10 C 3/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce trvale bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované žaloba o náhradu škody - poškození na zdraví - 251 385 Kč s příslušenstvím

I. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 63 264 Kč od [datum] do [datum] do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,52 % ročně z částky 63 264 Kč za den [datum], se žaloba zamítá.

III. Řízení se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 251 385 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou proti žalované domáhal nároku na vyrovnání výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do dne [datum]. Druhým nárokem, jehož se žalobce po žalované domáhal ve věci, u zdejšího soudu zapsané pod spisovou značku 27 C 66/2022, byl nárok žalobce na vyrovnání výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do dne [datum]. Řízení, vedené pod spisovou značkou 27 C 66/2022 zdejší soud spojil usnesením ze dne 21. 7. 2023 č. j. 10 C 3/2021 - 85, (pravomocným dne [datum]) s řízením, vedeným pod spisovou značkou 10 C 3/2021 a pod touto spisovou značkou obě řízení také vedl.

2. Žalobce uvedl, že se dne [datum] se v zařízení žalované podrobil laparoskopicky prováděné operaci slepého střeva, kdy se po provedení výkonu u žalobce dostavily těžké život ohrožující komplikace, které ve svém výsledku vedly k těžkým trvalým následkům na zdraví. Žalovaná svou odpovědnost za škodu, vzniklou žalobci, nepopírá, ale neshodne se se žalobcem ve výši uplatňovaného nároku.

3. Ohledně dorovnání výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do dne [datum] žalobce při výpočtu svého nároku vycházel nejen ze zdravotního stavu, ale i ze získané kvalifikace kuchaře (výuční list žalobce získal dne [datum]). Průměrný výdělek kuchaře pro výpočet nároku za toto rozhodné období dovozuje žalobce ve výši 32 000 Kč měsíčně, v období od [datum] do [datum] by měl proto žalobce na výdělcích obdržet částku 384 000 Kč. Na invalidním důchodu byla žalobci za uvedené období vyplacena za každý měsíc od ledna 2019 až do prosince 2019 částka 11 016 Kč, celkem 132 192 Kč. Na nemocenské byla žalobci ve stejném období vyplacena částka 423 Kč za pracovní neschopnost ve dnech 25. 11. – 27. 11. 2019. Po odečtení nemocenské a invalidního důchodu od průměrného výdělku žalobce, jak výše uvedeno, nárokoval žalobce po žalované částku 251 385 Kč.

4. Ohledně dorovnání výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do dne [datum] žalobce při výpočtu nároku vycházel rovněž kromě svého zdravotního stavu ze získané kvalifikace a stejně vysokého průměrného výdělku jak v případě roku 2019, tedy částky 32 000 Kč měsíčně. Žalobce však poukázal na skutečnost, že podle vládního nařízení č. 321/2019 Sb. byl průměrný výdělek valorizován o 5,2% a spolu s připočtením konstantní částky 151 Kč tak v roce 2021 činil průměrný výdělek žalobce 36 216 Kč. Při tomto průměrném výdělku měl žalobce za rok 2019 (leden až prosinec včetně) obdržet částku celkem ve výši 434 592 Kč, na invalidním důchodu však žalovaný obdržel pouze 12 440 Kč měsíčně, tedy za rok 2019 částku 149 280 Kč. Na nemocenské žalobce v roce 2021 neobdržel ničeho. Po odečtení invalidního důchodu od průměrného výdělku žalobce v roce 2021, jak výše uvedeno, nárokoval žalobce po žalované částku 285 312 Kč.

