9 C 379/2019

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o zaplacení částky 99.927 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 99.927 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 108.330 Kč od 16. 11. 2019 do 12. 2. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 99.927 Kč od 13. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 114.752,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 108.330 Kč s příslušenstvím, představující dlužné nájemné a úhradu za služby za užívání prostoru sloužícího k podnikání – nebytového prostoru na adrese [adresa]. [jméno] [příjmení] [číslo] jednalo se o kanceláře [číslo] [číslo] sklepní prostory [číslo] [číslo]. Účastníci uzavřeli písemnou nájemní smlouvu dne 19. 7. 2013, která byla doplněna dodatkem č. 1 ze dne 1. 1. 2014 a dodatkem č. 2 ze dne 26. 6. 2015. Nájemní vztah stále trvá. Nájemné a úhradu za služby ve smluvní měsíční výši 18.055 Kč za měsíce duben a srpen až prosinec 2019 žalobce vyúčtoval žalovanému celkem šesti fakturami (č. 2019 ze dne 1. 3. 2019, č. 2019 ze dne 1. 7. 2019, č. 2019 ze dne 1. 8. 2019, č. 2019 ze dne 1. 9. 2019, č. 2019 ze dne 1. 10. 2019 a č. 2019 ze dne 1. 11. 2019). Žalovaný však dlužnou částku v celkové výši 108.330 Kč přes výzvu zástupce žalobce ze dne 18. 11. 2019 dosud neuhradil. Žalovaný uvedl, že žalobci nic nedluží, neboť žalovaný nájemní smlouvu vypověděl již dne 25. 4. 2019 s účinností ke dni 31. 7. 2019, nebytové prostory vyklidil a dále neužíval (blíže viz vyjádření žalovaného ze dne 29. 1. 2020). Zdejší soud ve věci rozhodl rozsudkem č.j. 9 C 379/2019-127 ze dne 16. 11. 2020 tak, že žalobě vyhověl co do částky 99.927 Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do částky 8.403 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 82.082,60 Kč (výrok III.). K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením č.j. 25 Co 56/2021-151 ze dne 18. 8. 2021 rozsudek zdejšího soudu ve výrocích I. a III. zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Soud ve věci nařídil jednání, provedl při něm některé nové důkazy a vázán právním názorem odvolacího soudu dospěl k následujícím skutkovým a právním zjištěním a závěrům. Soud má z provedených listinných důkazů za zjištěné, že na základě Smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 19. 7. 2013, která byla doplněna dodatkem č. 1 ze dne 1. 1. 2014 a dodatkem č. 2 ze dne 26. 6. 2015 (dále jen„ nájemní smlouva“), byl žalovaný oprávněn užívat prostor sloužící k podnikání – nebytový prostor žalobce na adrese [adresa]. [jméno] [příjmení] [číslo] jednalo se o kanceláře [číslo] [číslo] sklepní prostory [číslo] [číslo] (dále jen„ nebytový prostor“). Nájem byl uzavřen od 1. 9. 2013 na dobu neurčitou, účastníci podřídili smluvní vztah režimu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“). Žalovaný byl povinen platit žalobci měsíční nájemné ve výši 10.648 Kč bez DPH a měsíční zálohu na služby spojené s nájmem ve výši 5.171 Kč včetně DPH. Nájemní vztah bylo možno ukončit výpovědí s tříměsíční výpovědní lhůtou, přičemž výpověď se považovala za doručenou dnem, kdy ji druhá smluvní strana převezme od poštovního doručovatele, nebo uplynutím patnáctidenní lhůty v případě uložení zásilky na poště (viz nájemní smlouva včetně dodatků na č.l. 7 – 15 spisu). Dne 19. 7. 2013 složil žalovaný v hotovosti k rukám žalobce kauci dle nájemní smlouvy ve výši 8.403 Kč (viz nájemní smlouva a příjmový pokladní doklad na č.l. 22 spisu). Nájemné a úhradu za služby ve smluvní měsíční výši 18.055 Kč za měsíce duben a srpen až prosinec 2019 žalobce vyúčtoval žalovanému celkem šesti fakturami (č. 2019 ze dne 1. 3. 2019, č. 2019 ze dne 1. 