116 C 23/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: Jméno advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované pro 20 698,92 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 20 698,92 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 376,54 Kč, spolu úrokem 21,99 % ročně z částky 18 898,92 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 898,92 Kč ve výši 15 % ročně od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobu došlo k soudu dne 16. 12. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023, která byla uzavřena mezi společností I-Xon, a.s., a společností , právnická osoba, . Banka uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách a zavázala se vést pro žalovaného bankovní produkty a služby. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky banky, produktové podmínky kontokorentního úvěru, produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, dále pak sazebník poplatků včetně dispozic. Banka vedla pro žalovaného bankovní účet číslo , č. účtu, specifikovaný v dispozicích a zavázala se provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalovaného. Současně se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit, přičemž žalovaný nebyl oprávněn přečerpat povolený limit. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, nesplácel úvěr řádně a včas, překročil sjednanou výši úvěrového limitu a banka využila svého práva v souladu se smlouvou a převedla zůstatek dne 26. 10. 2022, a to výši nepovoleného přečerpání účtu 19 898,92 Kč na nově zřízený úvěrový účet číslo , č. účtu, . Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu, avšak svoji povinnost nesplatil, proto banka využila svého práva a úvěr prohlásila za ihned splatný ke dni 28. 2. 2023. Při schvalování úvěru banka vycházela z údajů poskytnutých klientem, tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými strategiemi a principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti byly kontrolovány informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze , právnická osoba, . Současně banka porovnávala příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Banka dospěla k závěru, že lze poskytnout předmětný kontokorent. Dlužná částka pak se skládá z jistiny ve výši 18 898,92 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 800 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 376,54 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla.

2. Podáním ze dne 7. 2. 2024 žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá tvrzení. Smlouva byla s žalovanou uzavřena na pobočce v Havířově dne 28. 1. 2021, kde byla smlouva fyzicky podepsána. Tyto dispozice jsou součástí smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřených mezi žalovanou a bankou dne 2. 5. 2012. Veškerá práva a povinnosti smluvních stran vyplývají přímo z předmětné smlouvy. V souladu s ujednáním kontokorentního úvěru Flexikredit bylo dohodnuto 8měsíčních splátek ve výši 2 487,36 Kč, splatných vždy k 26. dnu každého měsíce. První splátka úvěru byla stanovena ke dni 26. 11. 2022. Tyto informace vyplývají z dopisu o ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu č. , č. účtu, a otevření úvěrového účtu. Žalované byla poskytnuta částka 19 898,92 Kč dne 26. 10. 2022 na nově zřízený úvěrový účet. Přesná specifikace částky 19 898,92 Kč vyplývá z měsíčních výpisů z bankovního účtu žalované, a to konkrétně z výpisu běžného účtu ze dne 18. 11. 2022. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila dne 6. 4. 2023 částku ve výši 1 000 Kč, kdy tato skutečnost vyplývá z výpisu úvěrového účtu. Dlužná jistina po odečtení plateb žalované, které uhradila po otevření úvěrového účtu bance činí žalovanou jistinu ve výši 18 898,92 Kč. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 376,54 Kč byl vypočten z aktuální dlužné částky sazbou ve výši 15 % p.a. Tento úrok je souhrnem dlužných měsíčních úroků, tak jak plyne z výpisu úvěrového účtu. Částka ve výši 1 800 Kč představuje poplatky, které vyplývají ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 11. 