázal platným jízdním dokladem, neboť jízdenku neměl. Jízdné ve výši 95 Kč pak na místě kontroly nezaplatil, stejně tak jako přirážku k jízdnému, kterou přes poučení neuhradil (viz potvrzení o nedodržení SPPO – hlášenka – Prvopis a Oznámení o závadách). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 uzavřenou mezi společností právnická osoba a právnická osoba anonymizována dvě slova, reg. číslo byla v souladu s ustanovením § 1887 a násl. občanského zákoníku tato dosud nezaplacená pohledávka za žalovaným postoupena na jmenovanou společnost. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 6. 2019 uzavřenou mezi žalobcem a právnická osoba anonymizována dvě slova, reg. číslo byla v souladu s ustanovením § 1887 a násl. občanského zákoníku tato dosud nezaplacená pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce (viz smlouvy o postoupení pohledávek). Přes výzvu zástupkyně žalobce žalovaný dlužnou částku v celkové výši 1.095 Kč žalobci dosud neuhradil (viz předžalobní výzva ze dne 10. 7. 2019). Tímto byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí soudu. Podle § 37 odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, v rozhodném znění, cestující je povinen prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčiny na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní stanice do cílové stanice, nebo nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo se prokázat osobními údaji, potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách a výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.000 Kč. V posuzovaném případě soud postupoval podle zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a subsidiárně dle ustanovení občanského zákoníku, a to s ohledem na dobu použití veřejného dopravního prostředku žalovaným a druh použitého dopravního prostředku – vlak. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil použitím dopravního prostředku právního předchůdce žalobce (společnosti právnická osoba) přepravní řád a přepravní podmínky uvedené společnosti tím, že si před nástupem do vozidla nezakoupil jízdenku od dopravce, který její prodej zabezpečuje, ačkoliv mu v tom nic nebránilo, při kontrole se pak neprokázal platným jízdním dokladem a rovněž odmítl zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému na místě kontroly. V důsledku tohoto jednání vznikla žalovanému dle výše uvedených zákonných ustanovení a v souladu se smluvními přepravními podmínkami právního předchůdce žalobce (právnická osoba) povinnost zaplatit jízdné ve výši 95 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč, neboť jízdné a přirážka k jízdnému nebyly uhrazeny na místě kontroly. Žalovaný svoji povinnost dobrovolně nesplnil, nesplnil tedy řádně a včas svůj peněžitý dluh vůči žalobci (právnímu nástupci společnosti právnická osoba v důsledku postoupení pohledávky), a proto v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku je pak žalobce v takovém případě oprávněn po žalovaném požadovat rovněž úrok z prodlení, a to od prvého dne prodlení žalovaného. Výše úroku z prodlení žalobcem požadovaná neodporuje ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Rovněž žalobcem uváděný počátek prodlení žalovaného odpovídá zjištěnému stavu věci. Na základě těchto skutkových zjištění a právních závěrů soud žalobě vyhověl. Žalovanému byla ke splnění jeho povinností dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 3.000 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 5.119 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě. Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo podat exekuční návrh u soudního exekutora.