7. 2019, č. 2019 ze dne 1. 8. 2019, č. 2019 ze dne 1. 9. 2019, č. 2019 ze dne 1. 10. 2019 a č. 2019 ze dne 1. 11. 2019 – viz daňové doklady na č.l. 34 – 39 spisu). Na úhradě nájemného a záloh za služby za období měsíců duben a srpen až prosinec 2019 dlužil žalovaný žalobci přes upomínky žalobce a jeho zástupce částku v celkové výši 108.330 Kč (viz daňové doklady, výzva ze dne 8. 1. 2020 a předžalobní výzva k plnění ze dne 18. 11. 2019 včetně podacího lístku a výpisu sledování zásilky na č.l. 3 – 4 spisu). Z listiny datované dne 25. 4. 2019 a nadepsané Výpověď z nájmu nebytových prostor je zřejmé, že tato byla opatřena razítkem žalovaného a také jeho jednatelem podepsána, na straně žalobce je uveden pouze nečitelný podpis neidentifikované osoby. Dle této listiny měl nájem nebytového prostoru skončit výpovědí ze strany žalovaného ke dni 1. 8. 2019 (viz výpověď z nájmu na č.l. 51 spisu). Náhledem na realitní inzerci na serveru reality.idnes.cz ve spojení s informacemi společností MAFRA, a.s., Seznam.cz, a.s., NEXT REALITY GROUP a.s. a KVK Reality s.r.o. bylo zjištěno, že přinejmenším od října 2019 inzeroval žalobce pronájem nebytových prostor na adresách [obec], [ulice a číslo] a [anonymizována dvě slova]. [příjmení] [anonymizováno], přičemž je označil jako volné (viz informace na č.l. 52 – 53, 55, 60, 75 – 77, 80 a 107 spisu). Z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný zaplatil dne 6. 5. 2019 na účet žalobce částku 36.110 Kč a dne 25. 6. 2019 částku 54.165 Kč (viz výpisy z účtu na č.l. 71 – 72 spisu). Z knihy vystavených faktur žalobce se seznamem úhrad za rok 2018 je patrné, že v roce 2018 hradil žalovaný měsíční platby nájemného pravidelně s prodlením (viz č.l. 96 – 97 spisu). Z knihy vystavených faktur žalobce se seznamem úhrad za rok 2019 je patrné, že žalovaný neuhradil šest faktur, které jsou předmětem této žaloby (viz č.l. 98 – 100 spisu). Z e-mailu žalobce ze dne 17. 4. 2018 je zřejmé, že žalovaný byl žalobcem urgován o úhradu tří faktur po splatnosti, kterými žalobce vyúčtoval žalovanému nájemné a úhradu za služby za měsíce březen až květen 2018, přičemž z platebního příkazu žalovaného je patrné, že žalovaný celkovou částku ve výši 54.165 Kč uhradil až 29. 5. 2018 (viz platební příkaz a e-mail s fakturami na č.l. 111 – 115 spisu). Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce vypověděl nájemní smlouvu výpovědí ze dne 27. 1. 2020, nájemní vztah měl skončit dne 12. 2. 2020 s tím, že ke dni 20. 7. 2020 byl nebytový prostor vyklizen (viz rovněž výzva k vyklizení prostoru sloužícího k podnikání ze dne 5. 2. 2020 na č.l. 54 spisu, fotografie na č.l. 63 – 67 spisu, zápis o otevření a převzetí ze dne 20. 7. 2020 na č.l. 101 spisu). Z informace o pozemku p. [číslo] bylo zjištěno, že budova [adresa], v níž se nebytový prostor nachází, je stavbou občanského vybavení (viz informace na č.l. 117 spisu). Tato budova je evidována jako stavba občanského vybavení (viz sdělení příslušného stavebního úřadu na č.l. 193 spisu). Soudu je z úřední činnosti známo, že proti žalovanému je u zdejšího soudu vedeno množství řízení, v nichž vystupuje v procesním postavení žalovaného nebo povinného, jen v roce 2022 se jedná o dvě nalézací a tři exekuční řízení. