9 C 52/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o zaplacení částky 166.822 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 166.822 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 62 Kč od 9. 7. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.477 Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.179 Kč od 5. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 102 Kč od 14. 6. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2.386 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4.406 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 51.575,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.</b> Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 2. 2021, jejíž změna byla připuštěna usnesením soudu ze dne 3. 9. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 166.822 Kč s příslušenstvím, představující dlužné platby spojené s užíváním nebytového prostoru [číslo] v budově [adresa] v [obec], ulice [ulice] (dále jen„ jednotka“), a to za měsíc červenec 2018 ve výši 3.477 Kč, za měsíce srpen 2018 až červenec 2021 vždy ve výši 4.406 Kč měsíčně a nedoplatky na vyúčtování skutečných nákladů za období roku 2017 ve výši 62 Kč, roku 2018 ve výši 2.179 Kč, roku 2019 ve výši 102 Kč a roku 2020 ve výši 2.386 Kč. Žalovaný je vlastníkem jednotky a spoluvlastníkem společných částí budovy a pozemku p. [číslo] jako takový je členem žalobce a je povinen hradit příspěvek na správu domu a pozemku a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním jednotky (služby). Žalovaný však tyto platby v celkové výši 166.822 Kč přes výzvy žalobce dosud neuhradil. Žalovaný mj. uvedl, že žaloba byla podána předčasně, že žalobce nedoložil řádné odsouhlasení výše záloh a způsobu rozúčtování nákladů shromážděním či výborem žalobce, že vyúčtování předložená žalobcem nemají veškeré náležitosti, že žalovaný částečně povinné platby prováděl, že po termínu pro vyúčtování záloh již není možné žalovat nezaplacené zálohy, že jako procesní obranu do výše nároku žalobce uplatňuje zákonnou smluvní pokutu ve výši 50 Kč za každý den, po který neobdržel řádné vyúčtování, že jako procesní obranu do výše nároku žalobce uplatňuje rovněž nárok na úhradu ušlého zisku za pronájem jednotky v důsledku zatékání vody do jednotky v roce 2017 a že mu nebyla řádně doručena předžalobní výzva (viz blíže vyjádření žalovaného na č.l. 44 spisu). Soud ve věci nařídil jednání a provedl při něm dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Soud má v dané věci z provedených listinných důkazů za zjištěné, že žalovaný je vlastníkem shora uvedené jednotky a spoluvlastníkem společných částí budovy [adresa] v [obec], ulice [ulice], a pozemku p. [číslo] na němž budova stojí (viz informace o jednotce na č.l. 3 p.v. spisu). Na základě toho je žalovaný ze zákona členem žalobce a je dle stanov žalobce povinen hradit žalobci příspěvek na správu domu a pozemku a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním jednotky (viz stanovy žalobce, zejména čl. XIV a XVII, na č.l. 19 – 27 spisu). Příspěvek do fondu oprav byl stanoven na částku 25 Kč/m2 podlahové plochy jednotky/měsíc na shromáždění žalobce dne 24. 7. 2008, a to se souhlasem žalovaného (viz zápis na č.l. 51 spisu). Pravidla pro rozúčtování nákladů a služeb mezi vlastníky jednotek byla přijata na shromáždění žalobce dne 23. 2. 2017, a to se souhlasem žalovaného (viz zápis včetně pravidel na č.l. 52 - 54 spisu). Správu společných částí budovy [adresa] pro žalobce vykonává společnost [právnická osoba] podle mandátní smlouvy ze dne 1. 7. 2006 (viz smlouva na č.l. 55 – 57 spisu). Dne 11. 7. 