10 C 20/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno - Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 70 100 Kč s příslušenstvím a o uložení povinnosti k předložení vyúčtování

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 70 100 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni na nákladech řízení 26 374,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 71 100 Kč jako pokuty za prodlení žalovaných z titulu včasného nepředložení vyúčtování záloh za služby spojené s užíváním bytu, kdy se žalovaní ocitli v prodlení jako pronajímatelé (žalobkyně byla po určitou dobu v postavení nájemkyně) z nájemního vztahu, vzniklého mezi účastníky nájemní smlouvou ze dne 5. 6. 2018, trvající do dne 4. 7. 2022. Požadovala po žalovaných pokutu za nepředložení vyúčtování za rok 2021, konkrétně ode dne 2. 5. 2022 do dne 1. 4. 2025 (podání žaloby), když povinností žalovaných bylo předložit vyúčtování žalobkyni již do dne 1. 5. 2022, avšak žalovaní povinnost nesplnili. Nárokovala 701 dnů prodlení, s argumentací, že dalších 365 dní (dnů v prodlení mají žalovaní celkem 1 066) uplatnila již v jiném řízení. Dále po žalované nárokovala pokutu za nepředložení vyúčtování za rok 2022, ode dne 2. 5. 2023 do dne 1. 4. 2025 (podání žaloby), když povinností žalovaných bylo předložit žalobkyni vyúčtování do 1. 5. 2023; z uvedeného titulu požadovala pokutu za 701 dnů prodlení. Za celkem 1402 dnů prodlení a pokutě 50 Kč denně požadovala po žalovaných částku 70 100 Kč. Příslušenství k uvedené částce žalobkyně nežádala. Uvedla, že ani po zaslání předžalobní výzvy zástupcem žalobkyně žalovaní nezaplatili ničeho.

2. Dalším nárokem, který žalobkyně po žalovaných žalobou uplatnila, bylo stanovení povinnosti předmětné vyúčtování žalobkyni vydat, ovšem ohledně tohoto nároku účastníci během řízení uzavřeli soudní smír, který soud podle § 99 o. s. ř. schválil. Proto po schválení smíru zůstal předmětem sporu pouze nárok na pokutu ve výši 71 000 Kč.

3. Žalovaní nárok uplatněný žalobkyní neuznali, navrhovali žalobu zamítnout. Tvrdili, že úprava zakotvená v nájemní smlouvě účastníků má přednost před zákonnou úpravou pokuty a že není možné nároky na pokuty za jednotlivá porušení povinnosti v jednotlivých kalendářních letech na sebe vršit. Dále namítli, že uplatnění nároku na tuto pokutu je ze strany žalobkyně zneužitím práva, neboť absenci vyúčtování žalobkyně začala po žalovaných nárokovat až po skončení nájemního vztahu, první žalobu podala až v roce 2023. Namítli, že fakticky požadované vyúčtování žalobkyni vždy řádně předkládali, ale připustili zároveň, že tak činili neformálně a od předání jednotlivých vyúčtování žalobkyni nemají žádné doklady.

4. Mezi účastníky bylo v tomto řízení nesporné, že spolu dne 5. 6. 2018 uzavřeli nájemní smlouvu, jejíž předmětem byl nájem bytové jednotky č., hodnota, umístěné v budově č.p. , adresa, zapsané na LV č. , hodnota, a že tato nájemní smlouva byla ukončena v roce 2022.

5. Mezi stranami zůstalo předmětem sporu, zda má žalobkyně nárok na pokutu, jak je uvedeno v odstavci „1“ tohoto odůvodnění.

6. Z nájemní smlouvy ze dne 5. 6. 2018, uzavřené mezi žalobkyní na straně jedné a žalovanými na straně druhé a z dohody o skončení nájmu ze dne 9. 8. 2022 bylo vzato za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanými existoval od roku 2018 do roku 2022 nájemní vztah za účelem provozování mikrojeslí, v němž žalobkyně vystupovala jako nájemkyně a žalovaní jako pronajímatelé.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 3. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývá žalované k úhradě pokuty z titulu nepředložení vyúčtování žalobkyni z jejich strany za rok 2019, 2020, 2021 a 2022 v celkové výši 138 000 Kč+ k úhradě částky 4 800 Kč jako 4 x 1 200 Kč, kdy částku 1 200 Kč představují náklady spojené s uplatněním každé z výše uvedených pohledávek žalobkyně za žalovanými.

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovému stavu. Smlouvou o nájmu z 5. 6. 2018 byl prokázán obsah smluvního ujednání o jednotlivostech nájemního vztahu mezi účastníky. Dohodou o skončení nájmu ze dne 9. 8. 2022 vzal soud za prokázané, že smluvní strany písemně projevily vůli nájemní vztah ukončit dohodou ke dni 4. 7. 2022, přičemž dílčí neshody mezi smluvními stranami nesouvisí s projednávanou věcí.

