10 C 26/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 101 261,28 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty s návrhem na vydání platebního rozkazu

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 87 339 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 87 339 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení, částku 13 922,28 Kč, úrok ve výši 85,49 % ročně z částky 70 976,25 Kč od 19. 11. 2025 do 11. 12. 2025 ve výši 3 697,71 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 70 976,25 Kč od 12. 12. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19. 11. 2025 dosáhne částky 345 081,60 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala zaplacení částky 101 261 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela se žalovanou dne 31. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalované na účet, uvedený ve smlouvě, úvěr ve výši 81 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 1. 11. 2023. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet, navýšený o úrok ve výši 85,49 % ročně, formou 48měsíčních splátek po 5 991Kč vždy ke každému 12. dni v měsíci počínaje měsícem prosincem 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně e – mailové komunikace, kdy žalovaná smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl ze strany žalobkyně předem poskytnout. Předtím, nežli žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru uzavřela, náležitě prozkoumala její schopnost úvěr splácet.

2. Žalovaná podmínky, k nímž se ve smlouvě zavázala, porušila. Ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru., neboť do data zesplatnění celého úvěru uhradila pouze 125 811Kč (21 splátek po 5 991 Kč v období od 10. 11. 2023 do 28. 7. 2025, následně již neuhradila ničeho.

3. Před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč. Jednalo se o smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejímž zaplacením se žalovaný octne v prodlení v délce 30 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u dvou splátek, u kterých se žalovaná v prodlení v délce 30 dnů ocitla. Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů, vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, podle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč, kdy se jedná o částku 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 15 dnů. Žalobkyně takto vzniklo právo na zaplacení náhrady u dvou splátek. Náhrada nákladů byla podle smlouvy splatná ve lhůtě do 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. právnická osoba důsledku prodlení žalovaného došlo dne 24. 11. 2024 k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, když se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátky či její části.

5. Zesplatněním se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu úvěru v den tohoto zesplatnění, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě se tak stalo dne 17. 11. 2025 až do dne úplného zaplacení. V bodě 2.

2. Smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby úplné úhrady.

6. Z titulu výše citované smlouvy žalobkyně po žalovaném požadovala částku, odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru ve výši 85 941,75 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 13 922,28 Kč, představující 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s jeho úhradou od 17. 11. 2025 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,49 % ročně z částky, odpovídající dlužné původní jistině úvěru, ode dne 17. 11. 2025 do zaplacení.

7. Žalovaná se k obsahu žaloby nevyjádřila a k jednání, které soud nařídil na den 19. 6. 2026, se bez omluvy nedostavila. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v její nepřítomnosti, pouze na základě listinných důkazů, předložených žalobkyní, která se jednání prostřednictvím svého zástupce zúčastnila.

8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 10. 2023 č. hodnota vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému vyplatila částku 85 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr, navýšený o úrok ve výši 85,49 % ročně, splácet formou 48měsíčních splátek po 5 991 Kč, splatných vždy ke každému 12. dni v měsíci počínaje měsícem 12-2023.

9. Ze splátkového kalendáře žalovaného bylo vzato za prokázané, že žalovaná splátky splácela pravidelně od 10. 11. 2023 do 28. 7. 2025 (21 splátek), poté splácet přestala. Splatila celkem 125 811 Kč.

10. Z potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že žalobkyně žalované vyplatila dne 1. 11. 2023 částku 85 000 Kč.

11. Z listin, zabývajících se zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného, vzal soud za prokázané, že úvěruschopnost žalované byla ze strany žalobkyně řádně prověřena.

12. Z dalších provedených důkazů již soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná uzavřela smlouvu se žalobkyní především tím, že se podle ní zachovala a začala úvěr splácet (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V daném případě soud shledal smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, když úrok ve spotřebitelské smlouvě byl sjednán ve výši 85,49% ročně z částky 85 000 Kč. Takto vysoký úrok mnohonásobně převyšuje standartní výši úroků při poskytování spotřebitelských úvěrů bankovními společnostmi a jeho výši nelze respektovat ani při nesporné skutečnosti, že nebankovní společnosti se oproti bankám vystavují vyššímu riziku nesplácení úvěrů. Soud se i bez námitky žalované zabýval výší sjednaného úroku, a protože ji shledal zjevně nepřiměřenou, v příkrém rozporu s dobrými mravy, vyhodnotil smlouvu o úvěru jako právní jednání ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatné, k němuž nelze přihlížet, nelze mu poskytnout právní ochranu.

17. Žalobkyně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 85 000 Kč, z nichž jí žalovaná doposud vrátila 125 811 Kč, tedy více, nežli jí bylo žalobkyní poskytnuto. Žalovaná se tak v tomto konkrétním případě na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila, takže není povinna žalobkyni nic vydávat.

18. Za situace, kdy uzavřená smlouva byla shledána absolutně neplatnou a k bezdůvodnému obohacení na straně žalované ke dni vyhlášení rozsudku nedošlo, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalované náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu ve dvojím vyhotovení. Nebude –li povinnost, stanovená tímto rozsudkem, plněna řádně a včas, lze se splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí, popřípadě exekuci.