2018 odeslal žalovaný žalobci požadavek na úhradu ušlého zisku ve výši 8.445 EUR a nákladů opravy ve výši 13.947 Kč, přičemž tyto náklady měl žalovaný vynaložit na opravy poškození jednotky, k němuž došlo zatékáním vody (viz e-mail na č.l. 61 spisu). [právnická osoba], u níž byl žalobce pojištěn, tuto pojistnou událost opakovaně prošetřila a vyplatila žalobci pojistné plnění ve výši 8.915 Kč za odstranění poškození výmalby. Tato částka, náležející žalovanému, byla žalobcem (po dohodě se žalovaným) použita na úhradu části dluhu žalovaného. Žalovaný pojišťovně nepředložil požadované doklady, z nichž by bylo možno posoudit nárok žalovaného na úhradu ušlého zisku (viz sdělení a informace pojišťovny a korespondence na č.l. 61 p.v. – 64 spisu). Žalovaný řádně neplnil své zákonné povinnosti, když neplatil příspěvek na správu domu a pozemku a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním jednotky (služby), a to za měsíc červenec 2018 ve výši 3.477 Kč, za měsíce srpen 2018 až červenec 2021 vždy ve výši 4.406 Kč měsíčně, a dále nedoplatky na vyúčtování skutečných nákladů za období roku 2017 ve výši 62 Kč, roku 2018 ve výši 2.179 Kč, roku 2019 ve výši 102 Kč a roku 2020 ve výši 2.386 Kč. Veškerá vyúčtování byla žalovanému žalobcem řádně doručena (viz změnový list pro jednotku na č.l. 4 spisu, přehled předpisů s úhradami na č.l. 4 p.v. – 5 p.v. a na č.l. 85 – 86 spisu, vyúčtování příspěvků a služeb za roky 2017 - 2020 včetně podacích archů a doručenek na č.l. 6 – 13 a 66 p.v. - 69 spisu). Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po opakovaných výzvách žalobce (viz výzvy ze dne 14. 8. 2020 a ze dne 6. 1. 2021 včetně dodejek na č.l. 14 – 17 p.v. spisu). Žalobce prokázal, že platby, které žalovaný žalobci zaslal, byly žalobcem řádně zaúčtovány na dluh žalovaného (viz výpisy z účtu a přehled plateb na č.l. 58 – 60 p.v. spisu). Ke dni 16. 2. 2021 potřebná nadpoloviční většina vlastníků jednotek v budově [adresa] (počítáno podle výše podílů) vyjádřila souhlas s podáním žaloby na žalovaného (viz návrh na schválení usnesení a zápis z hlasování na č.l. 65 spisu). Z insolvenčního návrhu a z výpisu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že dne 7. 10. 2021 na sebe žalovaný u Krajského soudu v Plzni podal insolvenční návrh, v němž uvedl mezi svými závazky rovněž závazek vůči žalobci ve výši 200.000 Kč s odkazem na platební rozkaz zdejšího soudu č.j. 9 C 52/2021-38 ze dne 2. 3. 2021 (viz insolvenční návrh a výpis z insolvenčního rejstříku na č.l. 93 - 95 spisu). Podle § 1180 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku, nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. <b>Podle § 1181 odst. 1 občanského zákoníku, vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.</b> V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, proto jí v celém rozsahu vyhověl. Žalovaný jako vlastník předmětné jednotky a spoluvlastník společných částí budovy a stavebního pozemku řádně neplnil své povinnosti spojené s vlastnictvím jednotky, které jsou obecně definovány ve shora uvedených ustanoveních občanského zákoníku a konkrétně ve stanovách žalobce, když za období shora uvedené dluží žalobci příspěvek na správu domu a pozemku, zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním jednotek (služby) a nedoplatky na vyúčtování skutečných nákladů za období let 2017 - 2020 v celkové výši 166.822 Kč. Jelikož žalovaný svoji zákonnou povinnost placení příspěvku, záloh a nedoplatků nesplnil, byla mu uložena rozhodnutím soudu, včetně žalobcem požadovaného příslušenství v podobě úroku z prodlení, neboť tento nárok je zcela v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Ke splnění povinnosti žalovaného byla stanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku postupem dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Obrana žalovaného není důvodná. Soud nejprve uvádí, že se zcela ztotožňuje s reakcí žalobce na obranu žalovaného, kterou žalobce uvedl ve vyjádření ze dne 13. 