9. Po právní stránce soud spor projednávanou věc hodnotil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z“ a podle zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů (zákon o službách).

10. Podle § 2201 o.z. platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

11. Podle § 2247 odst. 1-4 o.z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2, tj. že pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.

12. Podle § 7 odst. 1–3 zákona o službách platí, že není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

13. Podle § 13 odst. 1 a 2 zákona o službách platí, že pokud poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

14. Podle § 2052 o.z. platí, že ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

15. Podle § 2051 o.z. platí, že nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

16. Z hlediska právního hodnocení věci soud učinil závěr, podle něhož pokutou podle § 13 odst. 1 zákona o službách (bod 34) je penalizováno prodlení s povinnostmi s nepeněžitým plněním, pokuta tak dopadá i na prodlení poskytovatele služeb (pronajímatele) s povinností provést vyúčtování a doručit jej příjemci služeb (nájemci) v předepsané lhůtě. Ocitne-li se pronajímatel coby poskytovatel služeb v prodlení se splněním povinnosti, kterou mu ukládá ustanovení § 7 zákona o službách, stíhá ho (pronajímatele) povinnost zaplatit nájemci jako příjemci služeb za každý započatý den prodlení pokutu v částce 50 Kč. Zprostit se jí poskytovatel může jen tehdy, jestliže prokáže, že by splnění této povinnosti po něm nebylo spravedlivé požadovat, nebo že k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

17. Podle ustálené judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2020, č. j. 26 Cdo 4074/2019–66) není povinností nájemce žádat pronajímatele o provedení vyúčtování, nárok na pokutu vzniká nájemci již samotným marným uplynutím stanovené lhůty ke splnění povinnosti předložit řádné vyúčtování (tj. uplynutím čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období – bod 33). Soud proto nepřisvědčil argumentaci žalovaných, kteří spatřovali v jednání žalobkyně (která dle jejich tvrzení vyúčtování služeb nikdy nepožadovala a svůj nárok uplatnila až v souvislosti se souvisejícím sporem účastníků, který není předmětem tohoto řízení), rozpor s dobrými mravy. Je pouze na žalobkyni, kdy se rozhodne nárok vůči žalovaným uplatnit, stejně jako je pouze na ní, zda oddalováním uplatnění nároku zvyšuje riziko jeho promlčení, pokud by nárok vznesla opožděně (což ale není stávající případ). Podstatné je, že tento nárok žalobkyně vůči žalovaným objektivně existuje, vyplývá ze zákona a rozhodně nelze uzavřít, že by byl žalobkyní vůči žalovaným jakkoliv zneužit.

18. Nájemce může pokutu po pronajímateli požadovat bez ohledu na to, zda mu porušením povinnosti vznikla škoda (§ 2048 o. z.). O zneužití práva se nejedná ani z hlediska nepřiměřené výše pokuty. Je třeba zdůraznit, že celková výše pokuty se odvíjí od doby, po kterou jsou žalovaní s předložením vyúčtování v prodlení – bylo a je tudíž v moci samotných žalovaných, konkrétně v jejich aktivním konání, výši pokuty ovlivnit ve svůj prospěch, pokud by splnili povinnost, kterou jim zákon (viz výše) ukládá, včas nebo alespoň v době přiměřené od jejich zákonné povinnosti konat. Za situace, kdy výše pokuty je daná zákonem (50 Kč denně) a žalovaní řádné písemné vyúčtování žalobkyni nepředložili v řádu několika let, nelze mít pokutu za nepřiměřeně vysokou.

19. Žalobkyně svou žalobou požadovala celkem částku 70 100 Kč jako součet 2 pokut po 35 050 Kč. Soud shledal žalobu důvodnou, proto jí zcela vyhověl. Příslušenství (zákonný úrok z prodlení) k dlužné částce žalobkyně nežádala.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., soud přiznal úspěšné žalobkyni veškeré účelně vynaložené náklady, spojené s řízením. Jedná se o soudní poplatek 5 505 Kč a o náklady za právní zastoupení. Ty sestávají jednak z odměny za úkony právní služby, dále z náhrad hotových výdajů, to vše dle níže uvedených ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „a. t.“, ve znění účinném v době realizace úkonu té které právní služby). Náhradu promeškaného času a náhradu cestovní výdajů žalobkyně neuplatnila. Odměna advokáta je stanovena dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 a. t. z tarifní hodnoty 70 100 Kč, tj. v částce 3 940 Kč za každý ze 4 úkonů – konkrétně za přípravu a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., návrh v věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a účast na jednání dne 11. 7. 2025. Dále náleží zástupci žalobce paušální náhrada hotových výdajů za každý ze 4 úkonů právní služby po 450 Kč. Podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též 21 % daň z přidané hodnoty z nákladů řízení vyjma soudního poplatku. Celkem náklady řízení tedy činí 26 374,60 Kč a soud uložil žalovaným povinnost nahradit je žalobkyni společně a nerozdílně, neboť žalovaní jsou manželé, v obecné lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).