9 C 50/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 8.132 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.132 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.132 Kč od 24. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech soudní poplatek za žalobu v částce 1.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání. Předmětem řízení byl nárok žalobce na úhradu nákladů, jež vznikly žalobci v souvislosti se skladováním a likvidací výrobků, které byly žalovanému zajištěny jako porušující některá práva duševního vlastnictví. Náklady žalobce žalovanému vyúčtoval fakturou ze dne 9. 7. 2018 se splatností částky 8.132 Kč ke dni 23. 7. 2018. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Žalovanému byly žalobcem dne 12. 9. 2014 zajištěny výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví (viz úřední záznam a jeho příloha ze dne 12. 9. 2014). Náklady, jež vznikly žalobci v souvislosti se skladováním a likvidací zajištěných výrobků, žalobce žalovanému vyúčtoval fakturou ze dne 9. 7. 2018 se splatností částky 8.132 Kč ke dni 23. 7. 2018 (viz faktura ze dne 9. 7. 2018). Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu (viz upomínka ze dne 11. 3. 2019). Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 7b odst. 2, 7 zákona č. 64/1986 Sb., o obec obchodní inspekci, v platném znění, ulice obchodní inspekce je oprávněna uskladnit zajištěné výrobky, které neodpovídají zvláštním právním předpisům, mimo dosah kontrolované osoby. Kontrolovaná osoba je povinna zajištěné výrobky inspektorovi vydat. Odmítá-li vydání, budou tyto výrobky kontrolované osobě odňaty. O vydání nebo odnětí sepíše inspektor úřední záznam. Náklady na skladování hradí kontrolovaná osoba, u které bylo nabízení, prodej nebo skladování takovýchto výrobků zjištěno. Kontrolovaná osoba není povinna uhradit náklady na uskladněné výrobky, jestliže se prokáže, že výrobky zvláštním právním předpisům odpovídají. Je-li rozhodnutí podle odstavce 5 pravomocné a určil-li ředitel inspektorátu, že zabrané nebo propadnuté výrobky budou zničeny, zničení se provede úředně pod dohledem tříčlenné komise jmenované ředitelem inspektorátu. O zničení sepíše komise protokol, který podepíší všichni tři členové komise. Zničení se provede na náklad kontrolované osoby, která tyto výrobky nabízela, prodávala nebo skladovala. Protože výrobky žalovaného zajištěné žalobcem byly žalobcem uskladněny a následně zničeny, vznikla žalovanému v souladu s § 7b odst. 2, 7 zákona č. 64/1986 Sb., o obec obchodní inspekci, v platném znění, povinnost uhradit žalobci vzniklé náklady na skladování a zničení zajištěných výrobků, což žalovaný ani přes výzvu žalobce neučinil. Nárok žalobce je proto důvodný a soud ho žalobci v plném rozsahu přiznal. Podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, přísluší žalobci rovněž právo na úrok z prodlení v návaznosti na výzvu žalovanému před podáním žaloby. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč, představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva a podání žaloby). Vzhledem k zákonnému osvobození žalobce od placení soudních poplatků ve smyslu § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. na žalovaného, který nebyl ve věci úspěšný, přechází poplatková povinnost za podanou žalobu v částce 1.000 Kč dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo podat exekuční návrh u soudního exekutora.