9 C 70/2020

Plný text

: Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr Bc Lukášem Ludvíkem ve věci údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o rozvod manželství, <b>I. Manželství [celé jméno manželky], rozené [příjmení], a [celé jméno manžela], uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], se rozvádí.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Manželka podala u zdejšího soudu dne 9. 3. 2020 návrh na rozvod manželství účastníků s odůvodněním, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] v [anonymizováno]. Před uzavřením manželství se účastníkům řízení narodili nezletilí synové [jméno] [celé jméno manžela] a [celé jméno manžela]. Manželka uvedla, že manželství bylo od počátku nefunkční, převažovalo násilí a výhrůžky ze strany manžela, roli hrály také opakované nevěry manžela. Manžel se k návrhu vyjádřil tak, že nepokládá vzájemné soužití za natolik rozvrácené, aby to odůvodňovalo rozvod manželství. Soud ve věci nařídil jednání a provedl při něm dokazování v rozsahu potřebném pro jeho rozhodnutí. Mezi účastníky byly nesporné následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce]. U manžela se jedná o první manželství, u manželky o manželství druhé. Před uzavřením manželství se účastníkům řízení narodili nezletilí synové [jméno] [celé jméno manžela] a [celé jméno manžela]. Dne [datum] zdejší soud rozsudkem č.j. [číslo jednací] mj. svěřil nezletilé [jméno] [celé jméno manžela] a [celé jméno manžela] do péče matky. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že manžel byl shledán vinným tím, v přesně nezjištěné době od [datum] do [datum] v [obec], ulici [adresa], okres [okres], přestože mu bylo usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vykonatelným týmž dnem, předběžným opatřením uloženo opustit dům na této adrese, nezdržovat se v něm a nevstupovat do něho a jeho bezprostředního okolí ve vzdálenosti 100 metrů, toto rozhodnutí nerespektoval a v domě se neoprávněně zdržoval, neboť dne [datum] zůstal v domě i po odjezdu soudního vykonavatele, kterému tento den předal klíče od domu, v domě navíc svoji manželku, poškozenou [celé jméno manželky] bezprostředně po odjezdu soudního vykonavatele nutil pod pohrůžkou:„ že ji zbije jako psa“, aby napsala odvolání proti uvedenému předběžnému opatření svým jménem, přitom jí vulgárně nadával:„ ty kurvo, zasraná, kvůli tobě mám podmínku, furt jen běháš na policajty, tobě už stejně nikdo nikdy neuvěří“, pohrůžku umocnil tím, že ji chytl rukama za zápěstí, a řekl jí, aby si okamžitě sedla k počítači a začala psát, jinak, že ji klidně zabije a postará se o to, aby jí sociálka sebrala děti, kdy poškozená ze strachu odvolání napsala, následně po několika dnech, v přesně nezjištěné době ve druhém týdnu předběžného opatření telefonicky kontaktoval poškozenou s tím, že má pro něj přijet, že pojede domů, a když mu poškozená odmítala vyhovět, tak jí sdělil:„ že on prostě domů pojede, a to buď po dobrým nebo po zlým“, že„ ani sociálka mu nebude určovat, kdy má jít domů a že pokud mu v tom poškozená bude bránit, že ví co nastane“, dále jí říkal, že„ pokud to někde oznámí, že ji zakope na zahradě nebo ji zbije tak, že ji u toho zabije“, a z tohoto důvodu poškozená [celé jméno manželky] pro obžalovaného ze strachu dojela a dovezla jej do domu [adresa], kde obžalovaný posléze poškozenou nutil pod pohrůžkou zabití a pod pohrůžkou, že něco udělá dětem, aby mu umožnila v jejich domě přebývat, dále vyhrožoval v domě i jejich nezletilým dětem:„ že nesmí nikde říkat, že je doma, jinak že si je odveze zlá paní ze sociálky, a už nikdy neuvidí maminku“, přičemž z obavy, že své výhrůžky naplní, poškozená obžalovanému umožnila v domě přebývat přibližně týden, poté dům obžalovaný přibližně na týden opustil, následně v něm neoprávněně přebýval nejdéle do [datum], kdy v průběhu této doby opakovaně poškozenou [celé jméno manželky] neustále zastrašoval, že pokud oznámí, že on bydlí v domě, že ji zbije a zabije,„ že pokud bude zase někde něco řešit, tak ji zabije a může něco udělat dětem“, kdy s ohledem na jeho předchozí opakované násilné jednání vůči její osobě poškozená obžalovanému umožnila přebývat v domě a tuto skutečnost neoznámila, přestože věděla o výše uvedeném předběžném opatření, tedy jednak jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal a čin spáchal na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinností, jednak se dopustil závažného jednání, aby zmařil rozhodnutí o předběžném opatření soudu, kterým se ukládá povinnost dočasně opustit společné obydlí a jeho bezprostřední okolí a zdržet se vstupu do něj, čímž spáchal jednak zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) trestního zákoníku, jednak přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 trestního zákoníku byl odsouzen podle § 175 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, který nyní vykonává. Dále prováděl soud důkaz výslechem manželky, která uvedla, že cítí k manželovi odpor, nechce s ním už dále žít, staly se mezi nimi různé nepěkné věci. Domnívá se, že