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že zhruba od roku 2010 pracuje pro žalobce, a to na základě dohody o pracovní činnosti, zařizuje pro něj administrativní práce, záležitosti ohledně jeho obchodní činnosti, pronájmu nebytových prostor, komunikaci s nájemci, atd. Zná jednatele žalovaného [příjmení] [jméno], zajišťovala s ním např. podpis nájemní smlouvy a dodatků, které se následně uzavíraly, řešila s ním také na základě pověření vedení žalobce zejména skutečnosti ohledně plateb nájemného za pronajatý nebytový prostor, upomínala ho o zaplacení dlužných plateb, a to osobními návštěvami v pronajatém nebytovém prostoru, ale i e-mailem, a to v podstatě každý týden, neboť platební morálka žalovaného nebyla dobrá, někdy dlužil nájemné i za několik měsíců. Většinou se [anonymizována dvě slova] nějakým způsobem vymlouval, že už zaplatil, nebo zaplatí. Neví o tom, že by žalovaný měl se žalobcem sjednanou nějakou dohodu o tom, že by mohl platit nájemné po nějaké době, jako např. jednou za tři měsíce, vždy mělo být placeno nájemné podle nájemních smluv za každý měsíc, takto bylo u všech nájemců. Vedením žalobce nebyla zmocněna přijímat od žalovaného písemnosti, kterými by byl nájemní vztah ukončen, k tomu by potřebovala plnou moc od žalobce, kterou neměla. Vedením žalobce k takovým záležitostem nebyl nikdo pověřen, vše si zajišťoval osobně předseda představenstva žalobce [příjmení] [jméno]. Od žalovaného nikdy nepřevzala jakoukoliv písemnost, kterou by žalovaný hodlal ukončit nájemní vztah, a to ani výpověď z nájmu nebytových prostor ze dne 25. 4. 2019, co se týče parafy či podpisu, která je uvedena vedle označení žalobce, tak se nejedná o její podpis či parafu. Ví, že asi v lednu roku 2020 žalobce žalovanému vypověděl nájemní vztah, uplynutím výpovědní lhůty nájemní vztah zanikl. Poté, co žalovaný nebytový prostor nevyklidil, tak bylo přistoupeno k otevření nebytového prostoru za účasti nezávislého svědka s tím, že byla otevřena i schránka, kterou tam žalovaný u nebytového prostoru měl umístěnou, zde nebyly nalezeny žádné klíče od nebytového prostoru, takže byl zámek od nebytového prostoru otevřen a byly nalezeny klíče, které byly položeny na parapetu uvnitř v nebytovém prostoru. Rovněž ani ve schránce, kterou má žalobce ve svém sídle, nebyly nalezeny žádné klíče od tohoto nebytového prostoru, které by tam měl žalovaný vhodit. Nepřebírá sice poštu žalobce a neotvírá jeho poštovní schránku, ale předpokládá, že pokud by tam byly a kolegyně by je tam vyzvedla, tak by je poté měli k dispozici při otevírání nebytového prostoru. Otevření nebytového prostoru po žalovaném byla přítomna, pokud jí byl předložen k nahlédnutí zápis o otevření nebytového prostoru, tak uvedla, že tam není uvedena, omlouvá se, nevzpomněla si na to, že se toho neúčastnila. Žalobce inzeroval další pronájem tohoto nebytového prostoru, ona sama inzerci posílala realitní kanceláři e-mailem, bylo to už někdy v roce 2019, tedy ještě za trvání nájemního vztahu se žalovaným a domnívá se, že tam neuváděli skutečnosti ohledně toho, že by se již jednalo o neužívaný prázdný nebytový prostor, byla tam informace o výměře toho nebytového prostoru. Pokud jí bylo předestřeno vyjádření společnosti [právnická osoba], tak k tomu uvedla, že toto sdělení bylo myšleno tak, že se jednalo o nebytové prostory na dvou různých adresách s tím, že na jedné ty nebytové prostory již volné byly, v případě nebytového prostoru, který měl žalovaný pronajatý, tomu tak ještě nebylo, nebylo to přesně formulováno. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že je druhem dcery jednatele žalovaného. Někdy v dubnu 2019 s ním chtěl jednatel žalovaného probrat nějaké jeho budoucí zapojení do činnosti žalovaného, tak se setkali, přišla tam i jeho partnerka. Bylo to v kancelářích, které měl žalovaný od žalobce v té době pronajaté v ulici [ulice], v podstatě naproti současné provozovně žalovaného, v prvním patře vpravo. Jeho partnerka si potřebovala odskočit, on tam zůstal sám s jednatelem žalovaného, probírali, co by od něj potřeboval. Poté se tam dostavila nějaká