5. 2021 (č.l. 49 – 50 spisu), kde žalobce systematicky obranu žalovaného vyvrátil. Soud proto toto vyjádření žalobce činí součástí tohoto odůvodnění a dále na obranu žalovaného reaguje již jen ve stručnosti. Pokud žalovaný uvádí, že žaloba byla podána předčasně, tak soud jeho přesvědčení nesdílí. Žalobce sice nevyčkal na uplynutí lhůty, kterou určil pro hlasování vlastníků jednotek o záměru podat na žalovaného žalobu, avšak ke dni 16. 2. 2021 potřebná nadpoloviční většina vlastníků jednotek (počítáno podle výše podílů), tedy všichni kromě žalovaného, vyjádřila souhlas s podáním žaloby na žalovaného. Že by se i žalovaný k záměru ve zbývající lhůtě připojil, se dalo stěží očekávat. Žalovaný dále uvádí, že žalobce nedoložil řádné odsouhlasení výše záloh a pravidel rozúčtování nákladů shromážděním či výborem žalobce. Žalobce však prokázal, že příspěvek do fondu oprav byl stanoven na částku 25 Kč/m2 podlahové plochy jednotky/měsíc na shromáždění žalobce dne 24. 7. 2008, a to se souhlasem žalovaného. Výše příspěvku se od té doby nezměnila. Pravidla pro rozúčtování nákladů a služeb mezi vlastníky jednotek byla přijata na shromáždění žalobce dne 23. 2. 2017, a to opět se souhlasem žalovaného. Žalovaný tedy od počátku ví o tom, kolik činí jeho povinná měsíční platba, zná rovněž pravidla pro rozúčtování, a soud pokládá tuto argumentaci žalovaného za absurdní a ryze účelovou. Žalovaný rovněž tvrdí, že po termínu pro vyúčtování záloh již není možné žalovat nezaplacené zálohy za předchozí rok. Žalobce tedy nemůže žalovat nezaplacené zálohy za roky 2018 - 2020, neboť za tyto roky žalobce provedl vyúčtování záloh a poskytnutých služeb. Žalovaný tento argument patrně opírá o rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1977/2015 ze dne 23. 3. 2016. V odůvodnění tohoto rozsudku NS ČR bez jakékoliv další analýzy či právní argumentace uvedl, že„ pokud však nájemci dlužili žalobci splatné zálohy na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu, vznikl mu ve smyslu § 517 odst. 2 ve spojení s § 697 obč. zák. nárok na poplatek z prodlení z těchto dlužných záloh za dobu od jejich splatnosti do doby, kdy byly zaplaceny, popřípadě kdy měl žalobce provést jejich vyúčtování podle nájemní smlouvy. Zaplacení samotných záloh se žalobce již po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, domáhat nemohl, ale do té doby vzniklý nárok na poplatek z prodlení z těchto záloh mu nezanikl.“ Především nutno podotknout, že judikát se vztahuje na právní poměry mezi pronajímatelem a nájemcem, nikoliv na právní poměry mezi společenstvím vlastníků jednotek a vlastníkem jednotky. V dané věci projednávané NS ČR však nadto žalobcem vůbec nebylo v zákonné lhůtě do 30. 4. následujícího roku (viz § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, v platném znění) provedeno vyúčtování záloh a poskytnutých služeb (viz bod 14. citovaného rozsudku). To však není případ věci projednávané u zdejšího soudu, kde žalobce žalovanému vyúčtoval zálohy a poskytnuté služby za roky 2018 - 2020 a vyúčtování žalovanému řádně v zákonné lhůtě do 30. 4. následujícího roku doručil. I pokud by tedy zdejší soud akceptoval nijak neodůvodněné dictum NS ČR, tedy že se žalobce (tam však pronajímatel, nikoliv společenství vlastníků jednotek) po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, nemůže domáhat zaplacení samotných záloh, tak skutková situace ve věci projednávané u zdejšího soudu je zcela jiná. Žalobce nadto ve svém vyjádření ze dne 13. 