5. Před rozhodnutím ve věci samé učinil žalobce částečné zpětvzetí spojených žalob: ohledně nároku, původně zapsaného pod spisovou značkou 27 C 66/2022 (na dorovnání výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] ve výši 285 312 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 285 312 Kč od [datum] do zaplacení) ,vzal zcela žalobu zpět. Zpětvzetí žaloby žalobce odůvodnil tím, že přehodnotil své stanovisko a v souladu s propočtem platových nároků, uvedených v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2021 č. j. 25 Co 40/2021 –XXX již vychází z nižšího průměrného valorizovaného výdělku žalobce pro rok 2021 – z průměrného výdělku ve výši 18 514 Kč. Po odpočtu invalidního důchodu ve výši 11 016 Kč měsíčně činí rozdíl 6 074 Kč měsíčně, za celý rok 2021 tedy 72 888 Kč. Nárok (v rámci požadavku na zaplacení částky 285 312 Kč) žalobce u žalované uplatnil dopisem ze dne [datum] s výzvou k plnění do [datum] Částku 72 888 Kč žalovaná žalobci zaplatila dne [datum].

6. S ohledem na úplné zpětvzetí žaloby, týkající se nároku žalobce na vyrovnání výdělku po skončení pracovní neschopnosti za rok 2021, zdejší soud usnesením ze dne 20. 10. 2023 č. j. 10 C 3/2021 – 106 řízení co do částky 285 312 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 285 312 Kč od [datum] do zaplacení, zastavil.

7. Stejným podáním vzal zároveň žalobce žalobu částečně zpět též ohledně nároku, od samého počátku zapsaného pod spisovou značkou 10 C 3/2021 (na dorovnání výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 1. 2019 do dne 31. 1. 2019), co do částky 251 385 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 188 121 Kč od [datum] do zaplacení. Částečné zpětvzetí žaloby odůvodnil tím, že přehodnotil své stanovisko a v souladu s propočtem platových nároků, uvedených v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2021 j. 25 Co 40/2021 –XXX již vychází z nižšího průměrného valorizovaného výdělku žalobce pro rok 2019 – z průměrného výdělku ve výši 16 288 Kč. Po odpočtu invalidního důchodu ve výši 11 016 Kč měsíčně činí rozdíl 5 171 Kč měsíčně, za celý rok 2019 tedy 63 264 Kč. Nárok (v rámci požadavku na zaplacení částky 251 385 Kč) žalobce u žalované uplatnil dopisem ze dne [datum] s výzvou k plnění do [datum] Částku 63 264 Kč žalovaná žalobci zaplatila dne [datum].

8. Soud i v tomto případě (ohledně nároku za rok 2019) řízení co do částky 251 385 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 188 121 Kč od [datum] do zaplacení, výše citovaným usnesením zastavil.

9. Doplňujícím usnesením soud v bodě„ III.“ výroku podle § 166 o.s.ř., které zakomponoval do písemného odůvodnění rozsudku, zastavil řízení co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 251 385 Kč od [datum] do zaplacení, neboť žalobce v podání ze dne [datum] výslovně uvedl, že předmětem řízení činí nadále již pouze zákonný úrok z prodlení z částky 63 264 Kč od [datum] do [datum] – v žalobě však žalobce žádal přiznat zákonný úrok z prodlení z původně žádané částky 251 385 Kč od [datum] do zaplacení.

10. Předmětem řízení tak po částečném zpětvzetí žalobce zůstal nárok žalobce na přiznání zákonného úroku z prodlení z částky, odpovídající rozdílu mezi původně požadovanou částkou (251 385 Kč) a částkou (188 121 Kč), ohledně níž, co se týče zákonného úroku z prodlení, vzal žalobce žalobu zpět – žalobce tak nadále pouze žádal přiznat zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 63 264 Kč od [datum] do [datum].

11. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

12. Ze spisů zdejšího soudu spisová značka 14 C 13/2016 i spisová značka 10 C 29/2018 bylo zjištěno, že soudy obou stupňů (I. i II. stupně) učinily v obou případech závěr, podle něhož ke vzniku primární škody na zdraví žalobce došlo v důsledku protiprávního jednání právní předchůdkyně žalované (jejích zaměstnanců), která zanedbala pooperační péči o něho, tak, že jeho zdravotní stav vyústil v abdominální katastrofu. Žalovaná byla shledána projednávané věci pasivně legitimovanou.