paní, asi bruneta, ale blíže ji nedokáže popsat, nikdy předtím ani potom ji neviděl, která chtěla s jednatelem žalovaného řešit nějaké věci ohledně nájmu. Chtěl odejít, ale jednatel žalovaného mu řekl, že tam může zůstat, a oni to tedy po nějakou krátkou dobu několika minut probírali (jeho partnerka si odskočila a s tou paní se míjela ve dveřích, když paní odcházela), jednalo se o podpis výpovědi nájemní smlouvy, kterou chtěl žalovaný podat. Paní uváděla, že výpověď podepsat nemůže, nemá k tomu oprávnění, že to může učinit jenom statutární orgán žalobce, nicméně jednatel žalovaného chtěl, aby si alespoň jeden stejnopis výpovědi převzala s tím, že ho předá statutárnímu orgánu žalobce, což ona učinila a na ten papír připojila svoji parafu. Poté si jednatel žalovaného tento papír také ofotil pro svoji potřebu a paní odešla. Je možné, že se jednalo o listinu založenou na č.l. 51 spisu, ale s jistotou to říci nemůže, neboť si ji neprohlížel. Co se týče pronajatých nebytových prostor, tak se poté podílel na jejich vyklízení, to bylo patrně někdy na přelomu léta a podzimu 2019, protože někdy v listopadu či prosinci se otevírala nová provozovna žalovaného i s kancelářskými prostory. Při vyklízení nikdo ze strany žalobce nevyjádřil nějaké pochybnosti ohledně toho, že by k výpovědi nájemní smlouvy nedošlo, bylo tedy možno ty prostory vyklidit. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedla, že je dcerou jednatele žalovaného. Setkala se s asistentkou statutárního orgánu žalobce paní [příjmení] někdy v dubnu 2019 v domě v ulici [ulice], kde měl žalovaný od žalobce pronajaté nebytové prostory, v podstatě ji potkala jenom ve dveřích, když odcházela, kdy si odnášela listinu, což byla patrně výpověď nájemní smlouvy, kterou svědkyně sepsala. Samotné schůzce s jednatelem žalovaného přítomna nebyla, byl jí přítomen [anonymizováno] [příjmení]. Otec jí poté sdělil, že paní [příjmení] tu výpověď převzala a podepsala. [příjmení] [příjmení] znala už asi od roku 2013, od počátku nájmu, kdy jim byla představena statutárním orgánem žalobce s tím, že s ní mají řešit všechny záležitosti ohledně nájmu. Výpověď nebyla zaslána poštou, protože paní [příjmení] sdělila, že to není třeba, že sídlí za rohem, takže bude stačit předat ji osobně. Následně v průběhu výpovědní lhůty paní [příjmení] volala, že žalobce má nějaké zájemce o pronájem těch nebytových prostor, ptala se, zda už jsou vyklizené, dokonce mělo dojít k jedné schůzce se zájemcem o pronájem, kdy svědkyně tam v kanceláři čekala, nakonec se nikdo nedostavil, poté s paní [příjmení] již jednal otec svědkyně. Vyklízení prostor začalo v červnu nebo červenci 2019, nikdo ze strany žalobce nevyjádřil jakýkoliv názor, že by výpověď byla neplatná, že by mu nebyla doručena, apod. Když byly prostory vyklizeny, tak je chtěli žalobci protokolárně předat, se žalobcem byl dohodnut termín předání prostor a klíčů, svědkyně na místě celý den čekala, nikdo ze strany žalobce se nedostavil, takže poté klíče od nebytových prostorů vhodili do poštovní schránky žalobce na adrese jeho sídla, stejně jako písemné výzvy, aby si žalobce nebytové prostory převzal. Následně žalovaný dostal od žalobce nějakou výzvu k zaplacení nájmu, otec svědkyni sdělil, že taková urgence přišla a poprosil jí, aby k tomu sepsala nějaké vyjádření s tím, že výpověď již byla podána a že nic nedluží. Otec poté, což svědkyni následně sdělil, telefonicky hovořil s paní [příjmení], která mu měla říci, že se zastaví osobně a že to nějakým způsobem vyřeší a otec svědkyni poté sdělil, že již nic sepisovat nemusí. V té budově, kde se nebytové prostory nacházejí, sídlily nějaké další firmy a podnikatelé, ale nahoře v posledním patře patrně i někdo bydlel, byly tam zvonky se jmény a příjmeními, a lidé tam nahoru chodili. