10 C 21/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , 272 01 Kladno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 , 272 01 Kladno o zrušení povinnosti platit výživné pro zletilou dceru

I. Vyživovací povinnost žalobce k žalované, stanovená rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , se zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zbavení povinnosti platit výživné pro žalovanou jako svou zletilou dceru s odůvodněním, že žalovaná si od roku 2022 sama vydělává jako kurýr společnosti „, Anonymizováno, , s.r.o.“, pro niž pracuje střídavě buď jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo na základě dohody o pracovní činnosti. Žalovaná nyní nestuduje a žalobce jí po dobu, kdy nestuduje, výživné platit nechce.

2. Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti žalobce vůči ní nesouhlasila. Uvedla, že její studium bylo ukončeno ke dni , datum, . Žalovaná si dále podala přihlášku na studium oboru webového designu a grafiky na , adresa, škole ekonomické v Praze. Zaplatila si 3 termíny přijímacích zkoušek, z nichž první absolvovala dne , datum, a další 2 by měla absolvovat v průběhu května. Jako kurýr pro společnost „, Anonymizováno, “ žalovaná pracuje od začátku školního roku. V době vyjádření žalované datovaného , datum, se frekvence její práce přizpůsobovala její přípravě na blížící se přijímací zkoušky.

3. K projednání věci soud nařídil jednání na den , datum, , při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek.

4. Z výslechu žalobce (č. l. 24 p. v.) soud zjistil, že o výživném bylo rozhodováno naposledy před přibližně 3 lety. S žalovanou pracují oba pro stejnou kurýrní službu jako osoby samostatně výdělečně činné. Při práci jezdí autem.

5. Z výslechu žalované (č. l. 24. p. v. – 25) soud zjistil, že absolvovala střední školu s maturitní zkouškou, chce studovat design a začala se připravovat na přijímací zkoušky, jejichž první termín proběhl v březnu 2024 a další 2 termíny se konají v květnu 2024. Žalovaná se na přijímací zkoušky připravuje od ledna 2024 a zároveň se živí jako kurýrka u stejné společnosti jako žalobce. Dosud pracovala na IČO a dohodu o provedení práce. Do budoucna by měla pracovat jen na dohodu o provedení práce. Při své práci rozváží zboží. V této práci chce pokračovat až do začátku příštího školního roku, přičemž od září 2024 by ráda zahájila studium. Za práci vyfakturuje měsíčně přibližně , částka, , z nichž jí však po odečtení nákladů zůstane mezi , částka, a , částka, . Takovými náklady jsou například amortizace vozidla, daně, pohonné hmoty a pojištění vozidla. Používaný automobil Volkswagen je její vlastní. Koupila si jej z naspořených peněz z brigád a z peněz půjčených od žalobce, které mu již vrátila.

6. Ze zprávy společnosti , Anonymizováno, , jméno FO, , právnická osoba, . vystupující pod značkou , Anonymizováno, (č. l. 7) soud zjistil, že žalovaná nikdy nebyla její zaměstnankyní, ale jako osoba samostatně výdělečně činná poskytuje na vlastní odpovědnost přepravní služby její sesterské společnosti , Anonymizováno, , jméno FO, Logistics , jméno FO, , právnická osoba, .

7. Žalovaná ukončila studium na , právnická osoba, univerzitě v Praze, přičemž její studium trvalo do , datum, (zjištěno z potvrzení o ukončení studia – č. l. 16).8. , adresa, škola , Anonymizováno, v Praze akceptovala přihlášku žalované ke studiu programu B-MVEP Multimédia v ekonomické praxi v prezenční formě pro období ZS 2024/2025 na fakultě FIS (zjištěno z náhledu na Integrovaný studijní informační systém – č. l. 17). Společnost , právnická osoba, , vystavila pro žalovanou fakturu mimo jiné za 2 národní srovnávací zkoušky a za , právnická osoba, zkoušku – online (zjištěno z faktury – č. l. 12). Dne , datum, žalovaná absolvovala národní srovnávací zkoušku z obecných studijních předpokladů (zjištěno z certifikátu ze dne , datum, – č. l. 14).

9. Z ostatních provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro právní posouzení věci z hlediska předmětu řízení.

10. Na základě shora popsaných skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů a na základě shodných tvrzení účastníků soud učinil následující závěr o skutkovém stavu významném z hlediska předmětu řízení pro právní posouzení věci. Žalovaná je žalobcovou zletilou dcerou, žalobci bylo v minulosti uloženo platit pro žalovanou výživné, žalovaná ukončila studium na vysoké škole a pracuje jako kurýr pro rozvozovou společnost a od září 2024 by chtěla zahájit studium jiné vysoké školy, pokud uspěje u přijímacích zkoušek v podobě národních srovnávacích zkoušek z obecných studijních předpokladů, jejichž poslední dva termíny se konají v květnu 2024.

11. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

12. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

14. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

15. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalobce a žalovaná jsou předkem a potomkyní, a obecně tedy mají vzájemnou vyživovací povinnost stanovenou v § 910 odst. 1 o. z., avšak výživné pro žalovanou ke dni vyhlášení rozsudku přiznat nelze s ohledem na § 911 o. z., neboť žalovaná je schopna živit se sama. Žalovaná je zletilá a v době vyhlášení rozsudku nestuduje ani se jinak nepřipravuje na budoucí povolání, nýbrž vykonává výdělečnou činnost.