5. 2021 vyčerpávajícím způsobem vyložil, jakým způsobem účtuje měsíční zálohy a jak provádí roční vyúčtování, rovněž na výpočtu dluhu žalovaného za rok 2020 prokázal, že vyúčtování je souhrnem dluhu za skutečné náklady na služby poskytnuté ve prospěch jednotky žalovaného, příspěvku do fondu oprav a příspěvku na správu. Je několik možných způsobů, jak vyúčtování provést, všechny však vedou ke stejnému výsledku. Pokud by soud akceptoval argument žalovaného, že žalobce měl vyúčtování provést pouze jedním konkrétním z možných způsobů, tak by se dopustil hrubého formalismu a žalobci by upřel právo na to, co mu žalovaný prokazatelně dluží. Žalovaný je také přesvědčen, že vyúčtování služeb nebyla žalobcem provedena řádně a mají faktické nedostatky, nestala se tedy splatnými. Podle žalovaného vyúčtování za roky 2017 – 2020 nedoprovázelo vyúčtování ze strany dodavatelů jednotlivých služeb, a proto nebylo možno ověřit správnost vyúčtování provedeného žalobcem. Právní řád však žalobci nestanoví povinnost zasílat vlastníkům jednotek spolu s vyúčtováním služeb i„ podkladové materiály“ od dodavatelů služeb. Existuje však mechanismus, kdy žalobce je povinen na písemnou žádost žalovaného doložit mu tyto podklady, tedy náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování (viz § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.). Žalovaný ani netvrdí, že by této možnosti využil. Rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2778/2019 ze dne 26. 8. 2020, na nějž žalovaný odkazuje, společenstvím vlastníků jednotek nestanoví povinnost zasílat vlastníkům jednotek spolu s vyúčtováním služeb i„ podkladové materiály“ od dodavatelů služeb, jak se žalovaný domnívá. Procesní obrana žalovaného, který do výše žalobního nároku uplatnil nárok na zaplacení zákonné smluvní pokuty ve výši 50 Kč za každý den údajného prodlení žalobce s řádným vyúčtováním (viz § 13 zákona č. 67/2013 Sb.), proto není důvodná. Žalovaný dále uvádí, že v letech 2017, 2019 a 2020, jak je zachyceno na výpisech z účtu, které byly k důkazu provedeny (viz č.l. 58 – 59 spisu), zaslal žalobci platby, které žalobce nesprávně zaúčtoval, když přinejmenším platba z roku 2019 byla určena jako platba FÚ, tedy bylo myšleno Fond údržby, a žalobce pochybil, pokud tuto platbu zaúčtoval na v té době nejstarší splatný dluh žalovaného vůči žalobci. Opět se jedná o nedůvodnou námitku. Platba z roku 2017 byla provedena naprosto neurčitě jako„ vyúčtování [příjmení]“ a žalobce ji proto řádně zaúčtoval na dluh žalovaného za období 1. 10. 2015 – 31. 3. 2017. Platba z roku 2019, označená jako„ Platba FÚ [příjmení]“, byla opět zcela neurčitě směrována, když u žalobce žádný Fond údržby neexistuje (pouze Fond oprav – dlouhodobý – viz č.l. 4 spisu) a žalobcem bylo postupováno správně, když započetl tuto platbu na nejstarší splatný dluh žalovaného vůči žalobci, tedy za období 1. 5. 2017 – 31. 7. 2017. Platba z roku 2020 byla určena jako„ platba FO“, tedy do Fondu oprav, a žalobce ji proto řádně zaúčtoval na dluh žalovaného z vyúčtování služeb za rok 2017. Žalovaný se také domnívá, že má vůči žalobci nárok na náhradu ušlého zisku, údajně v důsledku nemožnosti užívání jednotky pro ubytování osob (nájemců), k čemuž došlo zatékáním vody do jednotky v roce 2017. Žalovanému se od pojišťovny žalobce dostalo plnění za odstranění poškození výmalby. Žalovaný však pojišťovně nepředložil požadované doklady (zejména své účetnictví), z nichž by bylo možno posoudit nárok