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu účastnickou výpovědí předsedy představenstva žalobce [příjmení] [jméno] [jméno] a svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], neboť dva posledně uvedení byli přítomni pouze otevření nebytového prostoru dne 20. 7. 2020, přičemž tato skutečnost není pro právní posouzení věci relevantní, a zbývající osoby měly vypovídat o tom, že svědkyně [příjmení] v jejich přítomnosti nikdy výpověď nájemní smlouvy od žalovaného nepřevzala, což je však skutečnost nesporná, neboť ani žalovaný netvrdí, že by předání výpovědi svědkyni [příjmení] měla být přítomna i jiná osoba ze strany žalobce. Soud zamítl také návrh žalovaného na provedení důkazu výpovědí svědka [jméno] [příjmení], neboť ten podle tvrzení samotného žalovaného nebyl přítomen doručení výpovědi nájemní smlouvy svědkyni [příjmení] a události, kterým přítomen měl být, jako je vhození klíčů od nebytového prostoru do poštovní schránky žalobce, rovněž nejsou pro právní posouzení věci relevantní. Podle § 2201 občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. <b>Podle § 2302 odst. 1 občanského zákoníku, ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.</b> V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, proto jí vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku (ve zbývajícím rozsahu již byla žaloba pravomocně zamítnuta). Žalovaný jako nájemce prostoru sloužícího k podnikání, který byl v rozhodném období ve vlastnictví žalobce, řádně neplnil své povinnosti spojené s nájmem prostoru sloužícího k podnikání, které jsou obecně definovány ve shora uvedených ustanoveních občanského zákoníku a konkrétně upraveny nájemní smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení dne 19. 7. 2013, ve znění dodatků, když dlužil žalobci smluvní nájemné a zálohy za služby za období měsíců duben a srpen až prosinec 2019 v celkové výši 108.330 Kč. Jelikož žalovaný svoji smluvní povinnost placení nájemného a úhrad za služby nesplnil, byla mu uložena rozhodnutím soudu, a to ve výši 99.927 Kč, včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení, neboť tento nárok je zcela v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Ke splnění povinnosti byla žalovanému stanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Obrana žalovaného není důvodná. Soud především vychází ze závazného právního názoru odvolacího soudu, tedy že výpověď nájemní smlouvy bylo možno učinit nikoliv pouze způsobem sjednaným v nájemní smlouvě (cestou poštovní přepravy), ale i způsobem jiným, např. tzv.„ z ruky do ruky“. Žalovaný uvádí, že nájemní smlouvu dne 25. 4. 2019 vypověděl s účinností ke dni 31. 7. 2019, prostory sloužící k podnikání následně vyklidil a neužíval. Soud tedy zjišťoval, zda žalovaný řádně vypověděl nájemní smlouvu, a dospěl k závěru, že se žalovanému nepodařilo unést důkazní břemeno k tomuto svému tvrzení. Žalovaný tvrdí, že dne 25. 4. 2019 předal listinu nazvanou Výpověď z nájmu nebytových prostor (viz č.l. 51 spisu) svědkyni [příjmení], která ji za žalobce převzala a podepsala (parafovala). Toto potvrdil i svědek [příjmení] [příjmení], který uvedl, že byl přítomen tomu, jak svědkyně [příjmení] od jednatele žalovaného převzala shora uvedenou listinu, kterou opatřila svým podpisem (parafou). Svědkyně [příjmení] [jméno], byť tomuto nebyla osobně přítomna, ale nacházela se v přilehlých prostorách domu, v podstatných rysech výpověď svědka [příjmení] [příjmení] potvrdila. Soud nemůže říci, že by svědci při svých výpovědích působili nevěrohodně a nepokládá jejich výpovědi za naprosto vyfabulované, jak se domnívá žalobce. Je však k jejich výpovědím nutno přistupovat s určitou dávkou zdravé skepse, neboť se jedná o dceru jednatele žalovaného a jejího partnera. Svědkyně [příjmení] však uvedla, že žalobcem nebyla zmocněna přijímat od žalovaného písemnosti, kterými by byl nájemní vztah ukončen, od žalovaného nikdy nepřevzala jakoukoliv písemnost, kterou by žalovaný hodlal ukončit nájemní vztah, a to ani výpověď z nájmu nebytových prostor ze dne 25. 