2020. Zaměříme-li se na posuzování schopnosti spotřebitele splácet mu poskytnutý úvěr, nutně zjistíme, že toto jest konkretizováno pouze ve dvou směrech. Zaprvé, posouzení by mělo být založeno mimo jiné na informacích získaných od spotřebitele. Jedná se o základní povinnost věřitele při poskytování spotřebitelských úvěrů, získat od spotřebitele nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené, které jsou relevantní pro posouzení jeho úvěruschopnosti, přičemž vzhledem k ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru nepostačuje pouze pasivní sběr informací, ale věřitel by si měl rozhodné informace aktivně vyžádat, a zadruhé, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li to nezbytné. Žalobkyně si zde dovoluje poukázat na fakt, že naplnění druhého směru není vždy nutně obligatorním pokračováním ověřování úvěruschopnosti, když již poskytovatel naplnil směr první, nýbrž toto ověřování, nahlédnutím do databází, je povinné pouze v případech, ve kterých je tento postup nezbytný. K prvnímu z výše uvedených směrů posuzování schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr, žalobkyně uvádí, že banka postupovala zcela v souladu se zákonnými podmínkami, kdy vycházela z informací jí poskytnutých samotnou žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 7. 1. 2014. Žalovaná v žádosti uvedla zejména informace o svém rodinném stavu, způsobu bydlení a o svém pracovním poměru – pracovní poměr na dobu neurčitou, včetně výše čistého příjmu a příjmu domácnosti, kdy uvedl, že je rozvedený/rozvedená a žije v pronajatém bytě/domě. Banka ověřila příjem žalované na základě žádosti o úvěr, kdy žalovaná uvedl deklarovaný čistý měsíční příjem ve výši 15 000 Kč a následně bylo bankou ověřeno, že čistý příjem žalované činí 15 000 Kč. Dále žalovaná dále uvedla čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 18 000 Kč. Banka dále posuzovala schopnost dlužníka splácet na základě disponibilní částky, kdy při jejím výpočtu vycházela s částkou životního minima žalované dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima, která je odvozena od životních nákladů vyhlašovaných MPSV a existenčního minima, a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení dle ustanovení § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, která vychází z nákladů poskytovaných MPSV a zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud jednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila.

4. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno (viz smlouva o postoupení ze dne 12. 9. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 18. 9. 2023, oznámení o postoupení ze dne 25. 6. 2023). Dne 23. 2. 2007 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností Money Bank, a.s., a žalovanou, uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, kde se banka zavázala vést pro žalovanou běžný účet č. , hodnota, . Současně se banka zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr – Flexikredit. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, dále pak dispozice (smlouva ze dne 23. 2. 2007, sazebníky a všeobecné obchodní podmínky). Dne 7. 1. 2014 žalovaná požádala o povolení debetního zůstatku Flexikredit s tím, že uvedla v žádosti, že je rozvedená, bydlí v pronajatém domě/bytě, má uzavřen pracovní poměr na dobu určitou od 1. 8. 2008, dosahuje průměrného čistého měsíčního příjmu za poslední tři měsíce ve výši 15 000 Kč, celkový příjem domácnosti činí 18 000 Kč, má jednu vyživovací povinnost, žádost je žalovanou podepsána (viz žádost o povolení debetního zůstatku). Dle dispozic k předmětné smlouvě o bankovních produktech a službách banka zřídila u žalované k běžnému účtu tzv. Flexikredit do výše povoleného limitu 15 000 Kč ode dne 7. 1. 2014 s minimálním měsíčním kreditním příjmem ve výši 50 % povoleného limitu úrokovou sazbou 21,99 % ročně. Žalované byla poskytnuta debetní karta (viz dispozice ze dne 28. 1. 2021). Dopisem ze dne 27. 10. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované ukončení poskytování Flexikreditu, a to z důvodu porušení podmínek smlouvy, přičemž došlo k otevření nového úvěrového účtu s tím, že dlužná částka činí 19 898,92 Kč (viz ukončení poskytování Flexikreditu ze dne 27. 10. 2022. Žalovaná byla o úhradu dlužné částky opakovaně upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne 6. 10. 2023 (viz předžalobní výzva ze dne 6. 10. 2023 včetně dokladu o odeslání ze dne 6. 10. 2023, upomínek ze dne 10. 12. 2022, 8. 1. 2023 a 7. 2. 