16. Soud neshledal důvodnou obranu žalované, že rozsah své výdělečné činnosti musí omezovat kvůli přípravě na přijímací zkoušky na své zamýšlené další vysokoškolské studium. Především je třeba uvést, že žalovaná takovou přípravu ukončí nejpozději do konce května 2024, kdy se konají poslední termíny přijímacích zkoušek, na které je přihlášená. V následujícím období se již na přijímací zkoušky připravovat nebude a v práci, kterou sama plánuje, ji nejméně do září 2024 nic omezovat nebude. Rovněž je vhodné uvést, že je skutečností obecně známou, že ve studiu na vysoké škole se obvykle pokračuje bez delšího přerušení po řádném ukončení středního vzdělání s maturitní zkouškou. To znamená, že uchazeči o studium na vysoké škole se musí na přijímací zkoušky připravovat obvykle ještě během svého středoškolského studia ztíženého navíc přípravou na maturitní zkoušku. To platí obzvlášť, pokud mají přijímací zkoušky podobu národních srovnávacích zkoušek jako v případě žalované, protože národní srovnávací zkoušky se konají v několika termínech ještě před termíny maturitních zkoušek nebo nedlouho po nich. I žáci středních škol tedy musí své přípravě na přijímací zkoušky věnovat zvýšené úsilí nad rámec svých běžných školních povinností a přípravou se zabývat především ve svém volném čase po skončení školního vyučování. Není tedy žádného důvodu, pro který by měla být žalovaná oproti letošním maturantům zvýhodňována a pro který by jí měly být přiznávány výraznější úlevy z její výdělečné činnosti pro účely její přípravy k přijímacím zkouškám, tak aby ji případně nebyla nucena vykonávat ve volném čase. Lze sice připustit, že školní vyučování trvá kratší dobu než běžná pracovní doba, avšak to je zčásti vyrovnáno potřebou domácí přípravy na vyučování a možná i překonáno intenzivní přípravou na maturitní zkoušku. Pro úplnost lze dodat, že žalovaná skládá přijímací zkoušky pouze z obecných studijních předpokladů, nemusí tedy na rozdíl od přípravu na maturitní zkoušku nebo přijímací zkoušky z jiných předmětů nabývat při své přípravě tak rozsáhlé znalosti, neboť ty nejsou hlavním obsahem jejích zkoušek. Pakliže tedy i žáci posledních ročníků středních škol zvládají vedle denního studia střední školy a přípravy na maturitní zkoušku i přípravu na přijímací zkoušky na vysokou školu, není sebemenšího důvodu, aby žalovaná jen pro účely takové přípravy omezovala svou výdělečnou činnost až natolik, aby nebyla schopna se jí sama živit.

17. Současně je na uvážení žalované, pro jaký druh výdělečné činnosti se rozhodne, a to i s ohledem na své dosavadní střední vzdělání s maturitní zkouškou. V tomto ohledu je třeba poukázat na současnou základní sazbu minimální mzdy za stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin, která podle § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, činí , částka, za měsíc. Po odečtení zálohy na daň z příjmů fyzických osob snížené o slevu na poplatníka, pojistného na sociální zabezpečení placeného zaměstnancem a pojistného na veřejné zdravotní pojištění placeného zaměstnancem z této částky zůstane čistá mzda ve výši , částka, měsíčně, což je více, než si žalovaná podle svého výslechu nyní po odečtení svých nákladů vydělá. Jestliže tedy žalovaná při své stávající výdělečné činnosti dosahuje nižšího čistého příjmu, něž kolik činní čistá minimální mzda, lze od ní spravedlivě požadovat, aby buď zvýšila rozsah své práce, nebo aby druh výdělečné činnosti změnila na jiný výnosnější. Jinak pokud se žalovaná bez důležitého důvodu tímto vzdává možnosti výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti, nelze takovému jejímu konání přiznat právní ochranu v podobě výživného, protože objektivně je schopna dosahovat příjmů vyšších a těmi se sama živit.

18. V řízení bylo prokázáno, že se od rozsudku, kterým byla stanovena vyživovací povinnost žalobce k žalované, podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodné pro další trvání dávek výživného podle § 921 odst. 1 o. z. Tato změna spočívá v nynější nemožnosti přiznat žalované výživné, jelikož je schopna se živit sama. Proto soud žalobě vyhověl a podle § 163 o. s. ř. na návrh žalobce rozsudek odsuzující k plnění výživného změnil tak, že vyživovací povinnost žalobce k žalované zrušil.

19. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce měl v řízení plný úspěch, ale žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval.

20. Soud tímto rozsudkem rozhodl podle stavu v době jeho vyhlášení v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. To nebrání případnému budoucímu obnovení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované ve formě placení výživného, přestane-li žalovaná být schopna se dále sama živit ve smyslu § 911 o. z. zejména v důsledku nastoupení a řádného průběhu jejího nového studia. K dalšímu budoucímu placení výživného potom není nezbytně třeba zásahu soudu. Naopak je nanejvýš vhodné, aby žalobce a žalovaná své budoucí záležitosti řešili mimosoudní dohodou a na soud se s novými návrhy obraceli jen v krajním případě, pokud nebudou schopni dosáhnout žádného kompromisu nebo pokud jejich dohodu některá ze stran bude porušovat i přes písemnou výzvu od druhé strany k nápravě v určené lhůtě.