9 C 95/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o určení vlastnického práva k nemovitým věcem <b>I. Určuje se, že vlastníkem pozemku parc. č. st. 10, jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. č. st. 918, jehož součástí je stavba [adresa], vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, katastrální území Jáchymov, vše na [list vlastnictví], je žalobce.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13.228 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 3. 2022 se žalobce domáhal určení, že žalobce je vlastníkem dvou nemovitých věcí v k.ú. [obec], blíže identifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ nemovité věci“). Žalobu odůvodnil žalobce tím, že dne 2. 11. 1998 bylo Smlouvou o vypořádání nemovitého majetku dohodnuto vypořádání majetku mezi společníky žalovaného (dále jen„ Smlouva o vypořádání“). [obec] [obec], [datum narození], bytem [adresa žalované] (dále jen„ [obec] [obec]“), na základě Smlouvy o vypořádání obdržel od žalobce částku ve výši 65.500 Kč. Dle Smlouvy o vypořádání žalobce žádal město Jáchymov o přepsání nemovitých věcí na svou osobu. Město Jáchymov schválilo tento přepis na veřejném zasedání svého zastupitelstva dne 31. 3. 1999. Žalobce na základě a od uzavření Smlouvy o vypořádání disponuje jako vlastník se všemi právy a povinnostmi k nemovitým věcem. Dle dodatku Smlouvy o vypořádání ze dne 2. 11. 1998 se [obec] [obec] zavázal, že do konce listopadu 1998 z nemovitých věcí odstěhuje své věci. Plnění výše uvedeného dodatku bylo realizováno. Lze tedy uzavřít, že smluvní strany dle Smlouvy o vypořádání a jejího dodatku beze zbytku bez dalšího plnily a plní svá práva a povinnosti. Od uzavření Smlouvy o vypořádání, tedy od 2. 11. 1998, žalovaný ani [obec] [obec] žádné nároky na nemovité věci nevznesli. S přihlédnutím k předešlému žalobce užívá nemovité věci řádně a poctivě jako vlastník po dobu více než 23 let od účinnosti Smlouvy o vypořádání. Žalobce je proto přesvědčen, že dle ustanovení § 1095 občanského zákoníku došlo ze strany žalobce k mimořádnému vydržení nemovitých věcí po uplynutí dvojnásobné vydržecí doby od uzavření Smlouvy o vypořádání. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). Soud je povinen nejprve posoudit, zda má žalobce na požadovaném určení vlastnického práva naléhavý právní zájem (§ 80 o.s.ř.). Žalobce tuto zákonnou podmínku splnil. Žalobce je přesvědčen, že je vlastníkem nemovitých věcí v důsledku jejich mimořádného vydržení. V katastru nemovitostí je však jako vlastník nemovitých věcí zapsán žalovaný. Za situace, kdy se na vlastnickém právu účastníci řízení neshodnou (žalovaný je ve věci nečinný), je podání určovací žaloby jediným způsobem, jak se žalobce eventuálně může domoci toho, aby stav zápisu v katastru nemovitostí reflektoval skutečný právní stav. Žalobce listinnými důkazy prokázal, že nemovité věci jsou v katastru nemovitostí zapsány jako majetek žalovaného (viz výpis z KN). Dne 2. 11. 1998 bylo Smlouvou o vypořádání dohodnuto vypořádání majetku mezi společníky žalovaného (viz Smlouva o vypořádání). [obec] [obec] na základě Smlouvy o vypořádání obdržel od žalobce částku ve výši 65.500 Kč (viz Smlouva o vypořádání a stvrzenka). Dle Smlouvy o vypořádání žalobce žádal město Jáchymov o přepsání nemovitých věcí na svou osobu. Město Jáchymov schválilo tento přepis na veřejném zasedání svého zastupitelstva dne 31. 3. 1999 (viz usnesení ze zasedání zastupitelstva). Žalobce na základě a od uzavření Smlouvy o vypořádání disponuje jako vlastník se všemi právy a povinnostmi k nemovitým věcem (viz žalovaným nezpochybněné tvrzení žalobce). Dle dodatku Smlouvy o vypořádání ze dne 2. 11. 1998 se [obec] [obec] zavázal, že do konce listopadu 1998 z nemovitých věcí odstěhuje své věci (viz dodatek ke Smlouvě o vypořádání). Plnění výše uvedeného dodatku bylo realizováno (viz žalovaným nezpochybněné tvrzení žalobce). Od uzavření Smlouvy o vypořádání, tedy od 2. 11. 1998, žalovaný ani [obec] [obec] žádné nároky na nemovité věci nevznesli a žalobce užívá nemovité věci řádně a poctivě jako vlastník po dobu více než 23 let od účinnosti Smlouvy o vypořádání (viz žalovaným nezpochybněné tvrzení žalobce). <b>Podle ustanovení § 1091 odst. 2 občanského zákoníku k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.</b> <b>Podle ustanovení § 1095 občanského zákoníku uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.</b> Žalobce prokázal, že je od 2. 11. 1998 držitelem nemovitých věcí, a to na základě vypořádání práv a povinností mezi společníky žalovaného, tedy žalobcem a [jméno] [příjmení], kterému žalobce na vypořádání vyplatil částku 65.500 Kč. Následně mělo dojít ke změně zápisu vlastnického práva k nemovitým věcem ze žalovaného na žalobce, k čemuž však již nedošlo. Ani žalovaný, ani [obec] [obec] od roku 1998 nevznesli na nemovité věci žádné nároky. I kdyby tedy žalobce neprokázal právní důvod, na kterém se jeho držba nemovitých věcí zakládá, vydržel vlastnické právo k nemovitým věcem uplynutím dvaceti let počítaných od 2. 11. 1998, kdy se držby nemovitých věcí chopil. Případný nepoctivý úmysl žalobce nebyl žalovaným ani tvrzen a z obsahu spisu mu nic nenasvědčuje. Jelikož formální stav zápisu vlastnictví k nemovitým věcem v katastru nemovitostí neodpovídá stavu faktickému, lze při nedohodě účastníků změnu provést pouze na základě deklaratorního rozhodnutí soudu, kterým bude určeno, že žalobce je vlastníkem nemovitých věcí. Žalobce se takového určení důvodně domáhal a soud proto žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 6.200 Kč (odměna za dva úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení a podání žaloby) a náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 13.228 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.