9 C 58/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem v právní věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalovanému [údaje o účastníkovi], o zaplacení částky 345.854,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 345.854,87 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 879,71 Kč, úrok ve výši 5,30 % ročně z částky 345.854,87 Kč od 8. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3,53 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 345.854,87 Kč od 8. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 50.135 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 11. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 345.854,87 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem (dále jen„ banka“) a žalovaným jako vydlužitelem byla dne 2. 3. 2021 uzavřena Smlouva o půjčce na konsolidaci [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 375.100 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku včetně smluvního úroku ve výši 5,30 % ročně zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 4.649 Kč. Žalovaný zápůjčku nesplácel a banka proto zůstatek zápůjčky včetně příslušenství prohlásila za splatný ke dni 7. 2. 2023. Žalovaný zůstatek zápůjčky nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 8. 2023 uzavřené mezi žalobcem a bankou. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 345.854,87 Kč. Žalobce dále požaduje z dlužné částky příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje.Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.V posuzovaném případě soud postupoval podle shora uvedených ustanovení občanského zákoníku. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným písemnou smlouvu o zápůjčce v souladu s ustanovením § 2390 a násl. občanského zákoníku Touto smlouvou se právní předchůdce žalobce zavázal zapůjčit žalovanému částku ve výši 375.100 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal tuto částku smluvní úrok ve výši 5,30 % ročně právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Právní předchůdce žalobce žalovanému částku 375.100 Kč předal, čímž svoji povinnost z uzavřené smlouvy splnil. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy nesplnil, neboť zapůjčenou částku právnímu předchůdci žalobce dosud v plné výši nevrátil. Vzhledem k tomu byla žalovanému stanovena ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost vrátit žalobci (který se stal věřitelem pohledávky za žalovaným v důsledku jejího řádného postoupení) zbývající část zápůjčky včetně příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13.835 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 29.100 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání žaloby) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 50.135 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.