jejich soužití už je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze vůbec uvažovat o jeho obnovení. Co se týče příčin rozvratu manželství, tak poslední kapkou bylo to jednání, za které byl nakonec manžel odsouzen, nicméně k těm skutečnostem, jak uváděla již v návrhu, docházelo dlouhodobě, manžel byl odsouzen podmínečně v [obec] za domácí násilí vůči její osobě, docházelo tedy i k jejímu fyzickému napadání. K tvrzením uvedeným manželem v tomto řízení chce uvést, že manžel se nechce rozvádět nikoliv z toho důvodu, že by k ní cítil nějaký citový vztah, ale jde mu vyloženě pouze o majetek. Ona už by ráda tuto kapitolu uzavřela a v manželství nechce setrvávat. Manžel při svém výslechu uvedl, že se nechce rozvádět z toho důvodu, že před uzavřením manželství řekl, že s touto ženou chce vydržet až do konce svého života, že se nikdy rozvádět nechce, manželku miluje, domnívá se, že ho po celou dobu trvání manželství nějakým způsobem využívala, využívala jeho majetkové závislosti. Má samozřejmě i pochybnosti ohledně majetkových záležitostí, které uvedl ve svém písemném vyjádření, stejně jako to, že se nemohl stýkat se syny, z těchto důvodů se rozvádět nechce. Další důkazy soud neprováděl, neboť skutečnosti významné pro rozhodnutí byly dostatečně zjištěny ze shodných skutkových tvrzení účastníků a z již provedených důkazů, účastníci ostatně ani žádné další důkazy neoznačili. <b>Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen„ NOZ“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.</b> <b>Podle § 756 NOZ, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.</b> V dané věci tedy soud nejprve zkoumal otázku existence tzv. kvalifikovaného rozvratu manželství a skutečnost, zda je ještě možno očekávat obnovení manželského soužití (§ 755 odst. 1 NOZ). Z provedených důkazů je zřejmé, že manželství je vážně narušeno, neboť účastníci žijí odděleně v důsledku odstěhování manželky ze společné domácnosti, manžel se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody (předtím ve výkonu vazby) mj. za trestný čin spáchaný na manželce, přičemž až do rozhodování soudu tento stav trvá a nic nenasvědčuje tomu, že by mělo dojít k obnovení manželského soužití, když manželka toto kategoricky vyloučila s tím, že cítí k manželovi pouze odpor. Pokud měl soud možnost shlédnout vzájemnou interakci účastníků řízení při jednání, tak nabyl přesvědčení, že pokud toto manželské soužití není hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, pak si lze stěží představit manželství ve stadiu kvalifikovaného rozvratu. Soud tedy dospěl k jednoznačnému závěru, že manželství účastníků řízení je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení Soud následně po zjištění existence kvalifikovaného rozvratu manželství zjišťoval jeho příčiny (§ 756 NOZ) Příčiny rozvratu manželství není nutno detailně specifikovat (např. hypotetickým závěrem, že příčinou rozvratu manželství byla hádka manželů dne [anonymizována dvě slova] v [údaj o čase] hod.). Příčiny rozvratu manželství jsou nutně definovány v určité rovině abstrakce a obecnosti, neboť v tak komplexním vztahu, jakým manželství nepochybně je, přispívá k jeho harmonii nebo naopak nesouladu tisíc a jedna příčina. V případě tohoto manželství je příčinou jeho rozvratu dlouhodobé nevhodné chování manžela vůči manželce, které vyvrcholilo odsouzením manžela za trestný čin spáchaný vůči manželce, a to k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Pokud manžel vyhrožoval manželce mj. tím, že ji zabije a zakopá na zahradě, příliš se nemůže podivovat nad tím, že s ním manželka nechce dále v manželství setrvávat. Manžel se takového jednání vůči manželce nedopustil poprvé, naopak, jeho zavrženíhodné jednání vůči manželce trvalo minimálně od září 2015, za což byl již jednou odsouzen (viz bod 42. rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Obrana žalovaného, že nic z toho nespáchal, je spíše úsměvná, porovná-li ji soud se 40 stranami rozhodnutí trestních soudů. Další důvody uváděné manželem proti rozvodu manželství nejsou právně relevantní. Jakýsi vnitřní slib manžela, že bude s manželkou až do konce života, a možné trvající citové pouto k ní, nejsou důvody pro zamítnutí návrhu za situace, že soud zcela jednoznačně zjistil, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Jen na dokreslení soud dodává, že pozice manžela je značně nekonzistentní, když on sám podal v březnu 2020 (bezprostředně po manželce) návrh na rozvod manželství, byť si to následně„ rozmyslel“ (viz připojený spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]). Manžel také uvádí, že s rozvodem manželství nesouhlasí a jedním dechem přitom žádá přiznání výživného rozvedeného manžela. Za této situace soud podle ustanovení § 755 odst. 1 NOZ manželství účastníků řízení rozvedl, když tomu nebrání žádné zákonné překážky. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění, podle kterého se účastníkům řízení o rozvod manželství, až na výjimečné případy, náklady řízení nepřiznávají. Žádné výjimečné okolnosti soud v tomto případě neshledal.