žalovaného na úhradu ušlého zisku, a to přesto, že se k tomu na shromáždění žalobce zavázal. Operovat proto s tímto údajným nárokem v soudním řízení pokládá soud za ryze účelové, tím spíše, že zisk, pokud by žalovanému skutečně nějaký ušel, se mohl zakládat na nelegální aktivitě žalovaného, kdy žalovaný, jak tvrdí žalobce, používá jednotku (nebytový prostor) pro nezkolaudovaný účel, tedy bydlení fyzických osob. Tedy ani procesní obrana žalovaného, který do výše žalobního nároku uplatnil nárok na zaplacení ušlého zisku, nemůže být důvodná. Ani námitka ohledně řádného nedoručení předžalobní výzvy žalovanému není důvodná. Předžalobní výzvu ze dne 6. 1. 2021 si žalovaný převzal dne 18. 1. 2021. Výzva jednoznačně identifikovala, že se jedná o dluh za jednotku ve výši 133.594 Kč ke dni 31. 12. 2020, byl k ní přiložen přehled předpisů s úhradami a žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. Za žalobce ji žalovanému odeslal správce, tedy společnost [právnická osoba] Výzva je tedy řádnou předžalobní výzvou podle ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. Na účelovost obrany žalovaného dále poukazuje i jeho insolvenční návrh, v němž uvedl mezi svými závazky rovněž závazek vůči žalobci ve výši 200.000 Kč s odkazem na platební rozkaz zdejšího soudu č.j. 9 C 52/2021-38 ze dne 2. 3. 2021. Žalovaný tedy postupoval, jako by platební rozkaz nabyl právní moci (žalovaný přitom proti němu podal odpor), tedy přinejmenším implicitně pohledávku žalobce uznal. Žalovaný jako splatnost tohoto závazku uvedl 1. 8. 2018, výslovně uvedl, že se jedná o závazek po splatnosti více než 1 rok, že ho není schopen uhradit a zastavil jeho placení. Nutno připomenout, že informace o svých závazcích musí dlužník v insolvenčním návrhu uvést správně a úplně a musí také uvést, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč (viz § 104 odst. 3 insolvenčního zákona). Žalovaný pohledávku žalobce nepopřel. Těmto informacím přikládá proto soud větší váhu, než obraně žalovaného v tomto řízení, kde žalovaný může na svoji obranu bez hrozby sankce uvádět i nepravdivé informace. Nové tvrzení žalovaného, že pohledávku žalobce by ještě mohl v insolvenčním řízení zpochybňovat, je pouze další z řady účelových tvrzení žalovaného. O celkové věrohodnosti žalovaného něco vypovídá i fakt, že žalovaný na sebe již dvakrát v tomto roce podal insolvenční návrh, aby ho vždy po několika dnech vzal zpět. Žalovaný před zahájením tohoto řízení nikdy zákonným postupem nereklamoval vyúčtování záloh a služeb, ani vůči žalobci v tomto směru nevznášel jakékoliv námitky či připomínky. Žalovaný je vůči žalobci dlouhodobým neplatičem povinných plateb, měl by tedy, spíše než hledat jakoukoliv výmluvu, proč žalobci nezaplatit to, na co má nárok, buďto jednotku prodat, nebo začít plnit to, k čemu je povinen. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8.342 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 34.230 Kč (odměna za čtyři úkony právní služby v plné výši z tarifní hodnoty 138.000 Kč - převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne 13. 5. 2021 a návrh na připuštění změny žaloby ze dne 24. 8. 2021, odměna za jeden úkon právní služby v plné výši z tarifní hodnoty 166.822 Kč - účast zástupkyně žalobce na jednání soudu dne 10. 11. 2021), náhrady hotových výdajů advokáta za pět úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21 % DPH z odměny a náhrady, neboť zástupkyně žalobce je plátcem této daně. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 51.575,30 Kč, splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobce, a to rovněž v běžné zákonné třídenní lhůtě.