23. Podle § 3079 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., právo na náhradu škody vzniklé porušením povinností stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Jelikož k události, která měla za následek vznik škody u žalobce, došlo v roce 2005, posuzoval soud předmětný právní vztah podle občanského zákoníku č. 40/ 1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013 a vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a společenského uplatnění.

25. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) odpovídá každý za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle § 421a odst. 1 obč. zák. odpovídá každý i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit. Podle § 421a odst. 2 obč. zák. se odpovědnost podle odstavce 1 vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.

27. Podle § 447 odst. 1 obč. zák. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu. Podle odst. 4 téhož paragrafu vláda České republiky může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě; to se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.

28. Podle § 275 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce v platném a účinném znění k [datum] (dále jen„ zák. práce“) zjišťování a používání průměrného výdělku upravuje zvláštní zákon. /Tímto zákonem bylo ustanovení § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění platném a účinném do 31.12.2006 (dále jen„ zákon o mzdě) /. Průměrným výdělkem zaměstnance pro pracovněprávní účely se rozumí průměrný hrubý výdělek, pokud pracovněprávní předpisy nestanoví jinak.

29. Podle § 17 odst. 1, 2, 3 a 5 zákona o mzdě průměrný výdělek pro pracovněprávní účely zjišťuje zaměstnavatel z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z doby odpracované v rozhodném období. Pokud není dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí; průměrný výdělek se zjišťuje k prvnímu dni následujícího kalendářního měsíce. Při vzniku zaměstnání v průběhu předchozího kalendářního čtvrtletí je rozhodným obdobím doba od vzniku zaměstnání do konce kalendářního čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjišťuje jako průměrný hodinový výdělek, popřípadě jako průměrný denní (směnový) výdělek. Pokud se podle pracovněprávních předpisů vychází z průměrného měsíčního výdělku, průměrný výdělek zjištěný podle věty první se přepočte na jeden měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin (dnů) připadajících v roce na jeden měsíc.

30. Po provedeném dokazování soud učinil skutkový závěr, podle něhož se žalobce v projednávané věci, vedené pod spisovou značkou 10 C 3/2021, zahrnující v sobě i žalobu, zapsanou původně pod spisovou značkou 27 C 66/2022, po žalované domáhá náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v souvislosti s trvalým snížením pracovních schopností za dobu od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. V průběhu řízení, avšak ještě před 1. jednáním ve věci samé, vzal žalobce podstatnou část žaloby zpět (ve věci, zapsané pod spisovou značkou 27 C 66/2022, vzal žalobu zpět zcela a ve věci, zapsané pod spisovou značkou 10 C 3/2021, vzal žalobu s výjimkou části zákonného úroku z prodlení), když požadoval, aby předmětem řízení nadále zůstal pouze zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 63 264 Kč od [datum] do [datum].

31. Tento nárok žalobce shledal soud z převážné části důvodným, když žalobce prokázal, že žalovanou vyzýval k úhradě nároku již v prosinci 2021 se lhůtou k plnění do [datum], úhrady částky 63 264 Kč se ale ze strany žalované žalobci dostalo až dne [datum], což bylo prokázáno výpisem z účtu žalobce. Je tak zřejmé, že od [datum] se žalovaná ocitla v prodlení s plněním. Na rozdíl od žalobce však soud zastává názor, podle něhož posledním dnem prodlení žalované byl den [datum], když následující den, tedy [datum], již žalovaná žalobci plnila. Proto byl zákonný úrok z částky 63 264 Kč žalobci přiznán pouze od [datum] do [datum], nikoliv do [datum], jak žalobce požadoval. O zákonném úroku z prodlení, jak výše uvedeno, soud rozhodl dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády 351/2013 Sb., neboť žalobce prokázal, že žalovaná se v prodlení ocitla.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., za situace, kdy žalované žádné náklady řízení nevznikly.