4. 2019. Co se týče parafy či podpisu, která je uvedena vedle označení žalobce, tak se nejedná o její podpis či parafu. Soud, na rozdíl od žalovaného, pokládá rovněž výpověď svědkyně [příjmení] v této části (ale i v částech ostatních) za věrohodnou. Svědkyně po poučení o možných následcích křivé výpovědi vypovídala přesvědčivě, ani její neverbální komunikace při výslechu nenasvědčovala tomu, že by vypovídala nepravdivě, či že by něco zastírala. Pokud žalovaný shledává nevěrohodnost svědkyně v tom, že nejprve uváděla, že byla přítomna otevření nebytového prostoru opuštěného žalovaným, přičemž podle zápisu o otevření mu přítomna nebyla, tak v tom soud nespatřuje nic, co by mohlo svědkyni a její výpověď zpochybnit. Svědkyně věděla, že o otevření byl sepsán záznam, nedává proto smysl, aby si vymýšlela, že otevření byla přítomna, když ze zápisu lze snadno ověřit, že nebyla. Mnohem pravděpodobnější je vysvětlení, které sama svědkyně uvedla, tedy že se zcela jednoduše spletla. Je nutno rovněž konstatovat, že žalovaný ani nenavrhl provedení důkazu písmoznaleckým zkoumáním podpisu či parafy na výpovědi nájemní smlouvy. Je nepochybné, že buďto svědkyně [příjmení], nebo svědci [příjmení] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] nepopsali události kolem výpovědi nájemní smlouvy tak, jak skutečně proběhly, protože jejich výpovědi nejsou navzájem slučitelné. Soud však nedisponuje nadpřirozeným náhledem do myslí svědků a není proto schopen určit, který ze svědků nevypovídal pravdivě. Existuje zde situace důkazní rovnováhy a do hry proto vstupuje alokace důkazního břemene, které v tomto případě tíží žalovaného. Žalovaný byl povinen jednoznačně prokázat, že výpověď nájemní smlouvy dne 25. 4. 2019 předal svědkyni [příjmení]. To se žalovanému nepodařilo. Žalovaný tedy neprokázal, že by dne 25. 4. 2019 (a ani jiného dne), žalobci doručil výpověď nájemní smlouvy, nájemní vztah proto trval a skončil až na základě výpovědi ze strany žalobce. Pokud skutečně žalovaný hodlal ukončit nájemní vztah, nebylo nic jednoduššího, než výpověď vložit do obálky a poštou zaslat na adresu sídla žalobce. Pokud tak žalovaný neučinil, musí nést procesní následky toho, že nerespektoval smluvní ujednání, kterým byl vázán, byť se nejednalo o jediný možný způsob doručení výpovědi. Žalovaný ani nemohl ukončit nájemní vztah tím, že se z nebytového prostoru bez součinnosti se žalobcem vystěhuje a klíče od něj někde zanechá, jak se žalovaný zjevně domnívá. Žalovaný byl povinen nejpozději v den skončení nájemního vztahu nebytový prostor vyklidit a vyklizený předat žalobci, o čemž bude sepsán zápis (viz článek XI. odst. 5 nájemní smlouvy). I pokud by tedy žalovaný nájemní smlouvu řádně vypověděl (což neučinil), tak byl povinen postupovat v součinnosti se žalobcem při vyklizení a předání nebytového prostoru a sepsat o tom se žalobcem zápis, což nikdy neučinil. Tím, že žalovaný nebytový prostor vyklidí a klíče od něj vhodí do schránky v sídle žalobce, rozhodně nemůže řádně ukončit nájemní vztah. Žalovaný se domnívá, že rozhodující skutečností, která mu v kombinaci se svědeckými výpověďmi [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] umožňuje unést důkazní břemeno je to, že žalobce měl již na podzim roku 2019 inzerovat pronájem nebytového prostoru, přičemž ho nabízel jako volný, z čehož je zřejmé, že žalobce akceptoval výpověď žalovaného ze dne 25. 