2023). Výše příjmu žalované byla v řízení prokázána výpisem z běžného účtu žalované, když žalovaná v měsících září až prosinec 2020 dosahovala mzdy, která se pohybovala kolem částky 14 500 Kč (viz výpis z BÚ žalované č. , č. účtu, ). Dne 26. 10. 2022 došlo k převodu částky 19 898,92 Kč a k otevření nového úvěrového účtu (viz výpis z běžného účtu ze dne 26. 10. 2022). Výpisem z běžného účtu č. , č. účtu, bylo prokázáno, že tento obsahuje 602 stran a je zpracována za období od 19. 1. 2004 do 18. 11. 2022, přičemž dne 26. 10. 2022 došlo k převodu částky 19 898,92 Kč a otevření nového úvěrového účtu. Z uvedené výpisu nelze zjistit jaká konkrétní částka byla za dobu trvání smluvního vztahu žalovanou čerpána, jaká celková částka byla žalovanou uhrazena a na co byla alokována, když vedený výpis obsahuje 602 stran a tento sám o sobě, a to bez dalšího doplnění skutkových tvrzení žalobkyní, nemůže tato tvrzení nahrazovat. Žalobkyně předložila interní posouzení úvěruschopnosti žalované provedené právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že tato vycházela z deklarovaného příjmu ve výši 15 000 Kč s celkovým čistým příjmem domácnosti ve výši 18 000 Kč, žalovaná je rozvedená, má jednu vyživovací povinnost, má další dlužné splátky ve výši 9 280,48 Kč, bydlí v pronajatém domě v bytě, další výdaje nemá (viz posouzení úvěruschopnosti). Před uzavřením smlouvy o kontokorentním úvěru Flexikredit byly žalované poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy výše limitu činila 15 000 Kč, celková splatná částka 16 106,64 Kč a výpůjční úroková sazba 21,99 % p.a. (viz formulář pro standardní informace).

5. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 23. 2. 2007 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách. Následně byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena dne 28. 1. 2021 smlouva o kontokorentním úvěru – Flexikredit, na jejímž základě původní věřitel umožnil žalované čerpal finanční prostředky do výše úvěrového limitu 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto částky splácet dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalobkyně si ověřila příjem žalované, který se pohyboval kolem částky 14 500 Kč. Dále žalobkyně vycházela ze skutečnosti, že žalovaná hradí splátky, jejichž výše činí 9 280,48 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně si však žádným způsobem neověřila výdaje žalované, přičemž vycházela z toho, že žalovaná nemá žádné další výdaje. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně pak nedošlo k ověření výdajů spojených s bydlením, které představují nejvyšší položku v rodinném rozpočtu. K jednání nařízenému soudu se žalobkyně nedostavila, nemohlo jí být dáno poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., s tím, aby prokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost. Ve vztahu k úvěruschopnosti tedy žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když neprokázala, že řádně zkoumala jak příjmy, tak i výdaje žalované. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Před jednáním ve věci samé byla žalobkyně vyzvána k doplnění rozhodujících skutečností, a to ve vztahu, jaká celková částka byla čerpána a jaká celková částka byla žalovanou stranou uhrazena za dobu trvání Flexikreditu a na co byla alokována, a to ve vztahu k poskytnutému Flexikreditu. Žalobkyně uvedená tvrzení nedoplnila. Samotná tvrzení pak nelze nahrazovat předloženým výpisem z účtu žalované, který obsahuje celkem , hodnota, stran, aniž by k tomu byly doplněny podstatné skutečnosti. S ohledem na uvedené pak soud nemohl přiznat nárok žalobkyni ani z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, když soudu není známo, jaká celková částka byla žalované poskytnuta, jaká celková částka byla žalovanou uhrazena a na co konkrétně byla započtena, tedy jakým konkrétním způsobem žalobkyně dospěla k částce 19 898,92 Kč, kterou následně převedla na nově otevřený úvěrový účet žalované, když žalobkyně se svou neúčastí u jednání zbavila možnosti být soudem poučena ve smyslu ustanovením § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a vyzvána k doplnění tvrzení a navržení důkazů ve vztahu k čerpání a splácení poskytnutí finančních prostředků. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

6. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.