4. 2019 a rovněž pokládal nájemní vztah za skončený. V řízení bylo prokázáno, že přinejmenším od října 2019 inzeroval žalobce pronájem nebytových prostor na adresách [obec], [ulice a číslo] a [anonymizována dvě slova]. [příjmení] [anonymizováno], přičemž v komunikaci s realitní kanceláří uvedl, že„ přílohou zasílám aktualizaci volných nebytových prostor v [obec] – [ulice a číslo] a [anonymizována dvě slova]. [příjmení] [anonymizováno]“ Jak uvedla svědkyně [příjmení], která byla pisatelem předmětného e-mailu, tak se jednalo o ne zcela přesnou informaci, kdy nebytové prostory na adrese [adresa], avšak v nebytovém prostoru na adrese [adresa] [anonymizováno]. [příjmení] [anonymizováno] byl ještě v nájmu žalovaný. Pokud žalovaný uvádí, že je nelogické, aby žalobce inzeroval nebytový prostor po žalovaném, pokud by ještě nájemní vztah se žalovaným trval, tak soud to pokládá sice za neobvyklé, nikoliv však za vyloučené. Jak žalobce uvedl, nic mu nebránilo inzerovat pronájem nebytového prostoru za situace, kdy žalovaný měl dlouhodobé problémy s placením nájemného a žalobce hodlal nájemní vztah se žalovaným ukončit výpovědí, což následně skutečně učinil. Pokud svědkyně [příjmení] [jméno] uvedla, že se svědkyní [příjmení] sjednala termín prohlídky nebytového prostoru pro zájemce o jeho pronájem, tak se opět jedná o rozpor ve svědeckých výpovědích, který jde v konečném důsledku díky alokaci důkazního břemene k tíži žalovaného. Žalovaný neprokázal ani své další tvrzení, tedy že nájemné za duben 2019 žalobci uhradil platbou ze dne 6. 5. 2019. Naopak žalobce knihou vystavených faktur se seznamem úhrad prokázal, že tato platba žalovaného byla započtena na dlužné nájemné za měsíce únor a březen 2019. Neobstojí ani tvrzení žalovaného, že měl se žalobcem dohodu o tom, že bude žalobci platit nájemné vždy jednou za tři měsíce. K tomuto tvrzení žalovaný neoznačil žádný důkaz, naopak svědkyně [příjmení] uvedla, že u všech nájemců, včetně žalovaného, mělo být placeno nájemné podle nájemních smluv za každý měsíc. Skutečnost, že žalovaný dluží žalobci nájemné i za duben 2019, pokládá soud za důležitou a zpochybňující i důvěryhodnost obrany žalovaného proti nároku žalobce na zaplacení nájmu za měsíce srpen až prosinec 2019. Žalovaný již v odporu ze dne 28. 1. 2020 uváděl, že pokud se prokáže, že dluží žalobci nájemné za duben 2019, tak ho žalobci určitě zaplatí (viz poslední odstavec odporu na č.l. 21 p.v. spisu). Že žalovaný nájemné ze duben 2019 žalobci skutečně dluží, bylo zřejmé nejpozději po provedení důkazu knihou vystavených faktur se seznamem úhrad, ostatně žalovaný ani v odvolání proti rozsudku ze dne 16. 11. 2020 nenamítal, že by nájemné za duben 2019 žalobci nedlužil. K úhradě tohoto v zásadě nesporného nároku žalobce však žalovaný v průběhu řízení nikdy nepřistoupil. Žalovaný rovněž uvádí, že žalobcem nebyla žalovanému vystavována vyúčtování za spotřebované služby podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, čímž žalobce pozbyl právo tyto jednotlivé nezaplacené měsíční platby za služby po žalovaném vymáhat. Podle tohoto ustanovení u nájmů uzavřených na dobu delší než 24 měsíců nebo na dobu neurčitou nelze do paušální platby zahrnout platbu za dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody a dodávku vody a odvádění odpadních vod; platby za tyto služby se musí vždy vyúčtovat. Podle ustanovení § 1 odst. 1 citovaného zákona však tento zákon upravuje některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ služby“) a postup při určování záloh za služby, rozúčtování, vyúčtování a vypořádání nákladů na služby. Zákon tedy dopadá pouze na užívání nebytových prostorů v domě s byty, žalobce však informací o pozemku p. [číslo] prokázal, že budova [adresa], v níž se nebytový prostor nachází, je stavbou občanského vybavení, není tedy stavbou určenou k bydlení. To potvrdil i důkaz navržený žalovaným, tedy sdělení stavebního úřadu. Žalovaný se domnívá, že v budově [adresa] jsou ve skutečnosti některé prostory užívány jako byty, což uvedla ve své výpovědi i svědkyně [příjmení] [jméno]. Citovaný zákon však hovoří o„ domě s byty“, tedy dům musí být alespoň z části stavebně určen k bydlení. Nepostačí, pokud je některý nebytový prostor ve stavbě občanského vybavení eventuálně fakticky užíván k bydlení. Soud rovněž pokládá tuto linii obrany žalovaného za zneužití práva, neboť po celou dobu trvání nájemního vztahu, tedy od roku 2013 do roku 2020, žalovaný žalobce nikdy neupozornil na údajnou povinnost žalobce vyúčtovat žalovanému platby za dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody a dodávku vody a odvádění odpadních vod. Přijít s touto argumentací až v průběhu tohoto řízení pokládá soud za zjevné zneužití práva nepožívající právní ochrany (§ 8 občanského zákoníku). Jak shora uvedeno, je zde množství řízení, ve kterých žalovaný u zdejšího soudu vystupuje v procesním postavení žalovaného, příp. povinného, nelze ho tedy rozhodně označit za osobu, která pečlivě dbá na plnění svých závazků. I tato skutečnost je dalším střípkem do mozaiky toho, že nárok žalobce je důvodný. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch co do částky 99.927 Kč s příslušenstvím. Neúspěch měl co do částky 8.403 Kč s příslušenstvím, avšak tento neúspěch reflektuje pouze skutkové okolnosti nastalé po zahájení řízení, konkrétně skutečnost, že po zahájení řízení žalobce nájemní smlouvu uzavřenou se žalovaným vypověděl, čímž po uplynutí výpovědní lhůty vzniklo dle nájemní smlouvy žalobci právo započítat na dlužné nájemné žalovaným složenou kauci. Ekvivalentní částku dlužného nájemného tedy již samozřejmě nebylo možno žalobci přiznat tímto rozsudkem, jak je shora uvedeno. To však nic nemění na tom, že v okamžiku zahájení řízení byla žaloba důvodná v celém rozsahu, přičemž soud pokládá za odpovídající, aby se žalobci dostalo plné náhrady nákladů řízení, když k ukončení nájemního vztahu žalobce přistoupil pouze z důvodu prodlení žalovaného s placením nájemného. Soud tedy přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.417 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 85.560 Kč (odměna z tarifní hodnoty 108.330 Kč za jedenáct úkonů právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby, porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 10. 2. 2020, vyjádření ze dne 19. 2. 2020, porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 21. 7. 2020, vyjádření ze dne 4. 8. 2020, vyjádření ze dne 15. 10. 2020, účast zástupce žalobce na jednáních soudu dne 10. 6. 2020, dne 23. 9. 2020 a dne 16. 11. 2020, odměna z tarifní hodnoty 99.927 Kč za pět úkonů právní služby v plné výši – vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 3. 2. 2021, porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 4. 10. 2021, vyjádření ze dne 13. 10. 2021 a účast zástupce žalobce na jednáních soudu dne 4. 5. 2022 a dne 13. 7. 2022), náhrady hotových výdajů advokáta za šestnáct úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a 21 % DPH. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 114.752,60 Kč, splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.